Společnost Orbital ATK je v současné době známá především díky tomu, že vypouští lodě Cygnus na raketách Antares. Kromě toho je ale významným stavitelem družic a její plány jsou velmi smělé. Firma se rozhodla, že by bylo dobré zvýšit konkurenci v lukrativním oboru vynášení armádních satelitů. Požadovanou certifikaci má zatím jen společnost ULA a nově i SpaceX. Orbital ATK vyhcází z myšlenky, že by vyvinula novou raketu, kterou by osadila dvojicí motorů na tuhá paliva, jejichž produkci by zajistila sama. Horní stupeň by pak mohla dodat společnost Blue Origin. První informace o této raketě jsme přinesli již minulý měsíc, ale nyní je k dispozici více detailů.
Nový nosič zatím nemá název a označuje se pouze jako Next-Generation Launcher, ale Orbital ATK už prezentoval, že by to byla dobrá třetí varianta pro americké letectvo, které potřebuje vypouštět armádní družice včasného varování, sbírající informace, komunikační, nebo navigační. Termín prvního startu zatím neznáme, ale sama společnost opatrně hovoří nejdříve o roce 2020.
Ještě než se dostaneme k plánům na samotnou raketu, zastavme se na chvíli u současného stavu okolo vynášení armádních družic. Certifikaci mají rakety Delta IV a Atlas V od firmy ULA a Falcon 9 od SpaceX. Ovšem středně silné Delty odejdou do důchodu okolo roku 2018 a těžkotonážní Delta IV Heavy by měla dosloužit v roce 2020 (viz náš seznam jejich posledních startů). Nová raketa Vulcan z dílny ULA , která by měla používat čistě americké technologie, by měla poprvé letět v roce 2019, což by umožnilo ukončení provozu raket Atlas V na začátku dvacátých letech.
V té době budou s největší pravděpodobností k dispozici tři rakety s potřebnou certifikací – Vulcan, Falcon 9 a Falcon Heavy. Je samozřejmě předčasné provádět takové odhady, když dvě ze tří těchto raket ještě neletěly, ale tento plán by splňoval požadavek Pentagonu, aby certifikaci pro armádní družice měly rakety ze dvou na sobě nezávislých rodin, což by nezastavilo možnost jejich vypouštění v případě selhání jedné rakety.
Americké letectvo udělilo na začátku letošního roku kontrakty pro Orbital ATK, ULA, SpaceX a Aerojet Rocketdyne. Úkolem těchto kontraktů bylo nastartovat návrhy a testování nových raket a motorů, které by mohly vést k opuštění závislosti na ruských technologiích – hlavně jde o motory RD-180 pro rakety Atlas V.
Ale teď už k samotnému novému návrhu. Orbital ATK počítá s třístupňovou raketou, jejíž první dva stupně mají být na tuhé palivo. To je docela logický krok, protože firma kromě jiného vyrábí i osvědčené raketové motory právě na tuhá paliva. Třetí stupeň by měl být kryogenní, což znamená, že bude spalovat kapalný kyslík a vodík. Konkrétně má jít o motor BE-3U od firmy Blue Origin. Tento motor má být pokračovatelem pohonné jednotky, která dnes létá na suborbitálním zařízení New Shepard.
Orbital ATK počítá na prvním stupni s dvousegmentovým motorem Castor 600, na kterém bude umístěný motor Castor 300. Vtip je v tom, že motor druhého stupně, tedy Castor 300 bude ve skutečnosti tvořit shodný jako segment z motoru Castor 600 na prvním stupni. Díky tomuto kroku by mohla být výroba poměrně jednoduchá a tedy levná.
Tyto motory na tuhá paliva budou podobné těm, které Orbital ATK a její předchůdci, vyráběli pro raketoplány a nyní i pro raketu SLS. Ovšem nový motor by měl využívat nový princip předpřipraveného paliva uvnitř kompozitních schránek. Tento princip nebyl blíže představen, ale má být lehčí, než současné ocelové stěny pro motory raketoplánů a SLS.
Dvousegmentový motor Castor 600 na prvním stupni by mohl být prodloužen na dvojnásobek, tedy na čtyřsegmentový motor nazývaný Castor 1200. „Je to velmi modulární design, který umožňuje pokrýt celý potřebný rozsah nosnosti raket a pokud bychom k prvnímu stupni přidali další dva segmenty, tedy pokud bychom měli čtyřsegmentový první stupeň, tak bychom se dostali i do kategorie těžkých raket,“ vysvětlil John Steinmeyer, který v Orbital ATK zastává funkci ředitele pro strategii a obchod v divizi kosmických raket.
