V minulém díle našeho letního seriálu TOP 5 jsme se věnovali významným fyzikům, kteří nějakým způsobem zásadně ovlivnili kosmonautiku. Nyní nás čeká už jen poslední díl, protože se prázdniny nezadržitelně chýlí ke konci. Rozhodl jsem se však udělat poslední díl trochu odlehčený, méně vážný než obvykle a víceméně se tentokrát zcela vyhnout vědě. Naopak se podíváme do oblasti umění, totiž na několik zásadních písní nebo básní, které s kosmonautikou souvisejí. Samozřejmě, že výběr byl trochu náročný, ale nakonec se myslím podařil poměrně hezky, byť některé zajímavé skladby jsem musel bohužel vynechat.

5) Bratři Ebenové – Jak to dělaj‘ kosmonauti

Píseň Jak to dělaj‘ kosmonauti pochází z druhého alba bratří Ebenových Tichá domácnost, které vyšlo v roce 1995. Kapela je, jak už název napovídá složená z bratrů Ebenových – Davida, Kryštofa a nejslavnějšího z trojice Marka. Ano, to je ten televizní moderátor proslavený talk show Na plovárně, který příležitostně uvádí i jiné pořady a akce, například Karlovarský filmový festival nebo pořad Star Dance. Kvůli některým svým výstupům z těchto příležitostí je Eben částí populace vnímám dosti kontroverzně. Některé z jeho vtipů a promluv jsou totiž částí populace vnímány dost sexisticky. Faktem však je, že v hudbě se Ebenovi dost dařilo. Zejména právě album Tichá domácnost je přijímáno velmi dobře u posluchačů i kritiky.

Najedeme na něm celou řadu zajímavých písní, jmenujme titulní píseň Tichá domácnost zpívanou Markem Ebenem a Ivou Bittovou (tito dva spolu zpívají ještě skladbu Chůze) či zhudebnění legendární Kollárovy lyricko-epické básně Slávy dcera z roku 1824, něco, o čem by řada lidí nevěřila, že bude kdy možné. Tato píseň je také zástupcem českého rapu, který jsem ochoten poslouchat, ba dokonce se mi i líbí. Posluchače může potěšit i netradiční Koleda, krátká píseň V limitu a mě osobně se zamlouvá též Keramická pojednávající o tom, co dělají různí lidé, když je jim smutno (keramik začne vše pálit v peci, včetně díla polského symbolisty – dodnes nevím, kdo je myšlen, pokud to víte, dejte mi vědět, ať mohu klidněji spát).

Pro fyzika je zajímavá i skladba Archimedes o jednom z největších učenců starověku, Archimedovi ze Syrakus, který se proslavil celou řadou pozoruhodných konstrukcí, jako je třeba Archimedova spirála a nebyl zas tak daleko ani k objevu diferenciálního a integrálního počtu (nakonec objeven až o 18 století později Newtonem a Leibnitzem).

Když vana přetéká, volám heuréka!
A šplouchám jako malý děcko.
Když vana přetéká, volám heuréka!
A koukat bude celý Řecko,
jak se dělá věda, ve vaně u Archiméda.

Nás však nyní zajímá především výše uvedená píseň Jak to dělaj‘ kosmonauti. Se stopáží čtyř minut a dvou sekund jde o suverénně nejdelší skladbu alba. Stejně jako téměř všechny ostatní, i ona je autorským počinem Marka Ebena. Jedinou výjimkou je právě Kollárova Slávy dcera a píseň Chůze napsaná napůl s Karlem Plíhalem. V naší písni se Marek Eben zabývá otázkou, kterou si někdy ve svém životě položil snad každý. Ale nechme promluvit samotného autora.

Dneska jsem se u snídaně zase dusil,
bylo nějaký suchý těsto, já vám zkusil,
někdo kleje a tím hřeší, proti Bohu,
já však hledím na oblohu.

Jak to dělaj‘, no řekněte mi,
jak to dělaj‘ kosmonauti

Všude samý monitory, budíky a stopky,
a mezitím poletujou v kabině ty drobky,
ať mi nikdo neříká, že to tam takhle chodí,
to by měli pěknej bordel v tý kosmický lodi.

…

Jestli mají v kombinéze ňákej pytlík,
nebo prostě něco kam by to hned chytli,
v časopisech odborných se marně hrabu,
jako kdyby tyhle věci byly tabu.

