V prvním díle jsme se věnovali čínským plánům na nové orbitální stanice, druhý díl byl zaměřený na technickou stránku budoucnosti, jelikož jsme rozebírali chystané nosné rakety. Dnes náš miniseriál uzavřeme. Tématem bude cesta Číňanů na Měsíc. Předem musím upozornit, že v mnoha ohledech se bude jednat o spekulace, protože Čína je kromě jiného známá tím, že jen velmi nerada konkretizuje své plány a nejraději mluví velmi všeobecně. Jedno je ale jisté – Číňané o Měsíci mluví poměrně často a není se co divit. Byl by to velký úspěch jejich kosmického programu a úspěšné přistání by je s definitivní platností poslalo do klubu elitních kosmonautických velmocí.

Pokud se podíváme na celou věc střízlivým pohledem, zjistíme, že za současné situace je právě Čína nejžhavějším kandidátem, který by mohl na Měsíci přistát. Evropa se ohledně téhle možnosti drží zpátky, Rusové mají sice velké plány, ale ty hatí nedostatek peněz i nějaká přesnější koncepce. Jediným, kdo by mohl Číňany ohrozit jsou spojené státy. Jejich hlavní cesta by sice měla mířit k asteroidům a k Marsu, ale myslím si, že NASA po Měsíci stále pokukuje.

Zpátky ale k Číně. Jelikož je čínská kosmonautika výkladní skříní celého národa, potažmo vedoucí strany, je jí věnována velká důležitost. Rozvoj je přesně nalinkovaný v tzv. Bílé knize. Prozatím je schválená jen do roku 2015, nicméně i z toho mála se dá vyčíst zájem o našeho souputníka. Čína totiž chce už v roce 2013 vyslat k Měsíci nepilotovanou misi Chang’e 3, která naváže na předchozí velmi úspěšné projekty s pořadovými čísly 1 a 2. jen pro zajímavost – bude se jednat o první měkké robotické přistání na povrchu měsíce od roku 1976, kdy se to podařilo sovětské Luně 24.

Cca. metrákové vozítko by mělo na povrchu Měsíce fungovat asi tři měsíce. Tím pádem na něj čeká i 14 dní dlouhá měsíční noc, která klade velké nároky na tepelnou izolaci všech systémů. Teplota totiž bude klesat na – 170°C. Ani během „dne“ to nebude žádná selanka – teploty budou okolo 100°C. V té době ale rover využije své solární panely, ze kterých bude získávat energii. Jelikož by baterie nestačily na provoz během noci, bude vozítko využívat tepla (a možná i energie) z radioizotopového termoelektrického .generátoru, který využije rozpadu plutonia 238 (podobný systém využívá americké marsovské vozítko Curiosity).

Vozítko má přistát v oblasti Sinus Iridium (cca. 44° severní šířky), kterou pokrývají horniny na bázi bazaltu, tedy vyvřelé lunární lávy. Samotný rover bude disponovat pokročilým systémem samostatného rozhodování. Bude si například plánovat cestu tak, aby se vyhnul překážkám. Díky relativní blízkosti Měsíce mohou kdykoliv pozemní technici převzít řízení. Na druhou stranu, pokud se tento systém osvědčí, bude mít Čína v kapse technologii pro autonomní řízení i v oblastech, kde budou muset sondy spoléhat samy na sebe – např. na Marsu.

Ale zpět k vozítku Chang’e 3. To by mělo na své palubě nést několik kamer, infračervený spektrometr, rentgenový spektrometr a podpovrchový radar. Rover bude navíc disponovat mechanickou paží. Vozítko už má za sebou zkoušky systémů, které podstoupilo na začátku roku 2012 v poušti čínské provincie Gansu. Ve třetím čtvrtletí tohoto roku navíc vyzkoušelo techniku sjíždění z přistávací plošiny landeru.

Mise Chang’e 3 má vyšlapat cestičku pro další krok vpřed. Mezi lety 2015 a 2017 by měla k Měsíci vyrazit nepilotovaná mise, jejíž jméno zatím neznáme, nicméně její úkol zaujme asi všechny zájemce o kosmonautiku. Mělo by se totiž jednat o odběr vzorků z měsíčního povrchu a jejich následné odeslání zpět na Zemi. O této misi bohužel nejsou známy žádné bližší informace. Dá se ale očekávat, že technologicky bude (hlavně co do konstrukce landeru) vycházet ze zkušeností nabytých při misi Chang’e 3.

Nasbírané vzorky poputují zpět na Zemi v návratovém pouzdru – díky tomu bude moci Čína vyzkoušet tepelný štít, který zvládne výrazně vyšší tepelné namáhání, než pokud by se vracel pouze z nízké oběžné dráhy. Doposud Čína nikdy nezkoušela podobný manévr. Všechny vstupy do atmosféry byly +/- z první kosmické rychlosti, tedy z nízké oběžné dráhy. Návrat od Měsíce ale bude jiná káva. Pokud se systém osvědčí, přijde na řadu velké finále – přistání lidské posádky na Měsíci.

V této fázi se již dostáváme do dříve avizované roviny spekulací. Nicméně už od příštího roku bude k dispozici nový kosmodromu Wenčang na ostrově Hainan, který díky blízkosti rovníku umožní vyšší nosnosti raket. Navíc ve dvacátých letech by chtěli Číňané nasadit těžkotonážní raketu Čchang-čeng 9. Osobně se nedomnívám, že by hned její první start využili pro vyslání lidské posádky k Měsíci. Sečteno a podtrženo – Není otázkou, zda Čína někdy k Měsíci vyšle pilotovanou posádku (pokud se tedy nečekaně nezbrzdí její ekonomika), otázkou je spíše kdy k tomu dojde. S přihlédnutím ke všem objektivním skutečnostem nevěřím tomu, že by k takové misi došlo dříve než v roce 2025. Mnohem reálnější mi přijde termín okolo roku 2030.

Čína samozřejmě plánuje i do vzdálenější budoucnosti. Jenže i u ní platí přímá úměra známá i z ostatních kosmických agentur – čím větší časová vzdálenost, tím větší sci-fi. Čína by například ráda vybudoval trvalou měsíční základnu. Té se ale nejspíše dožijí naše děti, nebo ti, kteří vsadí na zdravý způsob života. Její realizace by teoreticky mohla nastat okolo roku 2050, ale spíše později.

Náš miniseriál o čínských kosmických plánech tímto dílem končí a já doufám, že se Vám alespoň trochu líbil a že jste s jeho pomocí nahlédli pod pokličku plánů nejlidnatější země světa, která své kosmonautické novinky drží poměrně v tajnosti.

Zdroj informací:
http://forum.kosmonautix.cz/
http://forum.kosmonautix.cz/
http://en.wikipedia.org/
http://en.wikipedia.org/wiki/Sinus_Iridum

Zdroje obrázků:
http://ing.dk/modules/xphoto/cache/57/62557_650_550_0_0_0_0.jpg
http://2.bp.blogspot.com/-yTphoVDa63Y/T526I4h46vI/AAAAAAAARaE/5r-np32ojjI/s1600/chang-E-3-krishna-x3-580.jpg
http://www.moondaily.com/images/china-moon-lunar-vehicle-art-bg.jpg
http://www.blogcdn.com/www.engadget.com/media/2012/07/chinamoonbase.jpg