křišťálová lupa
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Americké Vesmírné síly chtějí, aby jejich nejvytíženější kosmodromy dokázaly v budoucnu zvládat nárazově pět až osm významných operací denně. Modernizační plán má zabránit tomu, aby zastaralá infrastruktura začala omezovat rozvoj kosmických aktivit.
Společnost SpaceX plánuje při příštím startu rakety Starship pokus o záchranu obou jejích stupňů. Start by se mohl uskutečnit již příští měsíc, pokud jej schválí příslušné regulační úřady.
Zdá se, že ruská vojenská družice Cosmos 2612 se přiblížila na vzdálenost méně než 500 m ke komerční družici pro radarové snímkování Země, kterou provozuje společnost Iceye.
Velitelství Vesmírných sil USA na Blízkém východě by se v průběhu příštích několika let mohlo rozrůst až na pětinásobek současné velikosti, a to v souvislosti s rozšiřováním role Vesmírných sil v rámci vojenských operací.
Čtyři největší evropští mobilní operátoři 19. října oznámili, že hledají družicového partnera pro zavedení vlastních služeb přímého spojení družic s koncovými zařízeními (Direct-to-Device, D2D). Předtím podepsali dopis o záměru prozkoumat možnost společné nabídky na získání potřebných frekvenčních pásem, která by umožnila poskytovat konektivitu prostřednictvím družic přímo z vesmíru.
Britská kosmická agentura vybrala britskou pobočku společnosti ClearSpace, která má sídlo v Lucembursku, jako hlavního dodavatele pro misi plánovanou na rok 2029. Jejím cílem bude navést dvě nefunkční malé družice z oběžné dráhy zpět do atmosféry. Společnost ClearSpace, která se zaměřuje na servis družic přímo na oběžné dráze, tuto informaci oznámila 15. října.
Společnost Blue Origin plánuje vybudovat další startovací rampy a lodě sloužící jako přistávací plošiny. Jde o součást investic potřebných k tomu, aby bylo možné výrazně zvýšit frekvenci startů rakety New Glenn z Floridy.
Americké Vesmírné síly se připravují na najímání dodavatelských firem, které budou zajišťovat údržbu a podporu při nasazení až 56 systémů pro rušení družicové komunikace po celém světě. Tyto systémy slouží k narušování komunikace protivníků.
Výzva NASA k předkládání návrhů v rámci programu vývoje komerční kosmické stanice řeší obavy, na které upozornili zástupci průmyslu, uvedl jeden z vedoucích pracovníků. Agentura by však podle něj měla obecně více omezit požadavky kladené na účastníky programu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Pacifická astronomická společnost (v angličtině Astronomical Society of the Pacific – ASP) je největší astronomickou společností na světě. Založena byla 7. února 1889 v souvislosti s úplným zatměním Slunce, které proběhlo 1. ledna 1889 nad Tichým oceánem a západní částí USA. K jejímu ustanovení došlo v San Franciscu, kde také dodnes sídlí. Jejím současným předsedou je Enrico Ramirez-Ruiz z Kalifornské univerzity v Santa Cruz. Na světě pochopitelně existují i starší astronomické společnosti, zejména v Evropě, ale Pacifická astronomická společnost je významná právě svou velikostí. Sdružuje totiž přes 15 000 astronomů nejen z USA, kde byla společnost založena a kde sídlí, ale i z dalších 70 zemí. Vydává dokonce i několik vlastních vědeckých časopisů a udílí také několik prestižních ocenění. Právě jim se dnes budeme věnovat, protože letošní ročník byl dosti zajímavý. Je to jen pár dní, co byli zveřejnění letošní laureáti. Hlavní a nejprestižnější ocenění Pacifické astronomické společnosti je Zlatá medaile Catherine Wolfe Bruce, kterou založila americká filantropka a patronka astronomie. Uděluje se profesionálním astronomům za vynikající výsledky a úspěchy v astrofyzikálním výzkumu. V minulosti ji získali třeba Edwin Hubble, Vera Rubin, nebo Marcia Ricke, a to
V minulém dílu našeho letního seriálu jsme se věnovali programu Apollo, od jehož největšího úspěchu letos slavíme právě 55 let. Připomněli jsme si proto nejvýznamnější vědecké objevy projektu Apollo. Dnes už je ale čas se podívat jinam, totiž na nejdůležitější fyzikální objevy, za nimiž stály kosmické observatoře. Za již téměř sedmdesátiletou historii kosmonautiky uskutečnily kosmické teleskopy a sondy již opravdu značné množství zajímavých a důležitých objevů, které posunuly fyziku o značný kus dopředu. Nebylo tedy lehké vybrat právě pět nejzásadnějších bodů. Na druhou stranu, některé ze zmíněných objevů byly natolik přelomové, že jsem je zase nemohl vynechat, i když bych třeba i chtěl. Výběr tedy nakonec nebyl tak těžký, jak jsem si původně myslel, že bude. Pojďte se s ním seznámit.
