Skynopy
Francouzská kosmická agentura přispěla do kola financování ve výši téměř 18 milionů dolarů pro místní startup Skynopy, čímž podpořila úsilí o rychlý rozvoj sítě pozemních stanic.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Francouzská kosmická agentura přispěla do kola financování ve výši téměř 18 milionů dolarů pro místní startup Skynopy, čímž podpořila úsilí o rychlý rozvoj sítě pozemních stanic.
Ministerstvo obchodu zveřejnilo 30. června dlouho odkládaný dokument Kongresu s odůvodněním návrhu rozpočtu Národního úřadu pro oceán a atmosféru na fiskální rok 2026. Dokument poskytuje více podrobností o návrhu rozpočtu. Ministerstvo obchodu navrhuje ukončit financování programu koordinace vesmírného provozu.
Společnost EchoStar odložila možné podání návrhu na vyhlášení bankrotu, aby měla více času na jednání s regulačními orgány, které přezkoumají, zda americký družicový operátor dodržuje podmínky vázané na jeho licence.
Společnost SpaceX získala kontrakt v hodnotě 81,6 milionu dolarů na vynesení americké vojenské družice WSF-M2 pro monitorování počasí v roce 2027.
Japonská raketa H-2A 28. června úspěšně vynesla vědeckou družici GOSAT-GW neboli Ibuki GW, na sluneční synchronní oběžnou dráhu. Družice bude snímat skleníkové plyny a koloběh vody. Start byl posledním letem rakety H-2A.
Společnost Muon Space zveřejnila první tepelné infračervené snímky ze své družice FireSat Protoflight, což představuje milník pro konstelaci družice specializovanou na detekci lesních požárů. Snímky jsou pořízené pomocí šestikanálového multispektrálního infračerveného přístroje.
Úřadující správce NASA očekává, že o nové vrcholové struktuře agentury se rozhodne během několika týdnů, ale administrátor potvrzený Senátem nemusí být jmenován dříve než příští rok.
Ministerstvo letectva USA znovu zvažuje nákup družic pro vojenskou konstelaci na nízké oběžné dráze Země a pozastavuje financování programu ve fiskálním roce 2026, zatímco zkoumá, zda by družice Starshield společnosti SpaceX mohly poskytovat stejné funkce za nižší cenu.
Společnost Isar 25. června oznámila, že získala finanční prostředky od společnosti Eldridge Industries se sídlem v Miami, která investuje do různých odvětví, včetně technologií. Investice má podobu konvertibilního dluhopisu, dluhového nástroje, který lze později převést na akcie společnosti.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Mám rád články či přednášky, které svým názvem sami nejlépe popisují, o čem se v nich dozvíme, nejlépe bez příkras a básnických přívlastků. Za jednu z nich považuji i tuto přednášku. Dozvíme se v ní, jak sestřelit družici na oběžné dráze. Nechtěl bych zde dělat nějaký stručný souhrn či historii, přeci jen, o tom bude dnešní přednáška. My se spíše zkusíme podívat na několik případů, kdy došlo ve vesmíru k sestřelu/rozstřelu družice. Dopředu bych chtěl uvést, že ve všech případech, o kterých budu mluvit, útočila na družici raketa státu, který byl i vlastníkem družice. Existují 4 státy na světě, které mají a již i demonstrovaly schopnost zasáhnout družici na oběžné dráze. Těmito státy jsou USA, SSSR/Rusko, Čína a Indie. Každá z těchto zemí má za sebou alespoň jeden úspěšný zásah družice. Sovětský svaz tuto schopnost demonstroval již v 70. letech, uprostřed studené války a proto je celkem zbytečné tento zásah z dnešního pohledu hodnotit. K daleko zajímavějším testům došlo v 21. století. V lednu roku 2006 se rozhodla Čína zničit vlastní satelit na polární dráze ve výšce 865 km a tento pokus byl
