ESA
Evropská kosmická agentura a Evropská komise udělily kontrakty dvěma týmům na provedení studie architektur konstelace družic pro snímkování Země, která by měla sloužit bezpečnostním účelům.
křišťálová lupa
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Evropská kosmická agentura a Evropská komise udělily kontrakty dvěma týmům na provedení studie architektur konstelace družic pro snímkování Země, která by měla sloužit bezpečnostním účelům.
Americké Vesmírné síly udělily společnosti Impulse Space kontrakt v hodnotě až 31,2 milionu dolarů na misi zaměřenou na sledování situace ve vesmíru, plánovanou na rok 2029. Mise bude využívat optický senzor na nízké oběžné dráze Země ke sledování objektů až do vzdálenosti geosynchronní oběžné dráhy.
Australská společnost HEO, která využívá družice k pořizování snímků jiných objektů ve vesmíru, získala 25 milionů dolarů na rozšíření svých schopností do geostacionární oběžné dráhy.
Americké Vesmírné síly hledají družice, které by bylo možné udržovat v pohotovosti, rychle je vypustit na oběžnou dráhu a vyslat k přiblížení a inspekci jiných kosmických zařízení na orbitě.
Albánie je nejnovější zemí, která podepsala Artemis Accords.
Americké Vesmírné síly plánují síť družic, která by nepřetržitě monitorovala dění v okolí geosynchronní oběžné dráhy a vzájemně mezi sebou komunikovala, aby mohla rychle předávat údaje z průzkumu vojenským operátorům.
Třetí a poslední širokopásmová družice ViaSat-3 s kapacitou v řádu terabitů byla uvedena do provozu nad oblastí Ameriky, oznámil 17. září její americký provozovatel. Stalo se tak několik dní poté, co společnost SpaceX vynesla na oběžnou dráhu poslední tři družice pro síť O3b mPower lucemburské společnosti SES.
Americké Vesmírné síly rozšiřují využívání komerčních družic k odhalování a určování polohy rušení GPS a dalšího elektronického rušení. Z toho, co původně začalo jako experiment, se tak stává stálá globální operace.
NASA pokračuje v plánech na nákup dalších tří misí kosmické lodi Crew Dragon společnosti SpaceX k Mezinárodní vesmírné stanici, přestože dlouhodobá budoucnost této kosmické lodi zůstává nejistá.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Po sérii věnované řešení sférické aberace primárního zrcadla Hubbleova teleskopu aparaturou COSTAR se můžeme vrátit k popisu vědeckých přístrojů. V první generaci, která byla na palubě teleskopu už při jeho vypuštění na oběžnou dráhu, bychom našli také spektrometr s vysokým rozlišením GHRS. V době svého vzniku se však označoval pouze jako HRS. Tento přístroj pro pozorování v ultrafialové oblasti elektromagnetického spektra byl zaměřen primárně na stanovení složení, teploty a hustoty hvězd a rozsáhlých plynných oblaků ve vesmíru.
V minulém díle jsme zakončili povídání o vztlakovém stroji HL-10 z dílny střediska NASA v Langley. Tím jsme vlastně ukončili i „zlatou éru“ vztlakových těles, která se pravděpodobně již nikdy, v takové míře, neuskuteční. Samotný vývoj vztlakových těles a nasbírané poznatky byly použity při vzniku raketoplánu, i když podle mnohých bylo možné dovést vývoj mnohem dál než jen k raketoplánu. Nyní se přesuneme k jednotlivým strojům, které vznikaly spíše jako možná alternativa k vesmírnému provozu či jako záchranná možnost pro vesmírné stanice. Asi nikoho nepřekvapí, že tito následníci vychází z původní zlaté éry této kategorie. Je to nakonec i logické, protože celý program výzkumu byl velmi podrobný a zahrnoval celý profil letu i podrobné zkoumání aerodynamiky těchto specifických strojů.
Dne 29. listopadu vydala NASA oznámení o problémech s jedním ze tří gyroskopů Hubbleova teleskopu. Teleskop automaticky přešel do bezpečnostního režimu, všechny přístroje jsou stabilní a teleskop je obecně v dobrém stavu. Důvodem přechodu do bezpečnostního režimu byl jeden z gyroskopů, který začal poskytovat chybné údaje úhlových rychlostí pro orientaci celého teleskopu. Kvůli přechodu do bezpečnostního režimu jsou nyní vědecké operace pozastaveny a teleskop vyčkává na příkazy ze Země. Poprvé přešel teleskop do bezpečnostního režimu 19. listopadu, tehdy se podařilo operačnímu týmu situaci vyřešit a obnovit běžný provoz teleskopu. Nestabilní gyroskop ale způsobil další výpadek již 21. listopadu a po další obnově došlo ke stejné situaci opět 23. listopadu. Agentura v prohlášení uvedla, že inženýři problém studují, ale zatím neodhadli, kdy se vědecký provoz obnoví. Hubbleův teleskop může pracovat i s jedním gyroskopem, i když s určitou ztrátou produktivity, jako je nemožnost provádět některá pozorování sluneční soustavy. Hubbleův teleskop má celkově šest gyroskopů, které byly instalovány při poslední páté misi STS-125 s raketoplánem Atlantis, provedené v roce 2009. Od roku 2009 postupně přestala fungovat polovina z těchto gyroskopů. Problémy Hubbleova teleskopu vyvolaly okamžitě reakci Jareda Isaacmana, zakladatele společnosti Draken International
Dva minulé díly jsme věnovali popisu některých návrhů, která byly předloženy pro řešení sférické aberace primárního zrcadla Hubbleova kosmického teleskopu. Nakonec byla k realizaci zvolena metoda využívající dvojice zrcadel, která vyšla při posouzení jako nevhodnější řešení. Problém primárního zrcadla tak při první servisní misi Hubbleova teleskopu vyřešila aparatura COSTAR. Docela překvapivě sehrála při vývoji tohoto zařízení svou roli i výsuvná hlavice sprchy v německém hotelu.
