Štítek ‘heliosféra’

Mise IMAP má za sebou další milník

Projekt IMAP (Interstellar Mapping and Acceleration Probe) úspěšně dokončil milník KDP-D (Key Decision Point D). Po jeho překonání může mise pokročit z fáze vývoje a plánování k sestavování, testování a integraci. V rámci KDP-D došlo také k aktualizaci plánovaného termínu startu, který byl předtím stanoven nejdříve na únor 2025. Po aktualizaci se start chystá na okno mezi koncem dubna a koncem května 2025, aby měl tým zapojený do projektu k dispozici adekvátní zdroje k řešení rizik a technické komplikací během systémové integrace a testování.

Sonda IMAP je o krok blíže k realizaci

Projekt americké sondy IMAP (Interstellar Mapping and Acceleration Probe) se tento týden na Johns Hopkins Applied Physics Laboratory (APL) v Marylandu dočkal dokončení důležitého kroku na cestě ke stavbě, testování a nakonec i startu. Tým stojící za projektem se setkal se členy hodnotícího panelu, aby zhodnotili plán integrace všech systémů do výsledné sondy. Řešila se integrace vědeckých přístrojů, elektrických, komunikačních i navigačních systémů. Úspěšné dokončení Zhodnocení systémové integrace SIR (System Integration Review) značí, že projekt může přikročit k sestavování a testům sondy v rámci příprav na start.

Nové informace o vodíku v okolí naší soustavy

Zatím pouze dvě sondy (Voyager 1 a 2) se dostaly do této oblasti a přitom cestovaly více než 30 let. Tato lokalita se nachází asi 4× dál od Slunce, než kde obíhá Pluto. Tohle místo není na první pohled nijak ohraničené, přesto tu jedna hranice je – neviditelná, magnetická. V takzvané heliopauze končí oblast dominantního vlivu Slunce a začíná mezihvězdný prostor. Za touto hranicí se částice a světlo ze 100 miliard hvězd v naší galaxii setkávají s pozůstatky Velkého třesku. Materiál, který se tu nachází, se souhrnně označuje jako mezihvězdné médium. Jsou v něm zachovány informace o vývoji naší soustavy a možná nám může napovědět i o její budoucnosti.

Kosmotýdeník 361 (12.8. – 18.8.)

Jistě jste si již zvykli, že k nedělnímu obědu nejlépe chutná – jako zákusek, aktuální díl pravidelného Kosmotýdeníku. I tentokrát se podíváme na nejzajímavější události z kosmonautiky, které přineslo uplynulých sedm dní. Hlavním tématem tentokrát bude výzkum vzdálených hranic sluneční soustavy a to zejména heliopauzy. Podíváme se však i na přípravu orbitálních prototypů lodí Starship a experimentálního zařízení Starhopper společnosti SpaceX. Pozornosti neunikne ani ruský humanoidní robot, který se vydává na Mezinárodní kosmickou stanici. Přeji vám příjemné čtení a hezkou neděli.

Voyager 2 je také v mezihvězdném prostoru

Voyager 1

Teprve podruhé v historii došlo k okamžiku, kdy se lidmi vyrobený objekt dostal do prostoru mezi hvězdami. Americká sonda Voyager 2 před nedávnem opustila heliosféru – neviditelnou ochrannou bublinu částic a magnetického pole, kterou vytváří naše Slunce. Odborníci porovnávali data z různých palubních přístrojů a na základě mnoha analýz dospěli k jednoznačnému názoru – 5. listopadu sonda překročila hranici slunečního vlivu . Této hranici se říká heliopauza a našli bychom ji v místech, kde se slabý a horký sluneční vítr setkává s chladným a hustým mezihvězdným materiálem. Dvojče této sondy, Voyager 1, překročilo tuto hranici již v roce 2012, ale Voyager 2 má funkční přístroj, který umožní historicky nevídané měření v této bráně do mezihvězdného prostoru.

Mise, která prozkoumá hranici Sluneční soustavy

Agentura NASA oznámila realizaci dalšího projektu z programu STP (Solar Terrestrial Probes). V roce 2024 by měla odstartovat sonda, jejímž úkolem bude zachytit, analyzovat a zmapovat částice, které k Zemi proudí z mezihvězdného prostoru. Sonda označovaná zkratkou IMAP (Interstellar Mapping and Acceleration Probe) pomůže vědcům pochopit, jaké procesy se odehrávají na okraji heliosféry, jakési magnetické bubliny, která obklopuje a chrání Sluneční soustavu. Tato oblast se nachází v místě, kde stálý proud částic ze Slunce, tedy sluneční vítr, koliduje s materiálem, který pochází z mezihvězdného prostoru. Tyto kolize limitují množství škodlivého kosmického záření, které vstupuje do heliosféry. IMAP má za úkol zachytit a prozkoumat částice, které přesto pronikly až k Zemi.

Sonda IBEX opět zpřesnila tvar heliosféry

sonda IBEX v představě malíře zdroj:nasa.gov

Naše Sluneční soustava si za sebou při své cestě Mléčnou dráhou táhne chvost vysokoenergetických částic, silně připomínající ohon komety. Jeho tvar a povaha je výsledkem interakce částic vyvrhovaných Sluncem s částicemi mezihvězdného prostoru, ke které dochází na samé hranici Sluneční soustavy. Vědci již dříve pozorovali tyto chvosty u jiných hvězd, ovšem u našeho vlastního systému to bylo díky pohledu zevnitř poměrně obtížné a do doby, než NASA vypustila sondu IBEX, to bylo spíše takové paběrkování dílčích fragmentů.