Varda Space Industries
Společnost Varda Space Industries, která se zabývá výzkumem mikrogravitace, podepsala dohodu s provozovatelem kosmodromu Southern Launch, která umožní až 20 návratů kapslí v Jižní Austrálii do roku 2028.
křišťálová lupa
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Varda Space Industries, která se zabývá výzkumem mikrogravitace, podepsala dohodu s provozovatelem kosmodromu Southern Launch, která umožní až 20 návratů kapslí v Jižní Austrálii do roku 2028.
Univerzita Jižní Austrálie 29. září oznámila dohodu s australským startupem RapidBeam a japonským startupem Warpspace o vývoji laserových komunikačních systémů.
Společnost Flexell Space (generální ředitel Taehun Ahn) oznámila na Mezinárodním astronautickém kongresu (IAC) 2025 v australském Sydney podpis memoranda o porozumění (MOU) s italskou společností NPC Spacemind, která se zabývá řešením družicových technologií.
Austrálie a Spojené království obnovily svůj závazek ke spolupráci v oblasti vesmíru v dohodě podepsané 1. října na Mezinárodním astronautickém kongresu.
Společnost Moog Inc. oznámila dokončení dvou integrovaných pohonných modulů Moog. Tyto pokročilé systémy budou dále instalovány na družicových tahačích Meteor třídy ESPA-Grande společnosti Moog.
Čínská společnost Geovis Insighter Technology plánuje vyslat na nízkou oběžnou dráhu Země konstelaci 144 družic pro sledování situace ve vesmíru (SSA).
Společnost Cosmic Shielding získala od Výzkumné laboratoře letectva (Air Force Research Laboratory) kontrakt TACFI v hodnotě 4 milionů dolarů na vývoj nástroje pro predikci výkonu čipů umělé inteligence a další elektroniky chráněných před zářením na oběžné dráze.
Raketa Dlouhý pochod 2D vynesla v neděli večer na oběžnou dráhu novou sadu experimentálních družic Shiyan-30.
Startup Eartheye Space se sídlem v Singapuru a Austrálii oznámil 29. září na Mezinárodním astronautickém kongresu v Sydney, že začne nabízet samoobslužné ovládání družic sledujících vesmír, a to kromě senzorů zaměřených na Zemi.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Téma raket mi přišlo poměrně dost zajímavé a jsem velice rád, že vám i do třetice mohu tento týden představit zajímavou raketu. Zatím jsme se věnovali nejprve již dávno vyřazenému Atlasu I a pokračovali jsme moderní raketou Electron. Jako poslední eso v rukávu jsem si pak nechal nosič, který je teprve vyvíjen. Půjde o plně znovupoužitelný stroj firmy SpaceX, který se nazývá v současnosti Super Heavy Starship, ikdyž v minulosti měl jména různá. Nejprve se mu říkalo Mars Colonial Transporter, už při jeho představení v roce 2016 však došlo ke změně názvu na Interplanetary Transport System. Ani toto jméno mu však nevydrželo dlouho. Raketa byla na počátku navrhovaná s průměrem 12 metrů a výšce 122 metrů, časem se však její průměr smrskl na 9 metrů. Průběžně se měnily i materiály, ze kterých měla být raketa postavena. Tím byly nejdříve uhlíkové kompozity, ale v roce 2018 byl celý koncept radikálně změněn a v současnosti se k její konstrukci používá nerezová ocel. Po svém dokončení má mít tato raketa nosnost 100-150 tun na nízkou oběžnou dráhu. Raketu i její
Dnes se po kratší odmlce vrátíme k meziplanetárním sondám, které spolu s pilotovanou kosmonautikou dozajista patří k těm nejzajímavější misím, které světová kosmonautika nabízí laické i poučené veřejnosti. Sonda InSIGHT, o které bude v dnešní přednášce řeč, dozajista nevyniká žádnou pohyblivostí, přesto se jedná o unikátní sondu, která má za svůj hlavní cíl prozkoumat nitro rudé planety. Její počátky se datují do prvního desetiletí 21. století, kdy tato mise byla jedním z 28 návrhů nízkorozpočtového programu Discovery. O rok později se poté sonda propracovala už mezi finalisty a její realizace byla pak definitivně odklepnuta v srpnu roku 2012. Plánovaná cena této mise byla 425 milionů dolarů, ve kterých nebyla započítána nosná raketa. Původně se start plánoval v roce 2016, ovšem netěsnosti vakuového kontejneru pro seismometr vyústili jednak v dvouletý odklad startu a také v navýšení rozpočtu mise o dalších 150 milionů dolarů. Sonda se nakonec do vesmíru vydala v květnu roku 2018 na raketě Atlas V a na Marsu přistála o dlouhých sedm měsíců později. Více o této sondě se dozvíte v dnešní přednášce. Dnešním přednášejícím bude český geolog Mgr. Petr Brož, Ph.
