Při cestě na Mezinárodní vesmírnou stanici je jednoznačně nejdramatičtější fází start rakety a cesta na oběžnou dráhu. Detailní popis startovní sekvence Sojuzu jsme Vám poskytli v titulkovaném videu minulý týden. Start je však v časovém měřítku jen malým zlomkem z celé cesty. Po uvedení na oběžnou dráhu začíná posádka Sojuzu okamžitě pracovat na plné obrátky a připravuje svou loď na provedení série zážehů hlavního motoru. Ty musí mít nejen správnou délku, ale navíc je nezbytné, aby byly provedeny ve správné orientaci vůči směru pohybu lodi. Začíná tzv. rendezvous neboli setkání dvou objektů na oběžné dráze.
Setkání má opět několik fází, přičemž všechny budou ve videu velmi podrobně vysvětleny. Tato série manévrů zajistí, že se kosmická loď Sojuz přiblíží k Mezinárodní vesmírné stanici a může tak započít poslední fáze své cesty – docking neboli připojení. Sojuz se k ISS opatrně přiblíží na pouhých několik desítek metrů a poté se zaměří na jeden z volných dokovacích portů stanice. K němu se přiblíží relativní rychlostí kolem 10 centimetrů za sekundu a připojí se s přesností pouhých několika centimetrů. To vše ve výšce přibližně 400 kilometrů nad zemským povrchem a při rychlosti kolem 28 000 km/h, která však díky absenci atmosféry způsobuje zdánlivou nehybnost stanice ve vesmírné temnotě.
V následujícím videu od Evropské vesmírné agentury uvidíte všechny uvedené aktivity krok za krokem a to včetně jejich detailního popisu. Pokud byste měli zájem o ještě detailnější informace, doporučíme Vám jeden z našich starších dílů Deníku astronautky. V něm italská astronautka Samantha Cristoforetti detailně popisuje manuální ovládání Sojuzu, proces příletu a připojení ke stanici nebo také podrobný popis dokovací sondy Sojuzu. Rozhodně doporučujeme! A teď už k očekávanému videu. Přejeme příjemnou podívanou.
Líbilo se Vám video? Pokud ano, tak budete zcela jistě potěšeni, protože pro Vás máme připravenou jeho další část, která popisuje odpojení Sojuzu od Mezinárodní vesmírné stanice a návrat na Zemi. Na vydání si ale opět budete muset počkat do příštího pondělí.
No, je to zajímavé, ale připadá mi, že se s připojováním k ISS (a to včetně automatických lodí) dost babrají … takové menší „přizdisráčství“. Jestli se neplatu, tak před cca 50 lety se dva bezpilotní Sojuzy (Kosmos 221,213) spojili 47 minut po startu druhé lodi. A uvědomte si rozdíl ve zkušenostech, výpočetní technice a komunikačních možnostech. OK, možná není kam spěchat, ale nepřipadá vám to taky tak trochu jako „devoluce“ 🙂
Hodně jde o to, že v současné době jde především o bezpečnost.
Nas mnógo…
Jenže dneska je tam mnohem víc co rozbít a navíc v tom sedí lidi. Však jednou se ten kovbojský styl i vymstil, když neopatrným manévrem s Progresem nabourali Mir.
Tak jako se Rusům nelíbilo, a skoro i právem to, že si Amíci naplánovali spojit COTS 2 a 3 do mise 2+, tak by se podobné rošambo nelíbilo Amíkům. A po právu. Nejni to jen jejich majetek, ale je to majetek více zemí, a ač by to pojišťovny zaplatili, tak prostě tam jen tak nebaběhne parta údržbářů..
Ale ano, rozumem tohle všechno chápu a pokud bych to měl zdůvodnit, tak si argumenty najdu. Ale i tak, sáhněte si malinko do duše a odpovězte si po pravdě na otázku … není přehnaná opatrnost tak trochu výmluva směřující ke stagnaci celého oboru?? Nedělat nic nového, třeba jen trochu riskantního? Kdo nic nedělá, nic nezkazí? Vemte si ruskou kosmonautiku … velká většina techniky vznikla ještě za Koroljova nebo jeho současníků. NASA na tom byla o trochu líp, ale ty trendy tam byly(a jsou) také. Naštěstí pro američany tam soukromý sektor funguje a je šance, že pokud budou soukromníci létat pro sebe nebo jiné zákazníky než je NASA, že se dočkáme i nějakého „povyražení“ … viz. FH
Ona v tom je i ekonomika letu. Na rychlejší přiblížení je potřeba víc paliva a tedy míň užitečného zatížení. A to je hodně důležitý argument, když se hodí každý kilogram.
