Rytmus Mezinárodní vesmírné stanice je poměrně stálý – každý rok startují čtyři lodě Sojuz, které pokaždé dopraví na ISS tři členy posádky. Ti pobývají ve stavu beztíže zhruba půl roku a pak se vrátí domů. Během půlroční služby jsou členy dvou dlouhodobých expedic. Právě před pár hodinami skončil pro trojici astronautů pobyt na ISS a čekal je návrat domů. Po 188 dnech ve stavu beztíže se na rodnou planetu vrátil nejen Michail Ťurin, ale i Richard Mastracchio a Koiči Wakata, který se stal historicky prvním japonským velitelem ISS v historii.
Kosmická loď Sojuz TMA-11M se vydala na oběžnou dráhu 7. listopadu loňského roku. Kromě mnoha vědeckých experimentů zažili i několik mimořádných situací – Richard Mastracchio vystoupil do volného prostoru celkem třikrát. Nejprve dvakrát na konci prosince kvůli porouchanému chladícímu systému stanice (více info zde) a podruhé 23. dubna, kdy se spolupodílel na výměně poškozeného počítače (více info zde). Celkem tak během svého aktuálního pobytu na stanici strávil při výstupech 14 hodin a 38 minut.
Posádka kromě toho přijala i několik zásobovacích lodí. Aktuálně u stanice kotví třetí objednaná loď Dragon, ale ještě před ní posádka odbavila soukromou loď Cygnus a tři lodě Progress (M-21M, M-22M a M-23M). Nyní ale přišel čas návratu. Koiči Wakata předal v minulých dnech velení nad stanicí svému americkému kolegovi, Stevenu Swansonovi, který bude hlavou 40. dlouhodobé expedice.
Předevčírem, 13. května nastoupili Michail Ťurin, Richard Mastracchio a Koiči Wakata do útrob své lodi Sojuz TMA-11M, naposledy zamávali svým třem kolegům, kteří vytvoří základ 40. Expedice a pak už bylo jen potřeba hermeticky uzavřít průlez mezi ruskou lodí a staničním modulem Rassvět.
Obě tělesa byla spojená ještě několik hodin – posádka uvnitř Sojuzu oblékala své skafandry Sokol a hlavně se testovaly jednotlivé systémy lodi a hermetičnost spojení se stanicí. Půl hodiny po středoevropské půlnoci přišel finální pokyn k uvolnění jistících západek, které po mnoho měsíců poutaly loď ke stanici. Jejich úplné otevření trvalo dvě minuty. V tu chvíli oficiálně skončila 39. dlouhodobá expedice. Současně ve chvíli, kdy se spojení uvolnilo, byla loď Sojuz „odpinknuta“ od stanice silou stlačených pružin.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Důvod tohoto manévru je jasný – není totiž žádoucí, aby Sojuz v těsné blízkosti stanice zapaloval své trysky. Pružiny se postaraly od postupné oddalování rychlostí 10 centimetrů za sekundu. Po několika minutách, když už byl Sojuz v dostatečné vzdálenosti, přišel patnáctisekundový zážeh motorů a loď se od stanice začala vzdalovat rychleji.
Střední Evropa oddychovala hlubokým spánkem, když se ve 3:09 zapálil hlavní motor lodi Sojuz. Tento čtyři minuty a 41 sekundy trvající zážeh měl za úkol poslat loď do atmosféry. Když loď letěla nad Afrikou, uzavřeli kosmonauti hledí svých přileb. Ve 3:33 se aktivovaly pyropatrony poutající k sobě orbitální, návratový a servisní modul lodi. Pouze druhý jmenovaný měl tepelný štít a proto posádka přežila následující ohnivé peklo.
Když posádka zvládla i maximální přetížení, mohly se vystřelit dva malé brzdící padáky, které vzápětí vytáhly ven první velký padák o ploše 24 metrů čtverečních. Ten během několika sekund zpomalil rychlost pádu 230 m/s na 80 m/s. Zároveň se jeho vystřelením začala kosmická loď otáčet kolem svislé osy, což zajišťuje stabilitu v dalších fázích. Další fází přistávacího manévru bylo vytažení hlavního brzdícího padáku s plochou 1000 metrů čtverečních. Ten zajistí zpomalení na 7,4 m/s a díky tomu, že je upoutaný z návratovému modulu na dvou místech, zajišťuje, že modul klesá k zemi nakloněný o zhruba 30°. Díky tomu je aerodynamicky stabilnější.
Před přistáním se ale spodní úpon odstraní, takže návratová kabina visí volně dolů. Když je modul 12 metrů nad povrchem, je posádka informována, aby se připravila na dosednutí. Finální zbrzdění zajistí šest malých raketových motorů na tuhá paliva, které se aktivují pouhý metr nad zemí. Sojuz TMA-11M dosedl do kazašské stepi východně od města Džezkazgan ve 3:58 středoevropského letního času.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Záchranné týmy dorazily na místo přistání během pár minut a jako prvního z kabiny vytáhly velitele kosmické lodi Sojuz, Michaila Ťurina. Následoval jej Koiči Wakata a jako poslední opustil útroby ruské lodi Richard Mastracchio. Tahle trojice v uplynulých měsících obkroužila Zemi více než 3 000x a urazila tak více než 127 milionů kilometrů. Po nezbytných zdravotních testech se trojice vydala ze stepi do civilizace, kde na ně čekalo tradiční přivítání v kazašském stylu.
Zdroje informací:
http://spaceflightnow.com/
http://spaceflightnow.com/
http://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://farm8.staticflickr.com/7384/13995647677_f5dbd6028a_z_d.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/2014-05-13_19h50m33s_0.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/13995377230_992c56d522_b_0.jpg
Pekný článok, zasa priniesol pár zaujímavých informácií len trocha ruší pár viet: …zbrzdění zajistí šest malých raketové motory na tuhá…
Tá procedúra okolo padákov, sklonu a rotácie je skutočne zaujímavá, o tom sklone 30°som nevedel.
Opraveno. Díky za upozornění na překlep.
Zajímavý článek, je skutečně pravda, že ten menší hlavní padák za pár sekund zbrzdí modul o 150m/s . Není to zbytečně prudké nebo jde o překlep? Předem děkuji za odpověď.
Hezký den, díky za pochvalu článku. Překlep to není. Celé zpomalení ze 230 na 80 m/s trvá cca. 16 sekund.
Přetížení nevychází tak strašné, ale ta energie, co se musí za tu chvilku přeměnit na teplo je celkem obludně velká. Nečekal bych, že něco takového vůbec nějaký padák vydrží. Ale evidentně vydrží.