SWFO-L1 je nově SOLAR-1
Sonda agentury NOAA provedla 23. ledna závěrečný manévr pro vstup na dráhu kolem libračního bodu L1 a při té příležitosti bylo oznámeno její přejmenování.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Sonda agentury NOAA provedla 23. ledna závěrečný manévr pro vstup na dráhu kolem libračního bodu L1 a při té příležitosti bylo oznámeno její přejmenování.
Ománská průmyslová společnost MB Group si od společnosti Astranis objednala malou geostacionární širokopásmovou družici, jejíž start je plánován na letošní léto.
Jihokorejská společnost Hanwha Systems spolupracuje s kanadskou společností MDA Space na vývoji konstelace obranných družic pro Jižní Koreu.
Divize NASA zabývající se vědou o Zemi zkoumá možnosti partnerství s externími organizacemi na podporu provozu přístrojů instalovaných na Mezinárodní vesmírné stanici a samostatných družicích.
Společnost Blue Origin poprvé znovu použije zachráněný booster rakety New Glenn při dalším startu rakety, která vynese družici pro AST SpaceMobile.
Společnost Space Beyond se sídlem na Floridě plánuje začít příští týden stavět svůj první pamětní cubesat. Za tímto účelem si rezervovala i start v rámci sdílené mise SpaceX v říjnu 2027.
NASA a ministerstvo energetiky se dohodly na spolupráci na vývoji jaderných reaktorů pro Měsíc, zatímco průmysl čeká na zveřejnění závěrečné výzvy k podávání návrhů.
NASA ukončuje finanční podporu několika planetárních vědeckých skupin v rámci širšího omezování poradní struktury agentury.
Společnost Starfish Space získala kontrakt od Agentury pro rozvoj vesmíru (SDA) na de-orbitaci družic z konstelací pro sledování raket a komunikaci z oběžné dráhy.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Světová kosmonautika zná v současnosti již celkem devět kosmických lodí, které v minulosti dopravily na oběžnou dráhu lidské bytosti. Pojďme se na ně v rychlosti podívat. Jako první to byla loď Vostok, která měla premiéru v dubnu 1961 a vyslala do vesmíru prvního kosmonauta světa, Jurije Gagarina. O měsíc měla premiéru loď Mercury, která se však na oběžnou dráhu podívala poprvé až v únoru roku 1962 s Johnem Glennem na palubě. Další pilotovaná loď, která spatřila světlo světa byl Voschod, který poprvé dopravil na oběžnou dráhu vícečlennou posádku. Američané kontrovali vzápětí, když v březnu roku 1965 zahájili svůj program Gemini. Pátou kosmickou lodí a třetí sovětskou v pořadí se stal v roce 1967 Sojuz. V říjnu 1968 je následovali i Američané, tehdy se na oběžnou dráhu poprvé podívala loď Apollo, která o necelý rok později dopravila k Měsíci první lidské bytosti. Sedmý pilotovaný stroj pocházel rovněž z dílny NASA, byl jím americký raketoplán, který od roku 1981 přibližně 30 let pravidelně létal a a dopravoval do vesmíru náklad i astronauty. Na další stroj jsme však čekali více než 20 let. Až v říjnu roku 2003 se do exkluzivního klubu velmocí, které
