sociální sítě

Přímé přenosy

Falcon 9 (NROL-48)
00
DNY
:
00
HOD
:
00
MIN
:
00
SEK

krátké zprávy

Swissto12

Společnost Swissto12 dokončila předběžné posouzení návrhu své první družice Neastar-1 s přímým připojením k zařízení. Švýcarský výrobce malých geostacionárních družic to oznámil 15. září.

Telesat

Kanadská společnost Telesat nabízí družice Lightspeed jako most k IRIS², jelikož její konstelace širokopásmového připojení na nízké oběžné dráze Země (LEO) má být spuštěna v roce 2027, nejméně tři roky předtím, než má být v provozu evropská suverénní síť.

Vast

Generální ředitel společnosti Vast, která se zabývá vývojem komerčních vesmírných stanic, uvedl, že podporuje revidovaný přístup NASA k podpoře vývoje komerčních stanic a označil jej za nejlepší způsob, jak se vyhnout mezeře v lidské přítomnosti USA na oběžné dráze.

Armada

Společnosti Armada, specialista na mobilní edge computing, a Sophia Space začaly spolupracovat na vybudování integrované a škálovatelné výpočetní infrastruktury sahající od Země až do vesmíru.

Boeing

Společnost Boeing oznámila, že zahájila 3D tisk konstrukčních panelů, které tvoří páteř solárních panelů pro družice. Tento krok podle společnosti zkrátí výrobní dobu na polovinu a pomůže jí udržet krok s poptávkou.

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Štítek: gravitace
Znázornění principu metody Pulsar Timing Array (PTA)

PTA a gravitační vlny

Gravitační vlny předpověděl Albert Einstein v roce 1915, ale přímý důkaz jejich existence máme až od roku 1974 zásluhou Russella Hulse a Josepha Taylora. Na přímá pozorování jsme si ale museli počkat dokonce do roku 2015, kdy se podařil první záchyt detektorům LIGO. Od té doby se daří pozorovat gravitační vlny poměrně pravidelně. Až dosud jsme však mohli zaznamenat prakticky jen jeden typ gravitačních vln spojený se srážkami dvojic hmotných objektů jako jsou černé díry a neutronové hvězdy. Samo o sobě je určitě skvělé, že vůbec dokážeme gravitační vlny měřit, ale hodil by se nám i jiný způsob jejich záchytu. A ten se podařilo uvést do služby právě letos. Proto si dnes o nových výsledcích povíme více.

Jiří Podolský – Testy Einsteinovy relativity – proč dnes důvěřujeme této krásné teorii (27.1.2022)

Gravitace je síle, kterou zná lidstvo v určité podobě od nepaměti. Její poznání se však velmi vyvíjelo, od prvotních pokusů o seriózní pochopení ve starověkém Řecku, přes Keplerův model až po Newtonovu teorii, která se měla za tak prokázanou, že se jí začalo říkat Newtonův gravitační zákon, nikdo si totiž nedokázal představit, že by byla překonána. Přesně to se však stalo, když německý fyzik Albert Einstein publikoval v roce 1915 obecnou teorii relativity. Současný model gravitace se považuje rovněž za velmi dobře podpořený experimentálními daty, ani za 106 let se fyzikům nepodařilo předložit věrohodnou pokročilejší hypotézu a Einsteinova teorie přežívá všechny pokusy o vyvrácení ze strany odborníků i pseudovědců. A nejen že přežívá, triumfuje na celé čáře. Každý další pokus o nahlodání její důvěry vede naopak k čím dál přesnějšímu potvrzování. Jaké jsou ale vlastně důkazy pro obecnou teorii relativity? To se v závěrečné přednášce cyklu Přednášky z moderní fyziky pořádaného Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy pokusí nastínit Jiří Podolský z Ústavu teoretické fyziky. Projdeme si tak 3 klíčové klasické důkazy, včetně slavného

Ovlivnění zdraví nízkou gravitací

Jeff Greason uveřejnil v blogu TauZero stať „Gravity and Health“ (Gravitace a zdraví), v které mj. uvádí, že (na prahu meziplanetárních pilotovaných cest a osídlovacích snah na Měsíci a Marsu) nevíme téměř nic o dlouhodobých rizicích nízké gravitace pro lidské zdraví. Lidstvo se vyvinulo v prostředí 1 ‘g’ (kde ‘g’ je „normální“ tíhové zrychlení na 45 stupni šířky na úrovni moře – cca 9,8 m/s^2). V současnosti máme sice desetiletí zkušeností a dat o mikrogravitaci, neboli „nulové“ gravitaci, ale „jediné“, co jsme zjistili, je, že dlouhodobá expozice nulovému g není moc lidi moc dobrá. Původní předpoklad, který se potvrdil, byl, že svaly, bez odporu, který by udržoval jejich napětí, atrofují. Skylab, Mir, a ISS nám poskytly dostatek údajů, které to potvrzují.

