Záchyt půlky krytu úspěšný
SpaceX se podařilo do sítě Ms. Tree zachytit polovinu krytu. Druhá polovina jen těsně minulá síť Ms. Chief. 29. ledna 15:58
SpaceX se podařilo do sítě Ms. Tree zachytit polovinu krytu. Druhá polovina jen těsně minulá síť Ms. Chief. 29. ledna 15:58
Jak ukazují snímky společnosti Planet Labs z 27. ledna. Poslední dva pokusy skončily nezdarem. 29. ledna 15:21
Další datum není potvrzeno, ale nebude to dřív než 31.1. 27. ledna 8:26
Raketa v konfiguraci 202 vynese z kosmodromu Tanegašima 28.1. 1:00 SEČ průzkumnou družici. Přenos zde. 27. ledna 10:30

V minulém díle jsme poprvé zavítali do nejhrůznějších koutů světa, abychom si v krátkosti představili některé kosmodromy a dnes k nim přidáme další ve stejném stylu. Snad v každém sci-fi románu o hvězdných a meziplanetárních letech najdeme nějakou vizi střelnice pro nejprapodivnější kosmické lodě, jaké si lze jen představit, ale jak už to tak bývá realita je vetšinou mnohem prostší. Ani současné kosmodromy ovšem rozhodně nejsou jen nějaká obyčejná místa, jak se ostatně můžete přesvědčit už podruhé na řadě úžasných fotografií pořízených z kosmu. Spisovatel Paulo Coelho ve svém románu Poutník – Mágův deník napsal: „Loď je nejbezpečnější v přístavu, ale kvůli tomu se lodě nestavějí.“ A myslím, že to můžeme klidně rozvinout a vztáhnout i na rakety, sondy a lodě kosmické, protože s trochou nadsázky lze říci, že jsou to objevitelské koráby moderní doby. Jen ze Země jsme se přesunuli na břeh vesmírného oceánu a naše nové objevitelské výpravy nezačínají ve vlnách moří a oceánů, ale v kosmických přístavech…
Byl podepsan s egyptským operátorem na vynesení komunikační družice Nilesat 301 raketou Falcon 9 v roce 2022. 25. ledna 20:55
Na ElonX vyšel obsáhlý článek shrnující uplynulý rok 2019. 24. ledna 21:13
Nabývá tvarů, jak napovídají nedávno zveřejněné fotografie 1 a 2 z kosmodromu Mahia. 24. ledna 20:27
Indie představila robota, který bude v kosmické lodi před misí s posádkou. 22. ledna 15:11

Na Zemi existuje jen málo míst, která jsou optimální pro odpalování orbitálních raket. Tato místa jsou často vzdálená od civilizace, na okraji oceánu nebo obojí najednou. Je tu však několik dobrých důvodů, proč tomu tak je. Lze ovšem říci, že všechny souvisejí s rychlostí potřebnou k dosažení oběžné dráhy – což je asi 28 000 kilometrů za hodinu. První důvod je celkem prostý: vypuštění rakety je velmi nebezpečné, protože abychom se dostali ze Země na oběžnou dráhu, tak potřebujeme hodně paliva a pokud se něco nepovede a raketa se nečekaně promění v ohnivou kouli, pak je to palivo (hodně paliva), co způsobí divácky působivou, ale naprosto devastující podívanou. Kusy raketového nosiče i nákladu mohou být rozptýleny po velké oblasti a v takovém případě přihlížející opravdu ocení, že jsou relativně daleko. Zejména pokud k výbuchu dojde poté, co už raketa opustila rampu a vystoupala do určité nadmořské výšky.