Družice
Výzkumníci volají po zvýšené pozornosti a lepší ochraně před rostoucím zaváděním exotických materiálů do zemské atmosféry v důsledku opětovného vstupu družic do atmosféry, zejména v éře megakonstelací.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Výzkumníci volají po zvýšené pozornosti a lepší ochraně před rostoucím zaváděním exotických materiálů do zemské atmosféry v důsledku opětovného vstupu družic do atmosféry, zejména v éře megakonstelací.
Společnost Voyager Technologies získá v rámci transakce v hodnotě až 300 milionů dolarů společnost Astrobotic, která vyvíjí lunární přistávací moduly a opakovaně použitelná suborbitální zařízení.
Společnost Impulse Space získala 500 milionů dolarů na rozšíření výroby orbitálních transportních vozidel a dalších kosmických zařízení s cílem podpořit rostoucí komerční a vládní poptávku.
Britská vláda zvažuje vyslání britského astronauta Johna McFallu na plánovanou vesmírnou stanici Haven-1, kterou připravuje společnost Vast. Mise by z něj podle vlády mohla udělat první osobu s tělesným postižením, která bude pobývat na oběžné dráze.
Druhé vydání zprávy o vesmírném situačním povědomí (SSA) společnosti Novaspace poukazuje na klíčové desetiletí, v němž se předpokládá, že kumulativní globální výdaje v příštích deseti letech dosáhnou 61 miliard dolarů. Vzhledem k rostoucímu přetížení oběžné dráhy, sporným vesmírným aktivitám a rostoucímu geopolitickému napětí se SSA stává základem vesmírné bezpečnosti, provozní odolnosti a dlouhodobé orbitální bezpečnosti.
Roger Mason, nominovaný americkým prezidentem na vedení Národního průzkumného úřadu (NRO), senátorům řekl, že národní špionážní agentura prochází obdobím rychlých inovací v oblasti komerčního vesmíru a umělé inteligence, které transformují vesmírné zpravodajství.
Čína v pondělí provedla první start rakety Dlouhý Pochod 12B z kosmodromu Jiuquan. Raketa vynesla na oběžnou dráhu družice Qianfan.
Společnost Northrop Grumman uzavřela partnerství se startupem Apex, který se zabývá výrobou družic, s cílem vyvinout vesmírné stíhací zařízení pro program protiraketové obrany Golden Dome.
Společnost Vast, která se zabývá vývojem komerčních vesmírných stanic, dosáhla dohody s francouzskou vládou o vyslání dvou francouzských astronautů na své mise, včetně prvního letu na vesmírnou stanici Haven-1.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Kluzák M2-F1 otevřel zcela novou kategorii létajících aparátů, které měly i potencionál být využity jako stroje, které se budou moct vrátit z vesmíru a kontrolovaně přistát. Samotný projekt M2-F1 vznikal tajnou cestou, protože neměl oficiální požehnání a ani financování. Myšlenka však byla silnější než překážky. Po tom, co byl úspěšně zvládnut letový program se začaly o projekt zajímat i oficiální místa a další odborníci. Osobou, která uvedla M2-F1 u oficialit NASA byl Paul Bikle, který vyjádřil svou důvěru v celou kategorii a doplnil, že i odborníci z Ames a Langley se velice zajímají o tzv. lifting bodies. Start M2-F1 znamenal i začínající zájem USAF o tuto kategorii, kterou jsme si již popsali v minulých dílech. Jen pro doplnění, v první fázi řešili odborníci USAF použití měnitelné geometrie a využití proudových motorů, které by pomohly s řízeným přistáním. Lifting bodies vše měnilo. Nyní, když byl projekt „venku“ mohlo dojít k jeho dalšímu rozvoji.