Zanikla i druhá gravitační družice

17. března 2002 vynesla raketa Rokot dvojici družic GRACE, které měly z polární oběžné dráhy mapovat nepravidelnosti zemského gravitačního pole. Identické družice s hmotností 487 kilogramů a délkou 3,1 metru dostaly přezdívky Tom a Jerry a kroužily ve výšce 500 kilometrů nad Zemí. Vzdálenost mezi oběma tělesy byla 220 kilometrů a družice neustále s pomocí mikrovln měřily svou vzdálenost. Během své patnáctileté služby, která vysoce přesáhla plánovanou životnost, se dostaly na přesnost v řádu mikrometrů. Jako první zanikla 24. prosince v 1:16 SEČ +/-18 minut GRACE-2 a 10. března v 7:09 SEČ +/-26 minut ji následovala i GRACE-1.

Družice GRACE-FO na oběžné dráze

Americko-německá spolupráce na výzkum gravitace

Stavba prvního ze dvou satelitů GRACE-FO (Gravity Recovery and Climate Experiment Follow-On) je u konce. Start této mise je zatím naplánován na prosinec 2017, s případným skluzem do ledna 2018. O stavbu satelitu se postarala společnost Airbus Defence and Space, která využila výrobních prostředků v německém Friedrichshafenu. Na satelit nyní bude čekat několik měsíců důkladných zkoušek, které se uskuteční ve středisku IABG, které se nachází v městečku Ottobrunn nedaleko Mnichova. Druhý satelit GRACE-FO by měl být dokončen a předán do testovací fáze už v blízké budoucnosti.

Gravitačním prakem střílíme do mezihvězdného prostoru

Zatím jediným způsobem, kterým se nám podařilo poslat sondy k hranicím Sluneční soustavy a získat první informace o mezihvězdném prostoru, byly gravitační manévry při průletu kolem některé z velkých planet naší planetární soustavy. Intenzivně se tato metoda využívá také k zrychlení a zefektivnění cest k jejím různým tělesům. Všech pět pozemských sond, které se zatím vydaly na cestu do mezihvězdného prostoru, využily gravitačního manévru v blízkosti některého z těles Sluneční soustavy. Pomocí správně navrženého těsného průletu v blízkosti planety je možné využít části energie ukryté v oběhu planety kolem Slunce k urychlení sondy vzhledem ke Slunci. Protože planeta má oproti sondě velmi velkou hmotnost, rychlost jejího pohybu vůči Slunci se odebráním energie zmenší zanedbatelně.

Deník astronautky Speciál

Vydala jsem se do kina na Gravitaci

„Včera jsem využila nečekaného nedělního volna a vydala jsem se do kina podívat se na Gravitaci. Stálo to za to, a pokud jste to ještě neviděli, myslím, že byste opravdu měli. Na tomto místě však musím podotknout jeden fakt: má znalost kinematografie je zhruba stejná jako má znalost gramatiky sanskrtu. Dovolím si ale říct, že budete dozajista pohlceni estetickou krásou tohoto filmu, jeho fantastickou vizuální stránkou a jeho poutavou hudbou. Děj mě sice nějak nechytl, ale koho to zajímá? Je to výborná výmluva, abychom se vydali na výlet do vesmíru a pozorovali Zemi z perspektivy na oběžné dráze. A také abychom navštívili některé z lidských výtvorů, které ve vesmíru jsou, od Hubbla přes Mezinárodní vesmírnou stanici a Sojuz, které jsou okopírovány do neuvěřitelných detailů, až po přesné označení tlačítek na ovládacích panelech. Běžte do kina, nasaďte si 3D brýle a podívejte se sami. Poté vyjděte ven, pohleďte vzhůru na noční oblohu a pomyslete na to, že všechny tyto věci existují i ve skutečnosti na zemské oběžné dráze. Nechte se touto myšlenkou

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.