sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Terran Orbital Corporation, dceřiná společnost Lockheed Martin, oznámila na veletrhu SATSHOW 2026 uvedení své nové produktové řady pro sledování hvězd, čímž rozšiřuje rostoucí portfolio komponent a modulů společnosti
Společnost Sift, startup z jižní Kalifornie, který vyvíjí nástroje, jež pomáhají inženýrům porozumět datům z hardwarových senzorů, získal v investičním kole série B 42 milionů dolarů.
Švýcarský startup Pave Space získal 40 milionů dolarů na vývoj orbitálního transportního zařízení, které by mohlo přesouvat družice z nízké oběžné dráhy Země (LEO) na určenou oběžnou dráhu během hodin.
Agentura NASA je znepokojená pomalým rozvojem komerčních trhů a zvažuje přepracování své strategie na podporu budování komerčních vesmírných stanic, které by nahradily Mezinárodní vesmírnou stanici.
Společnost Redwire oznámila první zakázku na své nové solární panely, kontrakt v hodnotě 12,8 milionu dolarů od společnosti Moog.
Astronstone, jeden z čínských startupů v oblasti vývoje nosných raket, si zajistil nové financování pro přípravu prvního letu své opakovaně použitelné rakety AS-1.
Agentura pro rozvoj vesmíru zpomaluje tempo vypouštění družic na nízkou oběžnou dráhu Země a ustupuje od dřívějšího plánu častého nasazení těchto družic. Důvodem jsou technické problémy se stávajícími druzicemi, které jsou již na oběžné dráze.
Společnost SES objednala od startupu K2 Space prvních 28 družic pro meoSphere, síť nové generace na střední oběžné dráze Země (MEO), která by měla být uvedena do provozu do roku 2030.
Kanadské a mezinárodní organizace mohou přistupovat ke snímkům a službám poskytování úkolů pro družice SpaceEye-T prostřednictvím společnosti Pacific Geomatics Limited, jednoho z prvních autorizovaných uživatelů družice.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Mise označená jako MR-1, tedy první let kabiny Mercury na raketě Redstone-MRLV, skončila velmi nečekaně. Nosič vystoupal pouze do výšky necelých deseti centimetrů (cca 4 palce, proto čtyřpalcový let) a poté vypnul motor a dosedl zpět na rampu. Následně se aktivovala záchranná věžička, která odletěla pryč, ale bez kosmické lodi. Ta zůstala sedět na raketě a za okamžik vyhodila své padáky. Pozemní středisko se tak ocitlo před nečekaným problémem, jak si poradit s tím, že na startovní rampě v nestabilní poloze stála raketa Redstone-MRLV plná pohonných látek, odjištěných pyrotechnických prvků a svazků brzdících motorů kabiny Mercury.
Raketa Redstone MRLV musela před lety s astronauty projít celou řadou zkoušek a technických úprav, které měly zajistit její bezpečný provoz za standardních i nestandardních situací. Protože mělo poprvé dojít také k pilotovaným letům a poprvé pomocí (na tehdejší dobu) velké a silné rakety, bylo třeba zajistit bezpečnost astronauta i v průběhu přípravy ke startu. S tím souvisela i příprava potřebných technologií a záchranných týmů, které po celou dobu zajišťovaly bezpečný průběh příprav na start.
V počátcích praktické kosmonautiky bylo velmi běžné využívat poznatky a techniku původně vyvinuté pro armádu. Pro náš dnešní díl je důležitá balistická raketa krátkého doletu PGM-11 Redstone vyvíjená v letech 1950 až 1952 a vyráběná v následujících devíti letech. Z ní dále vznikla modernější balistická raketa středního doletu PGM-19 Jupiter, ale také kosmická nosná raketa Juno I a suborbitální rakety Jupiter-A, Jupiter-C, Redstone Sparta a pro program Mercury klíčová raketa Redstone-MRLV. Právě na její vývoj si posvítíme v tomto dílu, kde si také představíme nové problémy, které museli inženýři pracující na programu Mercury řešit.
