Jared Isaacman
Senátní obchodní výbor 8. prosince hlasoval o nominaci Jareda Isaacmana na funkci správce NASA, kterou plně podpořil.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Senátní obchodní výbor 8. prosince hlasoval o nominaci Jareda Isaacmana na funkci správce NASA, kterou plně podpořil.
Slyšení ve Sněmovně reprezentantů o vzestupu čínského vesmírného programu se změnilo v širší kritiku americké vesmírné politiky, včetně současného přístupu NASA k návratu astronautů na Měsíc.
Ministerstvo letectva schválilo plány na přeměnu bývalého startovacího komplexu 37 využívaného pro rakety Delta IV na Mysu Canaveral na komplex pro raketu Starship společnosti SpaceX.
Společnost Orbex, jedna z pěti společností zapojených do programu European Launcher Challenge organizace ESA, obdržela na ministerské konferenci agentury mnohem méně finančních prostředků než ostatní čtyři poté. Stalo se poté co Spojené království odložilo rozhodnutí o tom, jak rozdělit většinu svého příspěvku.
Společnost Northrop Grumman 4. prosince otestovala raketový motor SMASH! na tuhá paliva v rámci interního programu SMART Demo na rozvoj technologií raketového pohonu na tuhá paliva.
Družicové konstelace společností SpaceX a Amazon získají přibližně 4 % z téměř 20 miliard dolarů, které státy navrhly na výstavbu venkovských širokopásmových sítí, což představuje zhruba 21 % lokalit v rámci federálního programu BEAD.
Společnost SLI, specialista na financování aktiv, plánuje koupit dvě malé geostacionární družice od amerického startupu AscendArc v hodnotě více než 200 milionů dolarů.
Vedoucí představitelé senátního obchodního výboru uvedli, že doufají, že Jared Isaacman bude brzy jmenován správcem NASA. Stalo se tak 3. prosince na potvrzovacím slyšení o jeho nominaci na administrátora NASA v Senátu pro obchod.
Společnost Spire Global získala od společnosti Deloitte kontrakt na návrh, výstavbu a provoz osmi družic, které podpoří její úsilí v oblasti kybernetické bezpečnosti na oběžné dráze.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Většina našich čtenářů bude patrně vědět, že letová fáze mise vrtulníčku Ingenuity skončila po téměř 3 letech aktivní činnosti letošního 18. ledna, kdy byl do zápisníku letů pořízen poslední záznam s pořadovým číslem 72. Od solu 1035 se z dříve létajícího technologického demonstrátoru stala statická sonda, lander, který se do atmosféry Marsu už nikdy nevznese. O této události a mnoha souhrnných statistických údajích jsme vás informovali v tomto článku. V tomto díle seriálu rozšíříme mozaiku informací o pár novinek, které s veřejností během rozhovorů nasdíleli jedni z nejpovolanějších pracovníků JPL na této misi, dva šéf piloti Ingenuity Håvard Grip a Martin Cacan a vedoucí inženýr Travis Brown. Je docela možné, že některé informace na následujících řádcích už byly v předchozích dílech seriálu zmíněny, ale snad to laskavý čtenář omluví a nebude se na nás za trochu toho opakování zlobit. Nejoblíbenější lety Ingenuity z pohledu pilotů Dr. Håvard F. Grip je aerodynamikem a hlavním řídícím leteckých operací v JPL. Roli vedoucího pilota Ingenuity plnil od počátku mise při letech 1 – 37. Jeho výběr oblíbených letů Ingenuity, obsahujících rozličné výzvy, překvapení a úspěchy, vypadá následovně: Od roku 2014

Zkoušky záchranné věžičky pro americké kosmické lodě Mercury postupně dospěly až k misi LJ-1B, která odstartovala 21. ledna 1961 ze základny Wallops Island. Na palubě makety kosmické lodi byla také kabina s malým primátem – samičkou makaka Rhesus, která dostala jméno Miss Sam, což by se dalo přeložit jako Slečna Samová. Mise LJ-1B byla vyhodnocena jako plně úspěšná a podařilo se splnit všechny stanovené cíle. Bohužel záznam telemetrie byl při tomto letu rakety Little Joe I plný chyb či výpadků a není jej tak možné plně rekonstruovat.

Nové fascinující mise jako je setkání s prolétávajícím mezihvězdným objektem, nebo pozorování více cílů v gravitačním ohnisku Slunce, vyžadují rychlosti, které značně přesahují možnosti běžných raket. Exotické metody slunečních plachetnic mohou umožnit dosažení vzdálených lokalit, ale nejsou schopny později provést potřebné manévry v hlubokém vesmíru. Jaderné pohony jsou velké a drahé systémy s malou schopností doletět na místo. Naproti tomu navrhovaný tenkovrstvý jaderný izotopový motor by měl dostatečnou schopnost pro vyhledávání, setkávání se a následně vracení vzorků ze vzdálených a rychle se pohybujících mezihvězdných objektů. Ano, hádáte správně, je tu další díl o projektech z programu NIAC, které podpořila agentura NASA. I dnes se podíváme na velmi smělou technologii, která se jednou třeba začne používat. Zatím je však pouze ve fázi prvotního návrhu.

