John Glenn byl hrdina. S titulem prvního Američana, který obletěl Zemi, se zdálo, že když nastoupí politickou kariéru, že to bude mít o něco lehčí. Avšak to nebyl důvod, proč začal s politikou. Mnohem důležitější bylo, že se rozhodl dál zastávat postoje a ideály zavražděného J. F. Kennedyho, s jehož rodinou zůstal i po jeho smrti v úzkém kontaktu. Nástup Glenna do politiky však byl překažen hned na začátku. Jeho životní cesta měla mít ještě mnoho zákrut. V posledním díle životního příběhu Johna Glenna se podíváme blíže na jeho politickou kariéru, která je neméně zajímavá, než ta kosmická a nakonec se s tímto velikánem podíváme ještě jednou do vesmíru.

 3/3 Druhá šance

V roce 1964 John Glenn definitivně vystoupil z NASA a odešel i z námořní pěchoty. Rozhodl se, že bude kandidovat jako demokratický zástupce pro volby do senátu ve státě Ohio. Avšak hned na začátku jeho kampaně, která běžela sotva měsíc, uklouzl ve vaně a utrpěl traumatické poranění hlavy, kdy utrpěl silný otřes mozku a prodělal krvácení středního ucha, v důsledku čehož zůstal několik měsíců ležet na lůžku, protože trpěl závratěmi a nemohl chodit. Díky tomu nemohl dokončit svoji kampaň. Jeho manželka Annie s manželkou dalšího astronauta Scotta Carpentera – Rene, se pokoušely v jeho kampani pokračovat a zastupovaly ho v místech, kde měl mít projevy. Nicméně lékaři Johnovi předpovídali, že bude ležet ještě rok a on nechtěl, aby byl zvolen jen pro to, že byl známý z projektu Mercury. Chtěl, aby jeho voliči věděli o jeho názorech a on s nimi mohl být v kontaktu. Porto se rozhodl, že svoji kandidaturu zruší.

Jako důsledek tohoto rozhodnutí, byl dokonale zavalen korespondencí. Až desítky tisíc dopisů, které mu po oznámení jeho odchodu z politiky začaly chodit, se více méně stahovaly k jeho kosmickým aktivitám, postojům a potřebě jeho osoby v politice. John Glenn z nich dokonce vybral svých čtyři sta nejoblíbenějších a vydal je knižně.

Po devíti měsících rekonvalescence se Glenn poněkud předčasně zotavil. Jakmile byl schopen, začal se opět porozhlížet po politice hlavně ve svém domovském státě Ohio. Mezitím začal podporovat Roberta Kennedyho, mladšího bratra zavražděného J. F. K., s kterým si velice rozuměl. Jejich vzájemná spolupráce vyvrcholila v roce 1968, kdy Kennedymu pomáhal s prezidentskou kampaní.

John Glenn s mladým Kennedym sdílel mnohé názory, jako bylo zastavení rasové diskriminace, popřípadě oba chtěli zastavit šíření jaderných zbraní. Společné také zastávali názor, že Vietnamská válka je nemorální a měla by být zastavena a tak dále. John Kennedyho často doprovázel na kampani a podporoval jej. Bylo tomu tak i po vyhraných primárních volbách ze 4. června 1968. Kennedy tehdy zvítězil v Jižní Dakotě a Kalifornii a výrazně se přiblížil k možnosti, že by mohl vyhrát případné hlavní prezidentské volby. Ten den promluvil ke svým podporovatelům z balkónu v hotelu Ambassador v Los Angeles. Když projev skončil a vydal se kolem kuchyně za svými voliči, aby s nimi promluvil, z poza jednoho ze sloupů vystoupil mladý Palestinec a malým revolverem jej střelil do hrudi. Než stačila policie mladíka specifikovat, vystřelil ještě několikrát do davu, který Kennedyho obklopil a zranil tak několik dalších lidí. V blízkosti se tehdy nalézal i John Glenn. Robert Kennedy druhý den ráno svému zranění podlehl. A John Glenn se podruhé ocitl na pohřbu jednoho z Kennedyů, s kterými toho měl tolik společného.

V roce 1970 Glenn opět kandidoval v Ohiu a plně se pustil do kampaně. Proti němu nastoupil energický a ostřílený politický matador z řad Demokratů Howard H. Metzenbaum, který díky větší finanční a materiální podpoře volby nakonec vyhrál. Glenn však nezůstal neaktivní a dál pracoval na místní politické úrovni. Zaměřil se především na problematiku životního prostředí v Ohiu a mnoho z jeho doporučení nakonec skutečně přispělo k více ekologickému chování průmyslu a lidí v Ohiu. Což nakonec vyústilo v založení Ohio Environmental Protection Agency, která se stará o dodržování dlouhodobě udržitelných průmyslových postupů a pracuje na zlepšování životního prostředí.

