Pekelně horká, ukrytá pod neproniknutelnou vrstvou oblaků. A přesto — nebo právě proto — se stává cílem další vlny planetárního výzkumu. Kosmické agentury jako NASA, ESA, ISRO, ale i soukromé společnosti připravují sondy, které mají prolomit mlhu neznáma a přinést odpovědi na otázky, které si klademe už desítky let. Co se skrývá v mracích Venuše a co pod nimi? Je stále geologicky aktivní? A mohla mít někdy oceány a podmínky vhodné pro život? Ve druhé, a zároveň poslední části povídání o naší sesterské planetě se podíváme na to, co má přinést budoucí výzkum a proč bychom vlastně měli Venuši chtít dále zkoumat, když dosavadní bádání prokázalo, že jde o velmi nehostinné místo plné jedovatých látek. Může se sice zdát, že Venuše už nemá co nabídnout, ale opak je pravdou. V nadcházejících letech se k ní chystá hned několik ambiciózních misí, které mají odhalit, jak se z pravděpodobně kdysi obyvatelného světa stalo rozžhavené peklo a zda něco podobného nehrozí i nám. Již proběhlé mise nám poodhalily podivný svět s velmi zajímavou a složitou atmosférou. Kromě toho je zde celá řada dalších podivností, které v kontextu toho, co platí na Zemi, na Venuši nedává smysl. Například se často říká, že magnetické pole chrání Zemi před ztrátou atmosféry. Jenže to nabourává právě náš blízký planetární soused, který naopak nemá významné magnetické pole, ale stále má atmosféru – a to téměř stokrát hustší než ta pozemská! Jak je to možné? A co nám uniká? Venuše může být klíčem k porozumění planetárním atmosférám. Bez dalšího výzkumu to ale nepůjde.

Nadcházející průzkum Venuše

Začněme u plánů NASA, která se chce k Venuši vrátit a provádět její průzkum jak z oběžné dráhy, tak i z povrchu. V pokročilé fázi příprav je už sonda VERITAS (Venus Emissivity, Radio Science, InSAR, Topography and Spectroscopy), faktický nástupce družice Magellan. Její budoucnost, stejně jako u dalších sond NASA, je však stále nejistá. Rozhodující bude podzim letošního roku, kdy se dozvíme, jak to dopadne s misemi NASA, které může čekat masivní škrtání. Jde přitom o velmi zajímavou výpravu, protože sonda bude vybavena radarem se syntetickou aperturou, schopným na téměř celém povrchu planety zmapovat výšku terénu a vytvořit trojrozměrnou rekonstrukci topografie. Data z družice Magellan jsou sice kvalitní, ale dnes už zastaralá, a nové snímkování povrchu by bylo jednoznačným přínosem. Z nových dat bude možné určit, zda jsou zde stále přítomny procesy jako desková tektonika nebo vulkanismus. Návrh této mise pochází už z roku 2015, ale ke startu nedojde dříve než v roce 2031. Co má tato mise tedy přinést? Shrňme si to do tří hlavních bodů:

• Jak se vyvíjela geologie Venuše v průběhu času?
• Jaké geologické procesy zde probíhají v současnosti?
• Byla na povrchu nebo v jeho blízkosti někdy přítomna voda?

Pochopení geologie Venuše je důležité kvůli její podobnosti se Zemí, jak už jsme si vysvětlili v první části. Navíc není doposud známo, do jaké míry byla povrchová voda v minulosti na Venuši přítomna a jakou roli může hrát podzemní voda v moderní geologii této planety. To je zásadní i pro pochopení toho, jak se formují planety vhodné pro život v obyvatelných zónách okolo hvězd. Snímky s vysokým rozlišením budou získány pomocí radaru v pásmu X, konfigurovaného jako jednoprůchodový interferometrický radar se syntetickou aperturou (InSAR). Tato radarová data budou spojena s multispektrálním mapováním tepelného záření v blízké infračervené oblasti (NIR). VERITAS bude mapovat topografii povrchu s prostorovým rozlišením 250 m a vertikální přesností 5 m. To umožní generovat radarové snímky s rozlišením až 30 m. Tato detailní data umožní vědcům lokalizovat aktivní sopečné erupce, určit jejich stáří a zjistit složení povrchových útvarů. Komunikační systém sondy bude také využit k provedení gravitačního experimentu, který bude zkoumat změny v gravitačním poli planety. Data poskytnou odhad velikosti jádra Venuše a informace o topografických útvarech nacházejících se pod povrchem planety.