K prvnímu stupni nového nosiče by se mohlo připojit až šest pomocných motorů na tuhá paliva. Jejich průměr (160cm) by měl být stejný, jako o pomocných motorů, které bude Orbital ATK dodávat firmě ULA pro její raketu Vulcan.
Na třetím stupni o průměru 5,25 metru by měl pracovat motor BE-3U s tahem až 55 tun, přičemž by měl být schopen opakovaných zážehů. Aerodynamický kryt by měl mít shodný průměr jako horní stupeň, tedy 5,25 metru. Podle plánů Orbital ATK by základní verze rakety bez pomocných urychlovacích bloků dokázala umístit na dráhu přechodovou ke geostacionární (kam míří většina armádních zakázek) náklad o hmotnosti 5,5 tuny.
Firma má ohledně své nové rakety velmi smělé plány, počítá totiž s pěti až šesti starty pro armádu, NASA i komerční zákazníky ročně. Plán počítá se sestavováním nosiče v útrobách legendární haly VAB (viz náš článek o zájmu Orbital ATK tuto halu používat). Odsud by byla raketa vyvezena na rampu 39B, kterou by nový nosič sdílel s připravovanou SLS. Ta totiž nebude létat příliš často – i smělé odhady počítají s maximálně 3 starty ročně, což dává prostor pro využívání rampy i jinými subjekty.
Nová raketa má některé prvky, které můžeme vystopovat až u rakety Liberty, kterou před několika lety navrhovala společnost ATK, nyní součást Orbital ATK. Raketa Liberty měla mít na prvním stupni velký motor na tuhé palivo, který by byl téměř shodný s urychlovacím motorem raketoplánů. Na druhém stupni pak měl být kryogenní motor odvozený od prvního stupně evropské rakety Ariane 5. Nový návrh je sice v některých bodech lehce odlišný, ale také počítá s využíváním haly VAB, nebo rampy 39B.
Zda se jednou dočkáme nové rakety, kterou jsme si v tomto článku představili zatím není jistá. I sama Orbital ATK přiznává, že by k její realizaci potřebovala finanční podporu od armády, která by mohla být jejím hlavním zákazníkem. Realizace bude tedy v tomto směru závislá především na finančních prostředcích a těch není v kosmonautice nikdy nazbyt.
Zdroje informací:
http://spaceflightnow.com/
http://spacenews.com/
https://www.reddit.com/
Zdroje obrázků:
https://41.media.tumblr.com/…/tumblr_inline_o60e1n1paj1r51rk1_540.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/04/Vulcan_441413201565332PM63.png
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/srb_pathfinder_segment_lift.jpg
https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/…oh=1920e962932b7d0364104319d902536c&oe=574DA81A
http://www.newspacejournal.com/wp-content/uploads/2013/12/be3-test.jpg
Zdá se mi, že Orbital ATK má ambici vyrábět mezikontinentální rakety. Jinak si nemyslím, že by mohli mít s „prachovou raketou“ šanci v konkurenčním boji se společností sázející na znovupoužitelnost. No, Minuteman III také nemůže sloužit věčně.
na začátek 80.let smělý plán, ale v roce 2016 jsou dost mimo. V čem by ta raketa měla být lepší i než první generace Falconů? A než jí začnou za několik let vyrábět, bude Space X úplně jinde…
Tohle je cool, ale překvapuje mně, že chtějí na horní stupeň použít motory od BO, místo vlastních, když je již vyvíjejí a pokud se je nerozhodne použít ULA na Vulcan (což tak nevypadá) tak pro ně nenajdou využití. Ale zas je to dobrá zpráva pro BO, pro kterou asi kosmický turismus nebude zdaleka jediným, možná ani hlavním, zdrojem příjmů.
Oni vyvíjejí vlastní kyslíkovodíkové motory?
Orbital ATK vyvíjí vlastní motory na tekutá paliva? Nepletete si ho s Areojetem?
Jsem blbej, samozrejme! Diky za upozorneni, ted to dava smysl 🙂
Podle mne delaj chybu. Kdyby se zamerili na instantni pristup do vesmiru tak muzou s pevnym palivem prorazit. Armada/letectvo by urcite ocenilo rakety ktere mohou cekat v kontejneru jen na to az se na ne nasroubuju naklad, nahraje soft, zapali sirkou a leti se.
Pak ma pevne palivo rozhodne smysl.
Ale takto me to uplne logicke neprijde ale samozrejme bude zalezet na cene. Pokud to daj za levnejs nez SpX, tak proc ne.
Teď jste na to možná kápnul. Instantní přístup do vesmíru může být v zadání.
Obecně levné řešení, modulové koncepce, prostě moderní trendy. Problém budou asi peníze, obávám se že další státní podporu už nedostanou. Škoda. Mě se tohle docela líbí.