Mimochodem ani ti Rusové nespí. Sojuz má úplně nová, snad o metrák lehčí střeva (a tedy o tolik víc hmotnosti pro užitečný náklad), i ten orbitální modul se dělá z jiného materiálu než kdysi. Samotná raketa má úplně nový, daleko přesnější řídící systém. A proto se v poslední době pokoušejí o superfast přiblížení, kdy to chtějí zvládnout za 3,5 hodiny. Jenže to se musí startovat v přesný okamžik a ani o minutu později. Zatím ale ze dvou pokusů to ani jednou nezvládli, naposledy zkoušeli v únoru. Takže snad příště …
„není přehnaná opatrnost“
Odpovídá požadavku veřejného mínění, které si riskování nepřeje.
„Samotná raketa má úplně nový, daleko přesnější řídící systém. A proto se v poslední době pokoušejí o superfast přiblížení, kdy to chtějí zvládnout za 3,5 hodiny. … Zatím ale ze dvou pokusů to ani jednou nezvládli“
Ano, to je ten „pokrok“ … 15. dubna 1968 odstartoval nosič Sojuz (s analogovým řídícím systémem) s Kosmosem 213 (loď Sojuz, výrobní číslo 7), a po navedení na dráhu se nacházel 4 (slovy čtyři) kilometry od cílového Kosmosu 212 (loď Sojuz, výrobní číslo 8). Okamžitě začalo dokovací manévr (aktivní byl Kosmos 212) a k mechanickému spojení došlo 47 minut po startu.
A ano je mi jasné, že to byly automatické lodě a byla to lidsky „jiná“ doba, ale stejně ….
No a znovu, pane Červ. Kolik to sežralo paliva? Efektivita byla beztak nula nula prd. Šlo o ten čas.
Jo, a hodně podstatné, pane Červ. Víte jak vysoko se ty dva Kosmosy spojily? Na hladině 200 kilometrů. Tedy standard základní parkovací dráha pro Sojuz. Jenže ta ISS je jaksi ve výšce 400 kilometrů. A to znamená pár dalších hodně podstatných manévrů, kvůli kterým je nutné úplně dokolečka oběhnout Zemi, chápete?
Chápu, ale viz. příspěvek dole …
Díky,bylo to super.Jen tak dál.
Moc pěkné, díky.
Díky za video…
Díky za video. Moc pěkné.
Per. 193km, Apg.245km. ISS lítá o cca 200km výš, takže to nahánění je „poněkud“ komplikovanější. Takže pokud se netrefí do ideálního časového okna, tak ty korekce dráhy se podstatně prodlužují.
OK, to je samozřejmě pravda, pro nosnou loď Sojuz s malým přebytkem delta v to může být problém. Ale pro Falcon 9 nebo Antares by to neměl být problém posadit loď na tuto dráhu přímo a s dostatečnou přesností.
Takže to nebudou technické problémy, ale problémy onoho výše zmíněného „veřejného mínění“ … což ovšem není problém jen kosmických letů, ale všeobecně. Lidstvo (aspoň jeho řvoucí menšina) výrazně „změklo“ a všeobecný strach je cesta celé civilizace do pekla.
PS. Sorry za tuto netechnickou poznámku, asi mám dneska nějakou chmurnou náladu 🙂
„Výrazně „změklo“ a všeobecný strach” … ?!
Takže Ty by si navrhoval 3. svetovú vojničku, aby ľudstvo si privyklo na riziko a prestalo sa báť, čím sa vyhne ceste do pekiel ?!
🙁
Teď jsme už zceka mimo rámec technické debaty … Howgh.
Na těch kosmonautech je vidět, jak jsou rádi, že dorazili v pořádku domů.
Dorazili na ISS, ne domů. Návrat bude až ve třetím díle.