Ve středu 18. listopadu 2026 v 11:16:07 SEČ překoná Voyager 1 hranici, kterou světlo urazí za jeden den. Žádný lidský výtvor se zatím nedostal tak daleko od domova. Taková kulatá vzdálenost je skvělou záminkou, abychom se k misi věčných poutníků Voyager vrátili. Připomeneme, co obě sondy před desítkami let objevily u velkých planet, a podíváme se i na to, jaký přínos a odkaz má dnes jejich cesta ke hvězdám. Nezapomeneme na jejich předchůdce Pioneery ani na New Horizons, které také míří mimo naši Sluneční soustavu. NASA vyzývala lidi, ať Voyager symbolicky pozdraví světelnými záblesky, které k němu dorazí za onen světelný den. Klidně to můžeme zkusit i dnes večer, ať už se zrovna nad západním obzorem po setmění rozzáří hvězdy, nebo ne.

Jeden světelný den
Světelný den je vzdálenost, kterou za 24 hodin urazí světlo, tedy i rádiový signál ze sondy Voyager 1. Činí přibližně 25,9 miliardy kilometrů, což je asi 173 astronomických jednotek. Podle NASA ji Voyager 1 dosáhne ve středu 18. listopadu v 10:16:07 UTC, tedy v 11:16:07 SEČ. Od té chvíle poletí signál ze sondy k Zemi déle než jeden střední sluneční den. Pokud pošleme příkaz a počkáme na odpověď, bude to trvat víc než dva dny.
Pro představu: světlo ze Slunce k nám letí zhruba osm minut a dvacet sekund (vzdálenost Země – Slunce zde budeme udávat jako jednu astronomickou jednotku se zkratkou au). K Neptunu (asi 30 au) letí světlo něco málo přes 4 hodiny. Voyager 1 se vzdaluje rychlostí asi 17 km/s vůči Slunci, což je přibližně 3,6 au za rok. Při tomto tempu by mu cesta na vzdálenost jednoho světelného roku trvala zhruba 17 500 let.
Jak Voyageru zablikat
NASA vyzývá lidi po celém světě, aby sondě symbolicky zablikali. Akce se jmenuje Shine Bright for Voyager’s Light-Day a i když probíhala už 17. listopadu po západu Slunce, klidně se můžeme spokojit i s denním odstupem a zkusit to 18. večer. Stačí baterka, světlo v mobilu nebo svítící tyčinka a Morseova abeceda. NASA doporučuje trojpísmenný volací znak sondy VGR.
Stačí tedy blikat krátce nebo dlouze. Konkrétně V je tečka, tečka, tečka, čárka. G je čárka, čárka, tečka. R je tečka, čárka, tečka. Kdo nechce blikat ručně, může využít automatický blikač na výše odkazované stránce NASA.
Pro pozorovatele ve střední Evropě platí jednoduchý tip. Večer po setmění kolem 18. hodiny SEČ se natočíme k západnímu obzoru a namíříme světélko nízko nad obzor, na pomezí souhvězdí Herkula a Hadonoše. Voyager 1 tam v té době je zhruba 25° nad obzorem. Orientačním bodem jsou jasné hvězdy Rasalgethi (α Her) a Rasalhague (α Oph) (viz schema nahoře, výřez v pravém horním rohu) a sonda se nachází v jejich blízkosti. Náš pozdrav by k ní letěl zhruba jeden den. Je to samozřejmě symbolické gesto, protože paprsek baterky se cestou rozptýlí do tak slabého signálu, že ho žádná anténa nezachytí. Světlo i rádiové vlny jsou ale elektromagnetické vlnění, takže gesto má svůj smysl.
Vzácné postavení planet a velká cesta
Voyagery vznikly ve správný čas. V druhé polovině sedmdesátých let se čtyři vnější planety seřadily tak, že jedna sonda mohla postupně navštívit Jupiter, Saturn, Uran i Neptun. Taková konstelace se opakuje zhruba jednou za 175 let. Obě sondy odstartovaly z mysu Canaveral na raketách Titan IIIE Centaur. Voyager 2 vzlétl 20. srpna 1977 a Voyager 1 následoval 5. září 1977. Číslování tedy neodpovídá pořadí startu, ale tomu, že Voyager 1 letěl po rychlejší trajektorii a cestou se s dvojkou vyměnil, čímž k velkým planetám dorazil dříve.

Sonda nese radioizotopové zdroje s plutoniem-238, protože ve velkých vzdálenostech od Slunce už nelze použít fotovoltaiku. Hlavní anténa má průměr 3,7 metru. Magnetometr je na třináctimetrovém rameni, aby ho neovlivňovala elektronika sondy.

Palubní počítače mají paměť pouhých 69 kilobajtů. Dalo by se to asi přirovnat k výkonu mikrokontroléru klíčku od auta. Ovšem ten je pořád kapacitně asi dvakrát až čtyřikrát výkonnější a nesrovnatelně rychlejší ve výpočetním výkonu. Počítače Voyagerů však jsou zase nesrovnatelně odolnější vůči kosmickému záření a na rozdíl od klíčku fungují i po téměř 50 letech provozu.

