Po desetiměsíční pauze jsou tu opět dva letní měsíce prázdnin a s nimi se vrací i náš letní seriál TOP 5. Doufáme, že letošní témata Vás zaujmou stejně, jako ta loňská. Pro začátek se podíváme na spojení kosmonautiky a hudby. Na první pohled spolu tyto dva obory nesouvisí – kosmonautika je špičkový technický obor a hudba je umění. Přesto si ukážeme, že se oba směry dokáží protnout a posluchačům dokáží zprostředkovat nečekaný zážitek. V dnešním díle nebudou zástupci řazeni podle kvality, vždyť každému se líbí něco jiného – žebříček sestavíme podle roku vydání.

5) Gustav Brom – Pozdrav kosmonautovi
Začít nemůžeme ničím jiným, než jediným zástupcem českých luhů a hájů. Skladba je známá též pod názvem Pocta astronautovi, ale nejvíce lidí ji bude znát podle prvních slov „Dobrý den, majore Gagarine“. Její vznik byl doslova živelný – autor hudby Jaromír Hnilička a autor textu Pavel Pácl dokázali toto dílo vytvořit během dvou hodin ještě 12. dubna roku 1961, kdy se uskutečnila historická mise Vostoku 1. Prvním zpěvákem této skladby byl Gustav Brom, kterého doprovázel orchestr, jehož členem byl i trumpetista Jaromír Hnilička. A kdo může vznik písně popsat lépe, než sám Gustav Brom. Zde je jeho popis, který zachytil blog Jaroslaw.

… Ve středu 12. dubna dopoledne točíme v ostravském rozhlase a najednou přiletí Vlastík Pacl s novinou, že první kosmonaut prý právě lítá kolem zeměkoule! Natáčení se samozřejmě přerušilo a začala vzrušená debata, protože událost to přece jenom byla veliká, i když tím prvním byl Rus. No a do těch řečí se ozve režisér Przebinda: „A co tak místo kecání napsat o tom, páni muzikanti, písničku?“ Hodil rukavici a já ji hned zvedl: „Dones text a uvidíš!“ „Fajn, tak já jdu psát,“ kontroval Vlasta Pacl.

Než jsme se rozešli na oběd povídám: „Kluci, je dvanáct. Do dvou máme frekvenci. V jednu se sem vrátíme, a kdyby Vlasta ten text opravdu přinesl, něco s tím provedem.“ Jen co jsme odešli, Pacl se objevil ve studiu i s textem. Zastihl tam ještě Jardu Hniličku, který tím pádem už na oběd vůbec nešel, a než jsme se vrátili, měl melodii na papíře. Rozdal jsem klukům pár základních notiček a řekl jsem jim: „Pánové, jsme jazzmani, takže žádný velký štráchy. Dáme si to jako dixík, ten mají lidi nejradši.“ Kluci zaimprovizovali prvních šestnáct taktů a Jarka Veselá začala zpívat. Ale nebylo to ono, text ani melodie jí neseděly.

Zkusil to Jirka Vašíček, ale ten byl zase moc patetický. „Hergot, zpívejte to, jako že chceme lidem něco povědět … radostnou událost, nedramatizujte to!“ sprdnul jsem je. Przebinda s Paclem mě znovu z režie podšprajcli: „Ty jsi přece, Gustave, taky kdysi zpíval, tak jim ukaž, jak to má vypadat!“ „No prosím …, když myslíš!“ flekoval jsem. Šéf kapely se nesmí nikdy nechat zahnat do kouta! „Zahrajte chorus, já potom zazpívám celý refrén, vy přidáte šestnáct taktů jam, a já to od prostředka dozpívám do konce.“ Jednou jsme to přejeli a z režie se ozvalo: „Gusto, ohromný, to je ono! Ale prosím tě, musíme znovu! Ty tam totiž pořád zpíváš „Gagaríne“, to je skoro jako „margaríne“, to by byl průšvih! On se jmenuje GAGARIN!“ Tak jsme to sjeli repete – a za pět minut byli ze studia venku.

Vůbec jsme netušili, co bude následovat. Jaký šlágr jsme právě pustili do éteru! Tentýž večer jsme hráli k tanci na Černé louce. Najednou se tam objevily televizní auta a s nima režisér Havlíček s příkazem z Prahy: Okamžitě natočit s celým orchestrem! „Ty ses zbláznil!“ říkám mu. „Vždyť já ten text neumím zpaměti, nechte to na ráno!“ „To je vyloučeno, mám befél, že to musí být hotové ještě dnes. Tady za rohem je škola, přineseme sem tabuli, text na ní napíšem a postavíme ti ji za kameru.“ Tak se i stalo. Dnes je to běžná věc, ale tehdy to snad byl první případ použití primitivního čtecího zařízení v Československé televizi. Aspoň v té ostravské určitě …

O tři dny později vyšla skladba i na gramofonové desce a začala se šířit nejen po Československu, ale hrála se i v Sovětském svazu. Svým způsobem můžeme tuto skladbu považovat za průlomovou v oblasti vnímání tehdy novátorského jazzu v celém Východním bloku. Skladba v dalších letech žila vlastním životem a sám Pavel Pácl se po srpnové okupaci Československa zřekl autorských práv, protože se mu nelíbila politizace jeho díla, ale to už je jiná historie.

