Jak už zkratka XL naznačuje, raketa Pegasus-XL je zvětšenou verzí nosné rakety Pegasus. Rozdíl spočívá především ve zvětšení prvního a druhého stupně tohoto nosiče. Pegasus-XL při všech svých startech využil služeb letounu L-1011 Tristar alias Stargazer. Ten však nestartoval pokaždé ze stejného letiště – právě naopak. Celkem bylo využito pěti různých letišť – ať už ve Spojených státech, nebo na Kanárských ostrovech.
Štítek ‘Pegasus XL’
Vesmírná technika: Rakety Pegasus a Pegasus-H – technické parametry
Nosné rakety z rodiny Pegasus vypouštěné zpod letadel existovaly v základní, hybridní a zvětšené XL verzi. Všechny tyto varianty mohly být ve tří- i čtyřstupňové konfiguraci. V dnešním díle se zaměříme na verzi základní a hybridní, které se dnes již nepoužívají a jsou si hodně podobné. Jejich první tři stupně pohání raketové motory na tuhé pohonné látky a liší se od sebe vlastně jen uspořádáním řídících ploch – každou totiž vynášelo jiné letadlo.
Start rakety Pegasus-XL
Dnes v 10:11 proběhl úspěšný start rakety Pegasus-XL shozené z podvěsu pod letounem L-1011. Nákladem byla technologická družice TacRL-2 pro Kosmické síly. 13. června 15:25
K flexibilnímu vypuštění nákladu se využije Pegasus
Americké Kosmické síly chtějí využít z letadla vypouštěnou raketu Pegasus XL na tuhé pohonné látky. Ke shozu nad Pacifikem by mělo dojít začátkem léta. Armáda totiž vloni v tichosti vybrala k tomuto účelu právě firmu Norhrop Grumman. Nosič po odhození z nosného letounu L-1011 postupně zažehne trojici motorů na tuhé pohonné látky a doručí náklad na oběžnou dráhu. Mise označovaná jako TacRL-2 odstartuje z Vandenbergovy základny v Kalifornii a bude součástí programu flexibilních startů taktické odezvy, který probíhá pod hlavičkou Kosmických sil.