křišťálová lupa
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Francouzská vesmírná agentura CNES si vybrala MaiaSpace, startup podporovaný ArianeGroup, který vyvíjí znovu použitelnou malou nosnou raketu, aby převzal odpalovací rampu ve Francouzské Guyaně původně postavenou pro raketu Sojuz.
NASA udělila smlouvu ve výši 15 milionů dolarů společnosti Starfish Space pro financování vývoje mise na inspekci trosek. Mise Small Spacecraft Propulsion and Inspection Capability je naplánována na konec roku 2026.
Italská firma D-Orbit, zabývající se vesmírnou logistikou, získala 150 milionů eur (168 milionů dolarů) ve dvoudílném kole financování série C. Prostředky umožní společnosti D-Orbit vyvinout vesmírné cloud computing a servisní systémy na oběžné dráze.
Společnost Hydrosat rozšiřuje oblast svého podnikání v Latinské Americe. V Mexiku a Guatemale využívají nástroje Hydrosatu ke zlepšení efektivity využívání vody, zvýšení výnosů plodin a podpoře udržitelného zemědělství prostřednictvím firemní platformy IrriWatch.
Space Rapid Capabilities Office (Space RCO), specializovaná divize v rámci US Space Force, zahájila první fázi projektu zaměřeného na vývoj infrastruktury pro družicové operace založené na cloudu.
Federální komise pro komunikace odhlasovala 26. září otevření širšího spektra pro Starlink a další negeostacionární družicové operátory. Operátorům NGSO se tak umožní přístup k frekvencím v pásmu 17,3-17,7 gigahertzů pro družicovou komunikaci.
Společnost Radian Aerospace oznámila 25. září, že provedla první sérii pojížděcích testů prototypu PFV01, prototypu znovupoužitelného orbitálního kosmického letounu.
Americké vesmírné síly postupují vpřed s plány na rozšíření své stárnoucí Satellite Control Network (SCN) využitím komerčních satelitních antén. Vesmírné síly čelí nedostatku kapacity, kdy se roční vypouštění družic podporovaných SCN od roku 2012 ztrojnásobilo.
Společnost Outside Analytics získala zakázku ve výši 25 milionů dolarů na integraci dat z družic pro varování před raketami a dalších senzorů v Laboratoři nástrojů, aplikací a zpracování (TAP) při U.S. Space Force.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Francouzská vesmírná agentura CNES si vybrala MaiaSpace, startup podporovaný ArianeGroup, který vyvíjí znovu použitelnou malou nosnou raketu, aby převzal odpalovací rampu ve Francouzské Guyaně původně postavenou pro raketu Sojuz.
V květnu 2024 se nám konečně podařilo vyjet na delší cestu do Francie a sousedních zemí. Tu jsme totiž začali plánovat ještě před tím, než se v březnu 2020 rozjela pandemie COVIDu-19. Z důvodu špatné epidemiologické situace jsme ji několikrát odsouvali. Ale jak se říká, vše špatné je k něčemu dobré. V tomto případě jsme si ujasnili, co všechno bychom vlastně chtěli vidět a jak cestu pojmout. Takže když jsme se letos v lednu rozhodli, že letos je na naši cestu ten správný rok, věřili jsme, že další odklad nutný nebude. Množství odkladů ostatně náš výlet spojuje s mnohými kosmickými misemi, které jsou nekonečnými odklady proslulé.
Družice SWOT (Surface Water and Ocean Topography), společný projekt americké a francouzské kosmické agentury by mohl zlepšit předpovědi, kde a kdy dojde k rozvodnění řek, jezer a dalších vodních ploch. Tyto tepny života naší planety rozvádějí životodárnou vodu, ale když se koloběh vody roztočí moc rychle, může přinést povodně, které nejenže život nedávají, ale mohou jej i brát a navíc ničí majetky. Toto riziko se zvyšuje, protože klimatická změna mění vzory srážek a stále více lidí po celém světě žije v oblastech náchylných k záplavám. Vědci a vodohospodáři využívají k předpovědím povodní mnoho různých typů dat. Letos do svého arsenálu přidali nový nástroj – data o sladké vodě z družice SWOT.
Zástupci firmy Ariane Group i agentur ESA a CNES úspěšně 30. ledna dokončili zkoušky odpojování a odtažení kryogenních přívodních systémů nové vzletové rampy pro Ariane 6. Tato činnost značí začátek demontáže zkušebního modelu Ariane 6, který nyní uvolní místo pro první start. Fáze kombinovaných testů s využitím pohonných látek je nyní ukončena a nová evropská raketa je na cestě ke svému premiérovému startu. Testovací model, který se nachází na rampě kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně, měří na výšku 62 metrů. V zásadě je stejný jako produkční model Ariane 6, který odsud snad již relativně brzy odstartuje. Rozdíl je v zásadě pouze v pomocných urychlovacích stupních, které nejsou certifikovány pro to, aby byly součástí letového exempláře.