První bezmotorový let HL-10 nedopadl úplně podle vysokých očekávání svých tvůrců. Bruce Peterson během letu hlásil postupně problémy v řízení, přesněji oscilace a malou účinnost elevonů. Zklamání bylo veliké, protože samotní tvůrci si kladli za cíl vytvořit nejlepší stroj z celé kategorie vztlakových těles. Z počátku to vypadalo pouze na lehkou úpravu ve stabilizačním systému řízení, ale jak se postupně ukázalo, problém byl mnohem rozsáhlejší. Jen díky snaze inženýra Wenta Paintera došlo k přezkoumání celé problematiky a podrobné analýze. Samotné středisko v Langley si plně uvědomilo, že na problému nese svou část „viny“ a přijalo plnou zodpovědnost za vyřešení problému. Na obranu střediska Langley je nutno dodat, že ne každý jev se dá plně odhalit v aerodynamickém tunelu, protože stále se pohybujete na úrovni modelací, tedy bez zásahu člověka do řízení. Pro HL-10 to však znamenalo „stopku“ na několik měsíců.
V minulém díle jsme si představili několik možností, které navrhl expertní panel. Dnes přichází řada na další návrhy, mezi kterými se najde i ten, který vedl ke vzniku nakonec použitého řešení. Vědecká obec měla připravenou celou řadu řešení vedoucích k částečné či plné korekci sférické aberace primárního zrcadla Hubbleova kosmického dalekohledu. Některé z nich byly naivní, jiné technicky neproveditelné, ale co je důležité, našlo se jedno, které bylo dobrým kompromisem a stalo se základem pro COSTAR.
Roku 1972 proběhl poslední let s kluzákem M2-F3, který vzešel ze svého předchůdce, tedy M2-F2. O M2-F3 by se dalo mluvit i jako o „Fénixovi“, který vzešel z popela, v našem případě z vlastní nehody. M2-F3 prokázal účinnost konstrukce s přidaným středním stabilizátorem, který významně omezil boční oscilace a jev PIO. Nebyl to však jediný stroj, který vznikal v dílnách NASA. Dalším strojem byl HL-10, který vzešel ze střediska v Langley. Patrně nejvlivnějšího střediska pod agenturou NASA. Vztlakové těleso HL-10 se už na pohled značně lišilo od svých partnerských strojů M2-F2 a F3. Na tomto stroji byla totiž použita jiná filozofie konstrukce, jinak řečeno odlišný profil draku, který byl blíže ke konceptu Hanse Multhoppa, známém jako SV-5. Tedy stroj ve tvaru delty s plochým dnem a vyprofilovaným horním tvarem a odtokovou částí draku.
Minulý díl našeho pořadu byl věnován popisu vady při broušení primárního zrcadla, které trpělo vážnou optickou vadou, takzvanou sférickou aberací. Expertům se během několika měsíců podařilo navrhnout 28 metod, které mohly tento problém vyřešit. U každé přitom důkladně analyzovali nejen její přínosy a výhody, ale také rizika, nevýhody a další komplikace. Rozhodovací proces rozhodně nebyl jednoduchý, jelikož v sázce byla záchrana pozorovacích schopností, na které vědecká obec čekala dvě desítky let.
V předchozím díle jsme se věnovali dalšímu stroji z dílny NASA, M2-F2. Povídání jsme přerušili po velmi těžké nehodě tohoto stroje s pilotem Brucem Petersonem. Bruce Peterson měl veliké štěstí a nehodu přežil, i když ne bez následků. Jeho let byl zároveň posledním bezmotorovým letem, po kterém měla začít série motorických letů. Během bezmotorových letů se projevovala veliká citlivost na boční oscilace – kluzák byl nestabilní v příčném směru. O této nestabilitě se mohl přesvědčit již Milt Thompson během svého prvního letu s M2-F2. Nyní nastala situace, kdy nemohlo dojít k pokračování letového programu, protože kluzák byl značně poškozen při nehodě a otázkou tedy bylo, co bude dál.
Výzkumníci z University of Leeds představili výsledky svého přelomového vývoje, který vedl ke vzniku neuronové sítě schopné přesně zmapovat rozsah ledovců v Antarktidě. Síť je schopna během pouhé setiny sekundy provést analýzu družicových snímků a předložit výsledky. Tento inovativní přístup je nesrovnatelný s doposud využívaným časově náročným procesem, který obnášel intenzivní zapojení lidí. Anne Braakmann-Folgmannová, hlavní autorka výsledků zveřejněných v časopise The Cryosphere, prováděla tento výzkum během svého doktorandského studia na University of Leeds ve Velké Británii. Nyní pracuje na Arktické univerzitě v norském Tromsø a zdůraznila význam velkých ledovců v antarktickém prostředí.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.