Parsons Corporation
Společnost Parsons Corporation zavádí novou pozemní druzicovou anténu s cílem využít trh, který vznikl po nedávném zrušení plánovaného nákupu antény Vesmírnými silami.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Parsons Corporation zavádí novou pozemní druzicovou anténu s cílem využít trh, který vznikl po nedávném zrušení plánovaného nákupu antény Vesmírnými silami.
Společnost Amazon slíbila zdvojnásobit roční tempo vypouštění svých širokopásmových družic na nízkou oběžnou dráhu Země na více než 20 misí.
Americké vesmírné síly rozmisťují na svých hlavních startovacích místech pro rakety specializované týmy pro kybernetickou bezpečnost během startů.
Americké vesmírné síly přeřadily další start satelitu GPS od společnosti United Launch Alliance na společnost SpaceX, což je již čtvrtý po sobě jdoucí přesun mise globálního pozičního systému (GPS) mezi těmito dvěma poskytovateli.
Společnost Rocket Lab vynesla 20. března nejnovější ze série družic pro japonskou společnost Synspective, která se zabývá radarovým zobrazováním.
Společnost Officina Stellare, italský výrobce pokročilých optomechanických systémů, podepsala smlouvu v hodnotě 1,84 milionu eur s barcelonským Institutem fotonických věd (ICFO), oznámila 17. března.
Švédská společnost OHB získala rekordní zakázku pro švédský vesmírný sektor na výstavbu 20 družic, které posílí evropské kapacity v oblasti předpovědí počasí a monitorování klimatu.
Společnost Portal Space Systems, která vyvíjí zařízení Starburst, spolupracuje s australským startupem Paladin Space, aby nabídla komerční službu odstraňování orbitálního odpadu.
Společnost Kratos Defense & Security Solutions získala od amerických Vesmírných sil kontrakt v hodnotě 446,8 milionu dolarů na vybudování a provoz pozemního systému pro novou konstelaci družic varování před raketami na střední oběžné dráze Země.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Na místo kamery FOC, které jsme se věnovali minule, byla při čtvrté servisní misi k HST nainstalována pokročilá kamera ACS (Advanced Camera for Surveys). Agentura NASA o ní mimochodem prohlásila, že zvyšuje vědeckou hodnotu teleskopu desetinásobně. Není se co divit. tento přístroj třetí generace je vybaven trojicí kanálů, které jsou optimalizovány pro pozorování různých cílů. Jedná se o širokoúhlý kanál WFC (Wide Field Channel), kanál s vysokým rozlišením HRC (High-Resolution Channel) a kanál SBC (Solar Blind Channel) pro pozorování v ultrafialové oblasti.
V minulém díle jsme otevřeli trilogii o programu RLV (Reusable Launch Vehicle), který se dělil na tři různé stroje. Zásadní vliv na vznik RLV měla studie Access to Space, která definovala další vývoj vesmírné techniky. Snahou bylo vyvinout novou techniku, která přinese výrazné snížení nákladů na let a významné zvýšení bezpečnosti letu. Jako první stroj, který jsme probrali byl demonstrátor DC-X Delta Clipper, u kterého si mnohý čtenář při pohledu na zkušební lety může říct, že to vlastně zná. I když se Delta Clipper nikdy nedostal za hranice zemské atmosféry, pomohl v rozvoji technologie RLV. Dalším strojem, kterým se budeme zabývat, bude X-33, který se však nedostal z fáze prototypu, který byl asi z 85 % hotov.
Kamera FOC byla významným příspěvkem Evropské kosmické agentury do projektu Hubbleova kosmického teleskopu. Tento přístroj nabízel největší možné rozlišení ze všech, které v dané době na teleskopu byly. Tato kamera se mohla pochlubit 7× větším rozlišením, než jaké měla kombinovaná širokoúhlá a planetární kamera WF/PC. Kamera FOC navíc ze všech přístrojů první generace zůstala na palubě Hubbleova teleskopu nejdéle – vyjmuta byla až při čtvrté servisní misi v roce 2002.
Devadesátá léta přinášela nové projekty v rámci strojů s označením X. V minulých dílech jsme se zabývali stroji, které měly sloužit především jako záchranné čluny pro plánovanou vesmírnou stanici Freedom a následně pak pro Mezinárodní vesmírnou stanici. Jednou ze sekundárních možností bylo i využití, jako servisního plavidla či pro samostatnou, krátkodobou misi. V tomto případě se bavíme o stroji HL-20, kdy jeho odkaz žije dál v podobě stroje Dream Chaseru, který se chystá na svou první misi již příští rok. Čistě záchranným člunem se pak stal stroj X-38, který díky škrtům v rozpočtu nedostal šanci vzletět za hranice atmosféry. Nyní se podíváme na program NASA, Reusable Launch Vehicle (RLV). Tento program zahrnoval tři samostatné stroje, které si postupně v jednotlivých dílech popíšeme. Celý program NASA pak vzešel ze studie Access to Space.
