Štítek ‘Gravitace’

PTA a gravitační vlny

Znázornění principu metody Pulsar Timing Array (PTA)

Gravitační vlny předpověděl Albert Einstein v roce 1915, ale přímý důkaz jejich existence máme až od roku 1974 zásluhou Russella Hulse a Josepha Taylora. Na přímá pozorování jsme si ale museli počkat dokonce do roku 2015, kdy se podařil první záchyt detektorům LIGO. Od té doby se daří pozorovat gravitační vlny poměrně pravidelně. Až dosud jsme však mohli zaznamenat prakticky jen jeden typ gravitačních vln spojený se srážkami dvojic hmotných objektů jako jsou černé díry a neutronové hvězdy. Samo o sobě je určitě skvělé, že vůbec dokážeme gravitační vlny měřit, ale hodil by se nám i jiný způsob jejich záchytu. A ten se podařilo uvést do služby právě letos. Proto si dnes o nových výsledcích povíme více.

Ovlivnění zdraví nízkou gravitací

Jeff Greason uveřejnil v blogu TauZero stať „Gravity and Health“ (Gravitace a zdraví), v které mj. uvádí, že (na prahu meziplanetárních pilotovaných cest a osídlovacích snah na Měsíci a Marsu) nevíme téměř nic o dlouhodobých rizicích nízké gravitace pro lidské zdraví. Lidstvo se vyvinulo v prostředí 1 ‘g’ (kde ‘g’ je „normální“ tíhové zrychlení na 45 stupni šířky na úrovni moře – cca 9,8 m/s^2).  V současnosti máme sice desetiletí zkušeností a dat o mikrogravitaci, neboli „nulové“ gravitaci, ale „jediné“, co jsme zjistili, je, že dlouhodobá expozice nulovému g není moc lidi moc dobrá. Původní předpoklad, který se potvrdil, byl, že svaly, bez odporu, který by udržoval jejich napětí, atrofují. Skylab, Mir, a ISS nám poskytly dostatek údajů, které to potvrzují.

Zanikla i druhá gravitační družice

17. března 2002 vynesla raketa Rokot dvojici družic GRACE, které měly z polární oběžné dráhy mapovat nepravidelnosti zemského gravitačního pole. Identické družice s hmotností 487 kilogramů a délkou 3,1 metru dostaly přezdívky Tom a Jerry a kroužily ve výšce 500 kilometrů nad Zemí. Vzdálenost mezi oběma tělesy byla 220 kilometrů a družice neustále s pomocí mikrovln měřily svou vzdálenost. Během své patnáctileté služby, která vysoce přesáhla plánovanou životnost, se dostaly na přesnost v řádu mikrometrů. Jako první zanikla 24. prosince v 1:16 SEČ +/-18 minut GRACE-2 a 10. března v 7:09 SEČ +/-26 minut ji následovala i GRACE-1.

Americko-německá spolupráce na výzkum gravitace

Družice GRACE-FO na oběžné dráze

Stavba prvního ze dvou satelitů GRACE-FO (Gravity Recovery and Climate Experiment Follow-On) je u konce. Start této mise je zatím naplánován na prosinec 2017, s případným skluzem do ledna 2018. O stavbu satelitu se postarala společnost Airbus Defence and Space, která využila výrobních prostředků v německém Friedrichshafenu. Na satelit nyní bude čekat několik měsíců důkladných zkoušek, které se uskuteční ve středisku IABG, které se nachází v městečku Ottobrunn nedaleko Mnichova. Druhý satelit GRACE-FO by měl být dokončen a předán do testovací fáze už v blízké budoucnosti.

Gravitačním prakem střílíme do mezihvězdného prostoru

Zatím jediným způsobem, kterým se nám podařilo poslat sondy k hranicím Sluneční soustavy a získat první informace o mezihvězdném prostoru, byly gravitační manévry při průletu kolem některé z velkých planet naší planetární soustavy. Intenzivně se tato metoda využívá také k zrychlení a zefektivnění cest k jejím různým tělesům. Všech pět pozemských sond, které se zatím vydaly na cestu do mezihvězdného prostoru, využily gravitačního manévru v blízkosti některého z těles Sluneční soustavy. Pomocí správně navrženého těsného průletu v blízkosti planety je možné využít části energie ukryté v oběhu planety kolem Slunce k urychlení sondy vzhledem ke Slunci. Protože planeta má oproti sondě velmi velkou hmotnost, rychlost jejího pohybu vůči Slunci se odebráním energie zmenší zanedbatelně.

Vydala jsem se do kina na Gravitaci

Deník astronautky Speciál

„Včera jsem využila nečekaného nedělního volna a vydala jsem se do kina podívat se na Gravitaci. Stálo to za to, a pokud jste to ještě neviděli, myslím, že byste opravdu měli. Na tomto místě však musím podotknout jeden fakt: má znalost kinematografie je zhruba stejná jako má znalost gramatiky sanskrtu. Dovolím si ale říct, že budete dozajista pohlceni estetickou krásou tohoto filmu, jeho fantastickou vizuální stránkou a jeho poutavou hudbou. Děj mě sice nějak nechytl, ale koho to zajímá? Je to výborná výmluva, abychom se vydali na výlet do vesmíru a pozorovali Zemi z perspektivy na oběžné dráze. A také abychom navštívili některé z lidských výtvorů, které ve vesmíru jsou, od Hubbla přes Mezinárodní vesmírnou stanici a Sojuz, které jsou okopírovány do neuvěřitelných detailů, až po přesné označení tlačítek na ovládacích panelech. Běžte do kina, nasaďte si 3D brýle a podívejte se sami. Poté vyjděte ven, pohleďte vzhůru na noční oblohu a pomyslete na to, že všechny tyto věci existují i ve skutečnosti na zemské oběžné dráze. Nechte se touto myšlenkou obklopit… Dobrá a teď k tomu, co opravdu chcete vědět. Ano, modely hardwaru jsou úžasně přesné. Ale co ten děj? Je reálný?