sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Litevská společnost Astrolight, která se zabývá laserovou komunikací ve vesmíru, podepsala memorandum o porozumění se společností ATMOS Space Cargo. Cílem je demonstrovat optické komunikační spojení za letu mezi návratovým kosmickým zařízením a družicí na oběžné dráze.
Většinový vlastník společnosti Rocket Factory Augsburg je i přes neúspěch při testování stále přesvědčen, že společnost letos uskuteční svůj první pokus o orbitální start.
Společnost Kepler Communications plánuje v roce 2028 vypustit své družice nové generace pro optický přenos dat na připravované raketě Neutron od společnosti Rocket Lab. Půjde o jednu z několika misí, které má kanadský provozovatel naplánované na rok 2028.
Společnost Rocket Lab uvedla, že vyvinula kontejnerizovaný odpalovací systém pro své rakety Electron a HASTE. Cílem je usnadnit provoz těchto nosičů i z míst mimo stálé startovací základny společnosti a nabídnout vojenským zákazníkům více možností pro orbitální a hypersonické testovací mise.
Dceřiná společnost společnosti Redwire, která se zabývá biotechnologiemi a farmaceutickými aplikacemi ve vesmíru, podepsala dohodu o přepravě výzkumných nákladů pro výzkum v mikrogravitaci na palubě zařízení Starfall společnosti SpaceX.
Společnost Katalyst Space Technologies , která vyvinula družici určenou ke zvýšení oběžné dráhy observatoře SWIFT agentury NASA, uvedla, že se jí daří pokročit v řešení problémů, které postihly družici.
Dnes ve 14:02 vzlétla z kosmodromu Wenchang raketa Dlouhý pochod 7A pravděpodobně s vojenskou komunikační družicí Zhongxing-4B. Minutu a půl po startu však došlo k výbuchu rakety.
Evropská komise dosáhla dohody s průmyslovým konsorciem o pokračování projektu zabezpečené komunikační družicové konstelace IRIS², přičemž se zvýší jak počet družic, tak i náklady na projekt.
Federální komunikační komise (FCC) pověřuje zástupkyni vedoucího oddělení Space Bureau Jennifer Gilsenan, aby zajistila pokračování reformy regulace družic, zatímco se její šéf Jay Schwarz připravuje na konci tohoto měsíce do důchodu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Na Glennově středisku v Clevelandu nedávno objevili materiál, díky kterému by si budoucí astronauti mířící na mise k Měsíci mohli zabalit méně nákladu. NASA momentálně prozkoumává způsoby, kterými by průzkumníci mohli využívat místní zdroje, což obnáší také tavení lunárních hornin, aby z nich mohli extrahovat kovy pro stavbu infastruktury, ale také kyslík pro podporu života i pohon raketových motorů. V rámci postgraduálního stipendijního programu „Space Technology Graduate Research Opportunities“ agentury NASA se Kevin Yu, který v současné době působí jako technolog v Jet Propulsion Laboratory v jižní Kalifornii, spojil s Jamesou Stokes, inženýrkou zabývajícím se výzkumem materiálů v Glennově středisku, aby společně zkoumali, jak různé látky reagují se roztaveným měsíčním prachem.
Příští let suborbitálního nosiče New Shepard od firmy Blue Origin, tedy mise NS-29 ponese celkem 30 nákladů a napodobí měsíční úroveň gravitace. Všechny náklady s výjimkou jediného totiž mají testovat technologie související s Měsícem. Startovní okno se otevře dnes, v úterý 28. ledna v 17:00 SEČ, přičemž start se připravuje na startovní rampě číslo 1 v západním Texasu. Firma Blue Origin zajistí přímý přenos, který začne 15 minut před startem.
Na první pohled může Měsíc působit jako pustá kamenná koule, ale jeho povrch pokrývají vrstvy štěrku, drobných kamenů a prachu, které se souhrnně označují jako lunární regolit. Během misí programu Apollo si astronauti na vlastní kůži ověřili, že jemný práškovitý prach, elektromagneticky nabitý vlivem neustálého bombardování slunečními a kosmickými částicemi, je extrémně abrazivní a ulpívá na všem – od bot a rukavic až po dopravní prostředky a nářadí. Jaké výzvy tento regolit představuje pro budoucí mise programu Artemis, které počítají s dlouhodobějšími pobyty na měsíčním povrchu?