Zajímavostí je, že na misi se podílí také Evropa, konkrétně Německo prostřednictvím agentury DLR, která bude mít na sondě přístroj VEM (Venus Emissivity Mapper) – spektrometr pro mapování složení povrchu Venuše. Stejný přístroj bude také součástí spektroskopické sady VenSpec-M na evropské sondě EnVision, ke které se vrátíme později. Cílem tohoto přístroje je mapování typů hornin z oběžné dráhy, měření obsahu železa v nich a jejich redoxních stavů. (Redoxní stav je míra oxidace nebo redukce chemické látky.) Laboratorní měření ukázala, že rozdíl pouhých 4 % v relativní emisivitě je dostatečný k rozlišení mezi různými typy hornin a potenciálně i k identifikaci jejich stupně zvětrávání. Neustálým monitorováním povrchu bude možné také pozorovat sopečnou aktivitu. Navíc jakékoli informace o povrchu přispějí k pochopení minulého vývoje Venuše, který vedl k jejímu současnému stavu. Dalším přístrojem na palubě bude radar VISAR (Venus Interferometric Synthetic Aperture Radar), který je navržen pro generování globálních datových sad topografie (s přesností 250 m horizontálně a 5 m vertikálně) a pro SAR snímkování s rozlišením 30 m, s cílovým zlepšením na 15 m. (Pro srovnání – Magellan měl prostorové rozlišení 50 km a vertikální přesnost 100 m.) VERITAS vytvoří první mapu deformace aktivního povrchu planety s vertikálním rozlišením až 1,5 cm. Jednoduše řečeno, jde o velmi důležitou a přínosnou misi pro porozumění naší sesterské planetě.

Další sondou NASA, která má vzniknout, je DAVINCI+ (Deep Atmosphere Venus Investigation of Noble gases, Chemistry, and Imaging). A pokud je budoucnost předchozí mise nejistá, tak u tohoto programu visí nad budoucností ještě větší otazník – jednak je technicky složitější a jednak už došlo k řadě změn, což symbolizuje například právě ono „+“ v názvu. Tato mise bude zaměřena hlavně na záhadnou atmosféru planety. Misi bude tvořit sestupový modul ve tvaru koule, který pronikne do husté atmosféry Venuše a provede přesná měření vzácných plynů a dalších prvků, aby bylo možné zjistit, proč se Venuše změnila ve skleníkové peklo. Kromě toho má DAVINCI+ pořídit první snímky geologických útvarů zvaných tesserae ve vysokém rozlišení. Tyto útvary by mohly představovat tamní ekvivalent pozemských kontinentů, což by naznačovalo, že Venuše mohla v minulosti mít deskovou tektoniku. Tessery často představují nejstarší materiál v dané oblasti a patří mezi nejvíce tektonicky deformované terény na povrchu Venuše. Existují různé typy těchto útvarů. V současnosti není jasné, zda jejich vznik souvisí s různými interakcemi pláště Venuše s regionálními oblastmi v její kůře nebo litosféře. Existuje několik modelů, které se snaží vysvětlit formování tesser, ale k úplnému pochopení tohoto složitého terénu jsou nutné další rozsáhlé studie. Název těchto útvarů má historický původ. Snímkování sovětských sond Veněra-15 a Veněra-16 odhalilo chaoticky dlaždicovitý terén, který vědci nazvali „паркет“ –⁠ parkety. Nakonec se však ujal latinský název tesserae (množné číslo), což znamená „mozaika“.