Ale jak to dělaj‘, no řekněte mi,
jak to dělaj kosmonauti.
Vím, co dělaj‘ pionýři, vím, co dělaj skauti,
ale jak to dělaj kosmonauti?

4) Vangelis – Movement 3 (Cosmos)

Jediná instrumentální skladba, kterou jsem se rozhodl do výběru zařadit. Avšak myslím, že poměrně oprávněně, protože jde o melodii uvádějící jeden z nejslavnějších popularizačních projektů v historii Cosmos: A Personal Voyage Carla Sagana. Tento třináctidílný seriál vyšel i s českým dabingem jako Vesmír: Soukromá cesta. Astronom, fyzik a popularizátor Carl Sagan se v něm věnuje celé řadě aktuálních témat od evoluce, přes hrozící jadernou válku až po potenciální srážku s planetkou. V několika dílech se však dostává i na témata související s kosmonautikou.

Ve třetím díle nazvaném Harmonie světů se jako hlavní vědec objevuje Johannes Kepler, kterého hraje Jaromír Hanzlík. Sagan podrobně představuje Keplerův život i dílo, včetně objevu zákonů pohybů nebeských těles. A pokud by vám tato spojitost s kosmonautikou nestačila, úplně na konci se povídá o Keplerově sci-fi Somnium (Sen), v níž si představuje let lidí na Měsíc. Toto vyprávění je protkáno záběry z misí Apollo. V dalším díle Nebe a peklo se můžeme seznámit s Venuší a výsledky sond Veněra. Blues pro rudou planetu je díl, který ihned následuje a seznamuje nás s raketovým průkopníkem Robertem Goddardem a sondami Viking. Šestý díl, Vyprávění cestovatele pak diváky seznamuje se sondami Voyager. A takto bychom mohli pokračovat.

Titulní skladbu Cosmos objevující se na začátku i na konci každé ze třinácti epizod napsal řecký hudebník, skladatel a producent Vangelis, vlastním jménem Evangelos Odysseas Papathanassiou, což je natolik nezapamatovatelné jméno, že není divu použití pseudonymu. Vangelis začal svou hudební kariéru s řeckou progresivně rockovou kapelou Aphrodite’s Child, ale na počátku 70. let se osamostatnil. Od té doby se vypracoval na jednoho z nejuznávanějších skladatelů, zvláště v oblasti filmové hudby. Je autorem soundtracků k dílů jako jsou 1492: Dobytí ráje, Blade Runner či Ohnivé vozy. Některé z jeho titulních skladeb, zvláště třeba Chariots of Fire se velmi proslavily.

Jedním z Vangelisových nejslavnějších alb je Heaven and Hell, z něhož pochází právě titulní skladba k seriálu Cosmos. Jmenuje se zde Movement 3. Nebyla tedy složena pro Saganův seriál, ale byla vybrána jako vhodná titulní melodie. To ovšem není všechno, Vangelis se vesmíru věnoval i v dalších deskách. Kupříkladu album Albedo 0,39 z roku 1976 obsahuje mimo jiné i krátkou skladbu Mare Tranquilitatis inspirovanou samozřejmě programem Apollo. Ostatně ve skladbě se kromě syntetizátoru objevují také zvukové stopy z několika přistání astronautů na Měsíci. V roce 2001 vydal album Mythodea: Music for the NASA Mission: 2001 Mars Odyssey, v roce 2016 desku Rosetta a konečně v roce 2021 nahrávku Juno to Jupiter. Všechny inspirované stejnojmennými sondami.

3) Jan Neruda – Z písní kosmických: XXI

Báseň XXI ze sbírky Písně kosmické známou spíše jako Jak lvové bijem o mříže zná díky legendárnímu filmu autorské dvojice Ladislava Svěráka a Zdeňka Smoljaka Marečku, podejte mi pero! Snad každý. Film režíroval Oldřich Lipský a hlavní roli mistra Jiřího Kroupy staršího, který musí kvůli modernizaci podniku, v němž pracuje, složit maturitu, zahrál Jiří Sovák. Proto i přes počáteční odpor nastoupí do večerní školy, kde se setkává s celou řadou svérázných spolužáků i učitelů. Navíc jeho syn Jiří Kroupa mladší chodí do téže školy a kupodivu má výrazně lepší prospěch než jeho otec. V jedné scéně je Kroupa starší zkoušený právě z recitace básně XXI (Jak lvové bijem o mříže).

