sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Čína provedla úspěšný test oddělení aerodynamického krytu užitečného zatížení pro raketu Dlouhý pochod 10. Test hodnotil design krytů, strukturu připojení, plán oddělení a maximální dostupnou obálku. Všechny testované parametry splňovaly jejich konstrukční požadavky.
Společnost Lockheed Martin 19. listopadu oznámila, že její nová družicová platforma střední velikosti LM 400 bude mít svou orbitální premiéru příští rok na palubě rakety Firefly Aerospace.
Společnosti Teledyne Space Imaging a Satlantis oznámily partnerství na Space Tech Expo Europe. Jedná se o vývoj elektroniky senzoru pro pozorování Země a planetární průzkum. Satlantis vyvine Front-end Electronics (FEE) pro vyvíjený detektor CIS125 TDI Teledyne.
Společnost Lockheed Martin začala spolupracovat s konsorciem vedeným společností Iceye, finskou společností provádějící pozorování Země, která se specializuje na družice pro radarové zobrazování. Společnosti pracují na vývoji technologií rozpoznávání cílů s umělou inteligencí pro finskou armádu.
Společnost Inversion Space získala 44 milionů dolarů na další vývoj návratových pouzder pro náklad vracející se z vesmíru. Inversion použije finanční prostředky na další vývoj zařízení Arc.
Generál Chance Saltzman, velitel vesmírných operací U.S. Space Force, navštívil Starbase v Boca Chica během šestého zkušebního letu rakety SH/SS. Saltzman byl pozván SpaceX, aby sledoval zkušební let a zúčastnil se dvoudenního hodnocení programu.
Středisko pro sdílení a analýzu vesmírných informací (Space ISAC) otevřelo své první mezinárodní operační středisko v Austrálii. Expanze přichází v době rostoucích obav o zranitelnosti kybernetické bezpečnosti v orbitálních systémech.
ESA 19. listopadu oznámila, že prodlužuje smlouvy se společnostmi HyImpulse, Isar Aerospace, Orbex a Rocket Factory Augsburg (RFA) v celkové hodnotě 44,22 milionů eur prostřednictvím svého programu „Boost!“, který má pomoc při integrovaném testování nosných raket
Arianespace oznámila kontrakt na vynesení zařízení společnosti Exotrail raketou Ariane 6. Start se uskuteční z evropského kosmodromu ve Francouzské Guyaně v druhé polovině roku 2026.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Až se lidé vrátí na povrch Měsíce, bude na ně čekat hodně práce. Proto se dá očekávat, že spíše budou po povrchu jezdit než chodit. Jenže otáčející se kola vozítek víří nepříjemný regolit a proto se inženýři už teď zabývají tím, jak by se daly na Měsíci postavit nějaké upravené cesty. Odborníci z Evropské kosmické agentury nyní v prestižním časopise Nature Scientific Reports vydali zprávu, která shrnuje jejich poznatky. Experti v rámci probíhající studie testovali možnosti výroby vhodných povrchů s využitím silného laseru, který tavil simulovaný lunární regolit.
S tím, jak se NASA připravuje na výpravy astronautů k Měsíci v rámci misí Artemis, je potřeba stále větší pozornost věnovat jednomu z hlavních cílů celého programu – založení dlouhodobé lidské přítomnosti na povrchu Měsíce. Zdroje, jako je kyslík, budou v takovém případě tvořit základní kámen snažení, které z této vize učiní realitu. Jistě každého napadne využití kyslíku k dýchání astronautů, ale kromě toho může tento prvek posloužit i jako součást pohonných systémů dopravních prostředků. Zkrátka a dobře, s jeho pomocí budou moci budoucí průzkumníci na Měsíci zůstat déle a vydat se dál.
Všechny vzorky, které na Zemi dopravily mise Apollo (bylo jich skoro 3 000 a vážily necelých 400 kg), prošly přes středisko LRL (Lunar Receiving Laboratory). Tady proběhla jejich katalogizace a také zkoušky ověřující, zda nebyly kontaminovány, či zda nepředstavují pro pozemské prostředí riziko. Ve středisku LRL pobývali také astronauti prvních misí Apollo, kteří tu trávili svou karanténu.