Čas od času se na našem serveru objeví záznam pořadu, který při nejlepší vůli nelze nazvat přednáškou, který je však natolik věnován kosmonautice, že bych osobně cítil jako velkou chybu, kdybych se o něj s našimi diváky nepodělil. Jedním z nich bylo toto vysílání Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy, které mělo premiéru 21.7.2021. Toto datum je velmi důležité, ten den jsme si totiž připomenuli 10. výročí přistání mise STS-135. Ten den se definitivně uzavřela více než třicetiletá slavná i tragická éra americké kosmonautiky. Uzavřela se okamžikem, když se raketoplán Atlantis naposledy svými koly dotknul přistávací ranveje v Kennedyho vesmírném středisku. Během své existence pomáhaly raketoplány vybudovat Mezinárodní vesmírnou stanici, vypouštěly meziplanetární sondy, telekomunikační družice i kosmické dalekohledy a na své konto si připsaly i celkem dvě tragické havárie, při kterých byly zničeny raketoplány OV-099 Challanger a OV-102 Columbia a dohromady zahynulo celkem 14 astronautů. O úspěších i selháních raketoplánů bude hovořit pan Milan Halousek, pracovník České kosmické kanceláře a předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti. Pořad samotný pak moderoval Jan Spratek, pracovník Hvězdárny hlavního města Prahy. Jako exkluzivní host se v rámci vysílání objeví i bývalý
Dnes se naposledy vrátíme k tradičnímu semináři o kosmonautice, který každý rok koncem listopadu pořádá Hvězdárna ve Valašském Meziříčí. Tento seminář se koná už řadu let a většina přednášek, které se zde v letech 2009-2019 zazněly, je dostupná v archívu. Pokud máte zájem a já bych vám chtěl opravdu doporučit, abyste si zkusili některé záznamy poslechnout, stojí za to. Má to jedinou drobnou nevýhodu, všechny záznamy, až na ročník 2020, jsou dostupné pouze v mp3 formátu. U některých budete mít navíc k dispozici i obrazovou část přednášky. Nyní už k přednášce. Poslední doposud zde nepublikovanou přednáškou z loňského ročníku je přednáška s názvem Kde jsme mohli být, kdyby. Pojednává o některých nerealizovaných raketových nosičích, které z různých důvodů zůstaly pouze na papíře. Podíváme se na patrně největší navrhovaný nosič v dějinách kosmonautiky, kterým je raketa Sea Dragon. Její rozměry byly v pravdě impozantní a odpovídala tomu i nosnost, kterou měla mít. Dalším projektem, který se nepodíval na oběžnou dráhu byl plánovaný nosič firmy Beal Aerospace. Takto bych mohl vyjmenovávat všechny rakety, o kterých dnešní přednášející mluví, ale raději bych přenechal slovo jemu. Přeci jen, Ing. Tomáš Přibyl, kurátor letectví a kosmonautiky
Dnes se vrátíme do roku 2020 a podíváme se, co se událo v oblasti pilotované kosmonautiky. V roce 2020 se uskutečnilo celkem 114 pokusů o start, z toho 104 bylo úspěšných. Provedeny byly 4 pilotované starty a astronauté podnikli celkem 8 výstupů do volného prostoru. Z vědeckého hlediska pak asi největší význam měly tři mise, které všechny odstartovali v létě 2020 a zamířily k Marsu. Samozřejmě šlo o americkou misi Mars 2020, čínskou Tianwen-1 a misi Hope Spojených Arabských Emirátů. 8 raket v tomto roce uskutečnilo svůj první start a rozloučili jsme se v něm s japonskou HII-B. Pokud jde o mě samotného, mě se asi nejvíc vybaví v hlavě pilotované mise SpaceX, na prvním místě je to samozřejmě Demo-2, kdy se po devíti letech poprvé z americké půdy vydala do vesmíru pilotovaná loď, na jejíž palubě byli astronauté Bob Behnken a Doug Hurley. Jako druhá v pořadí to bude asi mise Crew-1 a jako třetí to pak budou bezesporu starty s družicemi Starlink. Bylo jich hodně a dá se říct, že vláčky družic vyvolali po celé zemi vlnu zájmu o noční nebe. Ale teď už k přednášce, v jejímž rámci si připomeneme všechny jednotlivé
