Na tiskové konferenci, která se 10. prosince konala na podzimním setkání Americké geofyzikální unie v San Franciscu prezentovali tři vědci nové snímky zemské ionosféry – dynamické oblasti, ve které se pozemské atmosféra setkává s kosmickým prostorem. V této oblasti pracuje celá řada družic a žijí tu i astronauti. Ionosféra neustále reaguje na změny pod i nad sebou – je tedy ovlivněna jak pozemským, tak i kosmickým počasím.
Štítek ‘ionosféra’
Kosmotýdeník 280 (22.1. – 28.1.)
Jestli se říká, že jsou góly kořením hokeje, pak bychom mohli říct, že emoce jsou kořením kosmonautiky. A šéfkuchař osud nám tenhle týden naservíroval menu, že by s ním měli problém i otrlí jedlíci zvyklí na extrémní dávky Scovilleho jednotek. V uplynulých dnech nám totiž aktuální události napumpovaly do krve koňskou dávku několika silných emocí – radosti, překvapení i strachu – Falcon Heavy se dočkal premiérového zážehu, dozvěděli jsme se o nečekaném stupni i nákladu rakety Electron a báli jsme se o Ariane 5, která nakonec svůj úkol i přes problémy splnila. Pokud si chcete přečíst rekapitulaci uplynulého týdne, nebo se podívat na témata, která jsme v článcích nepokryli, je tu pro Vás Kosmotýdeník.
Proč se družice občas „ztrácí“?
Název samozřejmě nemá evokovat žádné krádeže, ale věnuje se mnohem přirozenějšímu fenoménu, kterého si pozemní týmy všimly už dříve. Mnoha lidem vrtalo hlavou, proč se GPS systémy na družicích, které obíhají po nízké oběžné dráze, občas zblázní a přijde jejich blackout. Nejčastěji k těmto jevům dochází při přeletu rovníku nad Atlantikem, tedy mezi Jižní Amerikou a Afrikou. Analýza dat z družic Swarm ukazuje, že tento problém s velkou pravděpodobností souvisí s bouřemi v ionosféře.
Slunce a ionosféra Venuše
Evropská sonda Venus Express učinila jedinečné pozorování chování ionosféry Venuše v období sníženého tlaku slunečního větru. Zjistila, že vrstva ionosféry na neosvětlené straně připomíná v tomto období spíše ocas komety.
Ionosféra je vrstva atmosféry s velkým množstvím slabě ionizovaného plynu. Vytváří jej ultrafialová a rentgenová složka slunečního záření, která vyráží elektrony z atomů plynů. Ve vyšších vrstvách atmosféry je menší hustota vzduchu a tak vzniklým iontům trvá výrazně delší dobu, než si najdou nějaký elektron k rekombinaci zpět na neutrální atom, čímž mají tedy delší životnost. V noci díky absenci slunečního svitu ionosféra řídne.