4) The Tornadoes – Telstar
Přesunujeme se do roku následujícího – 1962. Tehdy vydala britská kapela The Tornadoes instrumentální skladbu pojmenovanou Telstar. Název nebyl zvolen náhodně – Telstar označuje celou řadu telekomunikačních družic, ale právě první z nich, vypuštěný 10. července roku 1962 stál u zrodu této skladby, jejímž autorem je Joe Meek.

Skladba měla vyjadřovat naději, kterou jí přináší komunikační družice. V dnešní době, kdy do vesmíru vysíláme i několik komunikačních satelitů za měsíc nám to už skoro vůbec nepřijde divné, ale před půl stoletím to bylo jinak. Celý svět byl najednou mnohem blíže, lidé prožívali technologický pokrok a cítili, že jeho prostřednictvím přijde lepší budoucnost. Hudební specialisté řadí skladbu Telstar do kolonky instrumentálního rocku, nebo též do kategorie space rock. Pro mnohé čtenáře bude překvapivé, že skladba stará více než 50 let dokáže znít přiměřeně moderně a svěže i dnes.

Po celém světě se prodalo na pět milionů kopií této skladby. Telstar byl v prosinci 1962 jedničkou americké hitparády Billboard Hot 100 a kraloval i v britském žebříčku UK Singles Chart. Skladba se v dalších letech dočkala mnoha předělávek – Sám Meek vydal ještě v roce 1962 vokální verzi pojmenovanou Magic Star (Kouzelná hvězda). Hravá melodie protkaná sci-fi nádechem nekonečnosti vesmíru inspirovala i další umělce. V roce 1963 jej v němčině pod názvem Irgendwann Erwacht Ein Neuer Tag (Někdy se zrodí nový den) nazpíval Camillo Felgen z Lucemburska.

V roce 1975 se ke skladbě Telstar vrátila samotná skupina The Tornadoes v původním složení, ve stejném roce se skladba dočkala i italské verze L’ingegner Giovanni e famiglia (Inženýr Giovanni a rodina). Činili se i Španělé – Alberto Cortez vydal verzi Magica Estrella (Kouzelná hvězda), verzí bylo samozřejmě ještě více, my náš výčet zakončíme francouzskou verzí Telstar – Une Étoile en Plein Jour.

3) Jean-Michel Jarre – Fourth Rendez-Vous
Přesouváme se v čase do roku 1986, kdy francouzský hudebník Jean-Michel Jarre vydává album Rendez-Vous ve stylu elektronické hudby, synthpopu a space music, které je silně inspirováno kosmonautikou. V případě tohoto interpreta bylo velmi složité rozhodnout, kterou konkrétní skladbu z tohoto alba do našeho výčtu zařadit.

Hodně nadějně vypadala poslední píseň na albu – Latest Rendez-Vous (Ron’s Piece), jejíž část měl natočit astronaut Ron McNair na oběžné dráze. Na palubě raketoplánu Challenger byl i saxofon, jehož prostřednictvím měl vzniknout první klip ve stavu beztíže. Mise STS-51L se ovšem na oběžnou dráhu nikdy nedostala.

Nakonec jsem ale do našeho seriálu zařadil čtvrtou skladbu z alba nazvanou Fourth Rendez-Vous. Částečně je to proto, že má asi nejvýraznější hudební motiv ze všech a lidé ji podvědomě znají. Poslední kapkou, která převážila na stranu této skladby byl videoklip, který šikovně využívá pohledů na velké okamžiky kosmonautiky. Všechno začíná Kennedyho projevem o cestě člověka na Měsíc a pohled na startující Saturn V za úžasného hudebního doprovodu vyvolává nepopsatelné pocity. V samotném závěru se obrazem vracíme k nešťastnému startu Challengeru, který vzal život sedmi astronautům. I proto považuji tento klip za mimořádně povedený – je to jakási óda na kosmonautiku. Ukazuje její krásy, hrdost z objevování a posouvání hranic, ale zároveň je i citlivou pietou na památku padlých hrdinů.

2) Vangelis – Mythodea
A tady už se dostáváme téměř do moderní doby. Celý název této skladby, nebo spíše chorální symfonie je totiž Mythodea — Music for the NASA Mission: 2001 Mars Odyssey. Hudební mág řeckého původu se do paměti veřejnosti zapsal zejména nosným motivem z Dobytí ráje, nebo skladbou Chariots of Fire, ale na jeho kontě je i tato velmi povedená symfonie. Zajímavé je, že premiéru si (ještě jako Mythodia) odbyla již v roce 1993 v Athénách a dalších osm let se nikde nehrála. Sám Vangelis přiznává, že celou rozsáhlou symfonii dokázal vytvořit za zhruba hodinu.

