V dnešním dílu Vesmírné techniky se podíváme na další z živlů, který člověk potřebuje k tomu, aby mohl žít na palubě kosmických příbytků. Po vzduchu, který jsme probírali minule, je dnes na řadě voda. Bez vody se nedá žít. Astronauti na kosmických stanicích se bez ní také neobejdou. Sice vodu přijímají i pitím, ale většinu ji snědí s potravou. A aby se nemusela všechna voda na oběžnou dráhu složitě vozit, je potřeba ji recyklovat.
Zde, na pevné zemi, se nemusíme o nic starat. Stačí jen otočit kohoutkem a naplnit skleničku, zvednout prkýnko a zmáčknout splachovač, otevřít ledničku a namazat si rohlík, nebo se třeba jen zhluboka nadechnout. Vše se zařídí “samo”. Na oběžné dráze takové štěstí nemáme. Zde je každý výdech začátek koncertu mnoha strojů, každá šupinka kůže znamená potenciální nebezpečí a každé sousto stojí stovky dolarů. Pojďme se společně podívat, jak to tedy všechno funguje.
„Uplynul další víkend a je na čase připravit se na nový pracovní týden na vesmírné základně lidstva! Jak jsem již napsala minulý týden, sobota je dnem úklidu. Je také dnem, kdy máte trochu více času pro osobní hygienu a můžete si dopřát luxusní koupel… ehm, dělám si legraci. Ale z pohledu vesmírných letů je to stále přepychový den. A v neděli si vybírám a inauguruji svůj nový, svěží a čistý ručník. Není to zrovna velká osuška, na jakou jste zvyklí. Je to spíše něco, co používáte doma na utření rukou, ale i tak je to fajn.