Všechny posádky programu Apollo, které se dostaly na Měsíc, musely čelit jednomu nepříjemnému fenoménu. Lunární prach totiž ulpíval na všech površích včetně skafandrů. Přímý styk posádky s touto substancí, která v té době ještě nebyla plně prozkoumána, nešlo vyloučit. Hledala se proto řešení, jak se prachu co nejlépe zbavit. Do akce se proto dostaly jak jednoduché metody jako je třepání, nebo ometací štěteček, ale i vysavač. Hodně práce odvedly i systémy lunárního modulu pro revitalizaci atmosféry.
V minulých dílech našeho seriálu jsme se věnovali nástrojům pro odběr vzorků, které používali astronauti při programu Apollo. Jenže co se dělo se vzorky poté, co byly odebrány? Z odběrného nářadí byly přesunuty do speciálních vaků, které se následně přemístily do kabiny lunárního landeru, aby je astronauti odvezli na Zemi. Stejně jako v případě nástrojů můžeme i u těchto vaků říct, že se v průběhu programu Apollo vyvíjely. Inženýři totiž reagovali na praktické zkušenosti astronautů z lunárního povrchu, kteří tyto sáčky používali.
Astronauti při lunárním programu Apollo pochopitelně neodebírali pouze povrchové vzorky, kterým jsme se věnovali v minulých dílech našeho pořadu. Aby mohli vědci důkladně prostudovat Měsíc, bylo potřeba získat i vzorky, které se nachází pod povrchem. Za tímto účelem byly některé posádky vybaveny dokonce i vrtačkou s až třímetrovým vrtákem. Ale i nástroje pro odběr podpovrchových vzorků, které vyžadovaly čistě lidskou sílu, udělaly hodně užitečné práce.
V rámci programu Apollo měli astronauti k dispozici celou řadu nástrojů, které jim umožňovaly odebírat různé typy vzorků. V minulém díle jsme si představili část nástrojů, které umožňovaly odebírat vzorky z povrchu, ale to rozhodně nebylo vše. Ve výbavě nemohlo chybět známé geologické kladívko, ale byl tu i nástroj, který připomínal síťku na motýly. Na Apollu 16 navíc letěl také speciální nástroj pro odběr pouze těch nejsvrchnějších vrstev regolitu.
Odebrat vzorky na Měsíci není jen tak. Aby to měli astronauti z programu Apollo co možná nejjednodušší, dostali k dispozici různé nástroje pro odběr různých typů vzorků. Povrchové vzorky se tak odebíraly vším možným – od lopat přes lopatky a naběračky až po speciální hrábě. Jednotlivé nástroje se navíc průběžně měnily podle zkušeností z jejich praktického používání předešlými lunárními posádkami.
Lunární regolit se moc nepodobá materiálu, která se usazuje na našich stolech a poličkách. Je všude, má ostré hrany a přilne ke všemu. Je to tak nepříjemná substance, že dokonce zničila vysavač, který NASA navrhla k čištění skafandrů programu Apollo od lunárního prachu. Nyní se mají lidé vrátit na oběžnou dráhu Měsíce i na jeho povrch, takže bude potřeba najít řešení prachu, který navíc není pro člověka zdravý. Prvním krokem je zjistit, jak moc prachu je v daném místě v určitém čase. Tato snaha již nachází uplatnění i na Zemi – při boji se znečištěním ovzduší.
Dnes se posuneme od Luny 23 k poslednímu zástupci druhé řady těchto úžasných strojů pro automatický návrat vzorků. Misí sondy Luna 24 skončil sovětský program sond Luna a na desítky let výzkum Měsíce utichl. Tato sonda disponovala několika vylepšeními a na Zemi dopravila 170,1 gramů lunárních vzorků. Část z nich byla (stejně jako u předešlých misí) předána vědcům z ostatních států.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
