sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnosti Teledyne Space Imaging a Satlantis oznámily partnerství na Space Tech Expo Europe. Jedná se o vývoj elektroniky senzoru pro pozorování Země a planetární průzkum. Satlantis vyvine Front-end Electronics (FEE) pro vyvíjený detektor CIS125 TDI Teledyne.
Společnost Lockheed Martin začala spolupracovat s konsorciem vedeným společností Iceye, finskou společností provádějící pozorování Země, která se specializuje na družice pro radarové zobrazování. Společnosti pracují na vývoji technologií rozpoznávání cílů s umělou inteligencí pro finskou armádu.
Společnost Inversion Space získala 44 milionů dolarů na další vývoj návratových pouzder pro náklad vracející se z vesmíru. Inversion použije finanční prostředky na další vývoj zařízení Arc.
Generál Chance Saltzman, velitel vesmírných operací U.S. Space Force, navštívil Starbase v Boca Chica během šestého zkušebního letu rakety SH/SS. Saltzman byl pozván SpaceX, aby sledoval zkušební let a zúčastnil se dvoudenního hodnocení programu.
Středisko pro sdílení a analýzu vesmírných informací (Space ISAC) otevřelo své první mezinárodní operační středisko v Austrálii. Expanze přichází v době rostoucích obav o zranitelnosti kybernetické bezpečnosti v orbitálních systémech.
ESA 19. listopadu oznámila, že prodlužuje smlouvy se společnostmi HyImpulse, Isar Aerospace, Orbex a Rocket Factory Augsburg (RFA) v celkové hodnotě 44,22 milionů eur prostřednictvím svého programu „Boost!“, který má pomoc při integrovaném testování nosných raket
Arianespace oznámila kontrakt na vynesení zařízení společnosti Exotrail raketou Ariane 6. Start se uskuteční z evropského kosmodromu ve Francouzské Guyaně v druhé polovině roku 2026.
Společnost AeroVironment, dodavatel obrany zaměřený na bezpilotní vzdušná vozidla, oznámil 19. listopadu, že plánuje získat BlueHalo, společnost zabývající se obrannými a vesmírnými technologiemi. Hodnota obchodu je přibližně 4,1 miliardy dolarů.
Kanadský operátor Kepler Communications požádal Federální komunikační komisi, aby schválila celkem 18 družic, včetně 10 s optickým užitečným zatížením, které by měly být vypuštěny koncem příštího roku. Společnost plánuje provozovat větší družice s menším počtem.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
V předchozí přednášce jsme si představili život prvního a nejslavnějšího astronaut světa, Jurije Gagarina a dnes se zaměříme na jeho asi nejznámější americký protějšek, prvního může na Měsíci, Neila Armstronga. Neil Alden Armstrong se narodil v srpnu roku 1930. V letadle seděl poprvé již v 6 letech, ve čtrnácti začal docházet do pilotního kursu a pilotem se stal v roce 1945. Na počátku 50. let byl bojově nasazen v Koreji. Byl členem celkem tři astronautických oddílů. Nejprve se v roce 1958 stal astronautem letectva Spojených států v rámci programu Man in the Space Soonest, který byl několik měsíců později zrušen, o dva roky byl vybrán do dalšího programu letectva, jehož cílem bylo vyvinout raketoplán Boeing X-20 Dyna-Soar a konečně v roce 1962 se dostal do NASA v rámci druhého oddílu astronaut zvaného „Nová devítka”. Do vesmíru se podíval celkem dvakrát, poprvé v roce 1966 při letu Gemini VIII spolu s Davidem Scottem a podruhé a zároveň naposledy v roce 1969 při letu Apolla 11, který podnikl spolu s Michaelem Collinsem a Edwinem Aldrinem. O dva roky později opustil NASA. Po skončení astronautické kariéry učil na univerzitě, byl členem správních rad řady společností a navždy
Tento týden jsem se rozhodl pokračovat v nastoleném tématu. Zatímco minulý týden Vám byli představeni první československý a první slovenský astronaut, dnes zavítáme do světa. A upřímně řečeno, nelze začít jinde, než u prvního kosmonauta světa, Jurije Gagarina. Byl prvním člověkem ve vesmíru a na oběžné dráze. Jurij Alexejevič Gagarin se narodil v březnu roku 1934 v obci Klušino. V roce 1949 dokončil základní školu a poté pokračoval ve studiu na učilišti. Po jeho dokončení studoval na Saratovské střední škole, kterou absolvoval s výtečným prospěchem. K létání se dostal poprvé v říjnu roku 1954, natolik ho však okouzlilo, že se rozhodl pro kariéru stíhacího pilota. Mezi léty 1955-1957 chodil na Vojenskou leteckou školu v Orenburgu, kterou absolvoval s vyznamenáním. Byl vybrán do prvního oddílu astronautů v roce 1960. Pro první let člověka do vesmíru byli z dvacetičlenného oddílu sovětských kosmonautů zvažování tři kandidáti: German Titov, Grigorij Něljubov a Jurij Gagarin. Posledně jmenovaný byl nakonec vybrán a 12. dubna 1961 se poprvé dostal do kosmu. Po návratu ze své mise se stal jednoznačně nejpopulárnějším člověkem světa. Absolvoval bezpočet zahraničních cest a ta první, necelých 14 dní po jeho letu, vedla do Prahy.