V roce 1973 rezignoval v senátu na svoji pozici demokratický poslanec William Saxbe, aby se mohl stát generálním prokurátorem prezidenta Richarda Nixona. Glenn tehdy chtěl, aby byl na jeho místo senátora jmenován k čemuž nalezl i všeobecnou podporu, nicméně sám Saxbe rozhodl, že jeho nástupcem bude Metzenbaum, což oba hráče opět svedlo v roce 1974 do souboje v primárních volbách v Ohiu.

Jejich souboj při primárkách roku 1974 byl velice ostrý. Metzenbaum měl opět finanční a materiální podporu demokratické strany a Glenn tak zpočátku ztrácel. Tentokrát se však Metzenbaum dopustil chyby, když během projevu v Toledu obvinil Glenna, že nikdy nedělal nic pořádného. Lidé v Ohiu však viděli opak, protože Glennova práce byla pro lidi mnohem více viditelná, protože jí dělal přímo ve státě, zatímco Metzenbaum pracoval v Senátu, kde jeho výsledky nebyly tak patrné. A to nakonec stálo za vítězstvím Glenna a jeho prvnímu vstupu na půdu senátu.

John Glenn se tak dostal do senátu ve velice zajímavém období, kdy rezignoval Nixon, doznívala aféra watergate a demokraté v té chvíli drželi naprostou většinu. Zde se seznámil s dlouholetým přítelem a průvodce senátem Mikem Mansfieldem Montanym. Glen byl pověřen vedením výboru pro energii a zdroje a také výboru pro výzkum a vodní zdroje, což dobře kombinovalo jeho kosmické znalosti s dlouholetou praxí ve výborech zabývajících se životním prostředím. V senátu Glenn pracoval dost v pozadí a především přispíval novelami zákonů a jejich úpravami. Jednou z jeho největších výzev bylo zvládnutí následků velké energetické krize, která probíhala v sedmdesátých letech a která vlastně vytvořila trh s energiemi tak, jak ho známe dnes. Glenn také nakonec stal u prvního návrhu, který připravoval smlouvu, která by v budoucnu zabránila šíření jaderných zbraní. Mohl tak navázat na idey Kennedyů a konečně je začít prosazovat. Ostatně zákony Glennových návrhů zákonů o šíření jaderných zbraní jsou základem americké jaderné politiky až do dnešních dnů.

V roce 1978 se Glenn stal členem výboru pro zahraniční vztahy s jihovýchodní Asií a díky tomu hodně cestoval, podnikl mnoho cest do Číny, Tchaj-wanu a zejména pak Japonska a jižní Korey. Stal se iniciátorem a tvůrcem politiky, která později umožnila stanovit pevné zahraniční vztahy USA a Tchaj-wanu a napomohl i tomu, že Čína začala Tchaj-wan uznávat, mnohdy spíše respektovat.

Glenn byl také známý pro svoji snahu o šetření ve vnitřních státních výdajích a zužování byrokracie. V osmdesátých letech se mu dařilo prosadit několik nařízení, které měly napomoci ušetření financí uvnitř vládního vedení USA a skutečně se některé ukázaly jako účinné. Ke konci osmdesátých let pak odešel z výboru pro zahraniční vztahy a přesunul se do výboru pro ozbrojené složky. Tam se zasazoval o zlepšení pozice žen v armádě a řešil i otázku homosexuálu v armádě. V otázkách ekologie se pak v první polovině devadesátých let zasazoval o zastavení nepůvodních druhů rostlin a živočichů na různá místa světa a vyparoval v rámci tohoto problému i dlouhodobou strategii USA. Stejně tak celá devadesátá léta pracoval na ladění amerického jaderného programu a nakonec i díky němu byla podepsána smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT), která platí dodnes.

V polovině devadesátých let byl Glenn zkušený, ostřílený politik, který neztrácel oblibu a měl za sebou mnoho práce. Bylo trochu překvapením, když 20 února 1997 prohlásil, že již nebude znovu kandidovat do dalšího funkčního období a odejde do důchodu.

Mezitím se však v NASA diskutovalo o zkoumání účinku stárnutí ve vesmíru a zrodil se plán…

Na tiskové konferenci z 16. ledna 1998 bylo oznámeno, že se John Glenn po takřka třiceti šesti letech vrátí do vesmíru na palubě raketoplánu Discovery při misi STS-95 a bude podroben zkoumání stárnutí ve vesmíru. Tato nečekaná nominace vyvolala mnoho ohlasů, jak těch kritických, tak i těch souhlasných. Kritici hlavně poukazovali na to, že by to mohla být hodně výhodná politická kampaň pro Glenna a demokraty, nicméně Glenn i NASA důrazně stáli za tím, že jde především o vědecký přínos a že by jen těžko hledali lepšího kandidáta, který už jednou ve vesmíru byl, jsou o něm tak dobré lékařské záznamy a opět je schopný do vesmíru letět i po takové době. John Glenn měl v době letu sedmdesát sedm let a tak starý astronaut do vesmíru ještě neletěl, byla to skutečně jedinečná vědecká příležitost, podívat se na to, jak se bude dařit tak starému organismu ve stavu beztíže a jaký vliv na něm bude mít. Svoji účastí se na tomto výzkumu podílel i Národní ústav pro výzkum stárnutí NIA (National Institute on Aging).