Není od věci připomenout, že půjde o první americkou misi do atmosféry Venuše od roku 1978 – což mluví samo za sebe. Mise je velmi ambiciózní, od názvu až po své cíle, a právě tím je natolik lákavá. Sonda se skládá ze dvou částí – orbiteru a atmosférické sondy. Orbiter ponese kameru pro snímkování planety v ultrafialovém a blízkém infračerveném světle. Bude také pořizovat snímky místa přistání sestupového modulu. Ultrafialový snímkovací spektrometr CUVIS (Compact Ultraviolet to Visible Imaging Spectrometer) postaví Goddardovo středisko. Tento přístroj bude ve vysokém rozlišení zaznamenávat ultrafialové záření pomocí inovativní technologie „freeform optics“. Získaná data vědcům pomohou určit povahu dosud neznámých látek, které v atmosféře pohlcují ultrafialové záření – a to až polovinu veškerého slunečního svitu dopadajícího na planetu. Součástí měření bude také pátrání po zmíněném fosfanu (viz první část článku) a určení jeho množství. Sestupová část má tvar koule o průměru zhruba jeden metr. Ponese čtyři hlavní vědecké přístroje a pomocí padáku zpomalí svůj průchod atmosférou. Během sestupu bude nepřetržitě provádět měření. Součástí výbavy jsou dva spektrometry pro určení složení atmosféry, zařízení pro měření struktury a dynamiky prostředí a kamera pro pořizování snímků při sestupu a přistání. Po dosednutí na povrch Venuše pravděpodobně vydrží fungovat jen asi 20 minut, než ji zahubí extrémní horko a tlak. Výsledky mise DAVINCI+ mají potenciál poodhalit dávný příběh Venuše. Možná zde kdysi existovaly oceány a voda. Možná to byl svět, kde se rodil život… a pak se všechno změnilo. Když se díváme na Venuši, díváme se také na to, co by se za určitých okolností mohlo stát i s naší vlastní planetou. DAVINCI+ nám může přinést klíče k této ztracené kapitole kosmické historie – a tím i hlubší porozumění našemu vlastnímu domovu.

NASA však není jediná agentura, která se chystá na naši sesterskou planetu. Trochu jako bychom se pomaličku od průzkumu Marsu přesouvali k Venuši, ale ve skutečnosti je to spíš návrat. Venuše je sama o sobě zajímavá. Je to svět mnoha záhad, ale velká část vědecké práce kolem ní je založena na pozorováních ze 70. let 20. století, většina našich závěrů o detailech jejího vnitřního fungování je relativně nejistá a zastaralá a je třeba je zpřesnit a rozšířit. Proto stoupá i zájem. Nové technologie a pokročilejší technika umožní Venuši zkoumat v dosud nevídaných podrobnostech. Logické je také to, že jedna sonda by na vše nestačila, protože to, zda Venuše v minulosti zažila období, kdy bylo klima mnohem mírnější a více podobné tomu na Zemi, lze zjistit pouze provedením různých základních měření v rámci několika misí, a to platí i o atmosféře, geologii a mapování. Obecně platí, že čím více informací, tím lepší a přesnější data a závěry. A zájem není jen ve Spojených státech.

V roce 2024 Evropská kosmická agentura (ESA) oficiálně zařadila misi EnVision do svého vědeckého programu. Sonda má od roku 2031 zkoumat, proč dnes existují tak velké rozdíly mezi Venuší a Zemí. Německé centrum pro letectví a kosmonautiku (DLR) vyvine pro orbiter přístroj, pomocí kterého bude možné zmapovat mineralogii hornin na Venuši. EnVision má z oběžné dráhy zkoumat celou planetu, její povrch, vnitřek i atmosféru – s dosud nevídanou přesností. K tomu bude sonda vybavena několika vědeckými přístroji. Zde ESA spolupracuje s agenturou NASA, která přispěje přístrojem VenSAR (Venus Synthetic Aperture Radar). Ten má mapovat povrch s rozlišením až 10 metrů a určovat vlastnosti, jako je povrchová struktura. Druhý radar SRS (Venus Subsurface Radar Sounder) nahlédne pod povrch. EnVision tak bude první mise, která pomocí radaru nahlédne přímo pod povrch Venuše. Radary doplní tři různé spektrometry, které budou zkoumat vlastnosti povrchu a atmosféry, stejně jako experiment v oblasti rádiové vědy. Pro zkoumání atmosféry je vyvíjena třídílná spektrometrická souprava VenSpec s VenSpec-U pro zkoumání horní atmosféry, VenSpec-H pro měření v atmosféře blízko povrchu a VenSpec-M (součástí je i zmiňovaný přístroj VEM) pro měření tepelného záření a spektrálních vlastností povrchu. Nás by měl zajímat hlavně přístroj VenSpec-H, protože ho vyrobí společnosti působící v Česku. Konkrétně jde o konsorcium složené z TRL Space, AerialComm, G.L. Electronic a SAWtronics. Zástupce firem napadlo i jedna zajímavá věc. Elektronický panel přístroje bude ozdoben siluetou Věstonické Venuše, od jejíhož objevu letos uplyne 100 let.

