„Kabina se otáčí do startovní pozice.“ oznamuje hlas z reproduktoru pár minut potom, co byl za mnou uzavřen poklop. Pohodlně si ležím ve velkém sedadle rovnoběžně s podlahou. Přesně tak, jak budu ležet před startem na špici rakety Sojuz. Vím, že mě bedlivě pozoruje zdravotnický personál. Nejen, že mě mohou vidět na záběru z kamery, ale díky hrudnímu pásu také mohou monitorovat můj tep a dechovou frekvenci, zatímco manžeta na mé paži se bude pravidelně nafukovat, aby mi změřila krevní tlak. Další senzory mám ještě na prstu a jeden na uchu.