Francouzská kosmická agentura CNES oznámila 16. ledna, že zahájila Fázi A své iniciativy CARIOQA, která cílí na vývoj tzv. atomických akcelerometrů. Obecně se dá říct, že akcelerometry jsou v jádru jednoduché nástroje, které měří zrychlení nějakého tělesa. Při použití na umělých kosmických objektech mohou tyto senzory pomoci měřit zemské gravitační pole. Získaná data pak najdou uplatnění v mnoha oborech včetně výzkumu klimatu. Kupříkladu americko-německá mise GRACE-FO (na náhledovém obrázku) vypuštěná v roce 2018 využívá těchto měření třeba ke „zvážení“ množství ledu na planetě Zemi. Za tímto účelem měří gravitační působení masy ledu na dvojici družic.
Nová evropská raketa Ariane 6 bude na svém centrálním i horním stupni v raketových motorech spalovat směs kapalného kyslíku a kapalného vodíku. Zastavme se na chvilku u zmíněného paliva. Vodík v plynném skupenství se na Zemi vyskytuje jen velmi zřídka a proto je v současné době na kosmodromu CSG ve Francouzské Guyaně vyráběn metodou parního reformingu metanolu. Vodík se však dá vyrábět i jinak a ostatní metody jsou udržitelnější. Proto by agentury ESA a CNES rády přešly na metodu elektrolýzy vody, přičemž potřebnou elektřinu by vyráběly fotovoltaické články. Tato metoda by mohla až pětinásobně snížit množství oxidu uhličitého, které vzniká při výrobě vodíku.
23. listopadu prošla nová raketa agentury ESA rozsáhlým plnorozměrovým nácvikem startovních procesů. Pozemní týmy prošly kompletní sekvenci předstartovního odpočtu, po které následoval sedmiminutový plný zážeh motoru centrálního stupně, který bude pracovat i při skutečném letu vstříc oběžné dráze. V rámci této zkoušky však nedošlo k zažehnutí pomocných motorů na tuhé pohonné látky (které jsou pro tyto testy inertní) a Ariane 6 tak zůstala sedět na startovní rampě evropského kosmodromu ve Francouzské Guyaně – přesně tak, jak podle očekávání měla. Zážeh byl sice asi o minutu kratší, než se plánovalo, ale agentuře ESA zřejmě nasbírané údaje stačí.
Společná americko-francouzská družice SWOT (Surface Water and Ocean Topography posílá vědcům cenné údaje související s vodním živlem na Zemi včetně globálních informací o výškách mořské hladiny. Dnes si ukážeme vizualizaci těchto dat, která byla pořízena letos mezi 26. červencem a 16. srpnem. Družice SWOT je schopna měřit výšku hladin téměř všech pozemských vodních ploch, takže poskytuje nejdetailnější a zatím nejkomplexnější pohledy nejen na oceány, ale i jezera a řeky se sladkou vodou.
Evropa má velké problémy udržet ekonomiku vynášení nákladů na oběžnou dráhu, na současném trhu, konkurenceschopnou. Což může být větší problém než se může zdát. Ve hře je totiž nezávislý přístup evropských států do vesmíru. Což nedávno potvrdil i Josef Aschbacher. Bude třeba udělat změny, reformu chcete-li. Na ní se však budou muset dohodnout všechny státy pod záštitou ESA. Určité představy, jak by mohla taková reforma vypadat a kam se ubírá myšlení vedení pomalu vyplouvá na povrch. Všichni tuší, že bude třeba se více zaměřit na tržní přístup. Což neznamená nic jiného než zapojení soukromého sektoru i nastavení nových pravidel v tomto směru.
Družice SWOT (Surface Water and Ocean Topography) dorazila na Vandenbergovu základnu, kde mohou týmy specialistů zahájit závěrečnou fázi předstartovních příprav. Ty vyvrcholí v prosinci letošního roku startem této družice na raketě Falcon 9 ze zdejší rampy SLC-4E. SWOT je první družicová mise, která bude pozorovat prakticky všechny povrchové vody na Zemi. Jejím úkolem bude měřit výšku hladin jezer, řek, oceánů i dalších zásobáren vody. Přístroje na palubě budou schopny rozlišit oceánské útvary (třeba proudy a víry) o průměru menším než 100 kilometrů, jezera a nádrže o rozloze větší než cca 6 hektarů a řeky širší než 100 metrů.
Děkujeme za registraci!
Nyní můžete hodnotit články a psát komentáře.