Důležitý milník pro sondu EnVision byl dosažen 28. ledna 2025, kdy ESA zadala společnosti Thales Alenia Space (TAS) zakázku na stavbu sondy v hodnotě 367 milionů eur a společnost OHB byla vybrána jako subdodavatel. Sonda se skvěle doplňuje s misí NASA VERITAS. Plánuje se, že sonda EnVision dosáhne Venuše po VERITASu a bude konkrétně zkoumat oblasti planety, které VERITAS vybere jako potenciální cíle pro podrobnější výzkum. NASA poskytne také podporu při komunikaci mezi Zemí a EnVision pomocí velkých antén Deep Space Network. Plánované okno pro start se otevírá v listopadu 2031 a potrvá přibližně 20 dní. Během tohoto období bude jedna příležitost ke startu denně. Poté může mise odstartovat přibližně každých šest měsíců. Samotná sonda bude vážit natankovaná přibližně 1350 kg a bude svézena na palubě rakety Ariane 6 v konfiguraci se dvěma pomocnými motory na tuhé palivo (Ariane 62). Cesta k Venuši potrvá asi 45 dní a poté započne fáze atmosférického zpomalování (zpomalování vlivem tření o horní vrstvy atmosféry). Očekává se, že tento manévr bude trvat 16 měsíců, během nichž EnVision proletí atmosférou přibližně 2 000krát. Fáze vědeckého výzkumu potrvá přibližně čtyři pozemské roky.

Co na to ostatní země? Plánují průzkum planety Venuše? Jednoduchá odpověď zní: ano. Svou vlastní misi připravuje Indie. Mise nazvaná Shukrayaan-1 nebo Venus Orbiter Mission (VOM) počítá se startem v roce 2028. Sonda bude bohatě vybavena. Ponese 19 menších přístrojů, z toho 16 bude vlastních a dva vznikají v mezinárodní spolupráci, a jeden bude ruský. Na misi se podílí Švédský institut kosmické fyziky, Německo, Ruský institut pro výzkum vesmíru a Moskevský institut fyziky a technologií, kteří pracují na přístroji VIRAL, na kterém v minulosti spolupracovali s Francií, ale ta od spolupráce odstoupila. Na palubě bude například radar se syntetickou aperturou (SAR). Obdobný byl použit už při měsíční misi Čandraján-2. Podle indické kosmické agentury ISRO bude mít tento radar čtyřikrát větší rozlišení než odpovídající přístroj na americké sondě Magellan, tj. 25 m na pixel. Dalším přístrojem má být georadar pro studium struktury pod povrchem planety. Výsledky tak doplní a zpřesní měření z mise EnVision. Atmosféru bude studovat spektrometr pro infračervené, ultrafialové a submilimetrové záření. Spektrometr pracující v blízké infračervené oblasti bude použit k detekci fosfinu, který někteří vědci považují za indikátor možného života v atmosféře Venuše, jak už jsme si řekli. Předpokládá se i studium magnetického pole planety a jeho vlivu na atmosféru. Z této oblasti by mohly přicházet zajímavé výsledky. Na rozdíl od Země nemá Venuše vlastní magnetické pole generované jádrem, ale magnetosféru. Tu vytváří slunečním vítr interagující s její ionosférou. Díky tomu se za planetou tvoří dlouhý ocas a je jasné, že část atmosféry planeta neustále ztrácí. Možná však existuje nějaký geologický proces, který neustále atmosféru Venuše doplňuje, ale to je zatím jen hypotéza. Proslýchá se, že by součástí mise VOM mohla být i sonda pro sestup do atmosféry, navržená tak, aby přežila i po dosednutí na povrch a mohla po kratší dobu sbírat a vysílat data z povrchu. Oficiálně to ovšem potvrzeno není.

Jen krátce se zmíním o dlouho připravovaném návratu Ruska k výzkumu Venuše. Po úspěšném programu Venera a poté Vega. Je v plánu sonda Veněra-D (Veněra-17), ale neustále se odsouvá. Nyní až na rok 2036 a i ten je nejistý. Písmeno D v názvu odkazuje na slovo dlouhotrvající. V původní koncepci totiž měl velký oběžný kolos vypustit ještě subsatelit, dva balóny, dva malé přistávací moduly a velký přistávací modul s dlouhou životností na povrchu až 3 hodiny. Později byla mise zredukována. V plánu je konfigurace se sestupovým modulem, který by na povrchu měl vydržet pracovat okolo 1,5 hodiny. Do roku 2020 se na misi podílely také Spojené státy, ESA a JAXA, ale dnes už je to čistě ruský projekt. Důvodem je válka na Ukrajině. Rusko v posledních letech dává největší prioritu nákladům pro vojenské účely. Sonda již byla mnohokrát posunuta a jaký je její současný stav, mi není známo. Podobné je to i s Čínou, která má ve své mapě průzkumu do roku 2050 zahrnutou návratovou misi k Venuši, ale informace chybí.

