sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Softwarová společnost Sedaro zaměřená na vesmírné technologie získá od vlády financování až ve výši 45 milionů dolarů na rozšíření platformy, která pomáhá americkým vesmírným silám analyzovat, jak spolu fungují různé družice, senzory a další schopnosti.
Společnost Rocket Lab 18. září vynesla na oběžnou dráhu radarovou zobrazovací družici pro japonskou společnost Synspective. Šlo již o pátý let rakety Electron během pouhého měsíce a půl.
Německý startup Isar Aerospace zahájí komerční starty své rakety Spectrum po úspěšném zkušebním letu na začátku tohoto měsíce. Společnost zároveň pracuje na rozšíření výrobních kapacit, aby dokázala uspokojit vysokou poptávku.
Společnost Space Cargo Unlimited podepsala smlouvu na přepravu nákladů na palubě návratového modulu Starfall společnosti SpaceX. Firma tak rozšiřuje širokou nabídku možností pro výzkum a výrobu v podmínkách mikrogravitace.
Americké vesmírné síly dávají společnosti SpaceX volnost při návrhu jedné z nových vojenských družicových sítí na nízké oběžné dráze Země (LEO). Stanovují přitom požadavky na výkon, místo aby předepisovaly počet a konfiguraci družic potřebných k jejich splnění.
Kolaborace vědeckého projektu JWST UNCOVER získá ocenění Berkeley Prize za rok 2027 od Americké astronomické společnosti. Cenu obdrží tým projektu UNCOVER za výzkum vzdálených galaxií a kup galaxií.
Společnost Impulse Space, která se zabývá vesmírnou mobilitou, přidala do svého finančního kola dalších 308 milionů dolarů. Celková hodnota kola, které společnost oznámila v červnu, tak činí 500 milionů dolarů.
Bulharský výrobce družic EnduroSat získal 205 milionů dolarů na rozšíření výroby družic v Evropě a Spojených státech, protože roste poptávka po jeho modelu konstelace jako služba (constellation-as-a-service). Společnost to oznámila 16. září.
United Launch Alliance se připravuje na návrat rakety Vulcan do provozu prostřednictvím mise Amazon Leo. Americké vesmírné síly však budou před povolením obnovení startů v rámci misí pro národní bezpečnost vyžadovat samostatné přezkoumání, uvedl 16. září vysoký představitel akvizičního oddělení této složky.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Lidstvo pozoruje noční oblohu a zkoumá vesmír už od pradávna. Dlouho jsme měli za to, že se čím dál více blížíme k velmi solidnímu poznání našeho kosmu. V posledních desetiletích a staletích se navíc zdálo, že se rychlost našich objevů stále zvyšuje. Jenže bohužel, počátkem minulého století se začalo jevit čím dál tím jasněji, že nám něco zásadního uniká. Později se dokonce ukázalo kolik toho chybí. Veškerá běžná (tzv. baryonová) hmota, kterou jsme do té doby zkoumali, tvoří jen asi 15 % známé hmoty ve vesmíru. Právě ve chvíli, kdy jsme už začínali mít neskromný pocit, že všemu celkem dobře rozumíme, přišla chvíle prozření a ukázalo se, že máme ještě značné nedostatky. Více o oné substanci tvořící 85 % hmoty vesmíru i o jejím objevu si řekneme v dnešním článku.
Nedávno jsme si podrobně rozebrali neutronové hvězdy, jejich vznik, vlastnosti či specifika. Řekli jsme si též stručně jaké typy neutronových hvězd známe a čím jsou charakteristické. Dosti podrobně jsme pak rozebrali poměrně častý a pro astronomii i kosmonautiku významný druh neutronových hvězd – pulsary. Právě u pulsarů byly nalezeny první exoplanety, pomohly také potvrdit gravitační vlny, ale s jejich pomocí se dají též třeba navigovat kosmické lodě. My se dnes ale zaměříme na jinou zajímavou metodu, s jejíž pomocí můžeme zkoumat gravitační vlny a kterou mohou využít i některé kosmické sondy.
Kosmologie je rychle se rozvíjející vědou, která nám odhaluje čím dál více tajemství o našem vesmíru. S tím, jak se pozorovací technika stále více zdokonaluje však dochází i k tomu, že se objevují nové záhady. Jedna taková má svůj prapůvod už v datech z americké sondy WMAP a pozdější evropské družice Planck, které zkoumaly reliktní záření. Jedná se o poměrně podivný výsledek, který sice nemusí nic zvláštního znamenat, ale na druhou stranu má též potenciál změnit svět fyziky. Proto se na něj dnes podíváme podrobněji.
