křišťálová lupa
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Zpoždění družic určených k ověření technologie pro plánovanou širokopásmovou konstelaci Lightspeed společnosti Telesat posunulo zahájení globálních služeb o tři měsíce, nově přibližně na konec druhého čtvrtletí roku 2028. Kanadský družicový operátor to oznámil 29. října.
Předseda americké Federální komise pro komunikace (FCC) Brendan Carr jmenoval bývalou poradkyni FCC Courtney Reinhardovou do čela úřadu Space Bureau, který se zabývá regulací vesmírných aktivit.
Představitelé NASA uvádějí, že mise SR-1 využívající elektrický pohon napájený jadernou energií by měla být stále vypuštěna koncem roku 2028, a to navzdory tomu, že zatím nejsou k dispozici podrobnější informace o jejích nákladech a časovém harmonogramu.
Americké Vesmírné síly plánují zadat společnosti Boeing zakázku bez výběrového řízení v hodnotě až 945,9 milionu dolarů na údržbu a modernizaci vojenských komunikačních družic a pozemních systémů. Jako důvod uvádějí, že Boeing vlastní proprietární technická data a software nezbytné k provedení těchto prací.
Vypuštění prvních operačních družic amerických Vesmírných sil určených ke sledování raket se nyní očekává na jaře 2027, tedy téměř o dva roky později, než se původně plánovalo. Vláda totiž zvažuje provedení dalších letových zkoušek, než se rozhodne o rozsáhlých nákupech senzorů nové generace.
Nejnovější suborbitální kosmický letoun Apeiron společnosti Virgin Galactic dorazil na kosmodrom firmy v Novém Mexiku, kde zahájí letové zkoušky. První komerční lety společnosti se však opět odsouvají, tentokrát až na rok 2027.
Australský startup MP Space získal v rámci počátečního investičního kola (seed funding) 16 milionů dolarů na rozšíření výroby standardizovaných systémů pro napájení družic a ukládání energie. Společnost, kterou založili dva bývalí inženýři Tesly, to oznámila 26. října.
Společnost Cowboy Space zveřejnila podrobnosti o nosné raketě Big Iron, kterou vyvíjí pro vynášení plánované konstelace orbitálních datových center na oběžnou dráhu Země.
Americká Federální komise pro komunikace (FCC) schválila plán společnosti Amazon na převzetí amerického družicového operátora Globalstar za přibližně 11,5 miliardy dolarů. Tím Amazon překonal důležitou regulační překážku, která mu umožní urychlit vstup na trh s přímým družicovým připojením koncových zařízení (D2D – Direct-to-Device).
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Budoucností lidstva je expanze do vzdálenějších částí vesmíru. To však sebou přináší řadu překážek, ať jde o energetické nároky, problémy s pohonem, radiačním prostředím, délkou letu a další. Přednášku si připravil RNDr. Vladimír Wagner, CSc. z ústavu Jaderné fyziky AV ČR, který je i autorem řady článků na našem serveru. Autor samotný se v přednášce pokusí navázat na přednášky předchozí, přičemž samozřejmě připojí i novinky, které se v mezidobí odehrály. Přednáška byla pronesena na půdě Czech Mars Society.
Dnešní přednáška si vzala za cíl seznámit vás s reálnými i hypotetickými možnostmi, jak se dostat k blízkým i vzdálenějším hvězdám. Z těch reálnějších přijde řeč na využití fúze či antihmoty, gravitačního manévru a sluneční plachetnice. U těch hypotetických budou zmíněny možnosti, které by mohla poskytnout exotická fyzika za standardním modelem hmoty a interakcí. A když bude řeč o cestování, zajisté trochu nakousneme i podmínky, se kterými se budoucí hvězdní cestovatelé v místech, kam dorazí, setkají a s kterými se budou muset vypořádat. Přednášku si pro vás připravil RNDr. Vladimír Wagner, CSc. z ústavu Jaderné fyziky AV ČR, který je i autorem řady článků na našem serveru. Přednášku uspořádala Společnost pro osídlení Marsu v Opavě.
Cestování kosmickým prostorem je patrně snem každého z nás. Rádi bychom se vypravili k vzdáleným hvězdám, na Mars, na Měsíc anebo bychom alespoň chtěli strávit pár dní na palubě Mezinárodní kosmické stanice. Cesty kosmickou lodí sebou ale přináší řadu rizik a jedním z nich jsou účinky kosmického záření. Abychom jako lidské bytosti zvládli cestu mimo ochranu zemského magnetické pole Země, musíme se před tímt zářením umět chránit. V dnešní přednášce se dozvíte, co je to vlastně kosmické záření, jaké jsou jeho druhy a jak jej můžeme měřit. Podíváme se také, jak určovat množství radiace a čím hrozí nám či kosmické lodi. Každé nebeské těleso je také kosmickým zářením ovlivněno jinak. O těchto a dalších zajímavých aspektech kosmického záření nám v dnešní přednášce poví více RNDr. Vladimír Wagner, CSc. z ústavu Jaderné fyziky AV ČR, který je i autorem řady článků na našem serveru. Přednášku uspořádala Společnost pro osídlení Marsu v Opavě.
