Štítek ‘Voyager 1’

TOP5: Průlety

Kráter Ciolkovskij z Apolla 13

Začala poslední srpnová dekáda a tak se chýlí k závěru i náš letní seriál. Po dávce čistě kosmonautických témat si dáme opět malé intermezzo a podíváme se dnes na výzkum Sluneční soustavy, který by bez rozvoje kosmonautiky nebyl možný. Astronomové se dlouhá století mohli dozvídat detaily o blízkých tělesech jenom s pomocí pozorování okem u dalekohledu. Později v 19. století přišla na pomoc fotografie a spektroskop, ale kvalita snímků stále nedosahovala toho, co viděli ti nejlepší okem. Dnes už se karta obrátila, takže amatérský astronom si 30cm dalekohledem pořídí kvalitnější snímek, než to šlo přes ty největší dalekohledy před padesáti lety. Jenže v druhé polovině 20. století přišel zlom. Začaly lety do kosmu a s tím i možnosti snímat planety a jejich měsíce zblízka. Ani padesát let poté jsme ale nevěděli, jaký je vzhled objektů Kuiper-Edgeworthova pásu. Byly to právě průlety kosmických sond, které nám otevřely oči a zcela nový obor, planetární geologii.

Upravená bleděmodrá tečka

Vyšla upravená verze kultovního snímků z otočení sondy Voyager 1 k Zemi. 14. února 12:04

Kosmotýdeník 385 (27.1. – 2.2.)

Máme za sebou další týden napěchovaný kosmonautikou a krom startu Falconu 9 a Electronu, či dalšího destrukčního testu nádrže pro Starship v jižním Texasu, se stala i řada dalších událostí. Pojďte si je shrnout v Kosmotýdeníku. Dnes bude hlavním tématem Voyager 2, který prodělal nečekanou poruchu, kterou se nyní snaží technici z JPL opravit na vzdálenost sedmnácti světelných hodin. V aktuálním vydání však zbylo místo i na zmíněný Electron a jeho první letošní start, včetně dalšího pokusu o úspěšné přežití návratu prvního stupně. Nevynecháme ani další tradiční rubriky. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Kosmotýdeník 373 (4.11. – 10.11.)

Týden se s týdnem sešel a k tradičnímu nedělnímu obědu je nyní připraven souhrn všech podstatných událostí kosmonautiky, které se odehrály v uplynulých sedmi dnech. Hlavní téma nás tentokrát zavede až na samotné hranice vlivu našeho Slunce. Data z Voyageru 2 promluvila a dokreslila nám náš obraz toho, jak vypadá hranice heliosféry a mezihvězdného prostoru. V dalších tématech se podíváme například na čtyři osazené motory RS-25 rakety SLS, anebo na přípravy na start Falconu 9 s první operační dávkou družic Starlink. Přeji vám pěkné čtení a příjemnou neděli.

Nový plán pro udržení Voyagerů v provozu

Nemůže být sporu o tom, že se žádná kosmická mise neobejde bez pečlivého plánování a často ani bez slušné dávky kreativity. Přesto můžeme říct, že některé mise potřebují těchto předpokladů více. V případě amerických sond Voyager 1 a 2, které cestují kosmickým prostorem již prakticky 42 let, to platí beze zbytku. Jelikož se pohybují v naprosto unikátním prostředí, mají stále ohromný vědecký přínos. Abychom z nich získávali cenné informace zpoza hranic sluneční soustavy co nejdéle, připravily pozemní týmy nový plán jejich fungování. Rozhodování to nebylo jednoduché, protože neexistovalo řešení, které by bylo dobré ve všech ohledech. Nejtěžší rozhodování se týkalo vědeckých přístrojů a trysek.

Kosmotýdeník 272 (27.11. – 3.12.)