Jupiter a Saturn
Voyager 1 prolétl kolem Jupiteru v březnu 1979. Přinesl první detailní pohled na bouřlivou atmosféru a Velkou rudou skvrnu. Jasně, předtím už jsme měli snímky z Pioneerů 10 a 11, ale detaily, které zaznamenaly kamery Voyageru 1 byly až do speciální mise Galileo tím nejlepším, co jsme od obří planety viděli.

U měsíce Io potvrdil existenci činných sopek, tedy první a rovnou nejvyšší aktivní vulkanismus mimo Zemi. Díky pohledu zpět ze stínu směrem ke Slunci také zaznamenal slabý prstenec kolem planety a odhalil nové měsíce Thebe a Metis. Jupiter a jeho měsíce se tak z drobných skvrnek v dalekohledu proměnily ve skutečné světy.

V listopadu 1980 následoval Saturn. Voyager 1 odhalil tisíce jemných rýh v prstencích a ukázal, jak malé pastýřské měsíce drží jejich tvar. Důležitý byl i měsíc Titan. Sonda zjistila, že má hustou dusíkatou atmosféru s organickými sloučeninami. Průlet kolem Titanu ale zároveň sondu vychýlil z roviny ekliptiky směrem ven. Voyager 1 tím zamířil ven ze Sluneční soustavy, ale už se nemohl vydat k žádné další planetě.

Tuto štafetu převzal Voyager 2. Kolem Saturnu prolétl 26. srpna 1981 a gravitace planety ho nasměrovala k Uranu. K němu dorazil 24. ledna 1986 a dodnes zůstává jedinou sondou, která planetu a její prstence navštívila zblízka. Objevil tam mimo jiné menší měsíce, mezi nimi Cordelii, Ophelii a Biancu. V srpnu 1989 pak následoval Neptun a jeho měsíc Triton. Také ty zná lidstvo zblízka dosud jen z této návštěvy.

Bledě modrá tečka
Po průletu kolem Saturnu už Voyager 1 neměl co fotografovat. Na návrh Carla Sagana proto dostal 14. února 1990 poslední úkol. Ze vzdálenosti asi šesti miliard kilometrů otočil kamery zpět a pořídil sérii snímků celé Sluneční soustavy. Na jednom z nich je Země, která je menší než jediný pixel. Je to sotva viditelná bledě modrá tečka v paprsku rozptýleného slunečního světla. Krátce poté byly kamery trvale vypnuty, aby se šetřila energie.

Za hranicí vlivu magnetického pole Slunce
Voyagery pokračovaly dál. Voyager 1 překročil 25. srpna 2012 heliopauzu, tedy hranici, kde sluneční vítr přestává převládat. Stalo se to ve vzdálenosti 121 au od Slunce, asi 18 miliard kilometrů. Byl to první lidský objekt v mezihvězdném prostoru. Voyager 2 ho následoval v roce 2018. Obě sondy tak přímo měří plazma, magnetické pole a kosmické záření v prostoru, který žádná jiná sonda nezná.
Technika ze sedmdesátých let ale stárne. Energie z radioizotopových zdrojů pomalu klesá a inženýři musejí postupně vypínat přístroje. V dubnu 2026 byl například vypnut přístroj pro měření nízkoenergetických nabitých částic. Voyager 1 měl také vážný problém na přelomu let 2023 a 2024, kdy přestal posílat srozumitelná data. Příčinou byla porucha čipu v letovém datovém systému, který se podařilo obejít, a 13. června 2024 sonda opět začala předávat vědecká data. O této opravě jsme se zmínili v Kosmotýdeníku 613. Jak dlouho ještě sondy vydrží, nikdo přesně neví. Nepochybně se ale někdy po roce 2030 odmlčí. Navždy.
Průkopníci Pioneer 10 a 11
Voyagery nebyly první. Cestu jim vyšlapaly Pioneery. Desítka se vydala na cestu 3. března 1972, jako první prolétla pásem planetek a v prosinci 1973 byla první u Jupiteru. Měření radiace u této planety pomohlo konstruktérům Voyagerů připravit sondy na drsné prostředí, které zde panuje. Pioneer 11 se vydal na cestu 6. dubna 1973, prolétl kolem Jupiteru 3. prosince 1974 a v roce 1979 se stal první sondou u Saturnu. Spojení s Pioneerem 11 jsme ztratili 30. září 1995 a s Pioneerem 10 23. ledna 2003.
Obě sondy nesou hliníkové plakety s vyobrazením člověka a polohou Slunce. Navrhli je Carl Sagan a Frank Drake. Dlouho se také řešila takzvaná „pioneerská anomálie“, tedy drobné nevysvětlené zpomalování sond. Studie z let 2002 a 2011 ukázaly, že nejpravděpodobnější příčinou je nesymetrické vyzařování tepla ze sond.

