sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Maxar Intelligence vydala nový mapovací produkt vyvinutý s využitím umělé inteligence Ecopia, který převádí družicové snímky do detailních 2D a 3D map. Produkt s názvem Vivid Features kombinuje archiv družicových snímků společnosti Maxar se softwarem umělé inteligence od společnosti Ecopia
Novaspace s podporou regionu Occitanie pořádá ve dnech 12. a 13. května 2026 v Toulouse ve Francii inaugurační Vesmírný summit pro odolnou budoucnost. Toto mezinárodní setkání shromáždí více než 500 lídrův oboru, politiků a vedoucích pracovníků z průmyslu a koncových uživatelů z celého globálního řetězce v oblasti vesmíru.
Společnost Arianespace zvažuje možnosti zvýšení počtu startů rakety Ariane 6 nad 10 ročně, pokud to podpoří poptávka ze strany vlády a komerčních subjektů.
Společnost GHGSat plánuje rozšířit svou konstelaci monitorovacích a analytických služeb skleníkových plynů o 47 milionů kanadských dolarů formou vlastního kapitálu a půjčky.
Společnosti Axiom Space a Spacebilt 16. září oznámily plány na dodání datového centra s optickým komunikačním spojením k Mezinárodní vesmírné stanici v roce 2027.
Společnost Anduril, která se zabývá obrannými technologiemi, a startup pro vesmírnou dopravu Impulse Space se připravují na demonstraci autonomního setkání a přiblížení na geostacionární oběžné dráze Země. Test je plánován na rok 2026.
Společnost Amazon se letos chystá zdvojnásobit velikost své konstelace družic Kuiper na více než 200.
SpaceX očekává, že začne testovat služby přímého přenosu dat do zařízení s využitím nově získaného spektra od společnosti EchoStar již koncem příštího roku.
Společnost Swissto12 dokončila předběžné posouzení návrhu své první družice Neastar-1 s přímým připojením k zařízení. Švýcarský výrobce malých geostacionárních družic to oznámil 15. září.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
V nedávném vydání našeho letního seriálu jsem se zamýšlel nad tím, jaká nej přinesly kosmické sondy, pokud jde o první snímky planet. Bylo jasné, že takové téma by mělo mít nějaké pokračování. A protože blízká setkání kometárního druhu jsme již v našem seriálu rozebírali, přichází nyní na řadu planetky. Tedy tělesa, která vlastně mohou mít s kometami mnoho společného a liší se vlastně hlavně tím, že jsme u nich nepozorovali kometární aktivitu. Na začátku si můžeme připomenout současnou terminologii v oblasti těles Sluneční soustavy a také odkázat zájemce na zdroje pod článkem, kde se ke kometárním článkům tohoto seriálu dostanete napřímo. V českém prostředí se slovo planetka vžilo pro malé těleso Sluneční soustavy, které obíhá kolem Slunce a není měsícem nějaké planety. Zároveň v jeho okolí jsou další podobná tělesa a jeho tvar není v hydrostatické rovnováze (kulový). V angličtině se vžil název asteroid (používaný i u nás) protože na obloze je planetka podobná hvězdě, ale projeví se vůči nim pohybem. V devatenáctém století se také používal výraz malá planeta. Mezi malá tělesa tedy řadíme planetky, komety
Ještě do nedávná se měkké přistání na povrchu Měsíce povedlo pouze čtyřem zemím – Rusku (Sovětský svaz), Spojeným státům, Číně a Indii. V pátek do tohoto prestižního klubu přibylo Japonsko a to díky sondě SLIM. Pokud tedy můžeme výsledek považovat za měkké přistání, protože se to nepovedlo tak, jak bylo v plánu. Landru se přezdívá měsíční sniper kvůli pokročilému systému navigace, který měl zaručit, že bude schopen přistát do vybrané oblasti s přesností 100 m. Může se to zdát hodně, ale oproti minulým misím by to bylo velké zlepšení, protože přistávací oblasti byly vždy kilometry velké. Nejasný přídomek je použit záměrně, protože stále nevíme zda se přesné dosednutí skutečně povedlo a otázek je víc. Víme s jistotou, že SLIM se na povrch Měsíce dostal, ale ne tak, jak by si asi mnozí přáli. Opět nám to připomíná, že přistát na Luně je velice náročný úkol a jak by náš šéfredaktor podotkl: „Jde skutečně o vyšší dívčí“.
Vědci se domnívali, že planetka Bennu má povrch připomínající písečnou pláž, kde dominuje jemný písek a drobné oblázky, což by bylo ideální pro odběr vzorků. Díky pozorováním pozemskými teleskopy se zdálo, že se tu nachází rozlehlé oblasti jemnozrnného materiálu (jemnozrnného regolitu), přičemž rozměry jeho části byly menší než pár centimetrů. Ovšem když k planetce koncem roku 2018 dorazila sonda OSIRS-REx, spatřily její kamery povrch pokrytý balvany. Už tak dost záhadný nedostatek jemného regolitu byl ještě záhadnější, když vědci pozorovali důkazy procesu, kterým by teoreticky mohly být balvany obrušovány na jemný regolit.
K Zemi se přibližuje japonská sonda Hajabusa 2 s materiálem odebraným z planetky Ryugu. Při setkání s naší planetou sonda na začátku prosince 2020 vypustí návratové pouzdro se vzorky z povrchu planetky. Návratová schránka přistane v australské poušti a samotná sonda bude pokračovat v cestě k další planetce. Kromě materiálu z Měsíce získaném díky sondě Čchang-e 5 by se začátkem prosince mohly do rukou vědců dostat i vzorky z planetky Ryugu. Jde o planetku s číslem 162173, která byla objevena v roce 1999. Jde o planetku patřící do skupiny Apollo. Má takovou dráhu, že je pro Zemi potenciálně nebezpečná.
Podívejte se na tento úžasný záznam odběru vzorku z planetky Ryugu. Záznam je 5× zrychlen. 5. března 12:12
Japonská sonda Hayabusa vypuštěná v roce 2003 se o sedm let později stala prvním lidským výtvorem, který dokázal na Zemi dopravit vzorky z asteroidu. Mise si prošla mnoha technickými závadami a můžeme považovat za malý zázrak, že se dokázala dostat zpátky na Zemi a navíc zvládla dopravit i nějaké vzorky. V návratovém pouzdru se podařilo objevit 1500 mikroskopických prachových zrnek, která sonda odebrala z povrchu asteroidu Itokawa. Tato zrnka, která nejsou normálním okem vidět, se stala cílem zájmu mnoha odborníků. Tři zrnka jsou nyní i v Evropě, konkrétně v technologickém středisku Evropské kosmické agentury v nizozemském ESTECu.
Pro kamenné planety a měsíce s poměrně velkou gravitací se skvěle hodí k cestám po povrchu vozítka s koly. Ostatně rovery jako Curiosity a Opportunity na Marsu nebo Lunochod a Yutu na Měsíci to jasně potvrdily. Ale co na malých tělesech jako jsou komety či asteroidy? Tam je gravitace tak nízká, že i sonda o hmotnosti 100 kg váží na povrchu takového tělesa jako list papíru na Zemi. Zdá se, že JPL, Stanfordská univerzita a MIT si ví rady.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
