sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
NASA 17. září oznámila, že udělila kontrakt společnosti Intuitive Machines na podporu Near Space Network. Jedná se o systém, který poskytuje komunikační služby pro mise NASA na oběžné dráze Země a cislunárním prostoru.
Evropští představitelé tvrdí, že změna softwaru by měla vyřešit problém, který nastal při inauguračním startu Ariane 6 v červenci s horním stupněm.
Impulse Space oznámila 16. září kontrakt na zajištění dopravy na geostacionární oběžnou dráhu pro družice od francouzského startupu Space Network Services. Byla to první oznámená dohoda o geostacionární službě Impulse Space, která byla představena v srpnu.
U.S. Space Force udělily téměř 45 milionů dolarů Rochesterskému technologickému institutu a Michiganské univerzitě, aby vedly pokročilý výzkum vesmírné energie a pohonu.
Lockheed Martin získal kontrakt v hodnotě 297,1 milionu dolarů na vývoj mapovačů blesků pro budoucí geostacionární konstelaci Národního úřadu pro oceán a atmosféru.
Smlouva nařizuje vyvinout dva letové přístroje a zahrnuje opce na dva další.
Americké vojenské družice postavené společností York Space Systems si úspěšně vyměňovaly data na oběžné dráze pomocí optických komunikačních terminálů Tesat-Spacecom.
Ursa Major, společnost zabývající se raketovým pohonem se sídlem v Coloradu, získala od americké armády nové finanční prostředky ve výši 12,5 milionu dolarů na pokrok ve vývoji a výrobě raketových motorů na tuhé pohonné látky.
Francouzský startup U-space bude spolupracovat s nadnárodním dodavatelem raket MBDA na vývoji dvojice družic, které budou demonstrovat detekci, charakterizaci a zaměřování družic a jiných zařízení ve vesmíru. Družice spadají do plánů agentury DGA .
Startup Samara Aerospace získal kontrakt společnosti SpaceWERX na vývoj zlepšeného zaměřování družic o hmotnosti o 200 až 500 kilogramů.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Nejbližší přednášky
| Název |
|---|
záznamy přednášek
Včera nás ve věku 73 let opustil jeden z velkých popularizátorů kosmonautiky v naší zemi, pan Ing. Marcel Grün. Rád bych proto tomuto zesnulému velikánovi věnoval alespoň krátkou vzpomínku. Marcel Grün se narodil v roce 1946 v Chebu a popularizaci se věnoval od svých 15 let, kdy se stal demonstrátorem na Štefánikově hvězdárně. Vystudoval strojní fakultu ČVUT a poté postgraduálně i pedagogiku. Byl členem klubu SPACE, spolu Antonínem Vítkem či Janem Kolářem. V roce 1967 začal pracovat v Planetáriu Praha a o řadu let později se stal na dlouhých 16 let ředitelem Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy. V roce 2003 byl spoluzakladatelem České kosmické kanceláře. Velkou část svého života věnoval popularizaci astronomie a kosmonautiky. V roce 2018 u příležitosti svého odchodu do důchodu obdržel čestné občanství Prahy. Po Marcelu Grünovi byla pojmenována planetka (10403) Marcelgrun.
Všechny dosavadní přednášky měli až na jednu výjimku jedno společné, přednášející byli národnosti české. V dnešním týdnu se přesuneme za východní hranice naší země a podíváme se na Slovensko. Přednášejícím bude Ing. Vladimír Kutiš, PhD., který je ředitelem Ústavu automobilovej mechatroniky na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě. Pan profesor nám ve své přednášce nejprve pohovoří o historii raket. Poté nám vysvětlí, na jakém principu pracují raketové motory, jaké rozeznáváme základní typy a jaké se v nich používají paliva. Zjistíte také, proč se používají vícestupňové rakety a na závěr se dozvíte, co je to oběžná dráha, jaké typy oběžných drah rozeznáváme a jak se provádí její změna.