V rámci mise LJ-2, tedy dalšího letového testu rakety Little Joe I, už nebyla na palubě pouze měřící aparatura, ale také malý zvířecí astronaut, samec makaka rhesus pojmenovaný Sam. Na výsledky mise již netrpělivě čekala řada odborníků z řad lékařů, ale i inženýrů, kteří měli zhodnotit vliv letu na živý organizmus. Sama proto během suborbitálního letu, při kterém se otestovala záchranná věžička, sledovalo několik přístrojů.

Cílem Lunární expedice je pilotovaný průzkum Měsíce s prvním pilotovaným přistáním a návratem na konci roku 1967. Tento jediný úspěch, pokud bude dosažen před SSSR, poslouží k přesvědčivému prokázání, že tento národ má schopnost vyhrát budoucí soutěž v technologii. Žádný vesmírný úspěch mimo tento cíl nebude mít stejný technologický význam, historický dopad nebo vliv na celý svět.
Měsíc poskytuje základnu pro odvetu s nesrovnatelnými výhodami.
Takto začíná úvod odtajněného dokumentu amerického letectva o projektu LUNEX. O projektu, který měl, stejně jako NASA, dopravit na Měsíc první Američany, ale za naprosto jiným účelem, než byla vědecká expedice. V tomto článku se pokusíme zmapovat tento zapomenutý projekt, který se dlouhou dobu držel v kolonce „TAJNÉ“. V druhé citaci pak navazuje výrok brigádního generála amerického letectva Homera A. Bousheyho, který pronesl při projevu v kongresu.

Po několika týdnech se opět vracíme k dalšímu dílu z nepravidelného seriálu, který se věnuje výzkumům realizovaným v programu NIAC. Agentura NASA tyto projekty podporuje, aby se mohly rozvíjet, ačkoliv jejich praktické použití se dá očekávat až v horizontu desítek let. Přesto (nebo možná právě proto) je program NIAC tak atraktivní. Sdružuje reálné projekty, které se v některých ohledech přibližují sci-fi vizím. Dnes se podíváme na další podpořenou technologii. Pilotovaný kosmický průzkum provází řada překážek – od nedostatku vztlaku, po potřebu spolehlivých, účinných a udržitelných metod pro systémy podpory života. Výroba a hospodaření s kyslíkem a vodíkem mají klíčový význam pro dlouhodobé kosmické výpravy a především pro cestu lidí k Marsu. Současné technologie však nesplňují požadavky na úroveň spolehlivosti a účinnosti, které jsou pro tyto scénáře požadovány.

Záchranné věžičky, ale i mnohé další systémy kosmických lodí Mercury, se z důvodu úspor testovaly na levnějších raketách Little Joe I, které jsme si popsali v minulém díle našeho pořadu. Dnes nás čekají jejich letové testy LJ-1, LJ-6 a LJ-1A. Jak sami uvidíte, testy to nebyly snadné a problémy se jim rozhodně nevyhýbaly. Tyto zkoušky však byly pro další vývoj celého programu Mercury nenahraditelné.

Z našich dosavadních článků o fyzice nízkých teplot si možná pamatujete, že kromě fascinující vlastnosti zvaná supratekutost, která se vyskytuje u kapalného helia, rozlišujeme ještě jinou, neméně podivuhodnou vlastnost, jíž říkáme supravodivost. Ta se projevuje u pevných látek, takže by se mohlo zdát, že se supratekutostí má pramálo společného. Jak ale dnes uvidíme, přesný opak je pravda. V současnosti má supravodivost mnoho potenciálních aplikací, které mohou dosti zásadně změnit náš život. Když ale byla supravodivost na počátku minulého století poprvé pozorována, nikdo nemohl tušit, že takto zcela zásadně ovlivní naše životy.

V dnešním článku se budeme výjimečně věnovat stroji, který nikdy nepřekročil hranice zemské atmosféry. Pro portál věnovaný výhradně kosmonautice je to nezvyklé, ale v případě tohoto stroje se jedná o čestnou výjimku. Tento letoun se stal nedílnou součástí života každého astronauta. Letu s ním se nevyhnul žádný kandidát na let do vesmíru pod agenturou NASA, ať se jednalo o profesionálního pilota, vědce či inženýra. Jeho služba začala v období velkého rozmachu kosmonautiky v roce 1964 a pokračuje do dnešních dní, a ještě nějakou dobu pokračovat bude. Řeč je tak o legendárním letounu T-38 Talon, který v tomto roce slaví kulaté, šedesáté výročí své služby u NASA. V článku se tak budeme věnovat historii T-38 u NASA, vyhlídkám jeho služby a podíváme se i na letecké incidenty s astronauty na palubě.

Aby bylo možné otestovat záchranný systém lodí Mercury za letu, musela být kabina připojena k raketě, která ji vynese do určité výšky a udělí potřebou rychlost. Využít k těmto účelům rakety Redstone nebo Atlas nebylo možné, protože šlo o poměrně drahé stroje. Proto byla využita raketa tvořená svazkem již existujících vojenských taktických balistických raket. Zrodila se jednostupňová raketa Little Joe I, která si mezi lety 1958 a 1960 připsala celkem osm misí a všechny odstartovaly ze základny Wallops Island. V tomto díle Vesmírné techniky si tuto raketu podrobněji popíšeme.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.