Tento týden jsme se věnovali prvnímu československému a slovenskému kosmonautovi. V dnešním díle, který tento cyklus zakončí, bychom se zastavili u jednoho z jejich náhradníků. U většiny pilotovaných kosmických startů je vždy zároveň cvičena hlavní i záložní posádka. Je to pro případ, kdyby došlo ke zdravotnímu či jinému problému a bylo nutno některého člena či celou posádku vyměnit. Náhradníkem Vladimíra Remka byl Oldřích Pelčák. Plukovník Ing. Oldřich Pelčák se narodil v roce 1943 ve Zlíně a k létání se dostal ještě na průmyslovce v Hradišti. Jeho prvním letounem byl LF-109 Pionýr a pokračoval na motorových strojích C-105. Po maturitě v roce 1962 se přihlásil na Vyšší letecké učiliště v Přešově. Tam už létal na strojích L-29 Delfín či MIG-15. Od roku 1967 začal létat se strojem MIG-21. V roce 1972 zahájil společně s Vladimírem Remkem a dalšími studium na Vojenské letecké akademii v Moskvě, kterou absolvoval o čtyři roky později. Poté už se svým kolegou ze studií zahájili kosmonautický výcvik. Oldřich byl během výcviku přiřazen k Nikolaji Rukavišnikovi. Osud a vedení ČSSR však rozhodli jinak a tak se záložník Vladimíra Remka nikdy do vesmíru nepodíval. Od roku 1978 sloužil dále v armádě nejprve
Přelom září a října jsme se v našem pravidelném seriálu rozhodli věnovat kosmonautům. V pondělí jsme si představili prvního československého kosmonauta a dnes bych Vás rád seznámil s prvním kosmonautem Slovenské Republiky. Dnešní vyprávění považuji za poměrně unikátní, plukovník Ing. Ivan Bella zde dosti podrobně popisuje, jak probíhala příprava na jeho vesmírnou cestu, cesta samotná a nezapomene samozřejmě zmínit i svůj pobyt na orbitální dráze. O všem hovoří detailně a když je potřeba, nezaváhá použít i ruce či okolní předměty. Ing. Ivan Bella se narodil v roce 1964 v Dolné Lehotě. Mezi léty 1979-83 navštěvoval gymnázium v Banské Bystrici a poté až do roku 1987 studoval na Vysoké vojenské škole v Košicích. Od roku 1983 je pilotem, později se stal i pilotem stíhacích letadel. Létal na strojích Mig-21 a Su-22. Od roku 1993 sloužil na 33. letecké základně stíhacích a bombardovacích letadel v Malackách. V roce 1997 bylo oznámeno, že Slovensko odepíše 20 milionů dolarů ruského dluhu za osmidenní pobyt svého občana na kosmické stanici Mir. Byl zahájen velký výběr potenciálních kandidátů a v únoru 1998 dorazilo do Moskvy kvarteto vojenských pilotů ve složení Michal Fulier, Ivan Bella, Miroslav Grošaft a Martin Babjak. Z těchto
Poslední zářijový týden bych v našem přehledu kosmonautických přednášek věnoval kosmonautům. Svou pozornost dnes zaměříme na prvního kosmonauta, který nebyl občanem SSSR či USA. Ing. Vladimír Remek se narodil v roce 1948 v Českých Budějovicích, jeho otec byl Slovák a matka Češka. Díky povolání svého otce, který byl vojenský pilot, se malý Vladimír v průběhu let přestěhoval nejprve do Brna a následně do Čáslavi, kde v roce 1966 složil maturitu. Poté se rozhodl stát vojenským letcem, takže nastoupil do Vyššího leteckého učiliště v Košicích, které úspěšně absolvoval v roce 1970. O dva roky později nastoupil na Vojenskou leteckou akademii v Moskvě, kterou