28. září poprvé v historii zamířila Super Heavy Starship na oběžnou dráhu. Jde o velmi zásadní moment celého programu a SpaceX konečně dokázala, že je tento systém orbitálních misí schopný. Koneckonců, ještě aby ne. I když se čtrnáctému letu nevyhnuly menší komplikace, podařilo se úspěšně splnit všechny zásadní úkoly, které byly plánovány, včetně vypuštění prvních družic Starlink třetí generace na stabilní oběžné dráze. Jak bylo zmíněno v předstartovním článku, SpaceX se o první let se Starship na oběžnou dráhu pokusila až téměř po třech a půl letech od mise IFT-1, ovšem nikoliv proto, že by toho raketa nebyla dříve schopna, ale jednak kvůli seznamu priorit, na němž se orbitální let nenacházel na prvním místě, druhak kvůli zodpovědnosti firmy co nejvíce snížit následky případných nehod. Je totiž nutné si uvědomit, že Super Heavy Starship je první systém svého druhu na světě, proto na něj musíme nahlížet i vlastní optikou a nesrovnávat ho s ostatními konvenčními raketami od konkurence nebo Falconem 9. Zatímco většina používaných orbitálních raket neumožňuje ani částečnou znovupoužitelnost, kterou má