Vesmírný teleskop Jamese Webba, který 25. prosince 2021 vynesla evropská raketa Ariane 5, má potenciál výrazně rozšířit současné znalosti o našem vesmíru. Kosmologie, věda zabývající se vznikem a vývojem kosmu, prošla za uplynulé století pozoruhodnou cestu. Od vysmívaného oboru až po špičkovou rychle se rozvíjející oblast, v níž pracují přední vědci naší éry. A neopomeňme ani velký zájem laické veřejnosti způsobený možností získat odpovědi na fundamentální otázky, které lidstvo trápí již od nepaměti. A právě tím je, mimo jiné, dán i obrovský zájem o Webbův dalekohled, jenž sice nemůže nahlédnout až do nejranějšího vesmíru, nicméně uvidí první hvězdy a galaxie, které po velkém třesku vznikly. Což nám umožní upřesnit některé informace, které již o vývoji struktur v počátcích existence kosmu máme díky mnoha dalším observatořím umístěným v kosmickém prostoru. Webbův dalekohled tak naváže na slavný Hubbleův vesmírný dalekohled nebo sondy WMAP a Planck zkoumající reliktní záření. Jaký je ale současný stav kosmologie? Co už o vesmíru víme a co nám zůstává dosud utajeno? V jaké informace doufáme od Webbova teleskopu? A co nového
Dnes se po určité odmlce vrátíme k tématu mezihvězdných letů. Pokud si totiž představíme meziplanetární sondu, tak ve většině případů bude tato představa obsahovat fotovoltaické panely. Jsou skvělé, dokáží generovat elektrickou energii, kterou sonda potřebuje pro svůj provoz, ovšem tato technologie má své hranice. S tímto způsobem zásobování elektřinou si vystačí sondy které pracují u Slunce, Merkuru, Venuše, Země i Marsu. Hraničním místem, kde se fotovoltaika dá ještě použít, je největší planeta naší soustavy, tedy Jupiter. Většina sond, která se v jeho blízkosti vyskytla solární panely nepoužívala, ale sonda Juno, která kolem této planety v současnosti obíhá, je jimi vybavena a podobně bude zásobována energii i budoucí sonda Europa Clipper. Pokud budeme chtít zkoumat tělesa za drahou Jupiteru, energie slunečního záření bude již nedostatečná. Je ale možno najít zdroj elektrické energie, který by umožnil sondě fungovat v takovýchto vzdálenostech? Samozřejmě že zde určité možnosti jsou. Aby mohla sonda vysílat, či provádět vědeckou činnost, musí být vybavena radioizotopovým termoelektrickým generátorem. Pokud bude sonda potřebovat používat své motory, bude situace ještě
V dnešní přednášce se ponoříme hluboko do minulosti a vrátíme se do vzdáleného roku 2006 a využijeme přitom bohatého archívu Hvězdárny a planetária Brno. Prakticky už jen samotný název přednášky vám je schopen přesně říct, o čem dnešní přednáška bude. Aniž si to totiž jako lidské bytosti uvědomujeme, kosmický prostor je místem, které je výrazně úroveň vyšší radiace, než na jakou jsme zvyklí. A pokud v tomto prostředí máme být schopni kratší či delší dobu pobývat, je nutno analyzovat zdroje radiace a míru rizika. Dnes si proto povíme, jaké druhy ionizujícího záření rozeznáváme a jakým způsobem určujeme jeho intenzitu. Poté si řekneme, jaké má toto záření vliv na lidské bytosti či na kosmickou loď, ve které se astronauté nachází. A poté už přejdeme k hlavnímu tématu přednášky, kdy si začneme rozebírat jednotlivé možnosti, které v současnosti máme, abychom mohli kosmonauty či kosmické lodi chránit. O těchto a dalších zajímavých aspektech kosmonautiky nám v dnešní přednášce poví více RNDr. Vladimír Wagner, CSc. z ústavu Jaderné fyziky AV ČR, který je i autorem řady článků na
Už jste se někdy zamysleli nad tím, jakým způsobem je zajištěno, že kosmické sondy ve vesmíru mají energii pro svůj provoz? Jako první vás asi napadnou fotovoltaické panely. Pokud se týká letů k Slunci, Merkuru, Venuši či Marsu, zvládnou tyto panely bez problémů zásobovat kosmickou sondu energií. Rovněž na oběžné dráze naší planety je tento způsob dodávek energie nejpoužívanější. Ovšem pokud se má sonda vydat dál do hlubin naší sluneční soustavy, energie získaná slunečním zářením přestane postačovat. Zkusme si představit slavné sondy Voyagery 1 a 2. Aby mohly fungovat v kosmických dálavách, kde se nacházejí, bylo na jejich palubu umístěno několik kilogramů radioaktivního plutonia-238. Tento materiál je nestabilní, přirozeným rozpadem uvolňuje alfa částice, které následně naráží do teplonosného materiálu a svou kinetickou energii přeměňují na teplo. Tato tepelná energie se posléze v termočláncích převádí na základě tzv. Seebeckova efektu na elektrickou energii a poskytuje tak sondám dlouhodobý a spolehlivý zdroj elektrické energie. Pro cesty k jiným hvězdám si však ani s těmi zdroji nevystačíme a budeme muset začít používat jaderné
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