Pokud jsme první přednášku tohoto týdne věnovali pouze výzkumu Slunce a v podstatě pouze čtyřem sondám a druhou přednášku sondě jediné, OSIRIS-REx, tak v dnešní přednášce bude pozornost upřena rovnou na celou plejádu kosmických průzkumníků našeho blízkého i vzdáleného okolí. Budeme si povídat o výzkumu Slunce, exoplanet, reliktního záření, gravitačních vln, rentgenové či infračervené astronomii. Sondy samotné, jejich vybavení, plány a cíle nám představí jeden z nejznámějších popularizátorů přírodních věd bývalého Československa, RNDr Jiří Grygar, CSc, který před 4 lety oslavil 80. narozeniny, přesto dál neúnavně pokračuje v popularizaci. Začal s ní už dávno v 50. letech, když provázel návštěvníky na Hvězdárně v Brně, poté začal mluvit v rozhlase a televizi. Nejvíce se však patrně zapsal do povědomí všech obyvatel Čech, Moravy, Slezska i Slovenska svým vystupováním v pořadu Okna vesmíru dokořán.
8. září 2016 se na palubě rakety Atlas V 411 vydala na svou cestu do kosmického prostoru vesmírná sonda OSIRIS-REx. Jejím cílem byl asteroid 101955 Bennu. K tomuto asteroidu sonda dorazila v prosinci 2018 a zahájila jeho podrobný průzkum. O necelé dva roky později, 20. září 2020 sonda pokusila odebrat vzorek horniny z povrchu tohoto blízkozemního asteroidu. Jak dnes již víme, pokus se podařil a v roce 2023 bude vzorek dopraven na Zemi. Podrobnosti o této sondě, o jejím vybavení, cílech či plánech nám v dnešní přednášce představí šéfredaktor serveru kosmonautix.cz Dušan Majer. Přednáška je z roku 2018 a pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.
Tento týden se vrátíme ke kosmickým sondám, podíváme se, jakých objevů dosahují, jaká data nám poskytují a zda jsou pro nás přínosem. Osobně se domnívám, že řada z vás si dokáže snadno představit, že hledání vody na Měsíci či stop života na Marsu je rozhodně důležité. Ale proč vlastně vypouštíme sondy, které sledují naši mateřskou hvězdu? Slunce přeci svítí a ještě pár dlouhých let bude. Je pro nás výzkum Slunce pomocí kosmických sond důležitý, nemůže nám Slunce nějakým způsobem ublížit? Na tyto otázky a i na řadu dalších se nám pokusí v dnešní přednášce odpovědět profesor RNDr. Miloslav Druckmüller CSc., který se věnuje věnuje matematickému zpracování obrazu a učí na Vysokém učení technickém v Brně. Možná si jeho osobu spojujete s velice zajímavými fotkami sluneční koróny v médiích a docela určitě jste zahlédli na řadě serverů jeho fotky komety C/2006 P1 (McNaught).
Počátkem roku 2003 měla za sebou NASA již celkem 112 startů raketoplánů a v polovině ledna se chystal start další. Na oběžnou dráhu se měla vydat nejstarší loď flotily NASA s evidenčním číslem OV-102, známější pod názvem Columbia. Pro tento nádherný okřídlený stroj se mělo jednat o 28. start. Šlo o dlouho odkládanou misi STS-107, protože přednost měla v té době jednoznačně výstavba Mezinárodní vesmírné stanice ISS. Raketoplán odstartoval 16. ledna a spolu s šesticí Američanů byl na palubě i první izraelský kosmonaut Ilan Ramon. Mise probíhala poměrně standardně, panovala pouze obava ohledně záběru z některých kamer, na kterých byl vidět náraz kusu izolace do křídla orbiteru. Raketoplán strávil na oběžné dráze 15 dní a posádka se věnovala vědeckým pokusům. Veškeré experimenty na palubě byly dokončeny a posádka se začala připravovat na přistání. 1. února stroj zabrzdil a začal sestupovat zemskou atmosférou vstříc přistávací dráze v Kennedyho vesmírném středisku. Došlo však k tomu, co nikdo nečekal. Ve výšce 63 kilometrů došlo nad státem Texas k rozpadu raketoplánu a na zem dopadly již jen jeho trosky. Na palubě zahynulo všech sedm astronautů. Osud posádky i raketoplánu Columbia nám ve své přednášce představí známý