Kosmické koráby se od dob prvního letu Glenna poněkud změnily. Zatímco kabiny Mercury nabízely zrovna tolik místa, aby se tam středně velký člověk tak tak usadil, raketoplány byly přeci jen poněkud větší. Mise STS-95 sebou navíc měla evropskou laboratoř Spacehab, která sloužila při vědeckých misích raketoplánů a nabízela další prostor pro vědu a výzkum na oběžné dráze.

John Glenn se tedy po takřka čtyřiceti letech vrátil k výcviku a byl podroben nezbytnému testům, které byly nutné pro jeho účast na této misi. Všechno úspěšně prošel a již v říjnu byl naplánován start.

29. 10. 1998 v 19:19:34 UT (20:19:34 SEČ) raketoplán Discovery vyrazil na misi STS-95. Posádka byla sedmičlenná. Velitelem stroje byl Curtis L. Brown. Letu se účastnil i nováček Pedro Duque, zástupce evropské kosmické agentury a vůbec první Španěl ve vesmíru. ¨během startu Glenn naprosto bez obtíží překonal zrychlení na 3G. Seděl na obytné palubě raketoplánu.

Glenn během letu studoval vliv mikrogravitace na proces stárnutí. Kromě toho se uskutečnila řada experimentů v modulu Spacehab , byla vypuštěna a znovu zachycena sluneční observatoř Spartan 201, v nákladovém prostoru bylo zařízení Hubble Orbital Systems Test (HOST) pro ověřování přístrojů pro kosmický teleskop HST, astronomická observatoř International Extreme Ultraviolet Hitchhiker-3 (IEH-3) a řada dalších experimentů. Robinson a Parazynski testovali RMS. Duque a Naito-Mukai připravovali manipulační box na obytné palubě k experimentům. Glenn zahájil v experimentu MEPS výrobu mikrokapslí s protirakovinným lékem. V pátek 30. 10. 1998 v 18:45 UT vypustila posádka z nákladového prostoru raketoplánu malou družici PANSAT – Petite Amateur Naval Satellite (1998-064B) pro testování nových telekomunikačních technologií. V dalších dnech se stal hlavním studijním objektem právě John Glenn. Kolegové mu odebírali vzorky krve a sám astronaut si odebíral vzorky vlastní močí. Posloužily ke studiu adaptace tak starého člověka na beztížný stav. Dále Glenn polykal pilulky a vstřikoval si injekce, aby se zjistilo, jak jeho svalstvo v beztížném stavu zpracovává protein. To má pomoci lépe porozumět procesům stárnutí na Zemi a zabránit oslabování svalstva pacientů dlouhodobě upoutaných na lůžko. Glenn byl ve spánku připojen k třiadvaceti senzorům, které měřily činnost jeho mozku, pohyb svalstva a očí a podobně. John rovněž spolkl ve velké tabletě vysílač a teploměr. Vysílač nepřetržitě vysílal signály o Glennově vnitřní teplotě na přijímač, který měl umístěný za zápěstí.

Po desetidenním letu plném experimentů a zkoumání raketoplán Discovery úspěšně přistál v 17:03:41 UT na Floridě. Glenn se po přistání cítil dobře. Nakonec se ukázalo, že pro výzkum stárnutí ve vesmíru byl Glennův let více jak přínosný a medicína z něj těží dodnes. John Glenn tak dostal tu vytouženou druhou šanci podívat se do vesmíru a to ve chvíli, kdy už většina z nás nevěří, že by se mohla objevit ještě nějaká velká životní příležitost.

Příběh Johna Glenna je rozhodně zajímavý. Byl významný pilot, významný astronaut a pracovitý a významný politik. Stihl toho za svůj život opravdu hodně a i v pokročilém věku dokázal pracovat na zajímavých věcech a fyzicky i psychicky zvládnout náročný let do vesmíru. Tímto končí náš krátký seriál o tomto americkém hrdinovi. Dalo by se o něm psát dlouze a podrobně, ale třeba se k tomu ještě někdy vrátíme.

Zdroje obrázků:
 http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ab/John_Glenn_Portrait.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/bd/Robert_F_Kennedy_crop.jpg
https://kb.osu.edu/dspace/bitstream/handle/1811/50695/OCA_GlennArchives_G094-01-1.jpg?sequence=1
http://www.spacefacts.de/graph/sts/launch2/sts-95.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d8/STS-95_landing.jpg