Už pár let máme na našem webu nepsanou tradici, že při příležitosti každého startu pilotované kosmické lodi na ISS přinášíme životopisy daných kosmo- či astronautů. Čtenáři tak mají možnost nahlédnout do historie těchto lidí a díky tomu získávají astronauti pro čtenáře novou hloubku. Už to nejsou jen jména, ale lidé se skutečnými příběhy. Čtenáři navíc mohou na první pohled vidět, jaké vzdělání je potřebné k nominaci mezi astronauty a jak dlouho takový proces trvá. Článek představující posádku Sojuzu MS-12 vydáváme trochu později, což bylo dáno potřebu vydat přednostně aktuálnější témata, ale teď přišel ten správný čas. Některé články tohoto druhu bývají dlouhé, protože v některé lodi se sejdou skutečně ostřílení veteráni. Dnes to ale bude jinak – dva členové zažili kosmickou premiéru a třetí měl předtím pouze jednu dlouhodobou misi.

Alexej Nikolajevič Ovčinin – velitel lodi – 47 let
Sociální sítě:

Tento ruský kosmonaut pochází z města Rybinsk, které bychom našli na severu Ruska. O tom, že jeho život bude spojen s prací mimo pevnou zemi se rozhodlo když nastoupil na Borisoglebskou vojenskou vysokou leteckou školu. Tu po dvou ročnících opustil, aby ve studiu pokračoval na letecké škole v Jejsku, kterou dokončil v roce 1992. V tomto městě se mu líbilo a tak si tu našel pozici instruktora ve školním leteckém pluku. Tuto práci vykonával od roku 1998 také v Krasnodaru, kde působil na zdejším vojenském leteckém institutu. Zde dosáhl řady úspěchů a tak se není co divit, že se za pět let vypracoval do speciálního leteckého pluku při Středisku přípravy kosmonautů ve Hvězdném městečku. Na svém kontě má více než 1300 hodin ve vzduchu především na strojích Jak-52 a L-39 Albatros.

Na konci minulého odstavce padla zmínka o Hvězdném Městečku. Alexej se k němu dostal velmi blízko a začal uvažovat o tom, zda by to také nemohl zkusit – coby pilot s mnoha zkušenostmi měl navíc ideální průpravu a jeho přihláška byla úspěšná. Psal se rok 2006, když získal doporučení od Státní meziresortní komise a hned v únoru příštího roku zahájil dvouletý výcvik. 9. června 2009 úspěšně složil zkoušky, takže získal kvalifikaci „zkušební kosmonaut“. Poté přišlo čekání na letovou nominaci.

Čekání si zkrátil třeba účastí na projektu CAVES (Cooperative Adventure from Valuing and Exercising human behaviour and performance Skills), což je mise organizovaná v jeskyních na Sardinii, kde se simulují podmínky kosmického letu. Vytoužené nominace se dočkal v lednu 2014, kdy byl zařazen do záložní posádky Sojuzu TMA-16M, který startoval v březnu 2015. Společně s tím ale dostal letové zařazení do 47. a 48. dlouhodobé expedice na ISS, kam jej měl dopravit první exemplář vylepšené lodi Sojuz MS-01.

Za zmínku stojí, že ač to byl jeho první kosmický let, měl Ovčinin roli velitele lodi. Společně s ním se na let připravovali i kolegové Oleg Skripočka a Jeffrey Williams. V listopadu 2015 přišla drobná změna – ruská strana chtěla mít jistotu, že všechny systémy v modernizovaném Sojuzu pracují správně a proto rozhodla, že před vylepšeným Sojuzem proběhnou dvě mise nepilotovaných modernizovaných lodí Progress MS, které důkladně otestují téměř shodné systémy. Tím pádem bylo rozhodnuto, že výše jmenovaná trojice poletí ještě na dosluhující verzi, konkrétně na lodi Sojuz TMA-20M. Ovčinin, Skripočka a Williams odstartovali 18. března 2016 a po šesti hodinách zakotvili u modulu Poisk. Na téměř půl roku obydleli ISS a jejich návrat přišel 7. září. Jelikož v ruském oddílu kosmonautů není tolik lidí jako v tom americkém, mohou jednotliví členové létat na ISS častěji, což je i Ovčininův případ – do vesmíru se vrátil sotva po dvou a půl letech.