Kosmonautika a lety do vesmíru byly odjakživa oblast, která nepřipouští jakékoliv pochybení či selhání. Vždy a za všech okolnosti musí vše fungovat na jedničku, jinak hrozí vážné problémy. V posledním týdnu měsíce října roku 2014 však americká kosmonautika prožila hned dvě velká selhání kosmické techniky. 28. října 2014 nejprve při startu selhala nosná raketa Antares 130 nesousí pod aerodynamickým krytem nákladní lod Cygnus. O 3 dny později, 31. října 2014, došlo při 55. letu soukromého raketoplánu VSS Enterprise k jeho destrukci, která vyústila ve smrt kopilota lodi Michaela Alsburyho a a zranění pilota Petera Siebolda. O obou těchto událostech bude dnešní přednáška, ve které vystoupí šéfredaktor serveru Kosmonautix, Dušan Majer. Mimochodem, na přelomu jara a léta roku následujícího došlo k podobnému dvojitému selhání. Nejprve v dubnu selhala při startu k ISS zásobovací loď Progres M-27M, aby na konci června došlo ke ztrátě druhé nákladní lodi, tentokrát šlo o Dragon firmy SpaceX při misi CRS-7.
Kosmická technika je něco, co musí vždy a za všech okolností fungovat správně, inu, těžko 10 metrů nad zemí může raketa zastavit a vrátit se na startovní rampu. Bez výjimky se jedná o neuvěřitelně drahá zařízení, které v řadě případů platí daňoví poplatníci. Člověk by tak hádal, že se s nimi zachází velice opatrně a podstatě se k nim přistupuje s velkou opatrností. Je to samozřejmě pravda, ale i přesto se nosným raketám, sondám či družicím nevyhnula řada neuvěřitelných selhání, které nám v dnešní přednášce představí Ing. Tomáš Přibyl. Pokusí se nám ve své přednášce představit pouhé omyly techniků, ale i neuvěřitelně smolné příhody, chyby, které byly způsobeny zapomnětlivostí, lajdáctvím i shodou okolností. Řada z Vás přednášku jistě zná a Vám ostatním mohu slíbit skvělý zážitek při jejím sledování.
Dnešní článek vychází naprosto netradičně již ve čtvrtek a má to dobrý důvod. Poprvé Vám v něm totiž nenabídneme záznam přednášky, ale půjde o upozornění na přednášku, která se bude teprve konat a to v pátek 16. října 2020 v 17:00.
Tak jako řada jiných institucí i Pátečníci museli omezit své živé aktivity a přes všechna současná vládní omezení v důsledku epidemie Covidu 19 se pokusili svým pravidelným návštěvníkům zajistit zajímavý a kvalitní program, ikdyž půjde „jen“ o stream. Přednášejícím bude Mgr. Jaroslav Kousal, Ph.D., který vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně, doktorát získal na Univerzitě Karlově. Vědecky a pedagogicky působí hlavně na Matematicko-fyzikální fakultě UK a zčásti na Fakultě strojní ČVUT. Jeho domovským“ oborem je fyzika nízkoteplotního plazmatu a tenkých vrstev. Je také velkým fanouškem kosmonautiky, které se v posledních letech věnuje i profesně a snaží se ji i popularizovat. Je členem Kosmoklubu a na našem serveru již vyšly záznamy jeho dvou přednášek. Díky ochotě a laskavosti pořadatelů přednáškového cyklu Pátečníků jsme na tuto přednášku byli upozorněni s předstihem a mohli tak téma celého týdne zaměřit na cestování kosmickým prostorem a pravidelným divákům nabídnout zajímavou a aktuální kosmonautickou přednášku.
