sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Boeing otevřela ve svém areálu El Segundo v Kalifornii nový výrobní závod na výrobu elektrooptických infračervených (EO/IR) senzorů pro americké vojenské družice. Rozšiřuje tak kapacitu s rostoucí poptávkou po systémech pro sledování raket.
NASA plánuje start rakety SLS s misí Artemis 2 na 6. března.
Tory Bruno, bývalý generální ředitel United Launch Alliance, uvedl, že se rozhodl připojit ke společnosti Blue Origin, aby pracoval na důležitých projektech národní bezpečnosti, včetně aplikací zařízení Blue Ring.
Japonská společnost iSpace oznámila, že práce na novém motoru pro její lunární moduly čelí zpoždění a že si ponechává možnost výměny motorů.
Dlouho očekávané omezení odpovědnosti provozovatelů raket ve Spojeném království vstoupilo v platnost 18. února s cílem zvýšit konkurenceschopnost začínajícího raketového sektoru v zemi.
SpaceX představuje systém poskytující služeby koordinace vesmírného provozu s využitím družic Starlink.
Společnost Vantor, komerční provozovatel družic pro pozorování Země zaměřený na vládní trhy a trhy s národní bezpečností, oznámila plány na provozování modelů umělé inteligence z Google Earth v rámci utajovaných vládních sítí za účelem automatizace zpráv o analýze snímků.
Startup SatVu, který se zabývá pozorováním Země, 17. února oznámil, že v rámci kola financování, které zahrnovalo i Inovační fond NATO, získal 30 milionů britských liber
Čínský startup Space Epoch si zajistil financování z kola B. Startup se koncem letošního roku chystá na první pokus o start rakety Hiker.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Výzkumníci využili data z dnes již nefunkčního kosmického teleskopu i pozemských observatoří, aby se pokusili složit dohromady záhadu „neúspěšné“ supernovy. Masivní hvězdy často končí svůj život ve velkém stylu. Jejich jádro zkolabuje a ven vyrazí vlna subatomárních částic, kterým se říká neutrina, což způsobí, že hvězda exploduje jako supernova, která dokáže přesvítit celou galaxii. Jenže 2,5 milionu světlených let vzdálená umírající hvězda M31-2014-DS1 z galaxie v Andromedě udělala při focení americkým teleskopem něco neobvyklého. Namísto exploze hvězda pohasla a zanechala po sobě závoj horného plynu a prachu – a také ještě něco. S využitím archivních dat z americké mise NEOWISE (Near-Earth Object Wide-field Infrared Survey Explorer) i dat z dalších kosmických i pozemských observatoří mezi roky 2005 a 2023 astronomové poskládali záhadu této „neúspěšné“ supernovy a poskytli dosud nejpodrobnější pohled na to, jak může černá díra vzniknout z „prskání místo z ohňostroje“. Výzkum, který byl podpořen programem NASA pro analýzu astrofyzikálních dat, je popsán ve studii zveřejněné v časopise Science. Archivní data odhalila, že hvězda v roce 2014 výrazně zjasnila v infračervené části spektra, ovšem v roce 2023 se jas
Už když začal Teleskop Jamese Webba posílat své první fotky vesmíru, byli astronomové velmi překvapeni objevem drobných červených teček, které byly rozptýleny napříč mladým vesmírem. Od roku 2022 proto astronomové zkoušeli určit, co jsou vlastně LRD (little red dots / malé červené tečky) zač. Nyní na to, zdá se, skutečně přišli. LRD jsou mladé černé díry. Někteří výzkumníci přitom spekulovali, že by tyto tečky mohly být velmi časnými galaxiemi, protože vyzařují světlo. Ovšem zdá se, že vznik galaxií je velmi pomalý proces. LRD se přitom objevují už pár stovek milionů let po Velkém třesku a o miliardu let později mizí. Galaxie by neměly čas na to, aby narostly do dostatečné velikosti a jasu, aby byly snadno vidět. Kromě toho se hluboce červená barva LRD neshodovala s očekávanými emisemi samotného svitu hvězd.
Většina menších galaxií nemusí mít ve svých středech supermasivní černé díry – naznačuje to alespoň nedávná studie založená na datech z americké rentgenové observatoře Chandra. Toto zjištění je v kontrastu s obecnou představou, že prakticky každá galaxie má ve svém středu jednu z obřích černých děr. Tým astronomů nyní využil data z pozorování více než 1600 galaxií, které observatoř Chandra sbírala více než dvacet let. Výzkumníci sledovali galaxie s hmotnostmi v rozsahu od více než desetinásobku hmotnosti Mléčné dráhy až po trpasličí galaxie, jejichž hvězdná hmotnost je méně než pár procent naší Galaxie. Studie popisující tyto výsledky byla publikována v časopise The Astrophysical Journal.