Že jste o softwaru GIANT ještě neslyšeli? Možná je to tím, že se jeho název zmiňoval jen minimálně. O jeho praktické aplikaci jste však pravděpodobně slyšeli. Byl to právě tento výtvor expertů z Goddardova střediska, který metodou optické navigace dokázal navést sondu OSIRIS-REx k planetce Bennu. Vědci již mohou vzorky z této planetky studovat na Zemi, kam je sonda dopravila, ale ani na program GIANT se nezapomnělo. Vývojáři jej dále vyvíjejí, přidávají funkce a zlepšují jeho užitečnost pro jeho použití na budoucích misích – ať už robotických či pilotovaných. Tým optické navigace na Goddardově středisku v marylandském Greenbeltu sloužil jako záloha navigačních zdrojů sondy OSIRIS-REx, která mířila k blízkozemní planetce Bennu. Mohli tak kontrolovat práci primárního navigačního týmu a prokázat funkčnost navigace podle vizuálních dat. Optická navigace může využívat údaje z kamer, lidaru, či dalších senzorů k navigaci podobně, jako to dělají lidé. Tato špičková technologie funguje tak, že například kamera pořídí snímek cílového tělesa (u sondy OSIRIS-REx to byla planetka Bennu) a software poté identifikuje povrchové útvary. Na základě analýzy snímků dokáže program poskytnout třeba přesné údaje o vzdálenosti sondy od cíle, ale
Expertům z NASA se nedávno podařilo vyrobit a otestovat 3D tištěnou hliníkovou trysku raketového motoru, která je díky použitému materiálu i výrobní metodě lehčí než konvenční trysky. Nový postup by mohl umožnit kosmickým letům zvýšit množství vynášeného nákladu. Inženýři z Marshallova střediska v alabamském Huntsville navázali v rámci programu NASA Announcement of Collaborative Opportunity spolupráci s firmou Elementum 3D z coloradského města Erie, aby společně vytvořili svařovatelný typ hliníkové slitiny, která by byla dostatečně odolná pro použití v raketových motorech. Ve srovnání s ostatními kovy má hliník nižší hustotu a umožňuje tak výrobu vysokopevnostních a přitom lehkých dílů. Ovšem kvůli své nízké odolnosti vůči extrémním teplotám a tendenci praskat při svařování, se hliník většinou při aditivních výrobních metodách dílů pro raketové motory nepoužíval – až doposud.
Náhledový obrázek dnešního článku by mohl sloužit jako hodně složitá hádanka ve stylu „uhodněte, co je na obrázku“. My Vám však rovnou prozradíme, že se jedná o testovací verze elektromagnetických cívek, které se používají v moha kosmických misích. Tyto kusy byly vytištěny z čisté mědi, aby vytvářely magnetická pole požadovaných tvarů. Jedná se o jeden z více než dvou tisíc výzkumných kontraktů, které za posledních třicet let agentura ESA realizovala v rámci Programu obecné technologické podpory GSTP (General Support Technology Programme), ve kterém spolupracuje s evropskými průmyslovými a akademickými institucemi na finalizaci nadějných technologií jak pro kosmické mise, tak i pro otevřený trh.
Vynášení nákladů do vesmíru není snadné. Vzornou ukázkou pokročilé kosmické techniky nejsou jen orbitální výpočty, nebo startovní rampy, ale i nádrže, které uchovávají pohonné látky. Agentura ESA již brzy začne testovat novou generaci nádrží raket. Některé rakety spalují kapalný kyslík a vodík, což jsou v mnoha ohledech skvělé pohonné látky, ale pro jejich kapalné skupenství je potřeba udržovat je při extrémně nízkých teplotách i pod – 200°C. Nádrže raket musí udržet tyto hluboce podchlazené kapaliny při nízkých teplotách a přitom musí vážit co nejméně.
Kamera WFC3 (Wide Field Camera) se na Hubbleově teleskopu nachází od roku 2009 a bez kritické závady funguje i dnes. Při její konstrukci inženýři využili některé díly z kamery WF/PC-1, kterou na Zemi po první servisní misi přivezl raketoplán Endeavour. Vylepšení byla celá řada – šlo třeba o selektor, kterým se volí, zda světlo bude dále pokračovat do infračervené části kamery (označované jednoduše jako IR) anebo ultrafialové a viditelné (označované jako UVIS). Technologický pokrok se odrazil i na kvalitě a rozlišení detekčních prvků, které odráží původní požadavky na použití co možná nejkvalitnější detekční techniky.