Už jste se někdy zamysleli nad tím, jakým způsobem je zajištěno, že kosmické sondy ve vesmíru mají energii pro svůj provoz? Jako první vás asi napadnou fotovoltaické panely. Pokud se týká letů k Slunci, Merkuru, Venuši či Marsu, zvládnou tyto panely bez problémů zásobovat kosmickou sondu energií. Rovněž na oběžné dráze naší planety je tento způsob dodávek energie nejpoužívanější. Ovšem pokud se má sonda vydat dál do hlubin naší sluneční soustavy, energie získaná slunečním zářením přestane postačovat. Zkusme si představit slavné sondy Voyagery 1 a 2. Aby mohly fungovat v kosmických dálavách, kde se nacházejí, bylo na jejich palubu umístěno několik kilogramů radioaktivního plutonia-238. Tento materiál je nestabilní, přirozeným rozpadem uvolňuje alfa částice, které následně naráží do teplonosného materiálu a svou kinetickou energii přeměňují na teplo. Tato tepelná energie se posléze v termočláncích převádí na základě tzv. Seebeckova efektu na elektrickou energii a poskytuje tak sondám dlouhodobý a spolehlivý zdroj elektrické energie. Pro cesty k jiným hvězdám si však ani s těmi zdroji nevystačíme a budeme muset začít používat jaderné reaktory. O těchto a dalších zajímavých aspektech kosmonautiky nám v dnešní přednášce poví
Dnešní týden se v našem přednáškovém cyklu zaměříme na cestování vesmírem a tomuto tématu se věnoval ve své přednášce i známý popularizátor kosmonautiky Ing. Tomáš Přibyl. V této poněkud kratší přednášce nás nejprve seznámí s tím, jak jsou od nás vzdálené nejbližší hvězdy a připomene, jak dlouho bychom k nim putovali. Zmíní pochopitelně asi nejznámější vyslance lidstva, tedy sondy Voyager 1 i 2, které už řadu desetiletí opouštějí sluneční soustavu, ale nezapomene ani na sondy Pioneer 10 a 11. Připomene i teoretické studie, mezi které patří projekt Daedalus či termonukleární Orion, který měl být poháněn explozemi atomových bomb. Ke konci své přednášky nám pak zmíní i současné možnosti cestování k jiným planetám či sluncím, jako je projekt laserové plachetnice Jurije Milnera nebo v té době čerstvě představený dopravní systém firmy SpaceX, kterému se tehdy říkalo Interplanetary Transport System a dnes jej známe pod názvem SuperHeavy Starship.
Dnešní přednáškou bych chtěl zakončit posledních 14 dní, které jsem v našem přehledu přednášek věnoval kosmonautům. Přednáška samotná vznikla rámci celosvětové akce oslavy prvního letu člověka do vesmíru. Do této akce se v naší zemi už řadu let zapojuje i Kosmoklub a protože se jedná o velmi zajímavé sdružení, myslím, že by bylo dobré se u něj na malý moment zastavit. Kosmoklub z.s. je zájmové sdružení, které vzniklo v září roku 2004 a sdružuje zájemce o kosmonautiku. Mezi jeho náplň patří mimo jiné informovat o dění v kosmonautice, propagovat ji a také se snaží inspirovat nové zájemce. Z našeho pohledu asi nejzajímavější aktivitou jsou přednášky, které se konají každý měsíc v Planetáriu Praha. O těchto přednáškách vás už řadu let informujeme i na stránkách serveru kosmonautix. Dnešní přednáška je vlastně streamem, který vznikl v době nouzové situace v naší zemi. Za jiných okolnosti by se ten den v rámci Noci Jurije Gagarina konaly v pražském planetáriu přednášky. Doba tomu však nepřála, takže místo živých přednášek se Jaroslav Kousal a Michal Václavík pokusili tuto okolnost divákům vynahradit. V přednášce v krátkosti připomněli prvního astronauta a zmínili též, jak probíhala navigace při jeho prvním letu. Hovořili
