sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Americká společnost HawkEye 360, která se zabývá komerčními družicemi a sleduje rádiofrekvenční signály z oběžné dráhy , 18. prosince oznámila, že akvizicí obranného dodavatele Innovative Signal Analysis dokázala prohloubit své působení na vojenském a zpravodajském trhu.
Společný podnik německé společnosti Rheinmetall a finského výrobce družic se syntetickou aperturou, společnost Iceye, uzavřel svou první velkou zakázku na provozování vesmírné sledovací konstelace pro německé ozbrojené síly v rámci dohody v hodnotě více než 1,9 miliardy dolarů.
Bílý dům vydal 18. prosince rozsáhlý výkonný příkaz o vesmírné politice, který se týká témat od průzkumných plánů NASA až po bezpečnost vesmíru.
Startup Max Space, který vyvíjí technologie rozšiřitelných modulů, plánuje postavit komerční vesmírnou stanici, kterou by mohla vypustit jediná raketa Falcon 9.
Společnost Lux Aeterna se sídlem v Denveru oznámila 17. prosince plány k přistání své debutové opakovaně použitelné družice Delphi-1 na testovací střelnici Koonibba v Jižní Austrálii.
Americký senát 17. prosince potvrdil Jareda Isaacmana ve funkci administrátora NASA.
Startup EraDrive, odštěpný podnik Stanfordské univerzity, který vyvíjí software a hardware pro autonomii družic, získal ve finančním kole úvěrů 5,3 milionu dolarů, oznámil 16. prosince.
Společnost Vantor, dříve známá jako Maxar Intelligence, zabývající se zpravodajskými službami o Zemi, 16. prosince oznámila, že spolupracuje se společností Niantic Spatial na vývoji navigační technologie pro vojenské platformy provozované v prostředích bez GPS.
Indická společnost Digantara Industries, která se zabývá systémem pro sledování situace ve vesmíru, získala 50 milionů dolarů díky své expanzi do Spojených států a hledání příležitostí v oblasti protiraketové obrany.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Až bude lunární lander Nova-C od firmy Intuitive Machines klesat k povrchu Měsíce, bude směrem dolů hledět čtveřice maličkých kamer od NASA, které mají za úkol pořizovat snímky odhalující, jak se povrch Měsíce mění vlivem interakce s proudem spalin z raketového motoru. Systém SCALPSS (Stereo Cameras for Lunar Plume-Surface Studies) vznikl na Langley Research Center v městě Hampton, stát Virginia. Výsledkem vývoje je soubor kamer, které jsou umístěny v blízkosti základny landeru a mají pořizovat snímky v průběhu sestupu a po něm. S využitím metody tzv. stereo fotogrammetrie dokáží experti z Langley využít překrývajících se míst na snímcích k tomu, aby vytvořili trojrozměrný model povrchu.
Hubbleův kosmický teleskop nabídl vědcům mimořádné možnosti. Díky servisním misím amerických raketoplánů se mu výrazně prodloužila životnost a zlepšily schopnosti. Jenže raketoplány dolétaly a proto se objevuje otázka, jak to bude s legendárním kosmickým teleskopem do budoucna. Dočká se nějaké servisní mise, povytažení na vyšší dráhu? To je zatím velmi nejisté. NASA se však těmito otázkami už dlouho zabývá. Tímto dílem Vesmírné techniky také ukončujeme sérii věnovanou této ikoně světové kosmonautiky. Celkem jsme pro vás o HST připravili 48 dílů, a pokud byste si je chtěli všechny pustit, strávili byste tím více jak 8 hodin času.
V rámci zásobovací mise lodi Cygnus NG-20 se na oběžnou dráhu vydala 3D tiskárna pracující nikoliv s plastem, ale kovem. Za tímto v kosmonautice prvním krokem svého druhu, stojí Evropská kosmická agentura ESA. „Tato nová 3D tiskárna kovových dílů představuje světové prvenství. Přichází v čase rostoucího zájmu o výrobu v kosmickém prostředí,“ vysvětluje Rob Postema z ESA a dodává: „3D tiskárny na bázi polymerů se již na oběžnou dráhu dostaly a na palubě ISS se používají. Plastový materiál se v tiskové hlavě ohřívá a poté je uložen na požadované místo, čímž vrstvu po vrstvě vzniká požadovaný tvar. 3D tisk kovu představuje větší technologickou výzvu, protože pracuje s mnohem vyššími teplotami a kov se taví pomocí laseru. Kvůli tomu je potřeba zajistit bezpečí posádky i stanice samotné, ačkoliv možnosti údržby jsou vlemi omezené. Pokud však projekt uspěje, mohly by pevnost, vodivost a tuhost kovu poslat kosmický 3D tisk na novou úroveň.“
Svět fyziky zasáhla 22. ledna letošního roku nesmírně smutná zpráva. Ve věku 90 let nás navždy opustil vynikající americký kosmolog, astronom a fyzik Arno Allan Penzias, držitel Nobelovy ceny pro rok 1978. Jeho výzkum byl mimořádně důležitý z hlediska fyzik, avšak velmi ovlivnil i kosmonautiku. V zásadě to byl totiž právě Penzias, kdo umožnil existenci sond COBE, WMAP, Planck nebo budoucí LiteBIRD. Proto se domnívám, že je zcela na místě si tohoto jednoho z nejvýznačnějších kosmologů 20. století připomenout i na našem webu.