Báseň pochází z pořadí čtvrté básnické sbírky Jana Nerudy, jedné z vůdčích osobností májovců. Sbírka Písně kosmické vyšla v roce 1878 a vznikla v Bechlíně v okrese Litoměřice. Tvoří ji 38 básní týkajících se problematiky astronomie a vesmíru. Jan Neruda sice studoval právnickou a filozofickou fakultu, jeho znalosti astronomie však byly výborné. Jak tedy uvádí například popularizátoři Jiří Grygar a Pavel Suchan, básně plně odpovídaly tehdejšímu vědeckému poznání a neobsahovaly žádné věcné chyby. Na tomto díle je skvělé i to, že ačkoliv bývá někdy umění považováno za protiklad vědy, Neruda tuto tezi rozporuje právě tím, že jeho sbírka z vědy přímo vychází.

Ze všech 38 básní jsou patrně nejznámější básně XXI a XXII. Báseň XXII se jmenuje také Seděly žáby v kaluži a odkazuje na astrobiologii a hledání života v kosmu. Z jejího textu mě osobně dodnes mrazí:

Seděly žáby v kaluži,
hleděly vzhůru k nebi,
starý jim žabák učený,
odvíral tvrdé lebi.

Vysvětloval jim oblohu,
líčil ty světlé drdky,
mluvil o pánech hvězdářích,
zove je světa krtky.

…

Umlknul. Kolem horlivě
šuškají posluchači.
Žabák se ptá, zdaž o světech
ještě cos zvědít ráčí.

„Jen bychom rády věděly,“
vrch hlavy poulí zraky.
„Jsou-li tam tvoři jako my,
jsou-li tam žáby taky.“

Druhá velmi známá báseň je právě XXI, tedy Jak lvové bijem o mříže. Jde o báseň odkazující se ke kosmonautice. Ta tehdy pochopitelně ještě v moderní podobě neexistovala, ale text poukazuje na odvěkou touhu člověka překonat pozemskou tíži a podívat se do kosmického prostoru.

Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí.
My bychom vzhůru k nebesům,
a jsme zde Zemí spjatí.

Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
„Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci,
jimž hrouda nohy víže!

…

My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!

2) Queen – 39

Jedna z nejslavnějších kapel historie aktivní v 70. a 80. letech byla Queen. Nejvýznačnější postavou skupiny byl zpěvák, klavírista a frontman Freddie Mercury, vlastním jménem Farrokh Bulsara, který bývá považován za jednoho z nejlepších zpěváků rockové hudby. Dalšími členy byli bubeník Roger Taylor, baskytarista John Deacon a muž, který nás teď bude zajímat nejvíce, kytarista Brian May. Byl to právě Brian May, který studoval astrofyziku, ovšem studia kvůli hudební kariéře přerušil. Počátkem tohoto století, dlouho po smrti Mercuryho a faktickém rozpadu kapely, se však ke studiu vrátil a v roce 2007 obdržel doktorský titul na Imperial College London za práci týkající se meziplanetárního prachu.

Někdy bývá toto jeho PhD trochu zesměšňováno a říká se, že ho prý May obdržel „čestně“ za zásluhy v hudbě. Nic však nemůže být dále od pravdy. May sice není až na samotné špici vědy jako byli třeba Feynman či Einstein, avšak astrofyzik je vynikající a jeho práce je skutečně velmi kvalitní. To za prvé. Za druhé tyto výroky ukazují, že dotyční nevědí vůbec nic o britském systému vzdělávání a o tom, jak fungují tamní univerzity. Imperial College, která je jednou z nejprestižnějších univerzit nejen v Anglii, ale i celosvětově, by si skutečně nemohla dovolit udělit někomu titul PhD jen tak, aniž by dotyčný splnil přísná kritéria.

Ale co více, May byl třeba i členem týmu amerických sond New Horizons, jež zkoumala Pluto, a OSIRIS-REx, která přivezla vzorky z blízkozemní planetky Bennu. Kromě vědy se zabývá i popularizací, pomohl založit (mimo jiné s Russellem Schweickartem) Asteroid Day, který se připomíná každý rok 30. června na výročí Tunguzské události. Napsal též několik popularizačních knih, které byly přeloženy i do češtiny. Úzce spolupracuje s NASA i ESA, mimo jiné je součástí týmu, který pomocí numerických simulací zkoumá rozložení planetek nebo vývoj systému Didymos Dimorphos po nárazu mise DART. Nezapomeňme však na jeho hlavní přínos, kterým stále zůstává hudba.