V předchozí přednášce jsme si představili život prvního a nejslavnějšího astronaut světa, Jurije Gagarina a dnes se zaměříme na jeho asi nejznámější americký protějšek, prvního může na Měsíci, Neila Armstronga. Neil Alden Armstrong se narodil v srpnu roku 1930. V letadle seděl poprvé již v 6 letech, ve čtrnácti začal docházet do pilotního kursu a pilotem se stal v roce 1945. Na počátku 50. let byl bojově nasazen v Koreji. Byl členem celkem tři astronautických oddílů. Nejprve se v roce 1958 stal astronautem letectva Spojených států v rámci programu Man in the Space Soonest, který byl několik měsíců později zrušen, o dva roky byl vybrán do dalšího programu letectva, jehož cílem bylo vyvinout raketoplán Boeing X-20 Dyna-Soar a konečně v roce 1962 se dostal do NASA v rámci druhého oddílu astronaut zvaného „Nová devítka”. Do vesmíru se podíval celkem dvakrát, poprvé v roce 1966 při letu Gemini VIII spolu s Davidem Scottem a podruhé a zároveň naposledy v roce 1969 při letu Apolla 11, který podnikl spolu s Michaelem Collinsem a Edwinem Aldrinem. O dva roky později opustil NASA. Po skončení astronautické kariéry učil na univerzitě, byl členem správních rad řady společností a navždy
Tento týden jsem se rozhodl pokračovat v nastoleném tématu. Zatímco minulý týden Vám byli představeni první československý a první slovenský astronaut, dnes zavítáme do světa. A upřímně řečeno, nelze začít jinde, než u prvního kosmonauta světa, Jurije Gagarina. Byl prvním člověkem ve vesmíru a na oběžné dráze. Jurij Alexejevič Gagarin se narodil v březnu roku 1934 v obci Klušino. V roce 1949 dokončil základní školu a poté pokračoval ve studiu na učilišti. Po jeho dokončení studoval na Saratovské střední škole, kterou absolvoval s výtečným prospěchem. K létání se dostal poprvé v říjnu roku 1954, natolik ho však okouzlilo, že se rozhodl pro kariéru stíhacího pilota. Mezi léty 1955-1957 chodil na Vojenskou leteckou školu v Orenburgu, kterou absolvoval s vyznamenáním. Byl vybrán do prvního oddílu astronautů v roce 1960. Pro první let člověka do vesmíru byli z dvacetičlenného oddílu sovětských kosmonautů zvažování tři kandidáti: German Titov, Grigorij Něljubov a Jurij Gagarin. Posledně jmenovaný byl nakonec vybrán a 12. dubna 1961 se poprvé dostal do kosmu. Po návratu ze své mise se stal jednoznačně nejpopulárnějším člověkem světa. Absolvoval bezpočet zahraničních cest a ta první, necelých 14 dní po jeho letu, vedla do Prahy.
Tento týden jsme se věnovali prvnímu československému a slovenskému kosmonautovi. V dnešním díle, který tento cyklus zakončí, bychom se zastavili u jednoho z jejich náhradníků. U většiny pilotovaných kosmických startů je vždy zároveň cvičena hlavní i záložní posádka. Je to pro případ, kdyby došlo ke zdravotnímu či jinému problému a bylo nutno některého člena či celou posádku vyměnit. Náhradníkem Vladimíra Remka byl Oldřích Pelčák. Plukovník Ing. Oldřich Pelčák se narodil v roce 1943 ve Zlíně a k létání se dostal ještě na průmyslovce v Hradišti. Jeho prvním letounem byl LF-109 Pionýr a pokračoval na motorových strojích C-105. Po maturitě v roce 1962 se přihlásil na Vyšší letecké učiliště v Přešově. Tam už létal na strojích L-29 Delfín či MIG-15. Od roku 1967 začal létat se strojem MIG-21. V roce 1972 zahájil společně s Vladimírem Remkem a dalšími studium na Vojenské letecké akademii v Moskvě, kterou absolvoval o čtyři roky později. Poté už se svým kolegou ze studií zahájili kosmonautický výcvik. Oldřich byl během výcviku přiřazen k Nikolaji Rukavišnikovi. Osud a vedení ČSSR však rozhodli jinak a tak se záložník Vladimíra Remka nikdy do vesmíru nepodíval. Od roku 1978 sloužil dále v armádě nejprve
