NewOrbit Space
NewOrbit Space, britský startup vyvíjející družice pro velmi nízkou oběžnou dráhu Země (VLEO), získal v investičním kole série A 18,5 milionu dolarů.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
NewOrbit Space, britský startup vyvíjející družice pro velmi nízkou oběžnou dráhu Země (VLEO), získal v investičním kole série A 18,5 milionu dolarů.
Společnost Axiom Space odhalila návrh dalšího prvku lunárního skafandru, který vyvíjí pro NASA ve spolupráci s návrhářskou společností Prada.
Společnost Quantum Space, vedená bývalým administrátorem NASA, která vyvíjí vysoce obratné kosmické družice pro mise národní bezpečnosti, vstoupí na burzu sloučením se společností pro speciální akvizice SPAC.
Společnost The Exploration Company provedla pádové testy kosmické lodi Nyx, kterou vyvíjí pro přepravu nákladu na nízkou oběžnou dráhu Země před zkušebním letem v roce 2028.
Italský operátor Leaf Space 27. května představil novou službu vesmírného připojení. Technologie s názvem TreeNet si klade za cíl usnadnit bezproblémovou vesmírnou komunikaci tím, že s jednotlivými družicemi zachází jako s uzly v propojené komunikační síti.
Společnost Apex získala více než 200 milionů dolarů na rozšíření vlastních výrobních kapacit pro družice a 5. června oznámila kolo financování, které podle slov společnosti téměř zdvojnásobilo hodnotu výrobce na 2,3 miliardy dolarů.
Společnost Amazon koncem tohoto měsíce vynese při startu rakety Ariane 6 svůj dosud největší počet širokopásmových družic Amazon LEO s využitím modernizovaných nosičů.
Startup AstroForge, který se zabývá těžbou z asteroidů, dokončil montáž své nejnovější družice DeepSpace-2, která bude vypuštěna koncem tohoto roku. Startup přitom využil poznatky z neúspěšné mise v loňském roce.
Společnost Axiom Space 4. června oznámila, že do svého nejnovějšího kola financování přidala více než 175 milionů dolarů, přičemž se k investorům společnosti připojila největší japonská banka.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Zkoušky záchranné věžičky pro americké kosmické lodě Mercury postupně dospěly až k misi LJ-1B, která odstartovala 21. ledna 1961 ze základny Wallops Island. Na palubě makety kosmické lodi byla také kabina s malým primátem – samičkou makaka Rhesus, která dostala jméno Miss Sam, což by se dalo přeložit jako Slečna Samová. Mise LJ-1B byla vyhodnocena jako plně úspěšná a podařilo se splnit všechny stanovené cíle. Bohužel záznam telemetrie byl při tomto letu rakety Little Joe I plný chyb či výpadků a není jej tak možné plně rekonstruovat.
V rámci mise LJ-2, tedy dalšího letového testu rakety Little Joe I, už nebyla na palubě pouze měřící aparatura, ale také malý zvířecí astronaut, samec makaka rhesus pojmenovaný Sam. Na výsledky mise již netrpělivě čekala řada odborníků z řad lékařů, ale i inženýrů, kteří měli zhodnotit vliv letu na živý organizmus. Sama proto během suborbitálního letu, při kterém se otestovala záchranná věžička, sledovalo několik přístrojů.
Záchranné věžičky, ale i mnohé další systémy kosmických lodí Mercury, se z důvodu úspor testovaly na levnějších raketách Little Joe I, které jsme si popsali v minulém díle našeho pořadu. Dnes nás čekají jejich letové testy LJ-1, LJ-6 a LJ-1A. Jak sami uvidíte, testy to nebyly snadné a problémy se jim rozhodně nevyhýbaly. Tyto zkoušky však byly pro další vývoj celého programu Mercury nenahraditelné.
Aby bylo možné otestovat záchranný systém lodí Mercury za letu, musela být kabina připojena k raketě, která ji vynese do určité výšky a udělí potřebou rychlost. Využít k těmto účelům rakety Redstone nebo Atlas nebylo možné, protože šlo o poměrně drahé stroje. Proto byla využita raketa tvořená svazkem již existujících vojenských taktických balistických raket. Zrodila se jednostupňová raketa Little Joe I, která si mezi lety 1958 a 1960 připsala celkem osm misí a všechny odstartovaly ze základny Wallops Island. V tomto díle Vesmírné techniky si tuto raketu podrobněji popíšeme.
