Noční snímek nákladní lodi Progress MS-16 (vzadu) předtím, než odletěla spolu s modulem Pirs vstříc hustým vrstvám atmosféry, aby uvolnila místo modulu MLM-U Nauka. Zdroj: flickr.com

Detailní pohled na laboratorní modul MLM-U Nauka. Pro fanoušky ruštiny jsme snímek jen trochu ořízli a nahráli (výjimečně) v originálním rozlišení. Stačí rozkliknout. Zdroj: flickr.com

Progress MS-16 odnáší od stanice modul Pirs. Ten byl připojen bez dvou měsíců 20 let. Přitom původní plán byl asi pět roků. Přílet modulu Nauka se ale výrazně opozdil. Zdroj: flickr.com

Progress MS-16 s modulem Pirs odlétají od ISS. Kolega z redakce Mirek Pospíšil k tomu trefně poznamenal: „Za pár let to bude pěkná hádanka – jaká verze ‚prodlouženého Sojuzu‘ je na obrázku? 😀“. Zdroj: flickr.com

Zánik modulu Pirs s Progressem nad Tichým oceánem pohledem astronauta na ISS. Zdroj: flickr.com

Ohnivá stopa zanikající nákladní lodi Progress MS-16 a modulu Pirs nad Tichým oceánem těsně před svítáním na ISS. Zdroj: flickr.com

Uběhlo už sto dní mé druhé mise na ISS (mise Alfa). Utíká to rychle. Tohle je moje druhá mise a člověk by si myslel, že už bude všechno znát, ale zdá se, že každý den se objevují nové věci: minulou středu jsme například naklonili stanici o 90°, abychom usnadnili odlet Progressu s modulem Pirs a přílet Nauky. Pro tak velkou stanici to není úplně běžný a jednoduchý manévr! Jako bonus se nám naskytl nový pohled z modulu Cupola s pěkným výhledem na zakřivení Země. Takže 100 dní – to je zhruba polovina mise. Upřímně, mám pocit, že těhle 100 dní bylo opravdu hektických i ve srovnání s první misí Proxima 🤔 Asi proto, že mezi každodenní prací na experimentech nebo cvičením jsme zažili tři výstupy do volného kosmu, balet nákladních lodí, přemístění našeho Crew Dragonu či přílet nového modulu. Odpočineme si až na Zemi! Zdroj: flickr.com

Poprvé jsme otevřeli poklop MLM (Nauky)! Myslím, že to vypadá spíš jak poklop do bunkru nebo ponorky. Pjotr a Oleg kontrolují stav atmosféry uvnitř. Zdroj: flickr.com

Takhle vypadá kontrola našeho běžeckého pásu pomocí náhlavní soupravy s rozšířenou realitou. Tento běžecký pás se jmenuje COLBERT, ale nemá nic společného s francouzskou historií (Colbert byl ministrem financí za vlády Ludvíka XIV.). 😎 Určitě jste to zažili také – chcete něco zkontrolovat nebo opravit a postupujete při tom krok za krokem. My díky brýlím nepotřebujeme neustále koukat do tabletu, ale máme obě ruce volné. Kliknutím ve vzduchu si snadno posuneme pracovní postup na další krok. To je zásadní vylepšení s ohledem na budoucí expedice do míst, kde nám nebude moci ihned poradit pozemní tým. Např. z Marsu by astronautův hlas dorazil k Zemi asi za dvacet minut. Zdroj: flickr.com

Aki používá ultrazvuk v rámci experimentu Kanadské vesmírné agentury Vascular Echo. Cílem je sledovat, jak se žíly a tepny přizpůsobují stavu beztíže. Také by nám mohl pomoci k tomu, jak čelit ztrátě jejich pružnosti v důsledku stárnutí na Zemi. Cílem je připravit se na budoucí dlouhodobé vesmírné mise a zajistit, aby nebylo ohroženo zdraví astronautů. A v širším měřítku pokročit v lékařském výzkumu. Zdroj: flickr.com

Vesmírné rodeo. Zrovna když na olympiádě mají dresuru koní a další dovednosti, mám příležitost se k nim taky přidat. Tady na stanici je to snadné. Všimněte si, že všude jsou suché zipy, nezbytní pomocníci ve stavu mikrogravitace, kde by jinak všechno uletělo. Zdroj: flickr.com

Nejvyšší vrchol v rámci fotografování #HighestPeaks: Mount Everest, samozřejmě! Vzhledem k rozlehlosti Himálaje je jeden z nejsložitějších k rozpoznání z vesmíru: který vrchol je nejvyšší? Tento, nebo snad ten sousední? Odtud vypadají všechny… malé (ano, vím, zblízka je to zásadní rozdíl). Zdroj: flickr.com

Kennedyho vesmírné středisko a nahoře rampa 39A, z které vzletěl náš Dragon k ISS. Poslední místo, kde se moje nohy dotkly Země před více než třemi měsíci. Ikonické místo dobývání vesmíru! Zdroj: flickr.com

Přiznám se, že tak velké vlny jsem ještě z paluby vesmírné stanice nespatřil Vypadá to, že pobřeží Jižní Afriky je rájem surfařů. Zdroj: flickr.com

Tajemné čáry a jiné geoglyfy na planině Nazca! Z vesmíru je pouhým okem nevidíte, ale podařilo se mi tam namířit fotoaparát správným směrem. Peru slaví svátky dvoustého výročí nezávislosti. Ještě si pamatuji dvousté výročí francouzské revoluce. To bylo slávy. No, nejsem už nejmladší. Zdroj: flickr.com

Ikonické jezero Titicaca na hranicích Peru a Bolívie. Prosím nevyslovujte jej před místními s „kaka“, jako u nás doma. V kečuánštině to nezní moc vábně. Oni vyslovují Titichacha. Zdroj: flickr.com

Červená či růžová vodní plocha je buď rejdištěm plameňáků, nebo známkou odpadních produktů z výroby hliníku, jako je tomu zde v Austrálii. Dopady lidské činnosti na krajinu jsou běžnému zraku skryty. A co astronauti? Jakou máme pro vás odpověď? Ano, vidíme je. Zdroj: flickr.com

Podivuhodný útvar uprostřed pralesa. Nepochopitelný důsledek snahy lidí upřednostnit krátkodobý zisk před přírodou. Zdroj: flickr.com

Amazonské deštné lesy. Jeden ze symbolů ekologických katastrof. Důsledkem odlesňování je velmi zřetelný nárůst eroze, a tím i nánosů, které řeky odnášejí do oceánu (proto ta hnědá barva), což dále zhoršuje stav břehů. Negativní ekologická stopa lidstva je mnohem větší, od oceánů a rybolovu, až po městskou infrastrukturu a zemědělství. Zdroj: flickr.com

Bláznivá krajina uprostřed Austrálie. Barva je dána výskytem slaného jezera. Zdroj: flickr.com

Klasický příklad úžasného pohledu z paluby stanice a obtížnosti překladů Thomasových komentářů. Ve francouzštině se rozplývá nad svými poetickými schopnostmi, kdy komentuje, jak úžasně kondenzované oblaky zachytil pro fanoušky meteorologie a v anglickém popisu se zmiňuje, že občas až puntičkářsky řeší jednotlivá slovíčka, ale že se mu nemáme divit, když rodiče i bratr jsou učiteli. Zde konkrétně řešil, že pohled na okraj Země (Limb of the Earth) mu připomíná původ slova v latině, kde slovo „limbus“ znamená právě „okraj“, či „hranice“. Zdroj: flickr.com