Scanway
Polský výrobce optických systémů Scanway Space získal svou první zakázku od americké společnosti, v tomto případě od Intuitive Machines, na multispektrální dalekohled pro mapování povrchu Měsíce.
křišťálová lupa
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Polský výrobce optických systémů Scanway Space získal svou první zakázku od americké společnosti, v tomto případě od Intuitive Machines, na multispektrální dalekohled pro mapování povrchu Měsíce.
Společnost Beyond Gravity zvažuje rozšíření výroby pohonných mechanismů solárních panelů na Floridě na podporu projektu Golden Dome a dalších amerických vesmírných projektů poté, co zdvojnásobila výrobní prostor v Evropě pro hardware, který udržuje družice namířené směrem ke Slunci.
Společnost Axiom Space, která se zabývá vývojem komerčních vesmírných stanic, po necelých šesti měsících ve funkci vyměnila svého generálního ředitele.
Společnost Space Pioneer získala v nových kolech financování přibližně 350 milionů dolarů na podporu vývoje své rakety Tianlong-3 a nosné rakety nové generace a motoru.
Společnost Impulse Space, která se zabývá vesmírnou dopravou, oznámila, že plánuje vyvinout lunární přistávací modul. Koncept lunárního dopravního systému společnosti Impulse Space využívá tahač Helios s novým lunárním přistávacím modulem.
Výrobce družic K2 Space oznámil plány na vypuštění tří družic roce 2027 na raketě Falcon 9, přičemž každá družice bude nasazena na jinou orbitální dráhu.
Společnost Equatys, společný podnik americké společnosti Viasat a emirátského družicového operátora Space42, který vytváří sdílenou vesmírnou infrastrukturu pro služby přímo na zařízení (D2D), získala svého prvního mobilního síťového partnera.
Francouzský startup Dark, který vyvíjí technologii kosmických lodí vypouštěných ze vzduchu pro zachycení a likvidaci orbitálních objektů, ukončil provoz poté, co se mu podařilo vytvořit udržitelný obchodní model.
Japonská kosmická agentura JAXA si vybrala společnost Rocket Lab k vypuštění sady technologických demonstračních družic na raketách Electron.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Dlouho očekávaný a mnohokrát odložený start vesmírného dalekohledu Jamese Webba se nyní plánuje na 18. prosince 2021. Jak všichni doufáme, jde snad o termín konečný a věříme, že vzlet na raketě Ariane 5 bude úspěšný. Astrofyzikové konečně dostanou do rukou nejpokročilejší vesmírnou observatoř, ne nadarmo označovanou za vlajkovou loď astronomie příštího desetiletí. Většinu článku, které jste o tomto pozoruhodném projektu četli na našem webu se týkala technických a konstrukčních aspektů, odkladů startu, testování či ekonomického pozadí, méně jste se však dočetli o neméně zajímavém aspektu – o tom vědeckém. Webbův teleskop, nástupce velmi úspěšného Hubbleova dalekohledu, by měl totiž změnit náš pohled na mnoho otázek kosmologie, astrofyziky i astronomie, proto si dnes představíme možnosti dalekohledu a oblasti výzkumu, jimž by se měl zejména věnovat.
Aby se mohl malý ruský modul Pirs připojit k Mezinárodní kosmické stanici, musel se k ní nejprve dostat. Doručovací oběžná dráha se totiž od té cílové výrazně lišila. Progress-M SO-1 však disponoval nádržemi s pohonnými látkami a pomocí série motorických manévrů dorazil až k orbitálnímu komplexu, který se na přílet nového modulu již připravoval. Spojení proběhlo automaticky, takže ruský kosmonaut Vladimir Děžurov nemusel sáhnout k ručnímu ovládání pomocí systému TORU. Zatímco modul Pirs na ISS zůstal, upravený Progress se od stanice odpojil a shořel v atmosféře.
V minulém díle jsme si představili, jakou historií si prošel projekt malého modulu Pirs. Dnes se již dostáváme do fáze stavby samotného modulu. Podíváme se také na jeho zkoušky a start. Nemalou pozornost věnujeme také upravené kosmické lodi Progress-M, která modulu Pirs posloužila jako kosmický tahač. Právě tento upravený Progress se postaral o přílet malého modulu k Mezinárodní kosmické stanici, ale o tom už bude řeč v příštím díle.