Queen napsali celou řadu hitů, na mnoho z nich si jistě sami vzpomenete. Ať už to je We Are the Champions, Bohemian Rhapsody (to Bohemian znamená bohémská, nikoliv česká, jak si někteří mylně myslí), We Will Rock You nebo Radio Ga Ga (pseudonym Lady Ga Ga je právě podle této písně). Brian May se na nich podílel jako kytarista a doprovodný zpěvák, přičemž občas zastal i roli hlavního zpěváka a pianisty. Jednou z písní, kterou na albu zpívá, je 39 (na koncertech ji však zpíval Mercury) z asi nejlepší desky skupiny A Night at the Opera (název je zvolen podle filmu bratří Marxových). Píseň je 39. skladbou, kterou skupina vydala na albu.

V této písni May uplatňuje právě své astrofyzikální znalosti, neboť text pojednává o skupině lidí, kteří se vydají na cestu vesmírem. Z jejich pohledu trvala jen rok, ale po návratu zjistí, že v důsledku relativistické dilatace času uplynulo na Zemi sto let a všichni jejich blízcí jsou už dávno mrtví.

In the year of ’39, assembled here the volunteers (V tom roce 39 sešli se dobrovolníci)
In the days when lands were few (Ve dnech, kdy mnoho zemí nebylo)
Here the ship sailed out into the blue and sunny morn (Loď odplula v mlhavém a slunném ránu)
The sweetest sight ever seen (Byla to nejsladší podívaná)

And the night followed day (A noci následovaly dny)
And the story tellers say (A vypravěči sdělovali)
That the score brave souls inside (Že odvážné duše uvnitř)
For many a lonely day sailed across the milky seas (Mnoho pustých dní pluly Mléčnými moři)
Ne’er looked back, never feared, never cried (Nikdy se nedívali zpět, nebáli se, neplakali)

…

In the year of ’39 came a ship in from the blue (V tom roce 39, loď připlula z modravé dáli)
The volunteers came home that day (Domů se dobrovolníci vrátili)
And they bring good news of a world so newly born (A dobré zprávy přivezli, svět se právě narodil)
Though their hearts so heavily weigh (Ač jejich srdce těžká byla)
For the Earth is old and grey, little darling, we’ll away (Země stará a šedá se jevila, drahá, budeme daleko)
But my love, this cannot be (Ale tohle nemůže být láska má)
Oh, so many years have gone though I’m older but a year (Ó, tolik let již uplynulo, a i když jsem o nějaký rok starší)
Your mother’s eyes, from your eyes, cry to me (K očím mateřským přes oči tvé já úpím)

Don’t you hear my call though you’re many years away? (Neslyšíš mé volání, jsi tolik roků vzdálená)
Don’t you hear me calling you? (Neslyšíš, že volám tě?)
Write your letters in the sand for the day I take your hand (Píšu psaní do písku, dokud nestisknu tvou ruku)
In the land that our grandchildren knew (V zemi, kterou naše vnoučata znají)

1) Jan Vodňanský a Petr Skoumal – Když odchází kosmonaut

Autorské duo Jana Vodňanského a Petra Skoumala je jednou z nejlepších humoristických českých skupin druhé poloviny 20. století. Dnes jsou už však trochu zapomenutí, částečně neprávem, částečně pochopitelně kvůli tomu, že se ve své tvorbě hodně věnovali reakci na komunistický režim. Petr Skoumal psal hudbu, Jan Vodňanský texty. Na vystoupeních s nimi vystupovala i celá řada dalších lidí, za všechny jmenujme třeba Táňu Fišerovou, Leoše Suchařípu, nebo Miloslava Štibicha. Kromě písní psal Vodňanský i častušky nebo básně. Na ukázku uveďme například jeho Pozdrav z Františkových lázní.

Posílám Ti oka,
oka svého soka.
Ne, že bych se vychloubal,
prostě jsem je vydloubal.

