sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Slingshot Aerospace, společnost zabývající se analýzou vesmírných dat, získala kontrakt z programu AFWERX amerického letectva na zdokonalení techniky identifikace družic na oběžné dráze pomocí fotometrických dat a umělé inteligence.
Švédská národní kosmická agentura (SNSA) udělila společnosti Frontgrade Gaisler, poskytovateli radiačně odolných mikroprocesorů pro vesmírné mise, kontrakt na komercializaci prvního neuromorfního zařízení System on Chip (SoC) pro vesmírné aplikace.
United Launch Alliance se chystá vynést prvních 27 družic z více než 3 200 plánovaných kusů pro širokopásmovou konstelaci Amazon Project Kuiper. Start je naplánován na 9. dubna. Družice vynese raketa Atlas V.
Společnost Washington Harbor Partners provedla strategickou investici do Turion Space, kalifornského startupu vyvíjejícího kosmické lodě a software pro sledování misí ve vesmíru.
Čínský startup Bluelink Satcom získal financování na vybudování družicové sítě schopné detekovat signály Bluetooth z vesmíru.
NASA 28. března oznámila, že přidala vesmírnou loď Starship od společnosti SpaceX do své smlouvy NASA Launch Services (NLS) II. Smlouvu NLS II využívá agentura k získávání služeb startu pro mnoho vědeckých a průzkumných misí.
Specialista na vesmírnou robotiku GITAI dokončil koncepční studii mechanického ramene, které by bylo připraveno podporovat japonský lunární rover s posádkou.
Kanadská společnost MDA Space oznámila 1. dubna plány na koupi izraelského výrobce družicových čipů SatixFy za 269 milionů dolarů.
Společnost Airbus Defence and Space postaví přistávací platformu pro rover ExoMars Evropské vesmírné agentury. Start mise je plánován na rok 2028.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Když na obloze září polární záře, tak vysoko nad polárními oblastmi planety Země protékají horními vrstvami atmosféry intenzivní elektrické proudy zvané elektrojety. Tyto aurorální elektrojety posílají kolem pólů každou sekundu přibližně milion ampérů elektrického proudu. Mohou vytvářet jedny z největších magnetických poruch na Zemi a rychlé změny proudů mohou vést k takovým jevům, jako jsou výpadky proudu. V březnu NASA plánuje vynést misi EZIE (Electrojet Zeeman Imaging Explorer), jejímž cílem je zjistit více o těchto silných proudech v naději, že se nakonec podaří zmírnit dopady takového vesmírného počasí na lidi na Zemi.
Tak jako každou neděli je i tuto připraven pravidelný souhrn těch nejzajímavějších událostí, které přinesla kosmonautika v uplynulých sedmi dnech. Raketa SLS sice na misi Artemis I neodstartovala, ale i tak se dělo mnoho zajímavých událostí. V hlavním tématu se například podíváme na zajímavou studii o polárních zářích na Marsu, která vznikla díky spolupráci dvou týmů dvou sond. Podíváme se také na Boca Chica, anebo na nové mise pro Crew Dragon. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.
První den měsíce dubna máme všichni spojený s aprílem a našim cílem je hlavně ničemu nevěřit a pro jistotu brát všechno s rezervou. Najdou se však výjimky, které je možno vážně brát. Mezi ně patří i tato přednáška, kterou letos na půdě Fakulty elektrotechnické ČVUT pronesl prof. RNDr. Petr Kulhánek, známý popularizátor přírodních věd a zejména pak fyziky. Jako téma si vybral sluneční vítr, což je proud částic vycházejících ze Slunce a pohybující se velmi vysokou rychlostí. Na tomto místě je možno si položit poměrně snadnou otázku? A je to vůbec něco, co by mě mělo zajímat a můžu to vůbec někdy nějak vidět? Odpověď je také poměrně prostá, rozhodně ano, sluneční vítr způsobuje na zemském povrchu například polární záře či poruchy příjmu na krátkých vlnách. Chování a zkoumání naší centrální hvězdy je taktéž něco, čemu se již řadu desetiletí věnují největší kosmické agentury. Ke studiu Slunce byly mimo jiné vypuštěny sondy Ulysses, Hinode, Genesis, SOHO, Stereo A, Stereo B, SDO. Jednou z nejnovějších je pak i sonda Parker Solar Probe,
Jestli sledujete náš seriál Thomasových fotografií z dění na ISS pravidelně, jistě vás také muselo zaujmout, že podobné fotografie, jako je ta v úvodu článku, nám doposud z jeho druhé mise na ISS chyběly. Vidět polární záři je samo o sobě něco magického. Pruhy směřující od obzoru vysoko vhůru pomalu mění vzhled i polohu doslova v přímém přenosu tak rychle, jak jste asi četli tuto větu. Jaký to asi musí být pocit vidět tuto úžasnou hru světla z oběžné dráhy? Noční pohled na kosmickou loď Sojuz a v pozadí modul Nauka nad krásně zelenočervenou polární září je tím nejlepším začátkem dalšího dílu. Podívejte se i na další snímky uvnitř a zvláště rozlučkový snímek na konci bude zdatnou konkurencí pro ty na začátku. Jsme zvědavi na vaše rozhodování v další anketě o nejlepší snímek.
NASA se pokouší obnovit komunikaci s dávno ztracenou družicí IMAGE (Imager for Magnetopause-to-Aurora Global Exploration). Sonda určená ke studiu magnetosféry a polárních září startovala do vesmíru 25. března 2000. Během úspěšné prodloužené mise se však v roce 2005 nečekaně odmlčela. O dva roky později již nekomunikující IMAGE měla strávit delší čas v zemském stínu a její operátoři tedy doufali, že se jí vybijí palubní baterie, řídící počítač se restartuje a sonda zavolá domů. To se však nestalo, a tak NASA sondu odepsala a misi ukončila.
Jak dlouhý časosběrný snímek pořídíte z 919 fotek? Italský astronaut Paolo Nespoli s tím má osobní zkušenost a ví, že při 25 snímcích za sekundu je to 36 a 3/4 sekundy. V minulých dnech se totiž pustil do sekvenčního snímkování výhledu z okna stanice, která zrovna prolétávala nejjižnějšími místy své oběžné dráhy. Lidé mají polární záře spojené se severními oblastmi, ale úplně stejné světelné závěsy se objevují i v okolí jižního pólu. V dnešním článku se můžete pokochat jejich jemnou krásou ve zrychleném režimu.
Ozdobou noční oblohy bývá jev, který z našich zeměpisných šířek spatříme jen výjimečně. Stačí ale vycestovat k severu, navštívit třeba Skandinávii a máte velkou šanci, že na vlastní oči uvidíte barevné představení zvané polární záře. Hlavní roli v něm hrají nabité částice ze Slunce, které reagují s materiálem v horních vrstvách atmosféry. Molekuly plynů se pak doslova rozsvítí a na obloze umí vyčarovat působivé obrazce. Ale mohli bychom polární záře vidět i na jiných planetách? Na Saturnu určitě ano.
Na našem webu se snažíme věnovat především kosmickým plánům, které míří alespoň na oběžnou dráhu Země. Suborbitální mise se tu objeví jen když jde o neobvyklý počin. A dnes takový projekt přichází. NASA totiž před pár dny oznámila, že mezi 13. únorem a 3. březnem letošního roku vypustí z aljašské základny Poker Flat Research Range suborbitální raketu, která při svém desetiminutovém letu vytvoří umělý bílý oblak.