Poslední misí, kterou si představíme, je Venus Life Finder, která je i nejnovější. Jde o soukromý projekt společnosti Rocket Lab vznikající ve spolupráci s týmem z Massachusettského technologického institutu. Sonda je úzce navržena přímo na možnou detekci života v atmosféře planety. Zajímavostí je také, že má jít o vůbec první misi soukromé společnosti k jiné planetě. Venus Life Finder se bude skládat z transportního stupně Photon Explorer, který vyšle k Venuši malou atmosférickou sondu s jediným přístrojem – autofluorescenčním nefelometrem –, který bude hledat organické sloučeniny v atmosféře. Stejně jako u každého jiného nefelometru je jeho cílem měřit koncentraci suspendovaných částic, ale v tomto případě bude důraz kladen na detekci organických molekul. Ačkoli se vzhledem k povaze mise jedná o velmi omezený experiment, bude to poprvé, co budou na Venuši hledány organické částice. Přístroj bude také schopen osvětlit přesné složení oblaků a koncentraci kyseliny sírové, která je tvoří. S trochou štěstí bude sonda pokračovat ve vysílání po celou dobu cesty k povrchu, i když není jasné, zda se jí to podaří. Jedná se o první misi v rámci průzkumného programu Morning Star Venus (Jitřenka). Mise navíc chce demonstrovat schopnost uskutečnit levnou misi do hlubokého vesmíru s malou sondou a malou nosnou raketou. Sonda je kuželového tvaru o hmotnosti pouhých 17 kg a měří jen 40 cm v průměru, což bylo zvoleno s ohledem na umístění elektroniky a ohniskové vzdálenosti nefelometru. Vnější tvar je zmenšenou verzí sondy Deep Space 2 od NASA.

Není zde žádný padák. Pouze štít chránící elektroniku a vybavení uvnitř. Venus Life Finder vyvíjí tým méně než třiceti lidí pod vedením Sary Seagerové z Massachusettského technologického institutu. Náklady by neměly přesáhnout 10 milionů amerických dolarů a financují ji společnost Rocket Lab, MIT a nezveřejnění filantropové. Jednoho z nich ale přeci jen známe, je jím magnát Jury Milner, který založil projekt Breakthrough Initiatives zaměřený na Venuši a právě Venus Life Finder je jeho součástí.

Tato skromná mise je však pouhým předkrmem. Společnost Breakthrough Initiatives plánuje později vypustit sondu, která by přímo studovala obyvatelnost Venuše a kterou logicky pojmenovala VHM (Venus Habitability Mission). VHM obsahuje balón, který se má vznášet ve výšce 52 kilometrů po dobu jednoho nebo dvou týdnů, aby měřil pH oblaků kyseliny sírové a hledal organické molekuly a kovy nacházející se v těchto výškách. Kromě fosfinu a metanu by balón hledal stopy amoniaku, sloučeniny, kterou by hypotetické venušské formy života mohly použít ke snížení kyselosti. Pokud jde o kovy, kromě jejich možné biologické role jsou důležité i proto, že by mohly být součástí složek záhadné látky, která absorbuje ultrafialové záření v horních vrstvách atmosféry Venuše. Balón by měl gondolu s přístroji o hmotnosti asi 6,3 kg, včetně nefelometru, laserového spektrometru, kamery, meteorologické stanice, senzoru pH a hmotnostního spektrometru. VHM by také nesl minisondy o hmotnosti 0,3 až 0,6 kg, které by studovaly atmosféru až do výšky 35 kilometrů. Součástí mise by byl i orbiter, v podstatě mikrosatelit integrovaný do horního stupně, který by sloužil k přenosu dat z balónu na Zemi. Sonda by měla hmotnost asi 420 kg – z čehož 43 kg by vážil balón s příslušenstvím. Morning Star Venus však studuje i další možnosti a tou nejambicióznější je návratová mise VASRM (Venus Atmosphere Sample Return Mission). To už je vše, ale hudba poměrně vzdálená a jde prozatím spíše o studie než skutečné projekty.

