V dnešní přednášce zabrousíme směrem, o kterém jsme tu již častokrát hovořili, ale nikdy jsme se mu nevěnovali podrobněji. Řeč bude o dálkovém průzkumu Země. Počátky této činnosti se dají vysledovat už v 19. století a vyskytly se velmi brzy po vynálezu fotografie. Průkopníkem v tomto oboru se stal slavný francouzský vzduchoplavec a fotograf Nadar svými fotografiemi Paříze z roku 1858. S tím, jak se dostávaly do vzduchu čím dál dokonalejší fotografické přístroje a balóny, vzducholodě či letadla dosahovaly větších výšek se nám samozřejmě dařilo získávat lepší představu o skutečné tváři naší Země. Letecké snímkování pak zaznamenalo svůj boom v obou světových válkách či dalších válečných konfliktech. Nového rozměru pak bylo dosaženo s nástupem kosmonautiky. Dálkový průzkum Země je totiž metodou, jak získávat řadu zajímavých informací o jevech na povrchu, bez nutnosti fyzického kontaktu. Údaje takto získané využívají civilní osoby, vědci i vojáci. Asi si dokážete představit sami, že tyto údaje se dají používat při tvorbě map, v geologii, v zemědělství, či při pátrání po raketových střelnicích. Údaje z těchto družic ale používají i archeologové, když pomocí nich vyhledávají staré