Tak poletí na Falconu Heavy Tesla, anebo nepoletí? To je otázka, která vrtá v těchto dnech mnoha fanouškům i redaktorům po celém světě hlavou. My se krom tohoto stále ještě nerozhodnutého dilematu podíváme také na poslední ruský start a podrobně také rozebereme, jak trysky na sondě Voyager 1 po 37 letech po vypnutí šlapou lépe, než když fungovaly pravidelně. Nevynecháme ani další zprávy z uplynulého týdne a pro Kosmotýdeník tradiční rubriky. Přeji vám pěkné čtení a hezkou neděli.

Poslední mozaika Saturnu z Cassini

Saturn z 13.9.2017, Cassini NASA

Když už byl po 13 letech na oběžné dráze Saturnu osud Cassini zpečetěn, a bylo jasné, že skončí v oblačných vrstvách jeho atmosféry, otočila se naposledy k planetě svojí širokoúhlou kamerou, aby pořídila nádhernou rozlučkovou mozaiku. Celkem bylo k jejímu pořízení potřeba 42 snímků přes červený, zelený a modrý filtr. Snímky byly pořízeny 13. září 2017. Když byly potom poskládány do této úžasné barevné mozaiky v přibližně pravých barvách, vyniká nejen planeta se svými prstenci tak, jak ji ze Země nemůžeme nikdy spatřit, ale ještě malé měsíčky Prometheus, Pandora, Janus, Epimetheus, Mimas a Enceladus.

TOP5: Velvyslanci lidského pokolení

Pokud pomineme rádiové signály, které opouští naši soustavu rychlostí světla (a postupně se díky slábnutí ztrácí v přirozeném kosmickém šumu), máme tu ještě sondy, které opouští Sluneční soustavu a míří do mezihvězdného prostoru. Právem je můžeme považovat za velvyslance lidského pokolení. Nesou totiž různé formy zpráv pro případné nálezce. Můžeme je ale chápat i v širším měřítku – s jejich pomocí lidstvo prozkoumává vzdálené končiny svého hvězdného systému. V neposlední řadě pak povídání o těchto sondách pomáhá udělat si představu o neuvěřitelných rozměrech vesmíru. Při pohledu na to, jak dlouho jsou tyto sondy na cestě a na vzdálenost, kterou urazily, si lidé právem připadají nicotní před nekonečnou rozlohou vesmíru.

Vědci NASA našli na Titanu „nemožné“ mraky – zase

cassini prolétá nad titanovým severním pólem zdroj:nasa.gov

Záhadný výskyt ledového mraku jakoby z ničeho nic, přesvědčil vědce NASA o tom, že tvorbu mraků na Saturnově měsíci Titanu řídí jiný proces, než se dříve myslelo. Mohlo by jít o podobnost s procesem pozorovaným nad pozemskými póly.

Mrak se nachází ve stratosféře Titanu a je tvořen sloučeninou uhlíku a dusíku známou jako dikyanoacetylen (C4N2), jež je právě tou ingrediencí v chemickém koktejlu, která barví atmosféru největšího Saturnova měsíce do hnědooranžové mlhy.

Další data sondy Voyager 1 z mezihvězdného prostředí

Nejvzdálenější výtvor lidských rukou, odkaz silné generace popularizátorů vesmírného výzkumu Carla Sagana či Arthura C. Clarka a zároveň jedna z vlajkových lodí NASA je v dobré kondici a neustále odesílá data, která v současnosti formují vznik nové vědní disciplíny. Voyager 1 se vydal na svou předlouhou pouť vesmírem 5. srpna 1977, a to paradoxně o 16 dní později než jeho sesterská sonda Voyager 2. Proto dvojka drží světový rekord nejdelší nepřetržitě probíhající kosmické mise. Voyager 1 se v současné době nachází více než 130 astronomických jednotek od Země (díky poloze naší planety má v tuto roční dobu blíž ke Slunci) a vzdaluje se od nás rychlostí 61 000 km/h. Jeho slabý signál cestuje přes 17 hodin, než jej zachytí některá ze stanic sítě DSN. Každý rok urazí přes 520 milionů kilometrů (relativně ke Slunci).