Budoucnost průzkumu Venuše

Jak už z textu vyplývá, dopravit přistávací modul k Venuši a přistát s ním na povrchu není vůbec snadný úkol. Jde hlavně o výdrž. Problematické je zejména chlazení citlivé elektroniky. Pro podrobnější porozumění naší sestře však bude i tento průzkum přímo z povrchu nezbytný. NASA pracuje už dnes na elektronice, která by mohla fungovat za vysokých teplot a tlaků, jaké se na Venuši vyskytují, ale před námi je ještě dlouhá cesta. Jedna z nejvýznamnějších z těchto technologií – nazývaná LLISSE – se vyvíjí ve výzkumném středisku Glenn Research Center. Myšlenkou je vyvinout velice odolné meteorologické stanice a rozmístit je na povrchu Venuše k měření teploty, tlaku a ideálně i rychlosti větru. Takové přístroje by přežily stovky hodin, možná až měsíc. Samozřejmě by musely být vybaveny elektronikou a bateriovou technologií odolnou vůči vysokým teplotám a tlakům. Tyto meteorologické stanice by byly umístěny na různých místech planety, ideálně v různých nadmořských výškách. To by nám umožnilo shromažďovat velmi zajímavá data. I to je jedna z možných cest budoucího průzkumu naší sesterské planety. Kromě toho se ve výzkumném středisku Glenn Research Center při NASA vyvíjí koncept mise s názvem SAEVe (Seismic and Atmospheric Exploration of Venus). Jde o pokročilý seismometr, který by fungoval i několik set dní na povrchu. To by umožnilo provádět přesná seismická měření, aby se získaly informace o tom, zda dnes stále probíhá geologická aktivita, která by mohla poskytnout informace o procesech probíhajících ve vnitřním prostoru Venuše. K realizaci těchto misí ale určitě nedojde v kratším horizontu, ale je to spíše, jak se říká – hudba vzdálené budoucnosti.

Ve velmi, velmi vzdáleném horizontu, miliardy let od dnešního dne, bude přeměna Země na „skleníkové peklo“ nevyhnutelným důsledkem stárnoucího Slunce. Naše životodárná hvězda se nakonec zvětší a zjasní, čímž zničí poměrně křehký systém Země, která se mnohonásobně oteplí a nakonec se stane skutečným dvojčetem Venuše. Nebude to náhlé, nebude to ani dramatické, alespoň ne v lidském měřítku – ale v měřítku hvězdném, to bude jen kratičký okamžik. Země bude jen dalším světem z mnoha, které podlehly vlastní hvězdě. Nebe zčervená, oceány se postupně vypaří, atmosféra zhoustne a bude nedýchatelná. Život, jak ho známe, skončí… A my zkrátka chceme vědět, zda se podobný osud dá oddálit, pochopit. Venuše je pro nás laboratoří extrémů, zrcadlem planetární evoluce i tichým mementem. Každá sonda, každý radarový snímek, každé spektrum světla, které odráží její povrch, nám vypráví střípky příběhu o ztracené vodě, o planetě, z které se stalo peklo. Budoucí mise, jako VERITAS, evropská EnVision, indická VOM a další, dokazují, že fascinace neutichla. Ba naopak – roste. Je to zvláštní poezie kosmu. Byla na našem nebi už v dobách mytologických a je tam i dnes. Díváme se na tuto zářící „hvězdu“ jitřní i večerní novým, varovným pohledem do budoucnosti. Navzdory všem nejistotám zůstává však závěr stejný: Venuše rozhodně není zapomenutou planetou. (Konec).

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org
http://chrome-extension:/.pdf
https://science.nasa.gov
https://science.nasa.gov
https://cs.wikipedia.org
https://science.nasa.gov
https://www.planetary.org
https://www.esa.int
https://en.wikipedia.org
https://www.morningstarmissions.space
https://www.leonarddavid.com
http://chrome-extension:/.pdf

Zdroje obrázků:
https://www.ohb.de
https://assets.science.nasa.gov
https://planetary.s3.amazonaws.com
https://galspace.spb.ru
https://www.esa.int
https://kosmonautix.cz
https://www.dlr.de
https://i.imgur.com/Nk4RYQs.png
https://upload.wikimedia.org