Evropská mise Gaia je zaměřená především na oblast astronomie známou jako astrometrie. Jde o vědní obor, který zkoumá pozice a pohyby hvězd, ale i dalších kosmických těles nejen v naší Galaxii. Gaia je přímým pokračováním mise Hipparcos, která zmapovala asi dva a půl milionu hvězd. Nová družice Gaia měla daleko ambicióznější cíl, totiž určit pohyby a polohy asi jedné a půl miliardy hvězd. Už nyní je ale jasné, že tento cíl sonda překročila a to ještě není na konci své činnosti. Nicméně kvůli tomu zde dnes nejsme. Gaia totiž dokázala zachytit i některé další pozoruhodné objekty. O jednom jejím velkém úspěchu z nedávné doby si dnes budeme povídat.
Minule jsme dopodrobna rozebrali základní informace kolem černých děr. Řekli jsme si něco o jejich vzniku, budoucnosti, fyzikálních vlastnostech, možnostech studia i historii výzkumu. Z této kategorie fascinujících objektů se ovšem jedna přece jen trochu vymyká. Jsou to tzv. supermasivní černé díry, objekty o hmotnostech milionkrát či dokonce miliardkrát vyšší než má Slunce. Tyto černé díry najdeme uprostřed všech slušných galaxií, ta naše nepatří mezi výjimky. Také na ni se dnes podíváme, nejprve si ale stručně zopakujme, jaké druhy černých děr vlastně rozlišujeme.
Náš vesmír je nejen podivnější, než jsme si mysleli, ale dokonce ještě výrazně zvláštnější, než jsme se kdy vůbec odvážili představit. Nalezneme v něm celou řadu velmi bizarních objektů, jako jsou kvasary, rádiové galaxie nebo černé díry. V mnoha ohledech nejvíce podivuhodná tělesa, která navíc můžeme najít i poměrně blízko od nás, jsou neutronové hvězdy. O nich jsme se už blíže bavili v jednom z minulých článků. Dnes se však zaměříme na jeden konkrétní nedávný objev.
V minulém dílu našeho seriálu o vesmírném dalekohledu Jamese Webba jsme věnovali poměrně velkou pozornost vzdálenějšímu vesmíru. Nejinak tomu bude i dnes, neboť hlavním obsahem nového pokračování bude především povídání o galaxiích a kupách galaxií. Nicméně dostane se i na kulovou hvězdokupu a především dvě extrasolární planety. Právě výzkum exoplanet byl totiž v minulém období onou pověstnou třešničkou na dortu, která ještě vyšperkovala další, samy o sobě velmi zajímavé výsledky.
Elektromagnetické záření dělíme podle energie na několik druhů. Viditelné světlo známe od nepaměti, avšak mnohé další typy tohoto záření byly objeveny až v 19. nebo 20. století. Například nejenergetičtější záření gama objevil Paul Villard v roce 1900. Postupem času si všechny druhy elektromagnetického záření našly cestu i do kosmického výzkumu. Pro gama paprsky je to dokonce jediná cesta, neboť jeho vlnové délky atmosféra k povrchu Země téměř vůbec nepropouští. Postupem času se v kosmickém prostoru vystřídala řada důležitých družic specializovaných na gama astronomii. Za všechny jmenujme alespoň observatoře Compton a stále aktivní Fermi.
Černé díry jsou astronomické objekty, které svou tajemností fascinují celou řadu lidí. Mnohé vědce dokonce natolik, že jim zasvětili většinu svého profesního života. Současně jde o skvělé taháky při popularizaci vědy, není proto divu, že o černých dírách již vzniklo množství popularizačních knih i dokumentů. A tyto objekty se dokonce objevují i v mnohých sci-fi filmech. Jejich všeobecná popularita ale zároveň vede k tomu, že se na ně nabaluje množství polopravd, mýtů i vyložených nesmyslů. Pojďme se proto dnes na tyto zajímavé objekty podrobněji podívat z pohledu vědy.
Moderní kosmický výzkum přináší dříve nečekané aplikace řady fyzikálních metod. Jednou z nich je i Ramanova spektroskopie založená na Ramanově jevu popsaném poprvé C. V Ramanem, K. S. Krishnanem, G. S. Landsbergem a L. I. Mandelštamem v roce 1928. Pomocí této spektroskopické metody lze identifikovat anorganické i organické chemické sloučeniny, proto našla uplatnění u vesmírných sond pátrajících po životě nebo pozůstatcích života z dávné minulosti. Dnešní záznam přednášky pochází z cyklu seminářů k předmětu Základy astrobiologie, ustaveném v zimním semestru 2015/16 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Julie Nováková, Tomáš Petrásek a Jan Toman začali studentům nabízet ucelený kurz této nové, bouřlivě se rozvíjející vědy. V letním semestru následuje odborný seminářem, kde vystupují s hlubšími a detailnějšími příspěvky specialisté z jednotlivých výzkumných oblastí. Ve druhém ročníku 2016/17 pronesl na tomto semináři přednášku také biofyzik Vladimír Kopecký z Fyzikálního ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, sám pořádající na své fakultě kurz astrobiologie, založený ovšem spíše na fyzikálním přístupu. V nově vydaném videu se tak můžete podrobněji seznámit s metodou Ramanovy spektroskopie, její historií, odbornou stránkou i využitím v celé řadě aplikací od zkoumání pravosti
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
