Blue Origin
Společnost Blue Origin využije Stennisovo vesmírné středisko NASA k testování horních stupňů rakety New Glenn, zatímco bude přestavovat svůj startovací komplex na Cape Canaveral.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Blue Origin využije Stennisovo vesmírné středisko NASA k testování horních stupňů rakety New Glenn, zatímco bude přestavovat svůj startovací komplex na Cape Canaveral.
Startup Orbes z jižní Kalifornie oznámil 27. července dohodu o vyslání Exo-ORB, samostatně létající družice, která bude pořizovat snímky bezpilotní vesmírné stanice Symphony Space.
Americké vesmírné síly udělily společnosti Sphinx Defense kontrakt v hodnotě 287 milionů dolarů na vývoj pozemního softwaru pro příští generaci vojenské družicové komunikace. Tento systém bude tvořit důležitou součást amerického strategického systému velení, řízení a komunikace jaderných sil.
Operátoři družic uvítali možnost získat více než 6 miliard dolarů za rychlé uvolnění horní části frekvenčního pásma C, které chce americká Federální komise pro komunikace (FCC) v příštím roce vydražit. Další miliardy dolarů mají být určeny na pokrytí nákladů spojených s přechodem, včetně nákladů na nové geostacionární družice a dalších souvisejících výdajů.
Portál NASASpaceflight se zeptal Federálního leteckého úřadu, zda bude chtít vyšetřovat události při 13. letovém testu SuperHeavy/Starship. FAA v reakci uvedl, že všechny události jak SuperHeavy, tak Starship proběhly v plánovaném a úřadem schváleném rozsahu.
Pozemní stanice sítě DSN ve Španělsku, provozované NASA a Evropskou kosmickou agenturou, se vyhnuly vážným škodám způsobeným velkými lesními požáry v zemi.
Mateřské společnosti United Launch Alliance poskytly společnosti záruku na úvěr, protože ULA řeší finanční problémy způsobené uzemněním její nosné rakety Vulcan Centaur.
Victor Glover, pilot mise Artemis 2, uvedl, že návrat NASA na Měsíc by měl začít lidskými přistáními v méně náročných rovníkových oblastech, spíše než jít přímo na jižní pól.
Více než dvě desítky velkých projektů NASA tvrdí, že byly postiženy ztrátou pětiny zaměstnanců státních úředníků NASA v posledním roce, což vyvolalo obavy ze zpoždění a zvýšení nákladů.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Britská startupová firma Gravitilab, poprvé provedla experiment, v rámci kterého bylo účelem vytvořit prostředí mikrogravitace. Ne ale za pomoci pádové věže, nebo suborbitální rakety. Gravitilab vsadila na daleko levnější způsob, a tím je dron. Výhoda tohoto řešení spočívá především v tom, že dron se speciálním pouzdrem, ve kterém jsou umístěny vědecké experimenty, je možné vypustit prakticky odkudkoliv. Tento první test firma provedla na vojenském letišti Predannack v jizozápadní Anglii. Dron se speciálním shozovým pouzdrem vystoupal přibližně do výšky šesti set metrů, kde bylo pouzdro uvolněno a začalo padat k zemi. Po více jak pěti sekundách, co na náklad působila mikrogravitace, byl vystřelen padák a pouzdro bezpečně dosedlo na zem.
O supratekutém heliu, fascinujícím stavu látky jste zde již hovořili, a ještě se k němu nejméně jednou vrátíme. Existuje ale další, stejně zajímavá fáze hmoty také související s nízkými teplotami, kterou předpověděli dva přední fyzikové první poloviny minulého století. Občas se sice můžete dočíst, že po roce 1916 už Einstein nic důležitého nevymyslel, takový výklad by byl zcela mylný a rozhodně by opomíjel dvě klíčové práce z počátku 20. let 20. století, které spoluvytvořil s hrdinou indické vědy Šatendranáthem Bosem. Podle nich proto zmíněnou fázi hmoty nazýváme Boseho–Einsteinův kondenzát. Na jeho experimentální realizaci jsme si museli počkat více než 70 let, dnes už je ale Boseho–Einsteinův kondenzát natolik běžný, že se dostal až do sondážních raket či na Mezinárodní vesmírnou stanici. O tom ale až později, začít musíme před více než stoletím u lidí, jejichž klíčové teoretické práce celou oblast výzkumu podnítily.
Ne každý vědecký experiment vyžadující prostředí mikrogravitace musí za každou cenu letět na oběžnou dráhu. Možnosti jsou pestré a vždy záleží na potřebách konkrétního experimentu. V minulých dílech jsme si stručně představili tři pozemní prostředky k navození podmínek snížené gravitace či mikrogravitace. Dnes se zaměříme na rozdíly mezi nimi, rozebereme si výhody a nevýhody jednotlivých typů a také si řekneme, které metody se hodí pro které vědní obory.
Relativně blízko od českých hranic se nachází naprosto unikátní výzkumné centrum světové úrovně pádová věž ZARM, kterou bychom našli v německých Brémách. Zmíněná unikátnost tkví především ve dvou parametrech – délce navozeného stavu mikrogravitace a také kvalitě tohoto stavu. Za určitých podmínek totiž v tomto betonovém tubusu, který geniálně využívá fyziku, může být navozena mikrogravitace o celý řád lepší, než je na palubě Mezinárodní kosmické stanice ISS!
Pádové věže či šachty jsou skvělou možností, jak mohou vědci na zemi simulovat krátkodobé účinky mikrogravitace či snížené gravitace. Jde o stavby vysoké (či hluboké) několik desítek až stovek metrů, ve kterých může stav mikrogravitace při volném pádu trvat od zlomků sekundy po několik sekund. To sice nevypadá jako mnoho, ale existuje hodně experimentů, kterým to stačí.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.