NASA
NASA jmenovala Amita Kshatriyu novým zástupcem administrátora NASA. Amit Kshatriya před nástupem do nové funkce vedl kancelář programu Moon to Mars.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
NASA jmenovala Amita Kshatriyu novým zástupcem administrátora NASA. Amit Kshatriya před nástupem do nové funkce vedl kancelář programu Moon to Mars.
Projekt Kuiper společnosti Amazon uzavřel svou první leteckou dohodu. Partnerství s JetBlue má od roku 2027 zpřístupnit přibližně 75 letadlům širokopásmové připojení k družicím na nízké oběžné dráze Země.
Více než 80 důstojníků amerických Vesmírných sil minulý týden jako první absolvovalo nový roční kurz pro výcvik důstojníků. Tento program zahrnuje seznamování s vesmírnými operacemi, kybernetickou válkou a zpravodajstvím.
Spacedock, startup sídlící v Silicon Valley, dříve známý jako Orbital Outpost X , 20. srpna oznámil plány na demonstraci univerzálního připojovacího zařízení pro vesmírné systémy při misi, která by měla letět v roce 2026.
Společnost AscendArc se sídlem v Portlandu v Oregonu prodala svůj první malou geostacionární komunikační družici společnosti KT Sat, vlajkovému jihokorejskému operátorovi.
Společnost True Anomaly, startup zaměřený na vesmírné technologie a zaměřený na obranu se sídlem v Coloradu, najal Sarah Walterovou, výkonnou ředitelku pro družicový průmysl, na pozici provozní ředitelky.
Bílý dům 2. září oznámil dlouho očekávané přemístění velitelství amerického vesmírného velitelství z Colorado Springs v Coloradu do Huntsville v Alabamě, čímž zrušil rozhodnutí předchozího prezidenta Bidena z roku 2023 ponechat velitelství v Coloradu.
Společnosti General Atomics a Kepler Communications demonstrovaly spojení dvoumotorového letounu De Havilland Canada DHC-6-300 a družice. V demonstraci navázal optický komunikační terminál společnosti General Atomics namontovaný na letadle komunikaci s optickým terminálem Tesat na komunikační družici Kepler.
Společnost Muon Space se po navýšení financování o 90 milionů dolarů snaží rozšířit výrobní kapacity a zaměřit se na rostoucí poptávku po stále výkonnějších družicích v hmotnostním rozmezí 100–500+ kilogramů.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Již třicátým dílem začínáme další díl seriálu X-planes/Dělníci kosmonautiky. V minulém díle jsme se začali věnovat třetímu stroji ze skupiny RLV (Reusable Launch Vehicle). X-34 neměl jednoduchý začátek a první pokus o realizaci stroje skončil neúspěchem a ukončením programu. Hlavní důvody byly především spory mezi průmyslovými partnery, tedy společnostmi Orbital Sciences Corporation a Rockwell, ale i částečně s NASA. Horkým tématem se ukázala volba pohonné jednotky, kdy bylo vybíráno mezi americkou a ruskou pohonnou jednotkou. Prodlevy ve stanovení základní konfigurace společností Orbital, prosazení vetší verze B společnosti Rockwell či požadavek na technologický demonstrátor NASA, to vše je malý výčet protiproudů ve vývoji. Výsledkem bylo uvědomění si, že nelze v rámci programu kombinovat požadavek na „pouhý“ technologický demonstrátor s požadavkem na ekonomicky rentabilní stroj, zvlášť když zástupci průmyslu vložili do programu mnohem větší finanční obnos než vládní agentura. Výsledek, ukončení programu.
To, co vypadá jako letecký snímek nějaké tajemné planety, je ve skutečnosti fotografie zkušebního skleněného povrchu pořízená skenovacím elektronovým mikroskopem. Obrázek vznikl jako součást projektu, který má za cíl prodloužit životnost atomových hodin, které představují srdce navigačních družic. Každý ostrý plazmatem vyleptaný útvar na obrázku je menší než 10 mikrometrů (zhruba setinu milimetru). Vysoce přesné atomové hodiny spoléhají na přechody mezi dvěma energetickými úrovněmi v elektronovém obalu atomu, které jsou vyvolané laserem či maserem. Přinucení atomů přeskočit z jednoho energetického stavu do druhého vyvolává emisi přidruženého mikrovlnného signálu s extrémně stabilní frekvencí.
Náš popis všech vědeckých přístrojů, které byly v průběhu provozu Hubbleova kosmického dalekohledu (HST) na jeho palubě instalovány, se pomalu blíží do finále. Dnes přichází na řadu infračervená kamera a spektrometr NICMOS, tedy přístroj, který je s hmotností 370 kilogramů vůbec nejhmotnějším přístrojem HST. NICMOS ke svému chodu vyžadoval nízké teploty a proto byl vybaven několika systémy, které měly jeho detektory dostatečně ochladit. Dnes je však již mimo provoz.
