Štítek ‘kyslík’

Vědci získali kyslík z napodobeniny lunárního regolitu

S tím, jak se NASA připravuje na výpravy astronautů k Měsíci v rámci misí Artemis, je potřeba stále větší pozornost věnovat jednomu z hlavních cílů celého programu – založení dlouhodobé lidské přítomnosti na povrchu Měsíce. Zdroje, jako je kyslík, budou v takovém případě tvořit základní kámen snažení, které z této vize učiní realitu. Jistě každého napadne využití kyslíku k dýchání astronautů, ale kromě toho může tento prvek posloužit i jako součást pohonných systémů dopravních prostředků. Zkrátka a dobře, s jeho pomocí budou moci budoucí průzkumníci na Měsíci zůstat déle a vydat se dál.

Kdo vyrobí první kyslík na Měsíci?

Evropská kosmická agentura ESA vybrala na základě výsledků kompetitivních testů tým, který se má pokusit o návrh a stavbu experimentálního zařízení, které by mělo získávat kyslík z materiálů přítomných na povrchu Měsíce. Vítězné konsorcium vedené britskou pobočkou společnosti Thales Alenia Space dostalo za úkol vytvořit malý přístroj, který má pomoci zhodnotit možnosti stavby většího zařízení, které už by bylo určeno k provozu na Měsíci. Takto vytvářený kyslík by se dal použít jako okysličovadlo pohonných směsí různých sond, ale také by jej využili astronauti k dýchání. Jako bonus by tu navíc byly surové kovové materiály využitelné pro další zpracování.

K záhadě metanu na Marsu přibyla nová – kyslík

Vůbec poprvé v dějinách výzkumu vesmíru se vědcům podařilo změřit sezónní změny koncentrací plynů, které tvoří atmosféru těsně nad povrchem Marsu – konkrétně v kráteru Gale. Výsledek mnoho lidí hodně překvapil – kyslík, který velká část živých organismů na Zemi potřebuje k životu, vykazuje jevy, které se nedají uspokojivě vysvětlit s využitím známých chemických procesů. Vozítko Curiosity pracuje na Marsu již více než šest let a pomocí přístrojů zkoumá své okolí. Jedním z těchto přístrojů je SAM (Sample Analysis at Mars), což je v podstatě malá chemická laboratoř v těle vozítka. Kromě jiného dokáže analyzovat plyny odebrané z okolí a určit jejich složení. Právě SAM proto hraje hlavní roli v rámci aktuálního objevu.

Kyslík z lunárního regolitu?

První stopu na Měsíci vytvořil Neil Armstrong, na této slavné fotografii je ovšem otisk boty Edwina Aldrina.

Odborníci z Kennedyho střediska chtějí vyvinout zařízení, které by tavilo lunární regolit, tedy jemný prach pokrývající povrch Měsíce, aby z něj vytvořilo kyslík. Pokročilé technologie pro zpracování místních zdrojů jsou nezbytné pro udržitelný lunární výzkum v rámci programu Artemis a uplatnění může najít i při cestách k Marsu. Tým kolem projektu GaLORE (Gaseous Lunar Oxygen from Regolith Electrolysis) již získal ocenění za vývoj tavicí technologie. Lunární regolit tvoří zoxidované kovy – například oxidy železa, křemíku či hliníku. GaLORE chce tento materiál ohřát na více než 1650 °C a následně do taveniny pustí elektrický proud. To způsobí chemické reakce, díky kterým se roztavený regolit začne dělit na kyslík a kovy.

Životodárné systémy

Zde, na pevné zemi, se nemusíme o nic starat. Stačí jen otočit kohoutkem a naplnit skleničku, zvednout prkýnko a zmáčknout splachovač, otevřít ledničku a namazat si rohlík, nebo se třeba jen zhluboka nadechnout. Vše se zařídí “samo”. Na oběžné dráze takové štěstí nemáme. Zde je každý výdech začátek koncertu mnoha strojů, každá šupinka kůže znamená potenciální nebezpečí a každé sousto stojí stovky dolarů. Pojďme se společně podívat, jak to tedy všechno funguje.