Vědci už dlouho diskutovali o roli slučujících se galaxií při dodávání energie aktivním supermasivním černým dírám. Nyní bezkonkurenční datový soubor milionů galaxií od evropského teleskopu Euclid poskytl důkazy, že spojování galaxií hraje dominantní úlohu a je dokonce prvotním spouštěčem většiny zářících černých děr. Téměř všechny masivní galaxie ukrývají ve svých středech supermasivní černou díru (SMBH = supermassive black hole). Většina z nich se prostě jen ukrývá v temnotě a tiše pohlcuje plyn, prach a hvězdy ze svého okolí. Tyto materiály se shromažďují v akrečním disku černé díry, než se nevratně ponoří do její propasti, a přitom vyzařují jen nepatrné množství záření, které prozrazuje polohu černé díry.
Ani mezi běžnou populací, natož pak mezi fanoušky kosmonautiky, pravděpodobně neexistuje skoro nikdo, kdo by alespoň jednou neslyšel o černých dírách. Tyto extrémní vesmírné objekty jsou mezi lidmi velmi populární. Za to vděčí zřejmě jednak vhodně zvolenému názvu, jednak jakési tajemnosti, která spoustu lidí přitahuje. S černými dírami se navíc spojuje nevyhnutelnost definitivního konce všeho, neboť černé díry vykazují tak masivní zakřivení prostoročasu, že z nich nemůže uniknout ani světlo. Když se nějaký objekt přiblíží příliš blízko černé díře, slapové efekty ho roztrhají a následně je pohlcen černou dírou. Nedávno astronomové pozorovali, jak černá díra zkonzumovala jednu z hvězd. A protože se na objevu podílelo i několik kosmických observatoří, dnes si jej společně představíme.
Jedním z nejatraktivnějších témat astrofyziky jsou černé díry a vše kolem nich. Černé díry přitahují pozornost a prodávají knihy. Proč je zrovna o ně takový zájem? Jednak je to určitě zajímavým názvem, jednak tím, že v sobě obsahují jakési tajemno, což většinu lidí vždy fascinovalo. Navíc v sobě obsahují i jakousi konečnost a osudovost, což také může některé přitahovat. Ať tak či onak, právě černé díry jsou také častým tématem seriózních výzkumů. Kromě menších tzv. hvězdných černých děr se zkoumají i obří supermasivní černé díry, které sídlí v jádrech galaxií. Na jednu takovou studii se dnes podíváme podrobněji.
Teleskop Jamese Webba detekoval dosud nejvzdálenější aktivní supermasivní černou díru. 7. července 7:00
Astronomové mají díky kosmickým observatořím vynikající přehled o velice zajímavých dějích v okolí černých děr. Jedním z nich je i koróna v jejich okolí, která dokáže náhle zmizet a zase se objevit. Za jejím zmizením může stát například příliš blízký průlet hvězdy kolem černé díry. Ta hvězdu slapovými silami roztrhá a padající hmota vyčistí okolí horizontu události, čímž zmizí právě zmiňovaná koróna. Pak se černé díře podaří přitáhnout si novou hmotu z akrečního disku v okolí a koróna se opět objeví. Tento jev nyní astronomové pozorovali u jedné z relativně blízkých galaxií pomocí několika přístrojů v kosmu, jako je rentgenová observatoř NuSTAR, detektor NICER na ISS nebo observatoř Neil Gehrels Swift.
Studenti univerzit a výzkumníci mise OSIRIS-REx, která studuje blízkozemní asteroid, se dočkali nečekaného pozorování jevu vzdáleného 30 tisíc světelných let. Vloni na podzim studenty postavený přístroj REXIS (Regolith X-Ray Imaging Spectrometer) sledoval okraj asteroidu Bennu a zaznamenal záblesk černé díry ze souhvězdí Holubice. REXIS má rozměry krabice od bot a jeho úkolem je měřit rentgenové záření vydávané povrchem planetky v reakci na dopadající sluneční záření. Přístroj detekující záření o vysoké energii vznikl jako spolupráce mezi MIT a Harvardskou univerzitou s cílem ukázat studentům, jak v praxi vypadá účast na kosmickém projektu.
Titulní obrázek dnešního článku znáte asi všichni. Mediálním světem vloni v dubnu rezonovala historicky první fotografie černé díry. Náš web se tomuto tématu nevěnoval z logického důvodu – ono historické pozorování provedla soustava pozemských radioteleskopů Event Horizon Telescope (EHT). Jelikož se náš web věnuje kosmonautice, nejednalo se o téma z našeho tématického okruhu. Nyní se však díváte na článek, který se této mediálně známé černé díře věnuje. Řeč ale nebude o slavné fotografii, to bychom přišli hodně pozdě s křížkem po funusu. Ano, hádáte správně, černá díra v galaxii M87 se dočkala dalšího objevu a tentokrát jej má na svém kontě kosmická observatoř.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
