Řada technologií, které v běžném životě považujeme za samozřejmé a dostupné, je ve volném vesmíru vystavena těžkým zkouškám. Je proto nutno tyto technologie používat jinak, či výrazně je upravit, aby fungovaly správně. Důvod je prostý, kosmický prostor je místo, kde je téměř dokonalé vakuum, už jen tato okolnost výrazně omezuje konstruktéry kosmických lodí. Poletují zde všemožné prachové částice a to nemluvím o okolí naší Země, kde k těmto přirozeným meteoroidům přidává kosmická tříšť, kterou si lidstvo takříkajíc způsobilo samo. Dalším důvodem, který způsobuje všem velké vrásky, je přítomnost elektromagnetického záření všemožných délek. Na naší planetě je toto spektrum díky magnetickému poli a atmosféře výrazně očesané, ale na oběžné dráze již toto omezení nemusí platit. Vysoce energetické částice zde přítomné a mohou způsobovat problémy jak živočichům, tak i kosmické technice. Jednou z těch nejcitlivějších částí kosmických lodí jsou jejich palubní počítače. Pravděpodobně víte, že pokud máte dnes v kapse libovolný smartphone, toto vaše zařízení je o několik řádů rychlejší než palubní počítač přistávacího modulu z programu Apollo. Možná však nevíte, že i dnešní sondy