Ve své tvorbě má Vodňanský i několik odkazů na kosmonautiku. Jeden z jeho písňových textů se jmenuje Kosmická spolužačka. Pochází z alba Hurá na Bastilu nahraného v pražském Činoherním klubu v květnu 1972. Z textu uveďme alespoň začátek:

Spolužačka nabývá odstředivou rychlost,
spolužačka nabývá na otáčkách.
Každou legraci změní v rotaci,
ztratí přitažlivost už se nevrací.

Víří vesmírem, víří kosmem,
bez ní nespím,
a tak za ní už po dnu osmém,
kroužím toužím.

Další písní odkazující na kosmonautiku je skladba Neteře. Původně je z alba S úsměvem Donkichota nahraného taktéž v květnu 1972 v pražském Činoherním klubu, ale v této verzi se odkaz na kosmonautiku nevyskytuje. Objevuje se však ve druhé verzi, která se dostala na album s názvem Pro děti od pěti… (unlimited) nahraného v roce 2000. Tato varianta totiž končí takto:

Jednou z rána slyším bušit těžké rány na dveře,
jdu otevřít a na prahu vidím své dvě neteře,
jdu otevřít a v ten moment já svým očím nevěřím,
neboť tady náhle stojím tváří v tvář svým neteřím.
To jsou dveře, to jsou necky, to jsou mé dvě neteře,
mrkaj na mě spiklenecky, na sebe a na dveře.
Mrkaj na mě spiklenecky, neboť jsem jim naletěl,
když tvrdily, že letěly s Gagarinem v raketě.

Nejvíc je však s kosmonautikou propojena píseň z pozdního období dvojice Vodňanský a Skoumal, když už byli u konce společné kariéry. Tehdy hráli koncerty ve spolupráci s režisérem Přemyslem Rutem. Na těchto koncertech se objevovala píseň Když odchází kosmonaut.

Každý se vzhůru dívá,
a nechce jíti spát,
tak už to s námi bývá,
když odchází kosmonaut.

Vrátí se zanedlouho,
copak si může přát,
do dálky za svou, jo za svojí touhou,
když odchází kosmonaut.

Neznámý svět ho láká,
na dráhy galaxií,
tajemnou září v dálkách,
směje se, když s ním chci jít.

A jeho hlas mi říká,
co se mi může stát,
pomalu čas utíká,
když odchází kosmonaut.

…

 

Poznámka autora

• Na základě četných dotazů a komentářů mám potřebu učinit dodatek. TOP 5 je samozřejmě velmi subjektivní seriál, a zvláště v případě umění to platí pětinásobně. Každý jiný autor Kosmonautixu i jakéhokoliv jiného webu by na mém místě vybíral úplně jinak a je dost pravděpodobné, že bychom se neshodli ani v jediném bodě.
• Jinými slovy, to, že vy nějakou píseň pokládáte za zásadní nutně neznamená, že to vidím stejně a podle toho jsem vybíral. To platí například pro Space Oddity od Bowieho, kterého sice uznávám, ale nemám ho rád a vůbec ho neposlouchám. Ale úplně stejně to platí pro jakékoliv jiné dílo, které vás napadne.

Zdroje obrázků

• https://www.goldminemag.com/.image/ar_4:3%2Cc_fill%2Ccs_srgb%2Cfl_progressive%2Cg_xy_center%2Cq_auto:good%2Cw_1200%2Cx_1357%2Cy_814/MjA3OTM3MjExMzE0NzQzMDQ1/brian-may-80.jpg
• https://d25-a.sdn.cz/d_25/c_img_H_ED/M6vBbbA.jpeg
• https://1gr.cz/fotky/lidovky/14/072/c460/ELE549af9_ebeni.jpg
• https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/e/e6/Vangelis_Heaven_and_Hell.jpg
• https://soundtrackfest.com/wp-content/uploads/2022/05/MN-2022-05-20-Vangelis-In-Memoriam.jpg
• https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d2/Jan_Neruda_%E2%80%93_Jan_Vil%C3%ADmek_%E2%80%93_%C4%8Cesk%C3%A9_album.jpg
• https://img-cdn.heureka.group/v1/b2e5a756-1214-47ac-ae4c-cbfc8d6ec9ce.jpg
• https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/4/4d/Queen_A_Night_At_The_Opera.png
• https://pbs.twimg.com/media/E74A4IxX0Acajxl?format=png&name=small
• https://d15-a.sdn.cz/d_15/c_img_F_I/CGb3kh.jpeg?fl=cro,0,32,1280,720%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1