Tento týden jsme se věnovali několika tématům, nejprve to byly stroje, které dlouhá desetiletí tvořily páteř americké pilotované kosmonautiky. Ano, americké raketoplány byly zázrakem techniky, ikdyž se jednalo o ekonomický propadák. Ve středu jsme pokračovali budoucností ruské pilotované kosmonautiky, když jsme si zde představili budoucí pilotovanou loď Orjol. Dnes zavítáme do budoucnosti ještě dál. Zkusíme se podívat na typy raketových motorů, které by nás jednoho dne mohly dopravit k planetám jiných hvězd. Aby však motor být použit k tak daleké cestě, musí fungovat efektivně. V kosmonautice se proto používá pojem specifický impuls. Tato veličina vyjadřuje poměr tahu raketového motoru k množství spotřebovaného paliva za jednotku času. Říká nám, jak velký tah vyvine motor během jedné sekundy, když bychom spotřebovali jeden kilogram paliva. Přednášejícím, který nám o těchto motorech a raketách povypráví, je pracovník Fyzikálního ústavu Akademie Věd ČR, Ing. Prokop Hapala PhD. Přednáška byla pronesena v rámci schůzky Kosmo Klubu, které se konají každý měsíc a jsou zde mimo jiné prezentovány zajímavosti ze světa kosmonautiky.
Světová kosmonautika zná v současnosti již celkem devět kosmických lodí, které v minulosti dopravily na oběžnou dráhu lidské bytosti. Pojďme se na ně v rychlosti podívat. Jako první to byla loď Vostok, která měla premiéru v dubnu 1961 a vyslala do vesmíru prvního kosmonauta světa, Jurije Gagarina. O měsíc měla premiéru loď Mercury, která se však na oběžnou dráhu podívala poprvé až v únoru roku 1962 s Johnem Glennem na palubě. Další pilotovaná loď, která spatřila světlo světa byl Voschod, který poprvé dopravil na oběžnou dráhu vícečlennou posádku. Američané kontrovali vzápětí, když v březnu roku 1965 zahájili svůj program Gemini. Pátou kosmickou lodí a třetí sovětskou v pořadí se stal v roce 1967 Sojuz. V říjnu 1968 je následovali i Američané, tehdy se na oběžnou dráhu poprvé podívala loď Apollo, která o necelý rok později dopravila k Měsíci první lidské bytosti. Sedmý pilotovaný stroj pocházel rovněž z dílny NASA, byl jím americký raketoplán, který od roku 1981 přibližně 30 let pravidelně létal a a dopravoval do vesmíru náklad i astronauty. Na další stroj jsme však čekali více než 20 let.
V poslední přednášce tohoto týdne budeme pokračovat v našem zvoleném tématu, kterým je pilotovaná kosmonautika. Zároveň se poněkud ponoříme do tajů vědy. V dnešní přednášce totiž bude hlavně řeč o povrchovém napětí a kapilárních jevech. Na zemi se s povrchovým napětím můžete setkat hlavně na rybníce, kde můžete zahlédnout vodoměrku, jak si to kráčí po hladině. Teď si asi marně škrábete hlavu a přemýšlíte, kam jste se to dostali. Jak takové téma vodoměrky a jejího pohybu po hladině může souviset s kosmonautikou a navíc s pilotovanou. Není to tak těžké a složité. Tyto jevy, které jsou sice na zemi důležité, tak v prostředí mikrogravitace hrají roli daleko zásadnější. Vynecháme-li totiž gravitaci, začnou se totiž kapaliny na oběžné dráze chovat z pohledu pozemšťana naprosto nepochopitelně. A pro posádku kosmické lodi, která se potřebovala napít to mohlo představovat problém. Své by o chování vody v mikrogravitaci mohl vyprávět i italský astronaut Luca Parmitano, který se při výstupu do volného prostoru málem ve svém skafandru utopil. O tom, jak se na oběžné dráze můžete napít, vám povypráví novinář, popularizátor a člen
