Přesně na apríla roku 2022 se dostala spolu s celou řadou dalších družic na palubě rakety Falcon 9 do vesmíru malá družice, která byla sáma osobě tak trochu vtip. Ovšem jen do doby než se šíleně znějící nápad ukázal být skvělou volbou. Družice byla opatřena selfie tyčkou a kamerou s vysokým rozlišením a překvapila parádními snímky, které si přímo říkají o publikaci. Mikro družice MP42 společnosti NanoAvionics je standardizovaná platforma, na kterou si zákazník může dát jaké přístroje uzná za vhodné a to do hmotnosti 79 kg. Společnost má svůj původ v NASA Ames Research Center, kde lze vysledovat původ a touhu po experimentování.
Společnost NanoAvionics použila obyčejnou kameru GoPro Hero 7 namontovanou na selfie tyčku, aby pořídila vůbec první satelitní selfie s rozlišením 4K ve vesmíru s ohromujícím pohledem na Zemi a samotnou družicí. Tyčka je konstrukce a nápad společnosti. Jako první firma družicí pořídila snímek a záběry 550 km nad Korálovým mořem a Velkým bariérovým útesem – jedinou živou strukturou viditelnou z vesmíru – podél severovýchodního okraje Austrálie. Zde je výsledek. Za povšimnutí stojí šedá tečka vlevo. To je Měsíc.
NanoAvionics pořídil selfie v rozlišení 4K z GoPro Hero 7, který společnost upravila pro použití ve vesmíru. Fotografie nebyly pořízeny jen pro potěšení, ale také pomohly společnosti otestovat a ověřit fungování systémů na samotné MP42. Když družice pozoruje sama sebe, v některých případech to může být velmi cenné. Můžete získat vizuální potvrzení o rozkládacích prvcích (solární panely nebo antény) zda byly správně otevřeny. Montáž kamery GoPro na družice není standardním operačním postupem pro vesmírnou misi, protože většina zařízení, která jdou do vesmíru, musí být upravena – to znamená, že je chráněna před slunečním zářením, které má potenciál vyřadit jemné elektronické vybavení. Ale v tomto případě to byla nutnost. Časový rámec byl příliš krátký na to vyvinout nebo pořídit „vesmírnou kameru“ říká ředitel Vytenis Buzas.
Společnost však testovala kamery GoPro během stratosférických letů již dříve a myslela si, že by to mohlo fungovat i pro tuto konkrétní misi, která byla primárně zaměřena na testování platformy MP42 pro generování a přenos velkých datových sad, jako je ten produkovaný kamerami s vysokým rozlišením.
Zdroje informací:
https://nanoavionics.com/
Zdroje obrázků:
https://twitter.com/karlosmeybe/status/1610651377260183554/photo/1
https://imageio.forbes.com/specials
https://nanoavionics.b-cdn.net/wp
https://pbs.twimg.com/media/FlO9s
Je to opravdu Cubesat ?? Tenhle by měl mít půdorys půl metru ! Hned mě praštila do očí ta váha payloadu. Oni sami to označují jako Mikrosatelit.
To je dobrá poznámka. Je to skutečně větší než CubeSat. V textu to tedy nahradím označením mikrodružice.
Our mid-range microsatellite bus uses a 15″ separation ring and accommodates payloads with a maximum footprint of 490 x 480 mm and a mass of up to 75 kg. Payload height is flexible as long as the total satellite height does not exceed 1300 mm.
https://nanoavionics.com/small-satellite-buses/microsatellite-bus-mp42-new/
Musím říct, že by mne velmi zajímalo, jak tu kameru pro použití ve vesmíru upravili i jakou očekávají životnost. Pokud by se spotřební elektronika takto osvědčila, tak by to spolu s narůstající kapacitou datových přenosů mohlo udělat pro popularizaci kosmonautiky obrovský kus práce za relativně malé náklady… (Dokážete si představit třeba selfie JUICE při příletu k Venuši, Zemi, Jupiteru a jeho měsícům? To by byla vždy úžasná fotka do titulku.)
U Jupiteru se silnou radiací by se asi spotřební elektronika moc nechytala. Ale na marsovském vrtulníčku myslím ta spotřební elektronika je a funguje, číňani na své marsovké misi taky možná použili spotřební kamerky, takže na nekritické subsystémy, jako selfie kamery i u meziplanetárních misí to použít jde. Možná bude trochu problém se světelnými podmínkami, aby ty fotky či video taky nějak vypadaly.
Je to opravdu Cubesat ?? Tenhle by měl mít půdorys půl metru ! Hned mě praštila do očí ta váha payloadu. Oni sami to označují jako Mikrosatelit.
To je dobrá poznámka. Je to skutečně větší než CubeSat. V textu to tedy nahradím označením mikrodružice.
Our mid-range microsatellite bus uses a 15″ separation ring and accommodates payloads with a maximum footprint of 490 x 480 mm and a mass of up to 75 kg. Payload height is flexible as long as the total satellite height does not exceed 1300 mm.
https://nanoavionics.com/small-satellite-buses/microsatellite-bus-mp42-new/
Musím říct, že by mne velmi zajímalo, jak tu kameru pro použití ve vesmíru upravili i jakou očekávají životnost. Pokud by se spotřební elektronika takto osvědčila, tak by to spolu s narůstající kapacitou datových přenosů mohlo udělat pro popularizaci kosmonautiky obrovský kus práce za relativně malé náklady… (Dokážete si představit třeba selfie JUICE při příletu k Venuši, Zemi, Jupiteru a jeho měsícům? To by byla vždy úžasná fotka do titulku.)
U Jupiteru se silnou radiací by se asi spotřební elektronika moc nechytala. Ale na marsovském vrtulníčku myslím ta spotřební elektronika je a funguje, číňani na své marsovké misi taky možná použili spotřební kamerky, takže na nekritické subsystémy, jako selfie kamery i u meziplanetárních misí to použít jde. Možná bude trochu problém se světelnými podmínkami, aby ty fotky či video taky nějak vypadaly.