Až se lidé vrátí na povrch Měsíce, bude na ně čekat hodně práce. Proto se dá očekávat, že spíše budou po povrchu jezdit než chodit. Jenže otáčející se kola vozítek víří nepříjemný regolit a proto se inženýři už teď zabývají tím, jak by se daly na Měsíci postavit nějaké upravené cesty. Odborníci z Evropské kosmické agentury nyní v prestižním časopise Nature Scientific Reports vydali zprávu, která shrnuje jejich poznatky. Experti v rámci probíhající studie testovali možnosti výroby vhodných povrchů s využitím silného laseru, který tavil simulovaný lunární regolit.
S tím, jak se NASA připravuje na výpravy astronautů k Měsíci v rámci misí Artemis, je potřeba stále větší pozornost věnovat jednomu z hlavních cílů celého programu – založení dlouhodobé lidské přítomnosti na povrchu Měsíce. Zdroje, jako je kyslík, budou v takovém případě tvořit základní kámen snažení, které z této vize učiní realitu. Jistě každého napadne využití kyslíku k dýchání astronautů, ale kromě toho může tento prvek posloužit i jako součást pohonných systémů dopravních prostředků. Zkrátka a dobře, s jeho pomocí budou moci budoucí průzkumníci na Měsíci zůstat déle a vydat se dál.
Všechny vzorky, které na Zemi dopravily mise Apollo (bylo jich skoro 3 000 a vážily necelých 400 kg), prošly přes středisko LRL (Lunar Receiving Laboratory). Tady proběhla jejich katalogizace a také zkoušky ověřující, zda nebyly kontaminovány, či zda nepředstavují pro pozemské prostředí riziko. Ve středisku LRL pobývali také astronauti prvních misí Apollo, kteří tu trávili svou karanténu.
Všechny posádky programu Apollo, které se dostaly na Měsíc, musely čelit jednomu nepříjemnému fenoménu. Lunární prach totiž ulpíval na všech površích včetně skafandrů. Přímý styk posádky s touto substancí, která v té době ještě nebyla plně prozkoumána, nešlo vyloučit. Hledala se proto řešení, jak se prachu co nejlépe zbavit. Do akce se proto dostaly jak jednoduché metody jako je třepání, nebo ometací štěteček, ale i vysavač. Hodně práce odvedly i systémy lunárního modulu pro revitalizaci atmosféry.
V minulých dílech našeho seriálu jsme se věnovali nástrojům pro odběr vzorků, které používali astronauti při programu Apollo. Jenže co se dělo se vzorky poté, co byly odebrány? Z odběrného nářadí byly přesunuty do speciálních vaků, které se následně přemístily do kabiny lunárního landeru, aby je astronauti odvezli na Zemi. Stejně jako v případě nástrojů můžeme i u těchto vaků říct, že se v průběhu programu Apollo vyvíjely. Inženýři totiž reagovali na praktické zkušenosti astronautů z lunárního povrchu, kteří tyto sáčky používali.
Astronauti při lunárním programu Apollo pochopitelně neodebírali pouze povrchové vzorky, kterým jsme se věnovali v minulých dílech našeho pořadu. Aby mohli vědci důkladně prostudovat Měsíc, bylo potřeba získat i vzorky, které se nachází pod povrchem. Za tímto účelem byly některé posádky vybaveny dokonce i vrtačkou s až třímetrovým vrtákem. Ale i nástroje pro odběr podpovrchových vzorků, které vyžadovaly čistě lidskou sílu, udělaly hodně užitečné práce.
V rámci programu Apollo měli astronauti k dispozici celou řadu nástrojů, které jim umožňovaly odebírat různé typy vzorků. V minulém díle jsme si představili část nástrojů, které umožňovaly odebírat vzorky z povrchu, ale to rozhodně nebylo vše. Ve výbavě nemohlo chybět známé geologické kladívko, ale byl tu i nástroj, který připomínal síťku na motýly. Na Apollu 16 navíc letěl také speciální nástroj pro odběr pouze těch nejsvrchnějších vrstev regolitu.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