Až se poprvé při misi Artemis II budou astronauti vracet na zemi v lodi Orion, bude je při vstupu do atmosféry chránit tepelný štít kabiny před intenzivním žárem. Ale co se s tímto štítem stane, až loď zpomalí? Právě na tuto otázku hledají odpověď výzkumníci z Langley Research Center v Hamptonu, stát Virginia. Využívají k tomu větrný tunel National Transonic Facility. Po misi EFT-1 došlo k několika změnám výrobního procesu tepelného štítu. Namísto jednoho velkého kusu je nyní štít tvořen menšími bloky, které ablativním procesem „odhořívají“ a při vstupu do atmosféry odnáší teplo pryč. Tyto úpravy konstrukce také změnily tvar zbylého štítu, který bude mít při přechodu do podzvukové rychlosti.
V rámci programu Artemis chce NASA dosáhnout dlouhodobé lidské přítomnosti na Měsíci, což otevře lunární povrch mnohem většímu výzkumu než doposud. Tato rostoucí aktivita bude vyžadovat nové a také robustnější komunikační, navigační a síťové schopnosti. Experti NASA zapojení do programu SCaN ( Space Communications and Navigation) proto vyvinuli architekturu LunaNet, která má splnit tyto požadavky. LunaNet využije inovativní síťové techniky, standardy a rozšiřitelný framework pro rychlé rozšíření síťových možností na Měsíci. To umožní průmyslovým firmám, akademickým institucím a mezinárodním partnerům budovat a provozovat uzly sítě LunaNet společně s NASA. Tyto uzly budou nabízet misím čtyři různé služby: síťové, navigační, detekční a informační a konečně i radiooptické vědecké služby.
Dnes bude řeč o prvním stálém modulu Mezinárodní kosmické stanice ISS, který byl po odsloužení od stanice odpojen. Následně byl nahrazen víceúčelovým laboratorním modulem MLM-U Nauka. Čeká nás tedy povídání o ruském modulu Pirs, jehož historie je překvapivě bohatá. Kořeny tohoto projektu sahají až do 80. let 20. století, kdy Sovětský svaz začal uvažovat o (nakonec nikdy nerealizované) kosmické stanici Mir 2.
V rámci testů technologií, které mají zlepšit schopnosti navigace kosmických sond, se technologickému demonstrátoru podařilo fungovat déle, než se čekalo. Kromě toho také překonal dosavadní rekord ve stabilitě atomových hodin v kosmickém prostoru. Více než dva roky americký projekt Deep Space Atomic Clock posouval hranice možností měření času v kosmickém prostoru. Testovací zařízení startovalo společně s dalšími náklady v rámci mise STP-2 pod hlavičkou ministerstva obrany 25. června 2019 na raketě Falcon Heavy. Cíl projektu se dal popsat vcelku stručně: otestovat možnost využití palubních atomových hodin ke zlepšení navigace kosmických lodí v hlubokém vesmíru.
V srpnu 2021 dorazilo na Goddardovo středisko v marylandském Greenbeltu nové vybavení – takzvaný gravity offset table. Inženýři tento stůl využijí ke zkouškám robotických technologií pro servis družic, které by jednou měly najít uplatnění v kosmickém prostoru. Gravity offset table je vlastně velký kus žuly využívaný pro testy hardwaru v simulovaných podmínkách mikrogravitace. V tomto konkrétním případě se jedná o 8,5 tuny těžký blok s rozměry zhruba 2,4 × 3 metry, jehož povrch je perfektně rovný a hladký. V horní části pak vidíme pohyblivý mechanismus, který bude držet testovaný hardware. Pod těmito sáňkami se nachází trojice vzduchových ložisek, do kterých proudí vzduch z tlakových nádob. Výsledkem je že tlak vzduchu zajistí, že se testovaný objekt vznáší. Tím se simuluje, jak se bude zařízení pohybovat v kosmickém prostoru.
Zatím poslední vypuštěný český CubeSat je Lucky-7, která by nevznikla bez dvojice Pavel Kovář a Jaroslav Laifr. 1U CubeSat disponuje kamerou, ale pro vědecké účely jsou mnohem důležitější data z dalších palubních přístrojů. Malá družice stále funguje i více než dva roky po startu a to navzdory tomu, že se při její stavbě používala běžně dostupná elektronika.
První československá družice, Magion 1, vznikla díky chytrému nápadu nahradit původně plánovanou balastní zátěž funkční družicí, která by navíc rozšířila možnosti vědeckého výzkumu hlavní sovětské družice Interkosmos 18. Před několika dny, 11. září 2021, jsme si připomněli 40. výročí zániku tohoto umělého kosmického objektu. V dnešním díle si velmi stručně představíme samotný Magion 1, tedy první československou družici, ale také nakousneme téma příštího dílu – nejnovější českou družici Lucky 7.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.