Přednáška, kterou bych vám rád dnes představil, se nebude zabývat ani výzkumem naší planety Země, či putováním meziplanetárním prostorem, ale spíše se zaměří na budoucnost. Jejím tématem bude výzkum Venuše a možnosti, jak by jej bylo možno provádět s pomocí lidských bytostí. Zkusme si však v krátkosti tuto planetu nejprve představit. Je to největší planeta naší sluneční soustavy, která nemá svůj vlastní měsíc, na jejím povrchu je 90krát vyšší tlak než na povrchu Země a maximální teploty se zde blíží 500°C. Přednášejícím dnes bude bude RNDr. Tomáš Petrásek, PhD., který je pracovníkem Fyziologického ústavy AV ČR. Ve své přednášce se nejprve zaměří na původní představy pozemšťanů o této planetě, pokračovat pak bude úsvitem kosmického věku, kdy se k této planetě začaly vydávat první sondy. Při robotickém průzkumu šlo pak až do poloviny 80. let jednoznačně prohlásit, že jednoznačný prim při výzkumu této planety hráli Sověti. Teprve poté převzali žezlo Američané a další národy. V krátkosti autor představí ještě současnost a budoucnost výzkumu tohoto světa a přikročí k ideám a nápadům, které navrhují různí
Dnešní přednáška bude pokračovat v tématu tohoto týdne, kterým jsou raketové nosiče. Bude poněkud kratší, ale za to v ní zabrousíme hluboko do historie americké kosmonautiky a podíváme se na raketu Atlas, která byla navrhována jako mezikontinentální balistická raketa. Její vývoj byl zahájen v druhé polovině 40 let a operačního nasazení se dočkala až v roce 1957. Po několika letech však byla ze služby vyřazena. Spalovala v prvním stupni kapalný kyslík a kerosen. Z této rakety pak byl odvozen i nosič Atlas LV-3B, který dopravil na oběžnou dráhu prvního Američana, Johna Glenna. Ten se do vesmíru podíval na několik hodin v únoru roku 1962. Raketa Atlas byl jeden a půl stupňový nosič a jeho největší zvláštností byly palivové nádrže, které byly balónové a musely být neustále pod tlakem. Tato raketa a její následníci Atlasy II, III a V tvořily a tvoří už více než 60 let páteř amerického kosmického programu. V několika nejbližších letech však bude jejich dlouhá historie ukončena, když ji v polovině dvacátých let 21. století má plně nahradit nový nosič Vulcan. Dnešním přednášejícím je novinář, spisovatel a člen Kosmo
Téma dnešního týdne vzniklo poněkud neobvykle, dá se totiž říct, že vyplynulo z diskuze na discordu, na který bych vás mimochodem velice rád pozval. Můžete se tam setkávat s řadou redaktorů serverů kosmonautix či elonx nebo i s jinými známými popularizátory kosmonautiky u nás. Ale nyní už k tématu, které jsme vybrali, jsou jím totiž rakety. Prvním nosičem tohoto týdne je Elektron, který patří společnosti Rocket Lab. Ta sídlí v USA a vznikla v roce 2006. Své rakety odpaluje ale z Nového Zélandu, z poloostrova Mahia. Přednáška vznikla v době, kdy se raketa Elektron teprve připravovala na svou inaugurační misi, ke které nakonec došlo až v květnu roku 2017. Celkově má tato raketa za sebou 17 startů, z nichž dva skončily neúspěšně. Vynáší náklady nejen pro komerční společnosti, ale i pro americké státní organizace jako NASA či NRO. Společnost Rocket Lab je také známá tím, že každý start své rakety pojmenovává zajímavých názvem, který se nějakým způsobem vztahuje k misi. Jako přednášející se nám představí pan Mgr. Jaroslav Kousal PhD. z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Přednáška byla