V roce 2001 se ale Vangelis rozhodl, že koncert zopakuje na počest americké sondy Mars Odyssey, která byla v té době na cestě k Marsu. Koncert se uskutečnil v Aténách 28. června 2001, Vangelis obstarával syntetizéry a klávesy, o hudební podkres se staral Londýnský metropolitní orchestr, zpěv zajistily sopranistky Kathleen Battle a Jessye Norman, sbor pocházel z Řecké národní opery. Záznam z tohoto koncertu byl zveřejněn 23. října téhož roku, což bylo pouhý den před vstupem sondy Mars Odyssey na oběžnou dráhu Marsu.

Album se stalo jedničkou v Řecku, kde získalo dokonce platinovou desku. V roce 2002 byla Mythodea nominována v kategorii nejlepší instrumentální skladba v řeckých hudebních oceněních. Album bodovalo i v Portugalsku, kde se dostalo na druhé místo v prodejích, což stačilo na stříbrnou desku. O úspěchu můžeme hovořit i v Německu (76.) a Švýcarsku (75. nejprodávanější) a v obou zemích se Mythodea udržela v žebříčcích po dobu několika týdnů. Na níže přiloženém záznamu si můžete celou více než hodinovou symfonii přehrát a zároveň se kochat i vloženými materiály, které souvisí s průzkumem Marsu a sondou Mars Odyssey.

1) Chris Hadfield – Space Oddity
Na tohle si určitě pamatuje velká část našich čtenářů. Kanadský astronaut Chris Hadfield pobýval na Mezinárodní vesmírné stanici na přelomu let 2012 a 2013, přičemž ve druhé polovině své mise dokonce velel 35. dlouhodobé expedici. Byl to právě on, kdo opravdu ve velkém začal využívat neskutečného potenciálu ISS a sociálních sítí pro popularizaci kosmonautiky. Během své kosmické mise se stal hvězdou internetu, protože dokázal lidem na zemi srozumitelně vysvětlit nejrůznější aspekty života ve vesmíru.

Svůj mistrovský kousek si ale nechal až na konec své mise. Na palubě ISS totiž natočil první vesmírný videoklip. Využil k tomu legendární skladbu Space Oddity od anglického hudebníka Davida Bowieho. Původní skladba vznikla již v roce 1969 a odrážela tehdejší atmosféru prosycenou probíhajícím programem Apollo a zároveň i filmem 2001: Vesmírná Odysea. Podle hudebních expertů leží Space Oddity na pomezí hned několika žánrů. Mísí se v ní Space rock, psychedelický folk a jsou v ní i znaky progresivního rocku.

Jisté ale je, že skladba o fiktivním astronautu „Major Tom“ kromě tisíců lidí zaujala i Chrise Hadfielda, který ji v roce 2013 zahrál na palubě ISS a oživil tak její slávu. Hadfield oproti originálu změnil několik slov, aby jeho verze více odpovídala aktuální situaci – objevuje se zde například využívání ruské lodi Sojuz a podobně. Když pak specialisté na Zemi do klipu doplnili působivé záběry z interiéru stanice, ale i úžasné pohledy na ubíhající Zemi, bylo jisté, že se zrodil fenomenální úspěch. Ostatně záběr na kytaru, která volně letí prázdným modulem je velmi působivý zážitek.

Náš první letošní díl seriálu TOP 5 je u konce a doufám, že se Vám alespoň trochu líbil. Budeme rádi, pokud svůj názor na kvalitu tohoto článku projevíte v hvězdičkovém hodnocení (pět hvězdiček znamená, že se Vám článek líbil, jedna hvězdička značí opak). Stejně tak budeme rádi, pokud nám napíšete své názory na tento díl do komentářů. Vynechali jsme nějakou Vaši oblíbenou skladbu, která souvisí s kosmonautikou? Napište nám o tom – zpětná vazba je pro nás velmi důležitá. V dalších dílech se už budeme kosmonautiky držet o poznání pevněji – namátkou pro Vás chystáme díly o speciálních palivech,  nejočekávanějších projektech dalších let, nebo o malých kosmických agenturách. Další díl TOP 5 vyjde na našem blogu opět v pátek.

Zdroje informací:
http://jaroslaw.blog.cz/
http://jaroslaw.blog.cz/
https://cs.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
http://www.csfd.cz/
https://en.wikipedia.org/
http://www.theverge.com/
http://www.techinsider.io/

Zdroje obrázků:
http://www.albanydailystar.com/…/listen-albert-einstein-s-space-gravitational-wave-music.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9f/Gustav_brom.jpg
http://www.waybackattack.com/images/photo-tornadoes.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3b/Jean-Michel_Jarre_Cannes_2016.jpg
http://www.vangelismovements.com/MythodeaFrontB.jpg
http://www.playrific.com/images/media/ytmisc24watercloth.jpg