Vůbec poprvé se astronomům podařilo změřit a zmapovat polarizované rentgenové záření z pozůstatku vybuchlé hvězdy. Použili k tomu kosmický teleskop IXPE (Imaging X-ray Polarimetry Explorer), který byl vypuštěn 9. prosince 2021. Jedná se o společný projekt NASA a italské kosmické agentury, který se jako první teleskop v historii zaměřuje na měření polarizace rentgenového záření s takto vysokou úrovní citlivosti a ostrosti. Poznatky, které vzešly z pozorování pozůstatku hvězdy označovaného jako Cassiopeia A, vrhají nové světlo na podstatu fungování mladých pozůstatků supernov, které urychlují částice na rychlosti blízké rychlosti světla.
K velkému nadšení astronomické i celé vědecké komunity po celém světě začalo před pár dny na obloze jedno z největších představení, jež nám okolní vesmír může přichystat. V relativně blízké galaxii Messier 82 se rozzářila supernova. Za posledních několik dní se jak amatérské, tak profesionální dalekohledy upírají směrem k Velké medvědici. Máme tím jednu výhodu: v našich zeměpisných šířkách jde o souhvězdí cirkumpolární neboli obtočníkové, které u nás je po celý rok nad obzorem a je dobře viditelné. Bohužel máme i jednu nevýhodu: současný stav počasí (tedy alespoň zde ve středních Čechách, ale jak se dále dočtete, nejen tady).
To, že keplerova supernova (katalogové označení SN 1604, kdyby to snad někoho zajímalo) byla typu Ia, se ví už nějakou dobu. Ale do jakého podtypu této zřejmě pestré kategorie keplerova supernova spadá? Díky pozorování observatoře Chandra společně s jejím infračerveným kolegou Spitzerem, teď máme lepší představu o tom, co to vlastně pan Kepler pozoroval. Zdá se, že pětitunová rentgenová observatoř Chandra vypuštěná v roce 1999 z paluby amerického raketoplánu Columbia bude stále platným pomocníkem astronomů, však také její tým tvrdí, že jde stále o zařízení s nejostřejším obrazem v oboru měkkého rentgenového záření.
Přesto, že moji čtenáři za sebou ještě stále nemají technické minimum, jsem se rozhodl občas uveřejnit nějaké důležitější aktuální informace související s rentgenovou astronomií. Tentokrát se významný krok vpřed povedl sondě Fermi. Sondě Fremi se blíže podíváme na zoubek v některém z příštích dílů, více pozornosti si určitě zaslouží. Dnes si povíme o horkém (doslova i obrazně) příspěvku této rentgenové sondy k poznání našeho vesmíru. Nejedná se o nic menšího než objasnění jedné z dlouhodobých záhad moderní astronomie. Konkrétně o původ tzv. kosmického záření.
V minulém dílu seriálu jsem slíbil, že se budeme zabývat programem HEAO, nyní svůj slib splním byť poněkud se zpožděním. Program HEAO představovaly tři sondy, z nichž jedna byla zcela průlomová pro celý obor, byla jí HEAO 2, známá také pod označením Einstein. Einstein byla významným milníkem, protože na své palubě vynesla na oběžnou dráhu první skutečnou rentgenovou optiku. Kromě těchto informací je na čase se podívat na zoubek oné tajemné rentgenové optice, uvidíte že to nic tajemného není, snad o to zajímavější povídání to bude.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