Máme tu poslední přednášku letošního roku. Tento týden jsme se rozhodli věnovat vyvracení různých konspiračních teorií, i když se patrně jedná o házení hrachu na zeď. První přednášku tohoto týdne měl Dan Černý, který se věnoval konspiračním teoriím z hlediska možností filmové techniky 60. let, jako druhý přišel na řadu Tomáš Přibyl. Poslední slovo tento rok dostane novinář, spisovatel a člen Kosmo Klubu Petr Tomek. Pokud si však myslíte, že jediné konspirační teorie, které se zabývají Měsícem, jsou ty, kde je popíráno přistání Američanů na jeho povrchu, tak se velmi mýlíte. Máme tu teorie o nacistech na Luně, objevují se i zkazky o tom, že na Měsíc nelétáme proto, že se tam nachází základna mimozemšťanů. Další teorie, nazývaná harvest moon pak hovoří o tom, že Američané vlastně nikdy na Měsíc létat nepřestali a že tam budují vojenské základny. Se všemi těmito zajímavými teoriemi vás autor seznámí, rozumí se samo sebou, že vám i vysvětlí, proč jsou nesmyslné. Já bych se s vámi zároveň chtěl pro tento rok rozloučit, popřát vám hodně štěstí
Kosmické sondy, které jsou určeny k průzkumu sluneční soustavy, jsou stejně jako družice vynášeny na oběžnou dráhu raketami. Při těchto misích se často používají i nejsilnější dostupné rakety s velmi výkonnými horními stupni. I s jejich použitím by však cesta sond k vnějším planetám byla buď přímo nemožná, nebo velice nákladná. Aby bylo možno navštívit planety Saturn, Uran či Neptun, jsou nejdříve směrovány k Jupiteru, který příslušným způsobem upraví dráhu a rychlost sondy, aby mohla namířit ke svému cíli. Tato úprava letové trajektorie se nazývá gravitační manévr, v širší populaci je však lépe známá jako gravitační prak. Tato metoda je však používána i v případě, pokud se rozhodne některá kosmická agentura rozhodne zkoumat kupříkladu planetu Merkur či navštívit sondou polární oblasti našeho Slunce. Téma gravitačního praku se vám v dnešní přednášce pokusí představit Ing. Tomáš Kocourek, Ph.D., vědecký pracovník Fyzikálního Ústavu Akademie Věd ČR, Fakulty Biomedicínského Inženýrství ČVUT v Praze a člen Kosmo Klubu. Přednáška byla pronesena v rámci schůzky Kosmo Klubu, které se konají každý měsíc a jsou zde mimo jiné prezentovány zajímavosti ze
V dnešní přednášce budeme pokračovat v seznamovaní se se světovými kosmodromy. Tentokrát se na ně však na ně podíváme přes virtuální globus Google Earth. Pomocí tohoto glóbu nás dnešní přednášející Petr Tomek, novinář a člen Kosmo Klubu, seznámí s většinou světových raketových středisek. Podíváme se na odpalovací rampy, které využívá americká NASA a letectvo USA, tedy na Kennedyho vesmírné středisko a mys Canaveral. Zavítáme i na území bývalého Sovětského Svazu, kde se nachází jak na testovací základnu Kapustin Jar, ležící nedaleko Volgogradu, tak i na asi nejznámější kosmodrom světa, kazašský Bajkonur. Z něj odstartoval první kosmonaut světa, Jurij Gagarin, a i nadále je používán k řadě vesmírných startů. Během naší cesty se podíváme i do Číny, která patří mezi světové kosmonautické velmoci a je třetí a prozatím poslední zemí, která dokázala vyvinout vlastní kosmickou loď a pomocí ní dostat na oběžnou dráhu člověka. Japonská Tanegešima, pacifický kosmodrom Omelek, indický Šríharikota či brazilská Alcântara stojí též za návštěvu. Na závěr jsem si samozřejmě nechal zlatý hřeb, evropský kosmodrom Kourou, který se nachází v Jižní Americe. Berte dnešní
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
