sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Zakladatel a jediný investor kanadského startupu NordSpace, který se zabývá vypouštěním raket, investoval do společnosti Wyvern, která se zabývá pozorováním Země, a vytvořil novou dceřinou společnost zaměřenou na rozvoj kanadských suverénních vesmírných kapacit.
Britský mobilní operátor Virgin Media O2 oznámil, že 26. února začal ve Spojeném království nabízet připojení mezi družicemi a chytrými telefony, což představuje první komerční nasazení služby Starlink Direct-to-Cell společnosti SpaceX v Evropě.
Indická kosmická agentura oznámila, že selhání ventilu zabránilo navigační družici NVS-02 vypuštěné před více než rokem ve zvýšení oběžné dráhy.
Společnost Seraphim Space 25. února oznámila, že dokončila získávání finančních prostředků pro svůj druhý soukromý fond rizikového kapitálu, poté, co překročila svůj cíl 100 milionů dolarů na podporu nových startupů v oblasti vesmírných technologií.
Evropská investiční odnož poskytuje lucemburské společnosti OQ Technology půjčku ve výši 25 milionů eur na rozšíření své konstelace přímého připojení k zařízením (DIM). Jedná se o snahu kontinentu konkurovat snahám USA o propojení chytrých telefonů z vesmíru.
Společnost Sophia Space získala počáteční financování ve výši 10 milionů dolarů na urychlení vývoje vesmírných počítačů.
Společnost LambdaVision, která využila experimenty s mikrogravitací na Mezinárodní vesmírné stanici k vývoji umělé sítnice, si rezervovala místo na plánovaném komerčním nástupci.
Financování amerických vesmírných sil se v tomto fiskálním roce blíží 42 miliardám dolarů, pokud se sečtou povinné a diskreční výdaje, uvádí nová analýza, kterou 24. února zveřejnila Národní bezpečnostní vesmírná asociace (NSA).
Izraelský vesmírný startup Remondo tvrdí, že našel způsob, jak získávat snímky ve vysokém rozlišení z družic dostatečně malých na to, aby se vešly do příručního zavazadla. Toto inženýrské tvrzení, pokud bude ověřeno na oběžné dráze, by mohlo změnit cenovou strukturu komerčního dálkového průzkumu Země.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Britská startupová firma Gravitilab, poprvé provedla experiment, v rámci kterého bylo účelem vytvořit prostředí mikrogravitace. Ne ale za pomoci pádové věže, nebo suborbitální rakety. Gravitilab vsadila na daleko levnější způsob, a tím je dron. Výhoda tohoto řešení spočívá především v tom, že dron se speciálním pouzdrem, ve kterém jsou umístěny vědecké experimenty, je možné vypustit prakticky odkudkoliv. Tento první test firma provedla na vojenském letišti Predannack v jizozápadní Anglii. Dron se speciálním shozovým pouzdrem vystoupal přibližně do výšky šesti set metrů, kde bylo pouzdro uvolněno a začalo padat k zemi. Po více jak pěti sekundách, co na náklad působila mikrogravitace, byl vystřelen padák a pouzdro bezpečně dosedlo na zem.
O supratekutém heliu, fascinujícím stavu látky jste zde již hovořili, a ještě se k němu nejméně jednou vrátíme. Existuje ale další, stejně zajímavá fáze hmoty také související s nízkými teplotami, kterou předpověděli dva přední fyzikové první poloviny minulého století. Občas se sice můžete dočíst, že po roce 1916 už Einstein nic důležitého nevymyslel, takový výklad by byl zcela mylný a rozhodně by opomíjel dvě klíčové práce z počátku 20. let 20. století, které spoluvytvořil s hrdinou indické vědy Šatendranáthem Bosem. Podle nich proto zmíněnou fázi hmoty nazýváme Boseho–Einsteinův kondenzát. Na jeho experimentální realizaci jsme si museli počkat více než 70 let, dnes už je ale Boseho–Einsteinův kondenzát natolik běžný, že se dostal až do sondážních raket či na Mezinárodní vesmírnou stanici. O tom ale až později, začít musíme před více než stoletím u lidí, jejichž klíčové teoretické práce celou oblast výzkumu podnítily.
Ne každý vědecký experiment vyžadující prostředí mikrogravitace musí za každou cenu letět na oběžnou dráhu. Možnosti jsou pestré a vždy záleží na potřebách konkrétního experimentu. V minulých dílech jsme si stručně představili tři pozemní prostředky k navození podmínek snížené gravitace či mikrogravitace. Dnes se zaměříme na rozdíly mezi nimi, rozebereme si výhody a nevýhody jednotlivých typů a také si řekneme, které metody se hodí pro které vědní obory.
Relativně blízko od českých hranic se nachází naprosto unikátní výzkumné centrum světové úrovně pádová věž ZARM, kterou bychom našli v německých Brémách. Zmíněná unikátnost tkví především ve dvou parametrech – délce navozeného stavu mikrogravitace a také kvalitě tohoto stavu. Za určitých podmínek totiž v tomto betonovém tubusu, který geniálně využívá fyziku, může být navozena mikrogravitace o celý řád lepší, než je na palubě Mezinárodní kosmické stanice ISS!
Pádové věže či šachty jsou skvělou možností, jak mohou vědci na zemi simulovat krátkodobé účinky mikrogravitace či snížené gravitace. Jde o stavby vysoké (či hluboké) několik desítek až stovek metrů, ve kterých může stav mikrogravitace při volném pádu trvat od zlomků sekundy po několik sekund. To sice nevypadá jako mnoho, ale existuje hodně experimentů, kterým to stačí.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