Přístroj FOS (Faint Object Spectrograph) byl součástí prvního souboru přístrojů Hubbleova teleskopu. To znamená, že byl na palubě legendární kosmické observatoře už při jejím startu. FOS byl provázán se spektrometrem s vysokým rozlišením GHRS (Goddard High Resolution Spectrometer), kterému jsme se věnovali v předchozím díle Vesmírné techniky. Zatímco GHRS byl zaměřen na studium jasnějších objektů a poskytoval také detailnější pohled, tak FOS naopak cílil na velmi slabé objekty v rozsahu od 22. až do 26. hvězdné velikosti. Tedy byl schopen zachytit objekty přibližně 75milionkrát slabší, než jsme schopni vidět na noční obloze pouhým okem.
V minulém díle jsme se věnovali návrhu záchranné lodi pro vesmírnou stanici, který se bohužel nakonec neuskutečnil. Samotný stroj byl výsledek kombinace domácího výzkumu a vývoje vztlakových těles s přihlédnutím k výsledkům objevené sovětské práce, tedy stroje BOR-4. Kombinací studií vznikl návrh, který i dnes promlouvá do budoucnosti v podobě stroje Dream Chaser. Nás však dnes bude zajímat úplně jiný stroj. Na první pohled by čtenář mohl usoudit, že už něco podobného viděl a měl by naprostou pravdu. Jedná se o další ze strojů, který se inspiroval vývojem vztlakových těles. V tomto případě se jedná o evoluci slavného a velmi úspěšného návrhu SV-5, jinak také X-24A. V tomto případě se opět jednalo o možnost využití stroje, jako záchranné kosmické lodi, ale s jednou novinkou, která se u předchozích pilotovaných strojů nepoužila.
Po sérii věnované řešení sférické aberace primárního zrcadla Hubbleova teleskopu aparaturou COSTAR se můžeme vrátit k popisu vědeckých přístrojů. V první generaci, která byla na palubě teleskopu už při jeho vypuštění na oběžnou dráhu, bychom našli také spektrometr s vysokým rozlišením GHRS. V době svého vzniku se však označoval pouze jako HRS. Tento přístroj pro pozorování v ultrafialové oblasti elektromagnetického spektra byl zaměřen primárně na stanovení složení, teploty a hustoty hvězd a rozsáhlých plynných oblaků ve vesmíru.
V minulém díle jsme zakončili povídání o vztlakovém stroji HL-10 z dílny střediska NASA v Langley. Tím jsme vlastně ukončili i „zlatou éru“ vztlakových těles, která se pravděpodobně již nikdy, v takové míře, neuskuteční. Samotný vývoj vztlakových těles a nasbírané poznatky byly použity při vzniku raketoplánu, i když podle mnohých bylo možné dovést vývoj mnohem dál než jen k raketoplánu. Nyní se přesuneme k jednotlivým strojům, které vznikaly spíše jako možná alternativa k vesmírnému provozu či jako záchranná možnost pro vesmírné stanice. Asi nikoho nepřekvapí, že tito následníci vychází z původní zlaté éry této kategorie. Je to nakonec i logické, protože celý program výzkumu byl velmi podrobný a zahrnoval celý profil letu i podrobné zkoumání aerodynamiky těchto specifických strojů.
Dne 29. listopadu vydala NASA oznámení o problémech s jedním ze tří gyroskopů Hubbleova teleskopu. Teleskop automaticky přešel do bezpečnostního režimu, všechny přístroje jsou stabilní a teleskop je obecně v dobrém stavu. Důvodem přechodu do bezpečnostního režimu byl jeden z gyroskopů, který začal poskytovat chybné údaje úhlových rychlostí pro orientaci celého teleskopu. Kvůli přechodu do bezpečnostního režimu jsou nyní vědecké operace pozastaveny a teleskop vyčkává na příkazy ze Země. Poprvé přešel teleskop do bezpečnostního režimu 19. listopadu, tehdy se podařilo operačnímu týmu situaci vyřešit a obnovit běžný provoz teleskopu. Nestabilní gyroskop ale způsobil další výpadek již 21. listopadu a po další obnově došlo ke stejné situaci opět 23. listopadu. Agentura v prohlášení uvedla, že inženýři problém studují, ale zatím neodhadli, kdy se vědecký provoz obnoví. Hubbleův teleskop může pracovat i s jedním gyroskopem, i když s určitou ztrátou produktivity, jako je nemožnost provádět některá pozorování sluneční soustavy. Hubbleův teleskop má celkově šest gyroskopů, které byly instalovány při poslední páté misi STS-125 s raketoplánem Atlantis, provedené v roce 2009. Od roku 2009 postupně přestala fungovat polovina z těchto gyroskopů. Problémy Hubbleova teleskopu vyvolaly okamžitě reakci Jareda Isaacmana, zakladatele společnosti Draken International
Dva minulé díly jsme věnovali popisu některých návrhů, která byly předloženy pro řešení sférické aberace primárního zrcadla Hubbleova kosmického teleskopu. Nakonec byla k realizaci zvolena metoda využívající dvojice zrcadel, která vyšla při posouzení jako nevhodnější řešení. Problém primárního zrcadla tak při první servisní misi Hubbleova teleskopu vyřešila aparatura COSTAR. Docela překvapivě sehrála při vývoji tohoto zařízení svou roli i výsuvná hlavice sprchy v německém hotelu.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.