HEO
Australská společnost HEO, která využívá družice k pořizování snímků jiných objektů ve vesmíru, získala 25 milionů dolarů na rozšíření svých schopností do geostacionární oběžné dráhy.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Australská společnost HEO, která využívá družice k pořizování snímků jiných objektů ve vesmíru, získala 25 milionů dolarů na rozšíření svých schopností do geostacionární oběžné dráhy.
Americké Vesmírné síly hledají družice, které by bylo možné udržovat v pohotovosti, rychle je vypustit na oběžnou dráhu a vyslat k přiblížení a inspekci jiných kosmických zařízení na orbitě.
Albánie je nejnovější zemí, která podepsala Artemis Accords.
Americké Vesmírné síly plánují síť družic, která by nepřetržitě monitorovala dění v okolí geosynchronní oběžné dráhy a vzájemně mezi sebou komunikovala, aby mohla rychle předávat údaje z průzkumu vojenským operátorům.
Třetí a poslední širokopásmová družice ViaSat-3 s kapacitou v řádu terabitů byla uvedena do provozu nad oblastí Ameriky, oznámil 17. září její americký provozovatel. Stalo se tak několik dní poté, co společnost SpaceX vynesla na oběžnou dráhu poslední tři družice pro síť O3b mPower lucemburské společnosti SES.
Americké Vesmírné síly rozšiřují využívání komerčních družic k odhalování a určování polohy rušení GPS a dalšího elektronického rušení. Z toho, co původně začalo jako experiment, se tak stává stálá globální operace.
NASA pokračuje v plánech na nákup dalších tří misí kosmické lodi Crew Dragon společnosti SpaceX k Mezinárodní vesmírné stanici, přestože dlouhodobá budoucnost této kosmické lodi zůstává nejistá.
Softwarová společnost Sedaro zaměřená na vesmírné technologie získá od vlády financování až ve výši 45 milionů dolarů na rozšíření platformy, která pomáhá americkým vesmírným silám analyzovat, jak spolu fungují různé družice, senzory a další schopnosti.
Společnost Rocket Lab 18. září vynesla na oběžnou dráhu radarovou zobrazovací družici pro japonskou společnost Synspective. Šlo již o pátý let rakety Electron během pouhého měsíce a půl.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

„5. března se uskutečnil můj první výcvik výstupu do volného prostoru (EVA – Extravehicular Activities) ve skafandru EMU v Laboratoři neutrálního vztlaku (NBL – Neutral Buoyancy Lab) v Houstonu. Ráda bych se s vámi podělila o několik mých dojmů z tohoto speciálního dne. Dny jako tento nenastávají tak často. Dny kdy zažijete něco zcela nového a neznámého. Dny, kdy vás neobvyklé následky donutí přehodnotit vaši reakci v cizím prostředí a váš mozek se učí najít smysl v senzorických informacích. Když se vaše svaly učí nové vzorce pohybů, aby se vyhnuly dříve neznámým překážkám. Dny, kdy se učíte být kyborgem.

„Spěchám, spěchám, spěchám! Úplně pokaždé, když jsem během posledních třech let opouštěla svůj byt, abych stihla vlak na letiště ve Frankfurtu, odkud jsem letěla někam do světa kvůli výcviku, moje zavazadlo bylo připraveno a byl čas odjet… a tím myslím nejvyšší čas odjet, ne o minutu později. Pokaždé jsem se modlila ke strážnému andělovi astronautů, abych nezapomněla na nic (alespoň na nic důležitého) z mého neustále připraveného seznamu k zabalení. Proč by to dnes mělo být jiné? Možná protože než se vrátím, tak mnohokrát uvidím Kolín nad Rýnem z vesmíru? Nebo protože mám ve své kapse – vlastně v mém telefonu – jednosměrnou letenku do Ruska? Nebo protože je v mém pase vízum do Kazachstánu?

„Toto je můj pokus o poskytnutí pohledu do podivuhodného života ve Hvězdném městečku. Nápad vzešel od mých přátel z Karmaski Multi Art Lab v italském Arezzu. Ti nedávno sponzorovali soutěž spisovatelů vědecko-fantastické literatury k uctění památky první ženy ve vesmíru – Valentiny Těreškovové a její mise, která se uskutečnila před padesáti lety. Nejlepší krátké povídky budou společně publikovány ve sbírce, která bude navíc zahrnovat italský překlad tohoto mého textu.

„Dnes strávím šest hodin v simulátoru Sojuzu! Vlastně ve dvou různých simulátorech. První z nich můžete vidět na fotografii níže. V tomto typu simulátoru procvičujeme všechny fáze letu. Mimochodem, na fotografii můžete také vidět, že je tam poklop, který ve skutečnosti na reálných lodích Sojuz neexistuje. Na startovní rampě, když je loď připojená k raketě, musíte nejdříve vlézt do orbitálního modulu a z něj dolů do návratového modulu. Pro každodenní práci by to ale bylo trochu nemotorné a proto ty dvířka navíc.

