Japonská kosmická agentura JAXA se pochlubila, že její sonda Hayabusa 2 během své nadstavbové fáze úspěšně provedla průlet kolem planetky Torifune. 5. července v 11:35 SELČ sonda pozemní přijímací stanici potvrdila, že funguje normálně. Agentura JAXA proto s potěšením nasdílela následující snímek a vědecká data, která byla zatím po průletu kolem Torifune odeslána.
Dokonce i malé planetky mohou být poměrně komplexní. Během svého loňského průletu kolem planetky Donaldjohanson to potvrdila americká sonda Lucy, jejíž data ukázala, že planetka se na oběžné dráze nezvykle vrtí, má tvar buráku a v relativně nedávné minulosti prošla výraznou aktivitou. Tato planetka, která vznikla spojením úlomků po prudké srážce před 155 miliony let, byla proměněna malou, ale neúprosnou silou slunečního záření, přičemž si zachovala stopy po krátkodobé přítomnosti kapalné vody ve své dávné minulosti. Hlavním pásem planetek si to vloni svištěla americká sonda Lucy, která směřuje ke speciálním planetkám, Trojánům Jupiteru. 20. dubna 2025 prolétla jen 1040 km od planetky Donaldjohanson a pořídila její první snímky zblízka. Nasbíraná data ukázala, že namísto rotace kolem jedné osy, jako jiné planetky či planety, má Donaldjohanson komplikovanou rotaci kolem dvou os. Vědci také mohli spatřit protáhlý tvar planetky připomínající burák a povrch s krátery a hřebeny.
Japonská kosmická agentura JAXA vydala před pár dny nový článek, ve kterém přinesla bližší informace o plánovaném blízkém průletu své sondy Hayabusa 2 kolem planetky Torifune. O tom, že k průletu dojde, se vědělo už několika let, ale konkrétní letové parametry vzájemného přiblížení vyšly najevo až nyní. Víme tedy, že Hayabusa se ke svému dalšímu vědeckému objektu zájmu maximálně přiblíží v neděli 5. července přibližně v 11:30 SELČ. Přesný čas bude záviset na provozních podmínkách. Průlet je naplánován na vzájemnou vzdálenost zhruba 1 km od středu planetky, přičemž vzájemná rychlost obou těles bude velmi svižných 5 kilometrů za sekundu!
V kosmickém prostoru existuje pestrá paleta organických látek. Jelikož tyto mimozemské organické látky mohou uchovávat chemické informace z mladé Sluneční soustavy, probíhá jejich intenzivní studium. Ovšem podrobné strukturální informace zůstávají omezené. V této studii se experti zaměřili na analýzu vzorků z uhlíkaté planetky Ryugu prostřednictvím mikroskopu atomárních sil (AFM = atomic force microscope) s vysokým rozlišením. Experti přímo odhalili chemické struktury individuálních organických molekul z planetky. Podařilo se jim objevit širokou škálu polyaromatických uhlovodíků (PAH = polycyclic aromatic hydrocarbons), přičemž mnoho z nich bylo nečekaně velkých. Největší objevená molekula je tvořena přibližně stovkou spojených kruhů, což je výrazně více, než u mimozemských polyaromatických uhlovodíků objevených v předešlých analýzách. Tyto PAH jsou tvořeny rovinnými strukturami, které obsahují pět, šest, sedm, či osm spojených kruhů. Tak komplexní struktury lze podrobně rozlišit pouze pomocí analýzy AFM na úrovni jednotlivých molekul.
Near-Earth Object (NEO) Surveyor, první infračervený teleskop agentury NASA navržený cíleně k objevování potenciálně nebezpečných planetek a komet, podstupuje integraci a zkoušky. Jeho start je plánován nejdříve na září 2027, takže týmy po celýchSPojených státech mají plné ruce práce se stavbou jeho dílů, plánováním průzkumu a výzkumu, který bude dělat i vývojem softwaru ke zpracování obrovských kvant dat, která tato mise vygeneruje.
Jedním z největších překvapení celé mise OSIRIS-REx byla skutečnost, že cílová planetka Bennu se ukázala jako členitý a drsný svět pokrytý velkými balvany, na kterém se nachází jen málo hladkých ploch, které naznačovala dřívější pozorování pomocí pozemských přístrojů. „Když se sonda OSIRIS-REx v roce 2018 dostala k Bennu, byli jsme překvapeni tím, co jsme spatřili,“ vzpomíná Andrew Ryan, vědec z Lunar and Planetary Laboratory, která spadá pod University of Arizona v Tucsonu, který vedl pracovní skupinu pro fyzikální a termální analýzu vzorků z mise OSIRIS-REx a dodává: „Očekávali jsme nějaké balvany, ale předpokládali jsme alespoň několik velkých ploch s hladším, jemnějším regolitem, který by se snáze odebíral. Namísto toho to vypadalo, […]
S využitím dat z teleskopu Jamese Webba nasbíraných mezi 18. a 26. únorem mohli experti ze střediska NASA pro studium blízkozemních objektů, které spadá pod Jet Propulsion Laboratory v jižní Kalifornii zpřesnit dráhu blízkozemní planetky 2024 YR4 a definitivně tak vyloučit možnost, že by mohla 22. prosince 2032 narazit do Měsíce. Z nových dat vyplývá, že planetka 2024 YR4 proletí asi 21 200 kilometrů nad povrchem Měsíce. Tato aktualizace neznamená, že by se oběžná dráha 2024 YR4 nějak měnila. Namísto toho to odráží zlepšenou přesnost chápání toho, kde astronomové očekávají, že planetka v roce 2032 bude.
Planetka Bennu, ze které v roce 2020 odebrala vzorky americká sonda OSIRIS-REx, je směsí prachu, ze kterého se formovala naše Sluneční soustava, organických látek z mezihvězdného prostoru a hvězdného prachu z předsolární éry. Jeho jedinečný a rozličný obsah byl v průběhu času dramaticky transformován interakcí s vodou a vystavením drsnému kosmickému prostředí. Tyto poznatky vycházejí z trojice nedávno publikovaných odborných článků založených na analýze vzorků z Bennu od vědců z NASA i dalších institucí. Planetka Bennu je tvořena fragmenty z větší mateřské planetky hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, kterou zničila kolize.
Při cestě přes hlavní pás planetek se evropské sondě Hera podařilo pořídit její první fotografie planetek. Sonda směřuje k planetce 65803 Didymos a jejímu věrnému průvodci, který dostal pojmenování Dimorphos. Jejím úkolem bude studovat výsledky záměrné kolize mezi americkou sondou DART a Dimorphosem. Nové snímky prokázaly schopnosti Hery zamířit kamery na slabý cíl a udržovat jej v zorném poli vědeckých přístrojů.
V nedávném vydání našeho letního seriálu jsem se zamýšlel nad tím, jaká nej přinesly kosmické sondy, pokud jde o první snímky planet. Bylo jasné, že takové téma by mělo mít nějaké pokračování. A protože blízká setkání kometárního druhu jsme již v našem seriálu rozebírali, přichází nyní na řadu planetky. Tedy tělesa, která vlastně mohou mít s kometami mnoho společného a liší se vlastně hlavně tím, že jsme u nich nepozorovali kometární aktivitu. Na začátku si můžeme připomenout současnou terminologii v oblasti těles Sluneční soustavy a také odkázat zájemce na zdroje pod článkem, kde se ke kometárním článkům tohoto seriálu dostanete napřímo. V českém prostředí se slovo planetka vžilo pro malé těleso […]