Než mohli první američtí astronauti usednout do svých lodí Mercury, musely všechny jejich systémy projít důkladnými testy a ověřovacími zkouškami. Už v březnu 1958 začal experimentální program, který měl zejména zajistit dostatek informací a dat pro zhodnocení kvality návrhu kosmické lodě Mercury a případně pomoci ji upravit. Jednalo se o pět samostatných aktivit věnovaných odlišným problematikám – intenzivním testům v aerodynamickém tunelu, shozovým testům ke studiu chování kabiny kosmické lodě při volném pádu a sestupu na padáku, specifickým podmínkám při dosednutí na vodní hladinu a testu záchranné věžičky. Právě poslednímu jmenovanému okruhu, konkrétně testům úniku za nulové rychlosti a z nulové výšky, se dnes budeme věnovat.
Únorové Vesmírné výzvy nemůžeme začít ničím jiným, než přistáním landeru Nova-C Odysseus na Měsíci. V další reportáži uvidíme zahájení mise družice PACE. Japonský reparát dopadl skvěle a my se tak můžeme podívat na úspěšný start rakety H3. Pak se vydá do kosmu družice ADRAS-J. Po kosmonautice v kostce nás čeká návrat komerční mise Ax-3 a start zásobovací lodi Progress MS-26. Odstartuje vojenská mise USSF-124 a na závěr také telekomunikační družice Merah Putih 2. Přijměte naše pozvání ke společnému sledování premiéry tohoto videa, dnes tradičně ve 20:00.
Zatímco v minulém díle jsme se kromě základního popisu záchranné věžičky z amerického pilotovaného programu Mercury věnovali popisu únikového motoru, dnes se podíváme na raketový motor odhazovací. Ten se nacházel Pod tělem únikového raketového motoru, mezi trojicí jeho výstupních trysek. Řeč bude také o všestrannosti této věžičky, která mohla létat na třech různých raketách. Začneme si také povídat o historii zkoušek záchranné věžičky pro program Mercury
Záchrannou věžičku pilotovaných kosmických lodí máme povětšinou spojenou se sovětskými a později ruskými Sojuzy. Pro její první praktické použití však musíme zamířit do Spojených států amerických. Dnes tedy bude řeč o záchranné věžičce, která chránila astronauty při startech v rámci prvního amerického pilotovaného kosmického programu Mercury. Záchranná věžička kosmických lodí Mercury měla celkem na výšku 4,65 metru a maximální průměr 81 cm.
I přes všechna opatření a velkou snahu došlo v historii pilotovaných kosmických letů k několika haváriím, které si vyžádaly oběti v řadách astronautů a kosmonautů. Pro zvýšení šance na přežití během nehody je tak nosná raketa s kosmickou lodí doplněná o záchranný systém či nouzový režim letu. Ten by v ideálním případě měl zajistit bezpečnost posádky od nulové výšky a nulové rychlosti až po okamžik oddělení kosmické lodě na oběžné dráze okolo Země, tedy v každé fázi letu nosné rakety. V prvním díle minisérie věnované záchranným systémům se obecně seznámíme s celou problematikou, kterou si v dalších dílech podrobněji rozebereme.
Hubbleův kosmický teleskop nabídl vědcům mimořádné možnosti. Díky servisním misím amerických raketoplánů se mu výrazně prodloužila životnost a zlepšily schopnosti. Jenže raketoplány dolétaly a proto se objevuje otázka, jak to bude s legendárním kosmickým teleskopem do budoucna. Dočká se nějaké servisní mise, povytažení na vyšší dráhu? To je zatím velmi nejisté. NASA se však těmito otázkami už dlouho zabývá. Tímto dílem Vesmírné techniky také ukončujeme sérii věnovanou této ikoně světové kosmonautiky. Celkem jsme pro vás o HST připravili 48 dílů, a pokud byste si je chtěli všechny pustit, strávili byste tím více jak 8 hodin času.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.