„Dnes jsem opět zpátky za ovládacími prvky Sojuzu a čeká mě manuální připojení k Mezinárodní vesmírné stanici. To je vždycky výborný způsob jak zakončit výcvikový den! Jak nejspíš víte, pokud vše probíhá tak jak má, Sojuz se k vesmírné stanici připojuje automaticky. Náš výcvik v manuálním dokování pokrývá dva typy situací, které mohou nastat: závada řídícího počítače nebo závada systému Kurs, což jsou antény (na Sojuzu i na stanici), které poskytují počítači nezbytné informace o relativní pozici a rychlosti Sojuzu vzhledem k ISS.

„Dnes se ke mně a k Terrymu připojil můj kolega z evropského sboru astronautů Alex a společně jsme absolvovali výuku plánovaných letových úkolů týkajících se základní údržby v japonském laboratorním modulu JEM. Vlastně to bylo tak, že Alex právě dorazil do Japonska, takže by se spíš dalo říci, že jsme se my dva připojili k němu. Jakožto členové záložní posádky jsme se učili o úkolech, které jsou v plánu pro Alexovu Expedici 40/41, na kterou již velice brzy odletí.

„Tento týden jsem v Japonsku kvůli výcviku v Japonské vesmírné a průzkumné agentuře (JAXA). Konkrétně se nacházím v Tsukubě, což je univerzitní a vědecké město nedaleko Tokia. Terry a já jsme zde kvůli dokončení našeho výcviku na systémech japonského laboratorního modulu JEM a jeho robotického manipulátoru RMS. Jedná se o jednu ze závěrečných součástí naší přípravy jako záložní posádky pro Expedici 40/41, kde bychom nahradili Alexe a Reida. Náš výcvik obsahuje výuku ovládání japonského zařízení a experimentů, ale nezahrnuje už výuku HTV, protože japonská zásobovací loď k ISS během této expedice nepoletí. Kdo ví, možná bude start HTV v plánu během naší mise. V tom případě bychom absolvovali další výcvik v létě, když budeme zpátky v Japonsku kvůli závěrečnému výcviku před letem do vesmíru.

U Mezinárodní vesmírné stanice panuje čilý provoz kosmických lodí. Čtyřikrát za rok se zde vystřídají Sojuzy s tříčlennou posádkou a mnohem častěji ke stanici přilétají a odlétají různé zásobovací lodě. Není divu, že řídící týmy musí mít dlouho dopředu naplánovaný letový řád a obsazenost jednotlivých dokovacích portů. Občas musí dojít i k přesunutí některého Progressu či Sojuzu k jinému portu. Taková situace se stala například 1. listopadu 2013. Během Expedice 37 tehdy Fjodor Jurčichin, Luca Parmitano a Karen Nyberg nastoupili do svého Sojuzu TMA-09M, odpojili se od modulu Rassvět a přeparkovali k modulu Zvězda, aby uvolnili místo přilétávajícímu Sojuzu TMA-11M, jehož posádka přivážela olympijskou pochodeň. Celý tento manévr byl natočen z okénka orbitálního modulu kamerou GoPro a my vám jej přinášíme v tomto článku.

„Počítače, počítače, počítače! S tím jak s Butchem pokračujeme v našem výcviku specialistů modulu Columbus, strávili jsme také nemálo času s naším instruktorem Berndem, který nás učil některé úkony spojené s hlavním počítačem Columba. Na ISS máme opravdu mnoho, mnoho a mnoho počítačů a ne všechny jsou určeny ke stejným věcem.

„Servisní modul plný kouře tak hustého, že stěží vidíme jeden druhého a někde za panely modulu je skrytý požár, který je potřeba najít a zneškodnit. Během toho všeho mám na sobě plynovou masku, ve které se člověk dokáže hezky zahřát. Tak vypadal začátek mého dne. Jakmile se servisní modul zaplnil kouřem, popadli jsme s Antonem a Terrym naše plynové masky. Zadrželi jsme dech, nasadili si masky a poté zprudka vydechli do chemického zásobníku, abychom započali reakci, která nám poskytne kyslík k dýchání na další hodinu. Jedná se o izolovaný systém: k produkci kyslíku tato reakce využívá oxidu uhličitého a vodních par, které vydechujeme. Jde zároveň o exotermickou reakci, což znamená, že generuje teplo. Chvíli to trvá, zvyknout si na dýchání horké a suché dodávky plynu ze zásobníku a každý z nás si trochu zakašlal. Určitě je to ale lepší, než dýchat spaliny ze skutečného požáru na oběžné dráze!
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.