New Horizons
Pioneery a Voyagery mířily k obřím planetám. Teprve New Horizons, vypuštěná 19. ledna 2006, se vydala ke zcela jinému cíli. V únoru 2007 prolétla kolem Jupiteru a 14. července 2015 se stala první sondou u Pluta. Zjistila, že trpasličí planeta má tenkou dusíkatou atmosféru s vrstvami opary, hory z vodního ledu a jasné ledové pláně. Pluto se ukázalo jako geologicky bohatší svět, než kdo čekal.
Po Plutu sonda pokračuje dál Kuiperovým pásem. 1. ledna 2019 prolétla kolem objektu Arrokoth, tělesa složeného ze dvou spojených částí. Dnes snímá další tělesa tohoto pásu a podle měření je pozadí oblohy v těchto vzdálenostech tmavší, než ho vidí Hubbleův teleskop poblíž Země. To nám dává představu, jak vypadá rozptyl světla na částicích prachu v blízkosti Zemské dráhy oproti dálavám s menším množstvím prachu v okolí. New Horizons heliopauzu zatím nepřekročila, ale směřuje stejným směrem.

Zdroj: NASA/JHUAPL/SwRI
Poselství v lahvi
Obě sondy nesou pozlacenou měděnou desku, takzvaný Golden Record. Na ní je zakódováno 115 obrázků ukazujících život na Zemi, zvuky přírody od větru a příboje po hrom, velryby nebo tlukot srdce, a 90 minut hudby od Bacha po Chucka Berryho. K nim patří i pozdravy v 55 jazycích včetně češtiny. Za nápadem stáli Carl Sagan a Frank Drake.
Na obalu desky je návod, jak ji přečíst. Najdeme tu mapu pulzarů, kterou lze určit polohu Slunce v Galaxii, schematický nákres atomu vodíku jako základní jednotky času a délky, binární zápis rychlosti přehrávání a dekódování obrazu a vzorek uranu-238 jako kosmické hodiny. Je to poselství v lahvi, které pravděpodobně nikdy nikdo nenajde. Ale i tak patří k tomu nejlidštějšímu, co jsme do vesmíru poslali.

Odkaz věčných poutníků
Voyager 2 je dodnes jedinou sondou, která poskytla přímá měření a snímky Uranu a Neptunu. První průlety sond kolem Jupiteru ukázaly, že Io je sopečně nejaktivnějším světem Sluneční soustavy. Odhalily Titan jako svět s hustou atmosférou podobnou Zemi před miliardami let. Pioneery přinesly první měření u Jupiteru a Saturnu a New Horizons ukázala, že i malé a vzdálené světy mohou být geologicky živé. Dohromady tyto mise změnily pohled na Sluneční soustavu.
Když se na Voyager 1 zeptáte v JPL, možná vám připomenou především čísla. Ale mě osobně připomínají dětství a pohledy do knih na fascinující snímky, které přinesly. A nejvíc mě udivuje, že dnes, po bezmála padesáti letech, stále fungují. Jedním z nejemotivnějších momentů pro mě je projev Carla Sagana k jeho Bleděmodré tečce. Budeme-li jej parafrázovat, tak všechno, co jsme kdy znali, se odehrálo na malém jevišti ve velké kosmické aréně.
Zde je na videu The Planetary Society: Carl Sagan unveils the Pale Blue Dot image:
Až budete 18. listopadu večer blikat k obloze, vzpomeňte si, že čtyři sondy, Pioneer 10 a 11 a Voyager 1 a 2, už opustily oblast planet a míří do mezihvězdného prostoru. A k tomu jim sekunduje dokonce pátá New Horizons. Přeji vám jasnou oblohu.
Zdroje informací:
https://science.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://www.stoplusjednicka.cz/
https://voyager.jpl.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://cs.wikipedia.org/
https://historicspacecraft.com/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://solarsystem.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://physics.aps.org/
https://science.nasa.gov/
https://pluto.jhuapl.edu/
Zdroje obrázků:
https://science.nasa.gov/mission/voyager/where-are-voyager-1-and-voyager-2-now/
https://scitechdaily.com/images/Voyager-Mission-Timeline.jpg
https://th-thumbnailer.cdn-si-edu.com/0e_TKERAAV-S91akSHQESN9FZBQ=/fit-in/1072×0/https://tf-cmsv2-smithsonianmag-media.s3.amazonaws.com/filer/08/06/0806754f-846c-4a68-8e3a-f7467e01fe5b/screen_shot_2019-11-18_at_50818_pm.png
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2022/08/1-voyager-2-spacecraft-1041.jpg
https://www.astro.cz/apod_data/2014/05/redspot_voyager1_3072.jpg
https://assets.science.nasa.gov/content/dam/science/psd/photojournal/pia/pia01/pia01362/PIA01362.jpg
https://planetary.s3.amazonaws.com/web/assets/pictures/20131001_PIA01969.jpg
https://scx2.b-cdn.net/gfx/news/2022/scientists-explain-why-1.jpg
https://science.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/04/pale-blue-dot-revised.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/Pioneer10-plaque.jpg
https://scx2.b-cdn.net/gfx/news/hires/2020/nasaswebbtoe.jpg
https://assets.science.nasa.gov/content/dam/science/psd/solar/internal_resources/3576/Golden_record_with_cover_that_includes_details_about_Earths_location_in_space.jpeg/jcr:content/renditions/cq5dam.web.1280.1280.jpeg