Do vesmíru měl letět 11. října loňského roku na Sojuzu MS-10, kde mu dělal společnost Nick Hague. Let byl však ve výšce 50 kilometrů nouzově přerušen havárií nosné rakety a oba muži se zachránili jen díky automatickému záchrannému systému, který je odnesl pryč od rakety. Setrvačností vystoupali do výšky 93 kilometrů a pak zažili neřízený balistický sestup s přetížením až sedm g. Nikomu se naštěstí nic nestalo a tak se mohli oba muži dočkat další společné letové nominace. Alexej se ve volném čase rád věnuje lovu, rybaření, nebo hudbě. S manželkou Světlanou má dvanáctiletou dceru.

Tyler Nicklaus Hague – Palubní inženýr 1 – 43 let
Sociální sítě:

Rodák z města Belleville v Kansasu studoval nejprve místní základní školu, jejíž součástí byla i střední škola, které řediteloval jeho otec. Za střední školu si vybral Hoxie High School v kansaském Hoxie, přičemž jeho otec v té době spravoval celou školní oblast. V roce 1998 získal titul bakaláře v oboru leteckého a kosmického strojírenství na United States Air Force Academy. Ve studiu stejného oboru pak pokračoval na Massachusetts Institute of Technology, kde v roce 2000 magisterský titul.

Už o dva roky dříve se připojil k americké armádě, ve které sloužil na základně Kirtland Air Force Base u Albuquerque v Novém Mexiku. V roce 2003 začal navštěvovat United States Air Force Test Pilot School na Edwardsově základně v Kalifornii a po jejím dokončení byl přidělen k 416. zkušební letce, ve které testoval letouny F-16, F-15 a T-38. V roce 2004 strávil pět měsíců na misi v Iráku, kde prováděl zkušební vzdušný průzkum. O dva roky později začal vést kurzy na United States Air Force Academy v Coloradu, kde vyučoval úvod do astronautiky a analýzu lineárních kontrolních systémů. Aby toho neměl málo, pracoval mezi roky 2012 a 2013 pro Ministerstvo obrany jako zástupce velitele organizace Joint Improvised-Threat Defeat Organization, která bojuje třeba proti improvizovaným výbušninám. V roce 2016 byl za své služby povýšen na hodnost plukovníka.

Ale v té době už byl členem oddílu astronautů. Byl do něj přijat v roce 2013 a ve 21. skupině byl společně s Christinou Koch, která mu dělala společnost i v Sojuzu MS-12 a s Anne McClain, která na tuto dvojici čekala na ISS. V červenci 2015 dokončil dvouletý výcvik a následně přišla letová nominace do Sojuzu MS-10.

Pokud by se to podařilo, mohl být Hague prvním členem výběru astronautů z roku 2013, který by se dostal na oběžnou dráhu. Jak však bylo uvedeno už výše v pasáži o Alexeji Ovčininovi, nehoda nosné rakety udělala čáru přes rozpočet a nakonec tohle prvenství získala Anne McClain. Nick Hague ale samozřejmě na nic takového při svých startech nemyslel. Při prvním byl rád, že přežil a při druhém jej těšilo, že se konečně dostal do vesmíru. Velký fanoušek seriálu Pán času se ve službě na základně seznámil se svou budoucí manželkou Catie, se kterou má dva syny.

Christina Koch – Palubní inženýr 2 – 40 let
Sociální sítě:

Tato astronautka se narodil v Grant Rapids v Michiganu, ale vyrůstala v Jacksonville v Severní Karolíně. Už od dětství prý chtěla být astronautkou – jiné tento sen v pubertě přejde, ona však šla za svým. Vystudovala North Carolina School of Science and Mathematics v Durhamu, kterou opustila v roce 1997, aby zamířila na  North Carolina State University ve městě Raleigh. Tady získala dva bakalářské tituly – v roce 2001 z elektrotechniky a o rok později z fyziky. V roce 2002 k tomu ještě přidala magisterský titul v elektroinženýrství. V roce 2001 navíc dokončila studia na akademii NASA na Goddardově středisku.