Pokud jsme první přednášku tohoto týdne věnovali pouze výzkumu Slunce a v podstatě pouze čtyřem sondám a druhou přednášku sondě jediné, OSIRIS-REx, tak v dnešní přednášce bude pozornost upřena rovnou na celou plejádu kosmických průzkumníků našeho blízkého i vzdáleného okolí. Budeme si povídat o výzkumu Slunce, exoplanet, reliktního záření, gravitačních vln, rentgenové či infračervené astronomii. Sondy samotné, jejich vybavení, plány a cíle nám představí jeden z nejznámějších popularizátorů přírodních věd bývalého Československa, RNDr Jiří Grygar, CSc, který před 4 lety oslavil 80. narozeniny, přesto dál neúnavně pokračuje v popularizaci. Začal s ní už dávno v 50. letech, když provázel návštěvníky na Hvězdárně v Brně, poté začal mluvit v rozhlase a televizi. Nejvíce se však patrně zapsal do povědomí všech obyvatel Čech, Moravy, Slezska i Slovenska svým vystupováním v pořadu Okna vesmíru dokořán.
Tento týden se vrátíme ke kosmickým sondám, podíváme se, jakých objevů dosahují, jaká data nám poskytují a zda jsou pro nás přínosem. Osobně se domnívám, že řada z vás si dokáže snadno představit, že hledání vody na Měsíci či stop života na Marsu je rozhodně důležité. Ale proč vlastně vypouštíme sondy, které sledují naši mateřskou hvězdu? Slunce přeci svítí a ještě pár dlouhých let bude. Je pro nás výzkum Slunce pomocí kosmických sond důležitý, nemůže nám Slunce nějakým způsobem ublížit? Na tyto otázky a i na řadu dalších se nám pokusí v dnešní přednášce odpovědět profesor RNDr. Miloslav Druckmüller CSc., který se věnuje věnuje matematickému zpracování obrazu a učí na Vysokém učení technickém v Brně. Možná si jeho osobu spojujete s velice zajímavými fotkami sluneční koróny v médiích a docela určitě jste zahlédli na řadě serverů jeho fotky komety C/2006 P1 (McNaught).
Už jste se někdy zamysleli nad tím, jakým způsobem je zajištěno, že kosmické sondy ve vesmíru mají energii pro svůj provoz? Jako první vás asi napadnou fotovoltaické panely. Pokud se týká letů k Slunci, Merkuru, Venuši či Marsu, zvládnou tyto panely bez problémů zásobovat kosmickou sondu energií. Rovněž na oběžné dráze naší planety je tento způsob dodávek energie nejpoužívanější. Ovšem pokud se má sonda vydat dál do hlubin naší sluneční soustavy, energie získaná slunečním zářením přestane postačovat. Zkusme si představit slavné sondy Voyagery 1 a 2. Aby mohly fungovat v kosmických dálavách, kde se nacházejí, bylo na jejich palubu umístěno několik kilogramů radioaktivního plutonia-238. Tento materiál je nestabilní, přirozeným rozpadem uvolňuje alfa částice, které následně naráží do teplonosného materiálu a svou kinetickou energii přeměňují na teplo. Tato tepelná energie se posléze v termočláncích převádí na základě tzv. Seebeckova efektu na elektrickou energii a poskytuje tak sondám dlouhodobý a spolehlivý zdroj elektrické energie. Pro cesty k jiným hvězdám si však ani s těmi zdroji nevystačíme a budeme muset začít používat jaderné
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.