Posledním přístrojem Hubbleova kosmického dalekohledu, který jsme si ještě nestihli podrobně popsat, byl spektrograf STIS. Jde o nejdéle pracující vědecký přístroj na palubě HST. Nainstalován sem byl už v roce 1997 a i když měl namále a musela jej zachránit poslední servisní mise, funguje dodnes, tedy více než čtvrt století poté, co byl do teleskopu usazen. Jde o velmi univerzální přístroj, který nabízí 15 spektroskopických a a 16 zobrazovacích režimů.
V minulém díle jsme pokračovali v oživeném programu X-34, který navázal na svoje základy z prvního pokusu o vývoj. Nyní byl X-34 skromnějších parametrů a s jasným určením provozu, tedy ověření koncepce RLV (Reusable Launch Vehicle) a následně nových technologií. Vývojem a výrobou byla pověřena společnost Orbital, která stála i na začátku první verze, tehdy však ještě se společností Rockwell jako partnerem. V průběhu druhé vlny musela NASA řešit i problémy, které se netýkaly samotné techniky a vývoje, ale čistě politické boje o budoucí letové zkoušky, tedy „tahanice“, na kterém letišti se bude létat. Logickou volbou byla základna Edwards, která měla velmi bohatou historii v experimentálních letech a konec konců na to byla i od začátku určena. Dnešním dílem tak ukončíme povídání o X-34 a shrneme celý koncept RLV z let devadesátých.
Francouzská kosmická agentura CNES oznámila 16. ledna, že zahájila Fázi A své iniciativy CARIOQA, která cílí na vývoj tzv. atomických akcelerometrů. Obecně se dá říct, že akcelerometry jsou v jádru jednoduché nástroje, které měří zrychlení nějakého tělesa. Při použití na umělých kosmických objektech mohou tyto senzory pomoci měřit zemské gravitační pole. Získaná data pak najdou uplatnění v mnoha oborech včetně výzkumu klimatu. Kupříkladu americko-německá mise GRACE-FO (na náhledovém obrázku) vypuštěná v roce 2018 využívá těchto měření třeba ke „zvážení“ množství ledu na planetě Zemi. Za tímto účelem měří gravitační působení masy ledu na dvojici družic.
Předposledním přístrojem Hubbleova kosmického dalekohledu, který nám zbývá detailně popsat, je spektrograf COS. Jedná se o jeden z nejmodernějších vědeckých přístrojů, kterými je Hubbleův teleskop vybaven. Jeho dva kanály FUV a NUV se zaměřují jak na vzdálenější, tak i blízké ultrafialové oblasti elektromagnetického spektra. Tento přístroj byl nainstalován při poslední servisní misi v květnu 2009 na místo korekční aparatury COSTAR.
Již třicátým dílem začínáme další díl seriálu X-planes/Dělníci kosmonautiky. V minulém díle jsme se začali věnovat třetímu stroji ze skupiny RLV (Reusable Launch Vehicle). X-34 neměl jednoduchý začátek a první pokus o realizaci stroje skončil neúspěchem a ukončením programu. Hlavní důvody byly především spory mezi průmyslovými partnery, tedy společnostmi Orbital Sciences Corporation a Rockwell, ale i částečně s NASA. Horkým tématem se ukázala volba pohonné jednotky, kdy bylo vybíráno mezi americkou a ruskou pohonnou jednotkou. Prodlevy ve stanovení základní konfigurace společností Orbital, prosazení vetší verze B společnosti Rockwell či požadavek na technologický demonstrátor NASA, to vše je malý výčet protiproudů ve vývoji. Výsledkem bylo uvědomění si, že nelze v rámci programu kombinovat požadavek na „pouhý“ technologický demonstrátor s požadavkem na ekonomicky rentabilní stroj, zvlášť když zástupci průmyslu vložili do programu mnohem větší finanční obnos než vládní agentura. Výsledek, ukončení programu.
To, co vypadá jako letecký snímek nějaké tajemné planety, je ve skutečnosti fotografie zkušebního skleněného povrchu pořízená skenovacím elektronovým mikroskopem. Obrázek vznikl jako součást projektu, který má za cíl prodloužit životnost atomových hodin, které představují srdce navigačních družic. Každý ostrý plazmatem vyleptaný útvar na obrázku je menší než 10 mikrometrů (zhruba setinu milimetru). Vysoce přesné atomové hodiny spoléhají na přechody mezi dvěma energetickými úrovněmi v elektronovém obalu atomu, které jsou vyvolané laserem či maserem. Přinucení atomů přeskočit z jednoho energetického stavu do druhého vyvolává emisi přidruženého mikrovlnného signálu s extrémně stabilní frekvencí.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