V Goddardově středisku pak několik let pracovala na vývoji přístrojů pro dálkový průzkum a byla součásti i Laboratoře vysokoenergetické astrofyziky.  Podílela se na několika projektech NASA, které se zabývají astrofyzikou a kosmologií. Tohle všechno pro ni bylo málo a tak ještě začala na Montgomery College v Marylandu vyučovat fyziku. Začala se podílet i na výzkumu polárních oblastí a tak od roku 2004 do roku 2007 strávila tři a půl roku v Arktidě i Antarktidě. Zažila i půlroční zimní pobyt na stanici Amundsen–Scott South Pole Station s teplotami kolem minus osmdesáti stupňů Celsia! Tato žena mnoha profesí byla také členkou hasičských týmů a oddílu pro vyhledávání a záchranu lidí v oblasti polárních moří.

Mezi roky 2007 a 2009 pracovala jako elektroinženýrka v kosmickém oddělení Applied Physics Laboratory na Johns Hopkins University, kde se zaměřila na vývoj kosmických vědeckých přístrojů. Pracovala na přístrojích, které studují radiační částice a které najdeme na sondách Juno a Van Allen Probes. Poté si střihla několik zimních sezón v Grónsku a od roku 2012 začala spolupracovat s agenturou NOAA (Národní úřad pro oceán a atmosféru) jako inženýrka na stanici v aljašském městě Barrow a následně jako velitelka staniční observatoře na Americké Samoy.

V červnu 2013 byla přijata mezi americké astronauty jakožto členka 21. skupiny – tehdy ještě s odlišným příjmením jako Christina Hammock. Dvouletý výcvik zakončila v červnu 2015 a následně čekala na letovou nominaci – po změně plánů vlivem selhání mise Sojuz MS-10 dostala možnost letět na Sojuzu MS-12 společně s oběma muži, kteří tuto havárii přežili ve zdraví. Christina žije s manželem Robertem v Texasu a ve volném čase se věnuje horolezectví, turistice, pádlování, plachtění, běhu, józe, službám pro místní komunitu, ale i cestování a fotografování.

Posádka Sojuzu MS-12 stráví na stanici půl roku. Momentálně jsou součástí 59. dlouhodobé expedice, které velí Oleg Kononěnko. Až nastane odlet Sojuzu MS-11, začne na ISS 60. dlouhodobá expedice, jejímž velitelem se stane Alexej Ovčinin. Dnes představená trojice by měla být následně doplněna posádkou Sojuzu MS-13, jehož start je zatím plánován na začátek července. Zajímavé je, že v této lodi by měl být kromě Alexandra Skvorcova také italský astronaut Luca Parmitano a Američan Andrew Morgan – další astronaut vybraný v roce 2013.

Sojuz MS-12 se má vracet v září, ale momentálně prosakují neověřené informace o tom, že vracet by se měli pouze Ovčinin a Hague. Christina Koch možná na stanici zůstane o něco déle a vrátí se až v Sojuzu MS-13 se Skvorcovem a Parmitanem. Proč? Odpověď nenajdeme v Sojuzu MS-14, to bude nepilotovaná loď sloužící k ověření bezpečnosti letu na raketě Sojuz 2-1A, která má startovat v srpnu. Musíme se podívat na Sojuz MS-15, který má letět na konci září. V něm má startovat Oleg Skripočka a Chris Cassidy. Třetím cestujícím bude astronaut ze Spojených Arabských Emirátů – Hazza Al Mansouri nebo Sultan Al Neyadi. Ten stráví na ISS jen několik dní – pak se vrátí v Sojuzu MS-12 společně s Ovčininem a Haguem. Christina Koch se vrátí se Skvorcovem a Parmitanem, no a Andrew Morgan, který s nimi poletí na oběžnou dráhu, se vrátí až v Sojuzu MS-15 se Skripočkou a Cassidym.

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Soyuz_MS-12
https://en.wikipedia.org/wiki/Aleksey_Ovchinin
https://en.wikipedia.org/wiki/Soyuz_TMA-20M
https://en.wikipedia.org/wiki/Nick_Hague
https://en.wikipedia.org/wiki/Christina_Koch

Zdroje informací:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/06/Soyuz-MS-12-Mission-Patch.png
http://www.esa.int/…/alexei_ovchinin/15623047-1-eng-GB/Alexei_Ovchinin.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/1280px-Soyuz_TMA-20M_official_crew_portrait.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0e/Tyler_N._Hague_official_portrait.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/Expedition_57_Crew_Farewell_%28NHQ201810110002%29.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3f/Christina_M._Hammock_portrait.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/Astronaut_Candidates_Light_a_Fire_%2839330542634%29.jpg
https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/…02241026cc8eb3d46d3071b1ad0fa7e2&oe=5CDA123A