Dnes se po určité odmlce vrátíme k tématu mezihvězdných letů. Pokud si totiž představíme meziplanetární sondu, tak ve většině případů bude tato představa obsahovat fotovoltaické panely. Jsou skvělé, dokáží generovat elektrickou energii, kterou sonda potřebuje pro svůj provoz, ovšem tato technologie má své hranice. S tímto způsobem zásobování elektřinou si vystačí sondy které pracují u Slunce, Merkuru, Venuše, Země i Marsu. Hraničním místem, kde se fotovoltaika dá ještě použít, je největší planeta naší soustavy, tedy Jupiter. Většina sond, která se v jeho blízkosti vyskytla solární panely nepoužívala, ale sonda Juno, která kolem této planety v současnosti obíhá, je jimi vybavena a podobně bude zásobována energii i budoucí sonda Europa Clipper. Pokud budeme chtít zkoumat tělesa za drahou Jupiteru, energie slunečního záření bude již nedostatečná. Je ale možno najít zdroj elektrické energie, který by umožnil sondě fungovat v takovýchto vzdálenostech? Samozřejmě že zde určité možnosti jsou. Aby mohla sonda vysílat, či provádět vědeckou činnost, musí být vybavena radioizotopovým termoelektrickým generátorem. Pokud bude sonda potřebovat používat své motory, bude situace ještě komplikovanější. O zásobování sond elektrickou energií ve vesmíru nám dnes povypráví
Přemýšleli jste někdy nad otázkou, co je výhodnější, zda robotický průzkum Sluneční soustavy, nebo průzkum pomocí lidí? Pokud bychom si položili otázku, co je levnější, odpověď je určitě jednoznačná, ale když se zeptáme, co je vědecky přínosnější? Zde to na první pohled tak jednoznačné není, vědecká hodnota je totiž pojem, který nelze snadno kvantifikovat. Dnešní přednáška se nám pokusí tyto otázky zodpovědět s ohledem na minulý a budoucí výzkum Měsíce. V další části se pak zaměříme na téma budoucí přítomnosti lidí na jeho povrchu. Kde bychom na našem Měsíci měli postavit základnu? Najdou se vůbec na jeho povrchu místa, kde by to bylo výhodné? Jaká rizika sebou tento pobyt přinese? Můžeme s nimi něco udělat? Na tyto a další otázky nám odpoví dnešní přednášející, kterým je Ing. Michal Václavík, pracovník České kosmické kanceláře. Přednáška pochází z bohatého archívu Hvězdárny a planetária Brno. Až jsem byl překvapen, že ač je přednáška už několik let stará, tak moc nám vlastně nezestárla. Některé údaje by samozřejmě bylo dobré aktualizovat, ale zase tolik se od té doby nezměnilo. Snad jen to,
A máme tu další přednášku z přednáškového cyklu V kůži astronauta. V té dnešní se podíváme na jednu z nejúspěšnějších „neúspěšných” misí světové kosmonautiky. Jedná se o sedmou pilotovanou misi programu Apollo, pátou misi k Měsíci a třetí, která měla na jeho povrchu přistát. Ano, opravdu bude řeč o misi Apollo 13, které se v dubnu roku 1970 vydalo směrem k Měsíci. Tomuto tématu jsme se v našem cyklu věnovali už dvakrát, poslední březnový den se mu věnoval pan Lumír Honzík a v květnu o něm hovořil Mgr. Petr Zelený. Dnes nám osudy astronautů Jima Lovella, Johna Swigert a Freda Haise představí pan Milan Halousek, pracovník České kosmické kanceláře a předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti. Řeč bude určitě o tom, jak pouhých několik dní před startem došlo na poslední chvíli k výměně Thomase Mattinglyho za Johna Swigerta, rozebereme si i příčiny havárie, které vedly k explozi kyslíkové nádrže, která vážným způsobem poškodila servisní modul lodi Apollo a málem způsobila smrt celé posádky. Tu se naštěstí podařilo odvrátit velkou řadou improvizací a nouzových scénářů, díky nimž se celá posádka dostala v pořádku domů.