Již dvacátým dílem seriálu se zaměříme na další stroj ze skupiny vztlakových těles. V minulém díle jsme se věnovali hlavně prostředí a osobnostem NASA FRC (Flight Research Centre) působící na základně Edwards. Dnes se začneme zabývat prvním vztlakovým tělesem, které umetlo cestu dalším strojům své kategorie. Jeho vznik byl také netradiční, protože nevznikal na základě nějakého oficiálního nařízení, ale trochu bokem a tajně, protože byl financován z prostředků určených na údržbu zařízení FRC. Nebylo však jiné cesty, jelikož bylo potřeba přesvědčit vyšší vedení o smysluplnosti této kategorie. Jediné, co může spolehlivě přesvědčit vyšší vedení, je reálná ukázka takového stroje za letu. Vznik i první lety M2-F1 byly velmi zajímavé a dnes už asi nerealizovatelné. Ale zde se bavíme o době 60. let, kdy snad nic nebylo nemožné.
Minulý díl Vesmírné techniky se věnoval kombinované širokoúhlé a planetární kameře WF/PC, která byla součástí Hubbleova teleskopu jen do první servisní mise. Tehdy byla nahrazena svou vylepšenou verzí – kamerou WFPC2. Ta jednak nabízela modernizované součástky, nebo měla různá vylepšení vytvořená na základě zkušeností s provozem první kamery. Především však obsahovala korekční optiku, která vyřešila problém se špatně vybroušeným primárním zrcadlem Hubbleova teleskopu.
V minulém díle jsme ukončili společnou cestu s USAF a jejich programem vztlakových těles. Závěrečným letem X-24B, pilotovaným Billem Danou, došlo zároveň k završení třiceti let testování nejrůznějších raketově poháněných experimentálních strojů. My se pro změnu vracíme zpět v čase. Tentokrát se budeme zabývat stejný typem programu, ale z dílny agentury NASA. Stejně jako letectvo tak i NASA projevovala zájem o tuto kategorii strojů a vedla svůj vlastní vývoj. Cesty obou programů, NASA i USAF, se postupem času úspěšně protnuly a pokračovaly v X-24B. Bylo to zcela logické a během běhu každého programu se střídali v letovém programu i piloti obou stran. Samotný program vyprodukoval i několik astronautů, kteří v budoucnu navštívili vesmír a zapsali se do dějin lidstva. Obecně se dá říct, že tato doba byla velmi zajímavá a plná zajímavých programů bez omezení, s jedním velkým cílem, a tím byl vesmír. Než se však můžeme pustit do prvního stroje z dílny NASA, musíme se také seznámit s prostředím agentury,respektive FRC.
Pro velký ohlas k článku pojednávajícím o přetížení Deep Space Network jsem se rozhodl, že by bylo dobré se více podívat na historii tohoto systému, který je nesmírně důležitý pro podporu pilotovaných i nepilotovaných misí v rámci výzkumu vesmíru. Dále bychom se zaměřili i na budoucnost provozu DSN. V předešlém článku jsme se věnovali problémům, kterým nyní celá síť čelí. Tyto problémy způsobuje především narůstající počet vesmírných misí v kombinaci se zpožděním modernizace sítě a zmenšujícím se rozpočtem. Tato kombinace tlačí vedení DSN do situace, kdy bude muset striktně odmítat pokusy o spojení s družicemi, které se odmlčí. Sama ředitelka DSN, Suzanne Dodd, uvedla k celé situaci: „Pokud neuslyšíme váš signál, vaše mise je u konce“. Problémy hrozící síti byly známy již delší dobu, ale mise Artemis I ukázala, že se nejedná o malý problém.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.