sociální sítě

Přímé přenosy

PSLV-XL (Proba-3)
00
DNY
:
00
HOD
:
00
MIN
:
00
SEK

krátké zprávy

Chance Saltzman

Generál Chance Saltzman, velitel vesmírných operací U.S. Space Force, navštívil Starbase v Boca Chica během šestého zkušebního letu rakety SH/SS. Saltzman byl pozván SpaceX, aby sledoval zkušební let a zúčastnil se dvoudenního hodnocení programu.

Space ISAC

Středisko pro sdílení a analýzu vesmírných informací (Space ISAC) otevřelo své první mezinárodní operační středisko v Austrálii. Expanze přichází v době rostoucích obav o zranitelnosti kybernetické bezpečnosti v orbitálních systémech.

Boost!

ESA 19. listopadu oznámila, že prodlužuje smlouvy se společnostmi HyImpulse, Isar Aerospace, Orbex a Rocket Factory Augsburg (RFA) v celkové hodnotě 44,22 milionů eur prostřednictvím svého programu „Boost!“, který má pomoc při integrovaném testování nosných raket

AeroVironment

Společnost AeroVironment, dodavatel obrany zaměřený na bezpilotní vzdušná vozidla, oznámil 19. listopadu, že plánuje získat BlueHalo, společnost zabývající se obrannými a vesmírnými technologiemi. Hodnota obchodu je přibližně 4,1 miliardy dolarů.

Kepler Communications

Kanadský operátor Kepler Communications požádal Federální komunikační komisi, aby schválila celkem 18 družic, včetně 10 s optickým užitečným zatížením, které by měly být vypuštěny koncem příštího roku. Společnost plánuje provozovat větší družice s menším počtem.

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Štítek: pluto
Voyager 1

Cesta úžasných Voyagerů

Roku 1977 se v rozmezí šestnácti dnů z floridské rampy 41 vznesly dvě rakety Titan IIIE. Jejich úkol? Vynést sondy Voyager 1 a 2 na únikovou dráhu směrem k planetám vnější sluneční soustavy. Tyto mimořádné kusy techniky se vydaly na cestu k plynným obrům – Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu. Voyager 1 za 44 let dokázal urazit vzdálenost neuvěřitelných 23,3 miliard kilometrů a pohybuje se rychlostí 61 017 kilometrů za hodinu. Již se nachází za hranicí sluneční soustavy v mezihvězdném prostoru a i po více jak čtyřiceti letech na Zemi odesílá data. Dnes se podíváme více do historie a povíme si více o nejdále se od Země nacházejícím umělém objektu.

Petr Scheirich – Úsvit trpasličích planet: Pluto a Ceres (2.12.2016)

Když bylo v únoru 1930 objeveno Pluto, celý astronomický svět byl šťastný. Devátá planeta sluneční soustavy, po které se už dlouho pátralo, byla najednou tu. Přecházela však pomalu desetiletí a nadšení opadalo, těleso, které bylo nalezeno nemělo parametry, které se od něj očekávaly. Ještě ke všemu byla mohutnými pozemskými dalekohledy v téže oblasti nalézána další a další tělesa podobných rozměrů, jako mělo Pluto. Nakonec se situace stala neudržitelnou a v roce 2006 bylo Pluto ze seznamu planet vyškrtnuto a zařazeno do nově zřízené kategorie trpasličích planet. Co je to planeta a jak se liší od planety trpasličí. Kolik máme trpasličích planet, zamířily už k některé z nich kosmické sondy? A pokud ano, jaké? Na tyto a další otázky se nám ve své přednášce pokusí odpovědět český astronom, popularizátor a námořník Mgr. Petr Schierich PhD, pracovník astronomického ústavu AV ČR. Přednáška samotná pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.

Marcel Grün – Vstříc novým světům (14.2.2006)

Včera nás ve věku 73 let opustil jeden z velkých popularizátorů kosmonautiky v naší zemi, pan Ing. Marcel Grün. Rád bych proto tomuto zesnulému velikánovi věnoval alespoň krátkou vzpomínku. Marcel Grün se narodil v roce 1946 v Chebu a popularizaci se věnoval od svých 15 let, kdy se stal demonstrátorem na Štefánikově hvězdárně. Vystudoval strojní fakultu ČVUT a poté postgraduálně i pedagogiku. Byl členem klubu SPACE, spolu Antonínem Vítkem či Janem Kolářem. V roce 1967 začal pracovat v Planetáriu Praha a o řadu let později se stal na dlouhých 16 let ředitelem Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy. V roce 2003 byl spoluzakladatelem České kosmické kanceláře. Velkou část svého života věnoval popularizaci astronomie a kosmonautiky. V roce 2018 u příležitosti svého odchodu do důchodu obdržel čestné občanství Prahy. Po Marcelu Grünovi byla pojmenována planetka (10403) Marcelgrun.

JWST při zkoušce rozložení a napnutí pěti vrstev slunečního štítu.

