Bluelink Satcom
Čínský startup Bluelink Satcom získal financování na vybudování družicové sítě schopné detekovat signály Bluetooth z vesmíru.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Čínský startup Bluelink Satcom získal financování na vybudování družicové sítě schopné detekovat signály Bluetooth z vesmíru.
NASA 28. března oznámila, že přidala vesmírnou loď Starship od společnosti SpaceX do své smlouvy NASA Launch Services (NLS) II. Smlouvu NLS II využívá agentura k získávání služeb startu pro mnoho vědeckých a průzkumných misí.
Specialista na vesmírnou robotiku GITAI dokončil koncepční studii mechanického ramene, které by bylo připraveno podporovat japonský lunární rover s posádkou.
Kanadská společnost MDA Space oznámila 1. dubna plány na koupi izraelského výrobce družicových čipů SatixFy za 269 milionů dolarů.
Společnost Airbus Defence and Space postaví přistávací platformu pro rover ExoMars Evropské vesmírné agentury. Start mise je plánován na rok 2028.
Čína dňa 29.3.2025 o 17:05 hod. SEČ úspešne vypustila experimentálnu družicu TJS-16 pomocou rakety CZ-7A z kozmodrómu WSLC.
Evropa uzavřela smlouvu se společností Thales Alenia Space na vývoj digitálního dvojčete zemědělských systémů, které kombinují satelitní data a modelování plodin na podporu udržitelných a klimaticky odolných zemědělských postupů na celém kontinentu.
Technologická a konzultační firma Booz Allen Hamilton představila koncept mega-konstelace družic navržených tak, aby naplnily vizi vládní administrativy na komplexní protiraketový obranný štít na ochranu Spojených států, tzv. Golden Dome.
V prohlášení z 26. března NASA uvedla, že modul Pressurized Cargo Module pro Cygnus, který měl letět s misí NG-22 k ISS, je poškozený a nebude použit pro tuto misi, která měla odstartovat v červnu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Jediný americký štěpný jaderný reaktor, který se dostal na oběžnou dráhu, byl SNAP-10A. Jeho vývoj trval několik let a obnášel celou řadu testovacích a ověřovacích modelů. Na nich si technici vyzkoušeli výrobu potřebných dílů a otestovali fungování všech systémů, které využíval letový exemplář. Při testech se ověřovala kromě jiného odolnost proti vakuu, střídání teplot, vibracím, ale i výdrž chladícího média.
Spojené státy americké několik desítek let pracovaly na různých verzích štěpných jaderných reaktorů, které se měly používat pro vojenské i civilní mise, meziplanetární sondy a kosmické základny. Mnohé projekty se však dostaly pouze do fáze studií a nedočkaly se tak zhmotnění. Reaktory, které vznikly v rámci jiných projektů, však poskytly cenné zkušenosti pro další vývoj.
Poté, co jsme si před téměř dvěma lety představili radioizotopové termoelektrické generátory, tzv. RTG, přichází čas podívat se i na klasické štěpné reaktory. I ty se totiž v kosmonautice používaly. Jejich vývoj můžeme vystopovat do 60. let 20. století, kdy se o tuto technologii začali zajímat dva hlavní hráči na světovém poli – Spojené státy a Sovětský svaz. Američané sice v tomto směru začali dříve, ale do kosmu se nakonec podívalo výrazně více sovětských družic, které na své palubě měly jaderný reaktor.
Už jste se někdy zamysleli nad tím, jakým způsobem je zajištěno, že kosmické sondy ve vesmíru mají energii pro svůj provoz? Jako první vás asi napadnou fotovoltaické panely. Pokud se týká letů k Slunci, Merkuru, Venuši či Marsu, zvládnou tyto panely bez problémů zásobovat kosmickou sondu energií. Rovněž na oběžné dráze naší planety je tento způsob dodávek energie nejpoužívanější. Ovšem pokud se má sonda vydat dál do hlubin naší sluneční soustavy, energie získaná slunečním zářením přestane postačovat. Zkusme si představit slavné sondy Voyagery 1 a 2. Aby mohly fungovat v kosmických dálavách, kde se nacházejí, bylo na jejich palubu umístěno několik kilogramů radioaktivního plutonia-238. Tento materiál je nestabilní, přirozeným rozpadem uvolňuje alfa částice, které následně naráží do teplonosného materiálu a svou kinetickou energii přeměňují na teplo. Tato tepelná energie se posléze v termočláncích převádí na základě tzv. Seebeckova efektu na elektrickou energii a poskytuje tak sondám dlouhodobý a spolehlivý zdroj elektrické energie. Pro cesty k jiným hvězdám si však ani s těmi zdroji nevystačíme a budeme muset začít používat jaderné
Od září 2017 do března 2018 proběhly intenzivní testy nového reaktoru pro vesmír Kilopower. Závěrečná série byla věnována provozním testům v letových podmínkách ve vakuové komoře. Vzhledem k obnovenému zájmu o Měsíc a Mars by se tentokrát mohly reaktory opravdu začít ve vesmíru využívat. Podívejme se na současnou situaci i reaktor podrobněji. V posledních letech se obnovil zájem o návrat člověka na Měsíc a lety na Mars. Znovu se uvažuje o letech automatů k velkým planetám a do vnějších oblastí Sluneční soustavy, případně až za její hranici. O letech k Marsu neuvažují jen státní instituce, ale také soukromníci. Energetické potřeby takových projektů v tomto případě nelze zajistit bez využití jaderných zdrojů založených buď na radionuklidových generátorech, nebo štěpných reaktorech. Podrobně jsou možnosti popsány v článku o jaderných zdrojích pro vesmírnou kolonizaci a v dřívějším článku o jaderných zdrojích.
Před dvěma měsíci vyšel na našem webu článek popisující velmi slibný projekt nazvaný Kilopower. Jde o technologický demonstrátor technologií pro malý jaderný reaktor, který by mohl dodávat poměrně zajímavé množství elektrické energie pro budoucí obydlené základny. Uplynulo zhruba osm týdnů a my můžeme na tento článek navázat novými informacemi. Už jen to je potěšující, ale ještě lepší je, že ty informace jsou pozitivní. NASA totiž ve spolupráci s Národním úřadem pro nukleární bezpečnost NNSA úspěšně demonstrovala celý systém, který by mohl poskytnout dlouhodobý bezpečný zdroj energie mimo zemský povrch.
Dokud nám hojnosti elektrické energie není odepřeno vlivem bouří nebo různých výpadků, dodávka elektrického proudu je tak běžná, že ji považujeme za samozřejmou. Stačí se jen připojit k jakékoliv zástrčce. Solární systémy hojně používané ve vesmíru na druhou stranu neposkytují takto jednoduchý přístup k elektrické energii. V současnosti je u vesmírných sond a družic energie obvykle generována solárními panely, které přeměňují sluneční energii na elektrickou, nebo také radioizotopovými generátory, které na elektřinu převádějí teplo z přirozeného rozpadu plutonia 238. Solární i radioizotopové systémy ale mohou být pro budoucí mise nepraktické a to zejména tam, kde je sluneční záření slabé nebo nedostupné, a také tam, kde je potřeba více energie než jen několik stovek wattů. NASA proto v současnosti testuje klíčový zdroj elektrické energie, který by zajistil její dostatečnou dodávku během pilotované výpravy na Mars. A nejen to.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