V tomto videu si popíšeme poslední tři starty raket Little Joe 1. Mise LJ-5, 5A a 5B odstartovaly ze základny na Wallops Island ve Virginii a všechny byly provázeny technickými problémy, ke kterým došlo v průběhu letu. Naštěstí šlo ve všech případech o mise bez živého tvora na palubě. Závěrečná mise LJ-5B i přes technickou závadu přinesla dostatečně kvalitní výsledky, aby mohl být tento program ukončen. NASA tak měla volnou cestu ke složitějším testům, o nichž bude řeč v příštích dílech našeho pořadu.
Zkoušky záchranné věžičky pro americké kosmické lodě Mercury postupně dospěly až k misi LJ-1B, která odstartovala 21. ledna 1961 ze základny Wallops Island. Na palubě makety kosmické lodi byla také kabina s malým primátem – samičkou makaka Rhesus, která dostala jméno Miss Sam, což by se dalo přeložit jako Slečna Samová. Mise LJ-1B byla vyhodnocena jako plně úspěšná a podařilo se splnit všechny stanovené cíle. Bohužel záznam telemetrie byl při tomto letu rakety Little Joe I plný chyb či výpadků a není jej tak možné plně rekonstruovat.
V rámci mise LJ-2, tedy dalšího letového testu rakety Little Joe I, už nebyla na palubě pouze měřící aparatura, ale také malý zvířecí astronaut, samec makaka rhesus pojmenovaný Sam. Na výsledky mise již netrpělivě čekala řada odborníků z řad lékařů, ale i inženýrů, kteří měli zhodnotit vliv letu na živý organizmus. Sama proto během suborbitálního letu, při kterém se otestovala záchranná věžička, sledovalo několik přístrojů.
Záchranné věžičky, ale i mnohé další systémy kosmických lodí Mercury, se z důvodu úspor testovaly na levnějších raketách Little Joe I, které jsme si popsali v minulém díle našeho pořadu. Dnes nás čekají jejich letové testy LJ-1, LJ-6 a LJ-1A. Jak sami uvidíte, testy to nebyly snadné a problémy se jim rozhodně nevyhýbaly. Tyto zkoušky však byly pro další vývoj celého programu Mercury nenahraditelné.
Aby bylo možné otestovat záchranný systém lodí Mercury za letu, musela být kabina připojena k raketě, která ji vynese do určité výšky a udělí potřebou rychlost. Využít k těmto účelům rakety Redstone nebo Atlas nebylo možné, protože šlo o poměrně drahé stroje. Proto byla využita raketa tvořená svazkem již existujících vojenských taktických balistických raket. Zrodila se jednostupňová raketa Little Joe I, která si mezi lety 1958 a 1960 připsala celkem osm misí a všechny odstartovaly ze základny Wallops Island. V tomto díle Vesmírné techniky si tuto raketu podrobněji popíšeme.
Než mohli první američtí astronauti usednout do svých lodí Mercury, musely všechny jejich systémy projít důkladnými testy a ověřovacími zkouškami. Už v březnu 1958 začal experimentální program, který měl zejména zajistit dostatek informací a dat pro zhodnocení kvality návrhu kosmické lodě Mercury a případně pomoci ji upravit. Jednalo se o pět samostatných aktivit věnovaných odlišným problematikám – intenzivním testům v aerodynamickém tunelu, shozovým testům ke studiu chování kabiny kosmické lodě při volném pádu a sestupu na padáku, specifickým podmínkám při dosednutí na vodní hladinu a testu záchranné věžičky. Právě poslednímu jmenovanému okruhu, konkrétně testům úniku za nulové rychlosti a z nulové výšky, se dnes budeme věnovat.
Zatímco v minulém díle jsme se kromě základního popisu záchranné věžičky z amerického pilotovaného programu Mercury věnovali popisu únikového motoru, dnes se podíváme na raketový motor odhazovací. Ten se nacházel Pod tělem únikového raketového motoru, mezi trojicí jeho výstupních trysek. Řeč bude také o všestrannosti této věžičky, která mohla létat na třech různých raketách. Začneme si také povídat o historii zkoušek záchranné věžičky pro program Mercury
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