JWST má zkoumat i vzdálené končiny naší soustavy

Dalekohled Jamese Webba má na svou misi vyrazit zhruba za rok. Už teď se na jeho výsledky těší astronomové po celém světě. Možnosti této největší kosmické observatoře budou mimořádně široké – od studia vzdálených galaxií, přes sledování exoplanet až po lepší pochopení objektů v naší soustavě. Za oběžnou drahou Neptunu se nachází pestrá paleta kosmických objektů – tisíce trpasličích planet, planetek, a dalších menších objektů společně vytváří takzvaný Kuiperův pás. Často se jedná o vzácné pozůstatky z doby vzniku Sluneční soustavy a vzhledem k jejich velkému vědeckému potenciálu se na ně má JWST také zaměřit, aby vědci lépe porozuměli procesu formování naší soustavy.

Norgay Montes a Hillary Montes

Hory na Plutu pokrývá ztuhlý metan

Pohoří objevená sondou New Horizons při jejím průletu kolem trpasličí planety v roce 2015, jsou pokrytá vrstvou ztuhlého metanu. Tento materiál vytváří ložiska, která se lesknou stejně jako zasněžené vrcholky pozemských hor. Nový výzkum mezinárodního týmu se zaměřil na data ze sondy New Horizons o atmosféře a povrchu Pluta. Tyto údaje pak specialisté vložili do numerických simulačních modelů klimatu na Plutu a zjistili, že horské čepičky na tomto vzdáleném světě vznikají zcela odlišným procesem, než jaký známe ze Země.

Překvapení! „MU69“ má zřejmě sourozence

V době, kdy lidé na Zemi budou oslavovat příchod nového roku 2019, sonda New Horizons navštíví další ledový svět 2014 MU69. Tento objekt Kuiperova pásu je přitom poměrně malý. Odhadovaný průměr tělesa je pouhých 30–45 km a nachází se přibližně miliardu kilometrů od soustavy trpasličí planety Pluto, kterou sonda navštívila 14. července 2015. Kolem trpasličí planety Pluto sonda New Horizons proletěla v minimální vzdálenosti 12 500 km a pokud vše půjde podle plánu kolem objektu 2014 MU69 sonda dokonce prolétne pouze ve vzdálenosti 3,500 km. Vědci nám již teď slibují podrobné snímky povrchu tělesa, které mají mít dokonce ještě lepší kvalitu, než ty, které sonda pořídila u Pluta. Nedávno však výzkumný tým, který má sondu New Horizons na starosti, oznámil další vzrušující informaci. Kolem tělesa 2014 MU69 byl totiž pravděpodobně objeven měsíc a je dost dobře možné, že není ani zdaleka jediný.

Zmenšená verze dosud nejdetailnější barevné fotky Pluta.

Útvary na Plutu mají oficiální jména

Dlouhé měsíce to bylo s názvy jednotlivých útvarů na trpasličí planetě sporné, protože sonda New Horizons během svého průletu v roce 2015 nafotila velké množství fotografií, na kterých jsme viděli rozličný terén. Všechny názvy však byly neoficiální a hrozilo, že časem se pro jeden útvar začnou používat různá jména, čímž by vznikl značný zmatek. Naštěstí to už patří minulosti, protože první útvary na Plutu se před pár desítkami hodin dočkaly svých oficiálních jmen. Nás, jakožto fanoušky kosmonautiky může těšit, že několik pojmenování má přímou souvislost s kosmickými sondami. Mezi útvary, které dostaly své oficiální jméno patří i výrazné srdce, které bylo pojmenováno po objeviteli této trpasličí planety – astronom Clyde Tombaugh ji detekoval v roce 1930. Jména se dočkal i kráter na Plutu, který dostal jméno po Venetii Burney, britské školačce, která v roce 1930 navrhla pro nově objevené nebeské těleso jméno Pluto po římském bohu podsvětí.

Kosmotýdeník 252 (10.7. – 16.7.)

Další týden uběhl jako voda a léto je v plném proudu. Odložte ale na chvíli grilovací nářadí, osušte mokrou kůži a vyklepejte písek z vlasů. Přichází tradiční Kosmotýdeník, který se pokusí shrnout všechny důležité momenty uplynulých sedmi dní. Čeká nás především výlet do Mexického zálivu, kde probíhá testování nové americké lodi Orion. Ale tematická paleta je jako vždy mnohem pestřejší – podíváme se na novinky kolem Falconu Heavy a nebo na ruský start s více než 70 družicemi.

TOP5: Velvyslanci lidského pokolení

Pokud pomineme rádiové signály, které opouští naši soustavu rychlostí světla (a postupně se díky slábnutí ztrácí v přirozeném kosmickém šumu), máme tu ještě sondy, které opouští Sluneční soustavu a míří do mezihvězdného prostoru. Právem je můžeme považovat za velvyslance lidského pokolení. Nesou totiž různé formy zpráv pro případné nálezce. Můžeme je ale chápat i v širším měřítku – s jejich pomocí lidstvo prozkoumává vzdálené končiny svého hvězdného systému. V neposlední řadě pak povídání o těchto sondách pomáhá udělat si představu o neuvěřitelných rozměrech vesmíru. Při pohledu na to, jak dlouho jsou tyto sondy na cestě a na vzdálenost, kterou urazily, si lidé právem připadají nicotní před nekonečnou rozlohou vesmíru.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.