absolvoval o čtyři roky později. Po skončení studií měl stát zástupcem velitele pluku, ale místo toho byl zahájen výběr kandidátů pro kosmický let. Do nejužšího výběru se dostali čtyři, Ladislav Klíma, Michal Vondroušek, Oldřich Pelčák a sám Vladimír. Jak všichni víme, do vesmíru se Vladimír vypravil 2. března roku 1978 jako první československý či evropský kosmonaut spolu se svým velitelem Vladimírem Gubarevem na palubě lodi Sojuz-28. Po skončení kosmického letu létal nadále jako vojenský pilot, v pozdějších letech se stal poslancem evropského parlamentu
Tento zářijový týden jsem se rozhodl věnovat velkým postavám české a československé popularizace astronomie a kosmonautiky. První díl jsem věnoval panu docentu Luboši Perkovi a druhý Antonínu Vítkovi a dnes se opět zastavíme u kosmonautiky. Rád bych Vám rád představil pana docenta Jana Koláře, současného ředitele České kosmické kanceláře a dlouholetého popularizátora kosmonautiky. Od absolvování na ČVUT v Praze v roce 1967 se řadu let zabýval možnostmi využívání družicových dat pro sledování zemského povrchu. Od roku 1975 začal věnovat problematice dálkového průzkumu Země. V roce 1981 založil laboratoř dálkového průzkumu na Stavební fakultě ČVUT. V letech 1984 až 1992 byl místopředsedou Československé komise pro kosmický výzkum. Ti starší z vás si ho však nejsnáze vybaví, když si zavzpomínají na patrně nejsledovanější televizní přenos všech dob, kterým bylo přistání Neila Armstronga a Edwina Aldrina v červenci 1969. Docent Jan Kolář toto přistání komentoval společně s Antonínem Vítkem a Josefem Koubkem pro Československou televizi. V dnešní přednášce nám povypráví o českém a československém kosmickém výzkumu, o jeho úspěších i úskalích, přednáška samotná pochází z přednáškového cyklu Pátečníků. Po Janu Koláři je pojmenovaná planetka (74370) Kolářjan. Na náhledovém obrázku je možno vidět zleva Antonína
Počátky popularizace kosmonautiky v naší zemi jsou poměrně úzce spjaté s mladými nadšenci, kteří počátkem 60. let studovali na různých vysokých školách a spojovalo je jediné, zájem o podivuhodné objekty létající mimo atmosféru naší planety Země. Z těchto nadšenců se časem zrodil legendární klub SPACE, který je zkratkou názvu Spolek Pracovníků v AstronautiCE a zároveň odkazuje na anglický název pro vesmír. V 60-80. letech jste články z jejich pera mohli potkávat na stránkách časopisu Letectví a kosmonautika, či při občasných přednáškách pro pionýrské oddíly v různých městech naší krajiny. Hlavou tohoto neformálního spolku byl nesesaditelný generální tajemník Antonín Vítek, který v roce 1969 komentoval spolu s Janem Kolářem pro Československou televizi legendární přistání Apolla 11. Mimochodem, náhledová fotka zobrazuje zmíněné pány v okamžiku přenosu. Mgr. Antonín Vítek CSc. zůstal kosmonautice věrný takřka až do posledních dnů a ještě na počátku 21. století komentoval pro Český rozhlas budování ISS. Navždy nás pak opustil v roce 2012 ve věku 72 let. Po Antonínu Vítkovi je pojmenována planetka (30253) Vítek. Dnešní přednášku jsem zvolil tak, abychom na tohoto legendárního popularizátora kosmonautiky zavzpomínali.