V posledních dvou dílech jsme se věnovali strojům, které vznikly v rámci programu RLV (Reusable Launch Vehicle), což byl výsledek studie Access to Space. Pro připomenutí, prvním strojem byl Delta Clipper následovaný známým programem X-33. Zatímco DC-X prošel celou fází zkoušek a „skoků“, než byl zničen, tak X-33 neměl ani tuto šanci. To, co mají všechny programy společné, je snaha použít nové, lehké kompozitní materiály a využít nové dostupné technologie. Vše v rámci hesla „rychle, lépe, levněji“, jak propagoval tehdejší administrátor NASA Daniel Goldin. Pro zajímavost uvedu, že D. Goldin byl nejdéle sloužícím administrátorem NASA. V dnešním díle se začneme věnovat třetímu stroji v rámci RLV, který měl velmi těžký počátek.
V minulém díle jsme si popsali pokročilou kameru ACS (The Advanced Camera for Surveys) a její ultrafialový kanál. Nyní přichází čas na popis širokoúhlého kanálu a také kanálu s vysokým rozlišením. Řeč bude také o technických problémech, které kameru ACS potkaly při pobytu na oběžné dráze. Ukážeme si také, jak se astronautům podařilo vyřešit problém s napájením tohoto přístroje.
Na místo kamery FOC, které jsme se věnovali minule, byla při čtvrté servisní misi k HST nainstalována pokročilá kamera ACS (Advanced Camera for Surveys). Agentura NASA o ní mimochodem prohlásila, že zvyšuje vědeckou hodnotu teleskopu desetinásobně. Není se co divit. tento přístroj třetí generace je vybaven trojicí kanálů, které jsou optimalizovány pro pozorování různých cílů. Jedná se o širokoúhlý kanál WFC (Wide Field Channel), kanál s vysokým rozlišením HRC (High-Resolution Channel) a kanál SBC (Solar Blind Channel) pro pozorování v ultrafialové oblasti.
V minulém díle jsme otevřeli trilogii o programu RLV (Reusable Launch Vehicle), který se dělil na tři různé stroje. Zásadní vliv na vznik RLV měla studie Access to Space, která definovala další vývoj vesmírné techniky. Snahou bylo vyvinout novou techniku, která přinese výrazné snížení nákladů na let a významné zvýšení bezpečnosti letu. Jako první stroj, který jsme probrali byl demonstrátor DC-X Delta Clipper, u kterého si mnohý čtenář při pohledu na zkušební lety může říct, že to vlastně zná. I když se Delta Clipper nikdy nedostal za hranice zemské atmosféry, pomohl v rozvoji technologie RLV. Dalším strojem, kterým se budeme zabývat, bude X-33, který se však nedostal z fáze prototypu, který byl asi z 85 % hotov.
Kamera FOC byla významným příspěvkem Evropské kosmické agentury do projektu Hubbleova kosmického teleskopu. Tento přístroj nabízel největší možné rozlišení ze všech, které v dané době na teleskopu byly. Tato kamera se mohla pochlubit 7× větším rozlišením, než jaké měla kombinovaná širokoúhlá a planetární kamera WF/PC. Kamera FOC navíc ze všech přístrojů první generace zůstala na palubě Hubbleova teleskopu nejdéle – vyjmuta byla až při čtvrté servisní misi v roce 2002.
Devadesátá léta přinášela nové projekty v rámci strojů s označením X. V minulých dílech jsme se zabývali stroji, které měly sloužit především jako záchranné čluny pro plánovanou vesmírnou stanici Freedom a následně pak pro Mezinárodní vesmírnou stanici. Jednou ze sekundárních možností bylo i využití, jako servisního plavidla či pro samostatnou, krátkodobou misi. V tomto případě se bavíme o stroji HL-20, kdy jeho odkaz žije dál v podobě stroje Dream Chaseru, který se chystá na svou první misi již příští rok. Čistě záchranným člunem se pak stal stroj X-38, který díky škrtům v rozpočtu nedostal šanci vzletět za hranice atmosféry. Nyní se podíváme na program NASA, Reusable Launch Vehicle (RLV). Tento program zahrnoval tři samostatné stroje, které si postupně v jednotlivých dílech popíšeme. Celý program NASA pak vzešel ze studie Access to Space.
Přístroj FOS (Faint Object Spectrograph) byl součástí prvního souboru přístrojů Hubbleova teleskopu. To znamená, že byl na palubě legendární kosmické observatoře už při jejím startu. FOS byl provázán se spektrometrem s vysokým rozlišením GHRS (Goddard High Resolution Spectrometer), kterému jsme se věnovali v předchozím díle Vesmírné techniky. Zatímco GHRS byl zaměřen na studium jasnějších objektů a poskytoval také detailnější pohled, tak FOS naopak cílil na velmi slabé objekty v rozsahu od 22. až do 26. hvězdné velikosti. Tedy byl schopen zachytit objekty přibližně 75milionkrát slabší, než jsme schopni vidět na noční obloze pouhým okem.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.