sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Program lidského a robotického výzkumu (HRE) Evropské kosmické agentury nezískal na ministerské schůzce rozpočet, který požadoval. Členské státy souhlasily s příspěvkem ve výši 2,66 miliardy eur, což představuje zhruba 70 % z požadovaných 3,77 miliardy eur. ESA stanovila svůj celkový rozpočet na 22,1 miliardy eur.
Čínská kosmická loď Shenzhou-22, která odstartovala bez posádky, dorazila k vesmírné stanici Tiangong. Současná posádka stanice tak má k dispozici novou loď.
Evropská kosmická agentura a litevský vesmírný startup Astrolight staví první optickou pozemní stanici (OGS) v Kangerlussuaqu v Grónsku, aby posílily pozemní komunikaci a pomohly chránit před rušením signálu nebo pirátstvím.
Při startu rakety Sojuz 2.1a došlo k poškození vzletové rampy 31/6 na kosmodromu Bajkonur. Dle neoficiálních informací mohou opravy trvat až 2 roky. Rampa 31/6 je jediná, odkud mohou startovat pilotované lodě.
Děkujeme Vám všem za hlasy, které nás v letošním ročníku dostaly na sedmé místo v kategorii Zájmové weby.
Na zasedání Rady ESA na ministerské úrovni v Brémách bylo rozhodnuto, že se na lunární mise vydají nejprve astronauti z Francie, Itálie a Německa. Bylo rozhodnuto, že jako první se na misi vydá zástupce našich západních sousedů.
Společnost Northrop Grumman byla vybrána, aby poskytovala zásobovací služby pro ISS v období před ukončením provozu stanice.
Společnost SmartSky Networks neplánuje žádat o soudní zákaz zavádění sítě 5G vzduch-země (ATG) společnosti Gogo v celých Spojených státech, a to i přes to, že v soudním sporu o porušení patentu spojeném s touto technologií uspěla.
Evropská kosmická agentura zakončila první den klíčové ministerské konference s optimistickým vyjádřením ohledně pokroku v zajišťování financování na příští tři roky, a to navzdory několika varovným signálům.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Raketovým motorům RD-170 a RD-171 jsme se věnovali v několika uplynulých týdnech. Tímto dílem tuto minisérii zakončíme a ukážeme si, které raketové motory z těchto legendárních motorů vychází. Ačkoliv se v současné době ani jeden původní typ již nepoužívá, jejich nástupci jsou stále v provozu a dokonce probíhá vývoj nových typů, které se mají dočkat nasazení až v dalších letech. Odkaz legendárních motorů RD-170 a 171 tak stále pokračuje.
V minulém díle jsme si popsali cestu pohonných látek (kapalného kyslíku a leteckého petroleje) motorem RD-170. Dospěli jsme až ke vstřikovací hlavici. Právě tam dnes začneme a podrobně si popíšeme celou kriticky důležitou součást tohoto motoru – od vstřikovací hlavy a vstřikovačů, přes spalovací komoru až po trysku. Kromě toho se budeme věnovat i popisu nastartování tohoto raketového motoru.
V minulých dílech jsme si představili velmi složitou cestu k nejsilnějšímu sovětskému raketovému motoru, tedy RD-170. Nyní si posvítíme na jeho konstrukční řešení, které si zaslouží velkou pozornost. Tento čtyřkomorový raketový motor na kapalný kyslík a kerosin totiž dosahoval na hladině moře tahu 7,26 MN a každou sekundu dokázal spolykat 2 393 kilogramů pohonných látek. Z těchto čísel je vidět, že jeho konstrukce musela odolávat opravdu extrémním podmínkám.
V minisérii věnované vývoji raketových motorů RD-170 a 171 jsme se dostali až k ostrému nasazení prvních jmenovaných motorů na nové těžkotonážní rakety Energija. Kromě toho ale pokračovaly i jejich statické zážehy, kterých byly provedeny stovky. Celý příběh však skončil nečekaně brzy. Těžká raketa Energija nakonec letěla pouze dvakrát – v obou případech však odvedla svou práci správně, což byla i zásluha jejích raketových motorů. V roce 1993 byl program Energija/Buran ukončen, ale raketové motory RD-170, které pro něj byly vyvíjeny, přežily.
Poté, co se podařilo otestovat a také za letu prověřit raketové motory RD-171 si mohli technici oddechnout, ale pořád před sebou měli testy motorů RD-170, které byly určeny pro sovětskou těžkou nosnou raketu Energija. V dnešním díle si dovolíme na chvilku odbočit od tématu motorů RD-170 a zaměříme se na související vývoj rakety Energija, konkrétně na testy jejího centrálního stupně s kyslíko-vodíkovými raketovými motory RD-0120. Ani tento program se totiž nevyhnul komplikacím a velmi razantním změnám plánů.
Havárie a problémy, které provázely vývoj raketových motorů RD-170 a RD-171 nakonec přispěly k vylepšení jejich konstrukce. Odborníci postupně odstraňovali neduhy, které se při předešlých testech objevily. Výsledky statických zážehů byly natolik povzbudivé, že bylo rozhodnuto o letovém testu motoru RD-171 na raketě Zenit-2. Ačkoliv první dvě rakety selhaly, vždy to bylo vinou druhého stupně, ten první s motorem RD-171 vždy fungoval bezchybně.
Postavit raketový motor není nic lehkého – dvojnásob to platí, pokud máte postavit velmi silný raketový motor. O tom se přesvědčili konstruktéři pracující na dnes již legendárním raketovém motoru RD-170. Testy totiž provázely technické problémy a speciální komise dokonce analyzovala alternativní možnosti pohonu raket Eněrgija, které by mohly nahradit motory RD-170. Uvažovalo se dokonce i o raketových motorech na tuhé pohonné látky. Žádná alternativní varianta ale nakonec nebyla schválena a vývoj motorů RD.-170 (a 171) mohl pokračovat.
Postavit nejsilnější ruský raketový motor nebylo jen tak. Před inženýry stála celá řada technologických výzev, se kterými do té doby neměl nikdo z nich žádné zkušenosti. Vývoj raketového motoru RD-170 (a podobného motoru RD-171) proto probíhal postupně. V rámci každé etapy se experti zaměřili na důkladné zkoušky jednotlivých systémů, ke kterým byly vyžity často i desítky testovacích exemplářů.
Povídání v minulém díle Vesmírné techniky mohlo vzbudit dojem, že už je vše vyřešeno a cesta k motorům RD-170 je volná. Ale skutečnost byla zamotanější. Dnes bude řeč o dalších změnách, které obnášely plány na nové rakety z rodiny RLA. Z nich ale nakonec sešlo, ale i přesto jedna raketa po několika úpravách přežila a posloužila jako základ nosiče Energija. Všechny tyto změny koncepce nakonec vedly k vývoji nejsilnějšího ruského raketového motoru, tedy RD-170.
Příběh sovětských raketových motorů RD-170 je plný změn a překvapení. Abychom plně pochopili celou problematiku, která souvisí s jejich vznikem, musíme se vrátit až do období mezi roky 1954 a 1957, kdy Sovětský svaz připravoval raketové motory pro vojenskou raketu R-7, jejíž kosmická varianta létá pod názvem Sojuz až do dnešních dnů. Konstruktér Valentin Gluško měl tehdy na starost vývoj raketových motorů RD-107 a RD-108 pro první stupeň a postranní stupně této rakety. V dalších letech se pak podílel i na vývoji dalších raketových motorů.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