Než přikročíme k dnešní přednášce, tak bych se jen rád zmínil, že nám pořád a pořád ubývají doposud nevydané přednášky. V současnosti jich zbývá přibližně deset. Říkám přibližně, protože přeci jen se mi čas od času podaří najít neznámou přednášku, takže zbývající počet stále nemusí být konečný. Tolik tedy úvodem a nyní můžeme již přikročit k dnešnímu tématu. Přednáška je poměrně stará a pronesena byla na půdě Hvězdárny a planetária Brno. Píše se počátek roku 2006 a na pódium přednáškového sálu vstupuje mladý popularizátor kosmonautiky a budoucí redaktor serveru kosmonautix pan Ing. Tomáš Přibyl. Přednáška se bude skládat z několika částí, v té první si povyprávíme o dění v kosmonautice v roce předchozím. Nezapomeneme přitom i na několik selhání, ať už nosných raket či družic. Poté už přejdeme k představě o tom, co nás čeká v roce 2006. Pak už si představíme americky program Constellation, v jehož rámci měly vzniknout dvě nové nosné rakety, Ares I a Ares V. Poté už přejdeme k sondám a robotům, které zkoumají naši sluneční soustavu. Zde bych rád připomněl dva neúnavné průzkumníky Marsu, kterými byly rovery Spirit a Opportunity. Mimochodem, kvalita záznamu je špatná, ovšem já osobně jsem
V dnešní přednášce se ponoříme hluboko do minulosti a vrátíme se do vzdáleného roku 2006 a využijeme přitom bohatého archívu Hvězdárny a planetária Brno. Prakticky už jen samotný název přednášky vám je schopen přesně říct, o čem dnešní přednáška bude. Aniž si to totiž jako lidské bytosti uvědomujeme, kosmický prostor je místem, které je výrazně úroveň vyšší radiace, než na jakou jsme zvyklí. A pokud v tomto prostředí máme být schopni kratší či delší dobu pobývat, je nutno analyzovat zdroje radiace a míru rizika. Dnes si proto povíme, jaké druhy ionizujícího záření rozeznáváme a jakým způsobem určujeme jeho intenzitu. Poté si řekneme, jaké má toto záření vliv na lidské bytosti či na kosmickou loď, ve které se astronauté nachází. A poté už přejdeme k hlavnímu tématu přednášky, kdy si začneme rozebírat jednotlivé možnosti, které v současnosti máme, abychom mohli kosmonauty či kosmické lodi chránit. O těchto a dalších zajímavých aspektech kosmonautiky nám v dnešní přednášce poví více RNDr. Vladimír Wagner, CSc. z ústavu Jaderné fyziky AV ČR, který je i autorem řady článků na našem serveru.
Dnes se vrátíme do roku 2019 a podíváme se, co se dělo zajímavého v oblasti pilotované kosmonautiky. Z obecného hlediska se jednalo o celkem průměrný rok. Uskutečnilo se celkem 103 pokusů o start a 5 z nich skončilo selháním. Abych jak se říká nepopisoval celou přednášku, pokusím se spíše zavzpomínat já sám, čím mě osobně utkvěl tento rok v paměti. Asi tím nejdůležitějším momentem roku byl okamžik, kdy výrobek lidských rukou poprvé měkce dosedl na odvrácené straně Měsíce, konkrétně šlo o čínskou misi Chang’e 4. V tomtéž roce se na oběžnou dráhu Měsíce dostal i první soukromý lunární lander Beresheet. Celým rokem se jako tenká nit táhlo i vzpomínání na 50 let starý okamžik, kdy lidstvo poprvé kráčelo po Měsíci. Řada z vás jsou také diváci kosmických startů, proto bych rád připomněl dva z nejatraktivnějších startů roku 2019, samozřejmě se jedná o raketu SpaceX Falcon Heavy, konkrétně šlo o mise STP-2 a Arabsat-6A. Ale teď už k přednášce, v jejímž rámci si připomeneme všechny jednotlivé události, které se v pilotované kosmonautice přihodili, ať už šlo o starty pilotovaných a zásobovacích lodí či výstupy do volného prostoru. Dění v roce 2019 nám představí ve
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.