Dne 17. září 2020 zemřel ve věku 101 let významný český astronom Doc. RNDr. Luboš Perek, DrSc, dr.h.c. Byl to člověk, který se v 60. letech významným způsobem zasadil o výstavbu dvoumetrového dalekohledu na Ondřejovské hvězdárně a mezi lety 1968-1975 let vedl Astronomický ústav Československé akademie věd. Řadu dalších let se následně věnoval problematice pravidel kosmického prostoru a upozorňoval na rostoucí množství kosmického smetí. V době, kdy pracoval v Ondřejově, se na počátku 70. let setkal i s velitelem posádky Apolla 17 Eugenem Cernanem, který k nám tehdy přivezl československou vlajku a nikdo z oficiálních představitelů státu se s ním nechtěl sejít. Jeho patrně nejvýznačnější publikací se stal Katalog galaktických planetárních mlhovin, který v roce 1967 vydal spolu se svým bývalým doktorandem a dalším významným astronomem Lubošem Kohoutkem. Po Luboši Perkovi je pojmenována planetka (2900) LubosPerek. Dnešní přednáškou bych tak chtěl vzdát poctu tomuto významnému českému astronomovi, který se rovněž zapsal i do dějin české a československé kosmonautiky. Přednáška bude poněkud kratší, než na našem serveru bývá obvyklé, ale bylo nutno brát ohled na to, že panu docentovi bylo v té době již 90 let.
Dnes jsem pro vás vybral přednášku pracovníka České kosmické kanceláře a popularizátora kosmonautiky Michala Václavíka, který má díky své práci vynikající a naprosto originální informace o kosmonautice, ať už jde o pilotované mise či bezpilotní sondy. V přednášce vám představí společný projekt Evropské kosmické agentury a ruského Roskosmosu, který asi všichni znáte pod názvem ExoMars. Jedná se o dvoudílnou misi. Během první mise byla v roce 2016 k Marsu odstartována sonda TGO, jejíž součástí byl i přistávací modul EDM nazvaný též Schiaparelli. V přednášce se dozvíte, jaké jsou úkoly sondy na oběžné dráze a jaký byl osud přistávacího pouzdra. V další části přednášky nám poté Michal Václavík představí přípravy druhé části tohoto společného projektu. Podle plánů z roku 2019 se mělo startovat letos a ruská raketa Proton-M měla vynést k Marsu ruskou přistávací platformu Kozáček a evropský rover Rosalind Franklin. My už dnes však víme, že letos v březnu byla mise odložena na rok 2022. Přes tento nepříjemný fakt vás rozhodně čeká informacemi nabitá přednáška, která pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.
Známý popularizátor přírodních věd a zejména pak fyziky, prof. RNDr. Petr Kulhánek CSc., nám v dnešní přednášce povypráví o Hubblově vesmírném dalekohledu. Dozvíte se, které všechny přistroje na dalekohledu jsou, jak se dalekohled otáčí a jak je stabilizován. Zmíní pozadí jeho vzniku, dopravení na oběžnou dráhu při misi STS-31 raketoplánu Discovery. Probere s námi vady, které byly po jeho vypuštění zjištěny. Protože byl dalekohled stavěn tak, aby mohl být opravován pomocí raketoplánů, přijde i řeč na servisní mise. Nikoho z Vás, kdo přednášky pana profesora Kulhánka znáte lépe, asi nepřekvapí, že její část věnoval i zajímavým objevům, které se díky dalekohledu uskutečnily. Řeč tak bude o porodnicích hvězd, hlubokém poli, snímcích hvězdy Betelgeuze aj. Zkrátka a dobře, pro ty z vás, kteří máte styl pana Kulhánka rádi, je tato přednáška nezbytností. A za sebe se přiznám, překvapilo mě, že věnoval jednu ze svých přednášek i kosmonautice. Přičemž dodávám, těch nekosmonautických přednášek je drtivá většina a co jsem měl příležitost vidět, všechny jsou skvělé. Přednáška se uskutečnila k desátému výročí poslední servisní mise raketoplánu STS-125, která se proběhla v květnu roku 2009. Uskutečnila se na Hvězdárně v Rokycanech
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
